Všichni pavouci jsou důležití, proto bychom žádného neměli zabíjet. Udržují totiž biologickou rovnováhu – loví škodný hmyz jako jsou mouchy nebo komáři. Jsou součástí potravních řetězců. Pravdou ale zůstává, že usadí-li se v blízkosti člověka a uvnitř budov, můžou se stát nepříjemnými spolubydlícími.
Chcete se o nich dozvědět něco víc? Pohodlně se usaďte a pojďte se začíst do tohoto článku!
Pavouci obecně
Jedná se o členovce z třídy pavoukovců, která čítá zhruba čtyřicet pět tisíc různých druhů. Vyskytují se téměř po celém světě. Tělo pavouků se skládá z hlavohrudi, zadečku a šesti párů končetin. První pár končetin je přeměněn v klepítka, do kterých ústí jedová žláza a druhý pár v makadla. Zbývající čtyři páry končetin se nazývají kráčivé nohy. Na hlavohrudi má většina pavouků osm malých oček. Na zadečku se nachází snovací bradavky, ve kterých se vytváří tekutina tuhnoucí na vzduchu a vytvářející pavučinové vlákno. Dýchají vzdušný kyslík pomocí plicních vaků.
A nyní se pojďme podívat na některé ze zástupců ať už z našeho domovského prostředí, tak i ze světa!
Česká Republika
1) Slíďák tatarský
Jedná se o největšího pavouka nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Tělo je veliké čtyři centimetry, s rozpětím nohou dosahuje velikosti až deseti centimetrů.
Svým vzhledem připomíná tarantuli.
Je charakteristický tím, že si v zemi hrabe svislé nory, které vypadají jako ty myší, jsou však vystlány pavučinou a stébly trávy. Slíďák vyráží na lov v noci a jeho nejčastější kořistí je hmyz nebo menší pavouci.
Naštěstí je pro člověka neškodný – jeho jed není nebezpečný, kousnutí však bolí například jako bodnutí od vosy.
2) Zápřednice jedovatá
Vyskytuje se vzácně především ve středních a jižních Čechách a na jižní Moravě. Obývá louky, okraje cest nebo silniční náspy, které jsou porostlé vysokou trávou.
Zvládne prokousnout lidskou kůži. Její kousnutí je srovnatelné s bodnutím sršně nebo včely. Staví si hnízdo v trávě, kde si samička hlídá snůšku. Délka jejího těla je deset až patnáct milimetrů.
3) Šestiočka ryšavá
Jedná se o středně velkého pavouka, který se nachází zejména v nížinách a středních polohách. Je to noční lovec, který přečkává den v pavučinovém zámotku pod kameny.
Říká se o něm, že dokáže prokousnout lidskou kůži – toto kousnutí však není nebezpečné a dá se přirovnat ke slabému vosímu bodnutí.
4) Vodouch stříbřitý
Vodouch stříbřitý se řadí do velice zajímavých druhů naší i celosvětové arachnofauny. Nachází se téměř v celé Evropě a v mírném pásu Asie. V ČR se jedná o nehojný druh, který se hojně vyskytuje pouze lokálně, především v rybníkářských oblastech jako je Českolipsko, Poodří nebo vyhlášené Třeboňsko.
Samice dorůstá velikosti deseti milimetrů, samec patnácti milimetrů
Je to jediný pavouk na světě, který trvale obývá vodní prostředí. Anatomicky se však příliš neliší od suchozemských pavouků. Jako každý pavouk dýchá vzdušný kyslík, tudíž se musí jednou za čas vynořit, aby nabral vzduch. Ve vodě se nepohybuje plaváním, ale chůzí po vodním rostlinstvu.
Oblíbenou potravou vodoucha stříbřitého je beruška vodní. Tvoří pavučiny ve tvaru zvonu, které naplňuje vzduchem. K přezimování často využívá prázdné ulity vodních plžů.
Má jeden z nejsilnějších jedů mezi našimi pavouky. Dokáže citelně kousnout, ale následky naštěstí nejsou horší než bodnutí včelou nebo vosou.
5) Pokoutník domácí
Často se vyskytuje v lidských obydlích. Tvoří rovné pavučiny v rozích místností.
Je aktivní především v noci. Dožívá se běžně čtyř, vzácně až sedmi let.
Dorůstá tří až šesti a půl centimetrů a díky jeho nápadné velikosti se stává kořistí jiných, na pohled menších pavoučích druhů.
6) Snovačka pokoutní
Střádá nepravidelnou síť s oky. Může celé měsíce přežívat bez potravy a vody. Dorůstá velikosti jednoho centimetru.
7) Meta temnostní
Svojí stavbou těla a typem sítě připomíná křižáky. Jedná se o druh, který je na našem území celkem hojně rozšířen. Obývá tmavá a vlhká místa, proto se mu často říká jeskynní pavouk.
Jeho charakteristickým znakem jsou dlouhé čelisti. Dorůstá velikosti deseti až patnácti milimetrů. Samice tvoří velké, bílé kokony, které jsou obvykle zavěšené na stropě, a často tak poutají naši pozornost.
8) Stepník moravský
Tento pavouk je charakteristický svým červeným zadečkem. Žije hlavně na jihu Moravy. Po jeho kousnutí mohou lidé pociťovat horečku, nevolnost či mohou mít zvýšenou tepovou frekvenci (tachykardii).
9) Cedivka domovní
Jedná se o sametového pavouka, který měří bez nohou osm až šestnáct milimetrů. Má rád vlhká a stinná místa. Vytváří neuspořádané namodralé pavučiny, které mu slouží jako úkryt a zároveň jí využívá pro lov kořisti.
Cedivka dokáže prokousnout lidskou kůži, ale její uštknutí, podobné píchnutí špendlíkem, není člověku naštěstí nijak nebezpečné.
Ke kořisti leze cedivka poměrně pomalu, protože nemá potřebu spěchat, jelikož její síť jen tak něco nepustí. Poté se zakousne do nejbližší nohy kořisti a s úlovkem zacouvá zpátky do přítmí své pavučiny.
Sama se ale může stát obětí jiného pavouka, například některého z druhu skálovek.
Cedivka nikde svému osudu neunikne, protože ji nakonec snědí její vlastní děti.
10) Křižák obecný
U křižáka obecného probíhá mimotělní trávení. Sameček je menší a štíhlejší.
Tká charakteristické kolové pavučiny velmi pravidelných tvarů, nejčastěji ve větvích stromů a keřů. Zpravidla se dožívá tří let.
Kousnutí křižáka obecného je pro člověka naštěstí naprosto neškodné.
Námluvy křižáků často končí zabitím samce. Samice hynou po nakladení vajec.
SVĚT
11) Sklípkan největší
Jedná se o obří tarantuli dorůstající až devíti centimetrů a vážící až sto dvacet pět gramů – je tak největším a nejtěžším pavoukem na světě. Živí se hmyzem, červy, myšmi, žábami, drobnými hady, ale také ptáky a ptačími vejci, proto se mu někdy z anglického překladu říká obří pojídač ptáků (goliath birdeater).
Jeho kousnutí je jedovaté, ale pouze pro teplokrevné živočichy s hmotností do půl kilogramu. Pro lidi je kousnutí pouze bolestivé, ne nebezpečné.
V případě pocitu ohrožení používá kromě kousnutí ještě jeden speciální typ útoku – tře si zadníma nohama chlupatý zadeček. Asi se ptáte proč. Posílá tak totiž vzduchem drobounké žahavé chloupky, které při kontaktu s kůží, nebo nedejbože s očima nepříjemně pálí.
Co je ale pozitivního – vyskytuje se naštěstí pouze v pralesech Jižní Ameriky, takže v České republice se nemusíme bát.
12) Maloočka
Jedná se o poměrně velkého, hnědě zbarveného pavouka s dlouhýma nohama.
Samice má o něco větší tělo než samec, který má však zase delší nohy. Dalším poznávacím znamením, že se jedná o samici je to, že má bílý proužek na hlavě. Samec má na hlavohrudi dvě tmavé skvrny.
Tento pavouk žije především v Austrálii a dále pak v jeskyních Laosu. Zajímavé je, že má ještě větší rozpětí nohou než sklípkan největší, avšak je lehčí, štíhlejší a díky tomu také velmi rychlý.
Při lovu využívá taktiku rychlého přepadu, nelapí tedy kořist do sítí. Loví i větší kořisti než je on samotný – například myš nebo potkana.
13) Palovčík brazilský
Palovčík brazilský, známý pod názvem banánový pavouk, je druhem útočného a jedovatého pavouka, který může být člověku nebezpečný. Žije pouze v tropické oblasti Jižní Ameriky. Jeho tělo může být velké až šest centimetrů, rozpětí jeho končetin může dosáhnout až šestnácti centimetrů.
Jeho taktiky lovu spočívají v tom, že svou kořist pronásleduje, zmocní se jí skokem ze zálohy a v konečné fázi jí ochromí jedovatým kousnutím.
Nestaví si stále úkryty, proto se přes den nejčastěji vyskytuje v pralesním porostu.
14) Koutník jedovatý
Od většiny pavouků se liší především tím, že má jenom šest očí. Je charakteristický svou tmavou skvrnou ve tvaru houslí na hlavohrudi, proto se v angličtině nazývá violin spider.
Dorůstá délky šesti až dvaceti milimetrů. Žije v oblasti jihovýchodu a jihu USA.
Zdržuje se rád v domácnostech. I přesto že není agresivní, jeho kousnutí může mít vážné následky. Jeho jed způsobuje odumírání kůže (dermonekrózu). Pokud není protijed podán dostatečně rychle, může dojít k amputaci postižených končetin, v nejhorším případě mohou lidé zemřít na selhání orgánů.
15) Sklípkanec jedovatý
Sklípkanec jedovatý je řazen do skupiny australských trychtýřových pavouků.
Jedná se o jednoho z nejjedovatějších pavouků světa a zřejmě nejnebezpečnějšího pavouka Austrálie. Dosahuje délky až patnácti centimetrů.
Samci jsou poměrně dost agresivní a ještě ke všemu se naneštěstí docela rádi potulují ve městech.
Pokud sklípkanec člověka kousne, měl by okamžitě vyhledat pomoc. Po kousnutí se do několika minut objeví příznaky těžké otravy jako je brnění, necitlivost na jazyce či teplota. Poté následuje dezorientace, zrychlené dýchání a v tom nejhorším případě i zástava srdce.
V dnešní době se v Austrálii snaží používat pavoučí protijed, který je vyrobený z krve králíků s malým množstvím jedu.
16) Snovačka jedovatá
Je známá pod názvem černá vdova. Jedná se o velmi jedovatého pavouka žijícího především v Austrálii a také v Severní a Střední Americe. Samice dorůstá velikosti dvaceti pěti milimetrů, sameček je mnohem menší. Její nervový jed je pro člověka nebezpečný, ale málokdy smrtelný.
17) Sklepník jihoaustralský
Sklepník jihoaustralský je známý pod názvem myš červenohlavý. Jak už z jeho názvu vypovídá, vyskytuje se v jižní Austrálii. Samice měří do dvaceti dvou milimetrů a její zbarvení je černé s červeným nádechem. Samec je menší, dosahuje velikosti dvanácti milimetrů, má jasně červenou hlavu a bronzové modročerné břicho.
Tento pavouk je rozptylován větrem. Je charakteristický tím, že si vyhrabává noru se dvěma padacími dvířky, která dosahuje hloubky až padesát pět centimetrů.
Jeho jed může být velmi toxický, avšak případů vážné otravy bylo zaznamenáno jen poskromnu. Většina kousnutí způsobila pouze menší komplikace, na jejichž léčbu pomohl australský protijed proti pavoučím pavučinám.
18) Snovačka Hasseltova
Snovačka Hasseltova patří v Austrálii k jednomu z nejsnáze rozpoznatelných pavouků, a to díky výrazné červené kresbě na zádech.
Kousnutí je pravděpodobnější od samičky a smrt v důsledku jedu hrozí především dětem a starým lidem, u kterých je nutné neprodleně vyhledat odbornou pomoc.
19) Sicarius terrosus
Tento druh pavouka byl nalezený v Chile. Dorůstá délky dvanácti až dvaceti milimetrů.
Jedná se o samotářský druh. Jeho latinský název znamená v překladu zabiják a to z toho důvodu, že jeho kousnutí může vyvolat loxoscelismus (= odumírání kůže kolem kousnutí – vznikne mělká otevřená rána).
Mezi jeho charakteristický znak patří šest očí uspořádaných do tří skupin po dvou.
Dokáže žít velmi dlouho bez jídla a vody. Řadí se mezi nejdéle žijící pavouky, protože se může dožít až patnácti let.
20) Atrax sutherlandi
Atrax sutherlandi je australský nálevkovitý pavouk. Je pojmenován podle Struana Sutherlanda, který se podílel vývoji úspěšného protijedu proti pavučinám.
Tento pavouk žije v odlehlých oblastech, takže pro veřejnost naštěstí představuje pouze malé nebezpečí.
Dospělý jedinec dorůstá délky pěti centimetrů. Vyznačuje se lesklý černým hřbetem, ,,tesáky” a sytě hnědým nebo švestkovým podbřiškem.
Zajímavosti
Vodouch stříbřitý je na území Slovenska a Německa chráněným druhem pavouků.
V kokonu mety temnostní může být až čtyři sta vajíček.
Cedivka domovní nepřede síť lepivou, ale přilnavou. Její textura odráží světlo tak, že vidíme pavučinu modře.
Jed samice nebo mladého jedince sklípkance jedovatého je výrazně slabší než jed samce.
Často kladené otázky
❓Jaké jsou příznaky kousnutí zápřednicí jedovatou?
Jed zápřednice jedovaté je poměrně silný a způsobuje lokální horké otoky, vzácně také lokální ochrnutí v místě kousnutí. Kousance otékají, člověk se potí, může mu vyskočit teplota, také může dojít k znecitlivění. Zápřednice je tak nebezpečná zejména pro alergiky.
Do dvou dnů by ale naštěstí měly tyto příznaky vymizet.
Nelze také vyloučit anafylaktický šok.
❓Co je to anafylaktický šok?
Jedná se o závažnou, rychle nastupující alergickou reakci, která může způsobit i smrt.
Mezi příznaky patří svědění kůže, otoky víček, rtů a jazyka, potíže s polykáním a dýcháním, nevolnost, zmatenost či poruchy vědomí. V nejhorším případě může dojít k poškození orgánů nebo selhání krevního oběhu.
Pokud k anafylaktickému šoku dojde, je nutné rychle aplikovat adrenalinové pero (Epipen) nebo alespoň léky tlumící alergickou reakci (antihistaminika) a rychle vyhledat odbornou pomoc.
❓Co jsou to plašiče pavouků?
Plašiče pavouků jsou přístroje na baterie, které vydávají akustické vlnění o frekvenci na hranici slyšitelnosti pro lidské ucho. Odpuzují tím pavouky a další hmyz. Efekt se dostavuje postupně, k úplnému vypuzení dochází přibližně po 72 hodinách.
Není vhodné je umisťovat za měkké materiály jako jsou například záclony. Skvěle slouží jako prevence před výskytem pavouků tam, kde mají tendence se pravidelně vracet.
❓Co jiného můžu použít místo plašiče?
Dalším způsobem jak zlikvidovat pavouky v interiéru jsou různé postřiky určené pro likvidaci lezoucího hmyzu kromě aerosolových sprejů. Nejvhodnější jsou postřiky vyrobené přímo proti pavoukům, protože jejich účinek je okamžitý a hlavně dlouhodobý.
Pokud chcete používat co nejméně chemie, bude pro vás nejvhodnější zvolit zmrazující paralyzující sprej, který zabije hmyz zmražením na cca -45 °C.
Při větším zamoření můžete vsadit na dýmovnice (fumigátory), se kterými je manipulace velmi jednoduchá, takže se nemusíte vůbec bát, že byste je nezvládli správně použít.
❓Co je to mimotělní trávení?
Je to proces, při kterém pavouk usmrtí oběť svým jedem, potom do něj vstříkne trávicí šťávy. Potrava se rozloží a pavouk jí následně vypije.
❓Co je to arachnofobie?
Strach z pavouků je velmi rozšířený po celém světě a může přerůst až ve fobii. Lidé se bojí především těch pavouků, kteří jsou schopni ohrozit lidské zdraví svými škodlivými toxiny obsaženými v jejich jedu.
Lidé trpící arachnofobií mají obavu z temných míst opředených pavučinou, například ze sklepů. Bývá jim často špatně jen při pouhém pohledu na tuto pavučinu. Mezi fyziologické příznaky patří nadměrné pocení, pocit mdloby či ztráta sebekontroly.
❓Co je to kokon?
Jedná se obvykle o vláknitý obal, který chrání vajíčka některých pavouků, ale také hmyzu, mnohonožek nebo červů. Vznikají z výměšků snovacích žláz, které na vzduchu tuhnou. Kromě vajíček do nich dospělí jedinci mohou ukládat i živiny (ootéka) nebo si je dělá larva (např. housenka), sama než se zakuklí.
Video
Zdroj
