Rozmanitost psích sportů je prostě fantastická. Mezi tou velikánskou škálou disciplín si musí zákonitě vybrat každý pejskař milující pohyb – ať už v jakémkoli tempu. Tento článek se bude věnovat právě sportu, kde není vždy nejdůležitějším faktorem tempo, ale požitek z krajiny a z čerstvého vzduchu všude kolem. Už tušíte? Budeme si povídat o dogtrekkingu, tedy dálkové pěší turistice se psem, která se těší stále větší oblibě. Není se čemu divit! Proč netrávit s našimi pejsky čas na čerstvém vzduchu poznáváním krajiny kolem nás, když je pohyb venku tolik blahodárný? Tak si nazujte boty a vyražte s námi.
Čtěte zde: Průvodce výběrem nejlepších postrojů pro psy
V čem spočívá dogtrekking?
Dogtrekking je považován za vytrvalostní sport, kdy páníček po boku svého pejska, nebo vícera pejsků společně vyráží na pěší pochod. Tato mladá, ač právem oblíbená disciplína dokáže nejen posílit fyzičku, ale také velmi stmelit vztah psovoda a jeho psa, což je určitě vítaný efekt. Tempo a délku trasy určuje samozřejmě psovod, který musí přihlédnout na kondici nejen sebe, ale také na kondici svého psího parťáka, jenž ho doprovází. Pro účast na oficiální dogtrekkingové akci už člověk musí mít něco nachozeno, protože délka a náročnost terénu leckdy nebývá úplně pro každého. O závodech ale povíme víc až za chvíli.
SEDM důvodů, proč zkusit dogtrekking
- Na hobby úrovni jej může provozovat každý, komu to zdraví dovolí.
- Je dávno známo, že je pohyb na čerstvém vzduchu velmi zdraví prospěšnou záležitostí.
- Potřebujete unavit neúnavného psa? Pak je dogtrekking ideálním sportem pro vás.
- Dogtrekking lze provozovat s vícero pejsky naráz, mají-li potřebnou poslušnost.
- Výhodou tohoto sportu je možnost poznat spoustu nových a zajímavých míst.
- Kdo říká, že musíte jít se psem sám? Nohy si s vámi mohou protáhnout i další členové rodiny, či vaši přátelé.
- Rozhodně si zlepšíte fyzičku, vztah se psem a bezesporu také orientační smysl.
DVA důvody, proč nezkusit dogtrekking
- Pro pejsky, či páníčky s omezeným zdravím může být tato disciplína přeci jen trochu náročná.
- Pohodlí musí jít stranou. Pokud to s dogtrekkingem myslíte vážně, nesmí vás rozhodit rozmary počasí, ani těžký batoh.
1. Pro koho je dogtrekking (ne)vhodný
Zaujal vás dogtrekking a zajímá vás, zda je váš pejsek pro aktivitu takového typu vhodný? Určitě se nebojte, že se vaše sny o společných túrách rozplynou, protože vlastníte malé plemeno a ne silného psa na velkých tlapách, který se nezalekne ani výšlapu po horských úpatích. Obří výhodou tohoto sportu je jednoduše jeho přizpůsobitelnost (každý si může zvolit délku, náročnost terénu a tempo), díky které ho může provozovat každý pejsek, pokud mu to zdraví dovolí. Jedinou překážkou mohou být tedy jen zdravotní problémy znemožňující delší chůzi (pozor by si měli dát majitelé pejsků, které trápí zejména potíže s klouby, se srdcem a podobně závažné trable.). Delší námaha by však dovedla eventuelně potrápit také chlupáče s krátkým čumákem, jako jsou mopsové, buldočci a další tzv. brachycefalická plemena. Máte-li tedy nějaké pochybnosti o tom, zda je pro vašeho psího miláčka dogtrekking to pravé ořechové, raději se poraďte s veterinářem, za kterým se svým psem pravidelně docházíte. Není se však čeho bát – tento psí sport není nijak rizikový (provozuje-li se s rozumem) a na většinu psů i páníčků působí spíš blahodárně. Aby také ne, přiměřený pohyb na čerstvém vzduchu přeci spíše léčí, než ubližuje. Vždy je vsak na místě vzít v potaz kondici vašeho týmu a zpočátku se nehnat na několikadenní vysokohorské túry bez pořádného odpočinku.
Když už víme, pro koho se tato disciplína nehodí, pojďme si nyní říct také kdo v ni naopak vyniká. Ani zde však nebudeme mluvit tak úplně o konkrétních plemenech, ale spíš o fyzických dovednostech, které by měl pes mít. Na závodech můžeme totiž potkat různá psí plemena – třeba i jezevčíky. Velmi důležité je, aby měl pejsek chuť jít kupředu a nezasekával se, protože s takovým chlupáčem příliš daleko nedojdete. Pružný a energický krok je pak velkou výhodou, který vás dokáže pěkně postrčit dopředu, což je zejména na delších trasách velmi praktická záležitost. Pro ty, kteří se účastní náročnějších několikadenních závodů je také velkou výhodou odolný kožich jejich parťáka, který nerozhodí trocha deště, nebo spánek venku na karimatce. Pokud máme přece jenom jmenovat oblíbená plemena pro dogtrekking, budeme se pohybovat hlavně mezi středně velkými a velkými chlupáči. Obecně jsou velmi oblíbená tažná plemena jako jsou husky a malamuti, kteří mají pro sporty tohoto typu potřebné zapálení a také právě ten v kopcích nápomocný tah. Pozadu nejsou ani ovčácká plemena, nebo ohaři. Ani menší plemena však nemají tlapky dozadu a často zvládají trasy, u kterých se podlomí packy i velkým hafanům.
Oblíbená plemena pro dogtrekking:
- Malamuti, husky
- Ovčácká plemena
- Ohaři
- Retrívři
- Saňoví psi
- Bull plemena
- Jack Russell Teriéři, Parson Russell Teriéři
- Border Teriéři
- Voříšci
*Seznam je orientační.
2. Co potřebujete, když chcete provozovat dogtrekking?
Zaujal vás dogtrekking a rádi byste jej vyzkoušeli? Pojďme si říct, co všechno k tomu vlastně potřebujete. Začneme třeba s dovednostmi, které při této disciplíně určitě využijete vy, i váš pejsek.
Již v předchozím tématu jsme naťukli, že by měl pes mít trochu „drajv“ a chuť jít dopředu, abyste jej nemuseli ještě tahat za sebou. S tím jde ruku v ruce i poslušnost a socializace – ty vám pomohou k tomu, aby na druhé straně vodítka neřádila neřízená střela, která startuje po kolech, běžcích, nebo ostatních psech.
Tento sport však není jen o schopnostech našich čtyřnohých přátel, ale také o schopnostech jejich dvounožců, kteří by se neměli ztratit hned za první zatáčkou. Na seznam potřebných vlastností si tedy tučně připisujeme položku s názvem orientační smysl. Zejména při trekkinových akcích, kde trasu určuje pořadatel, je rozhodně nutností umět se orientovat natolik, aby vám nedělalo problém dojít z bodu A do bodu B a přitom neminout žádné kontrolní stanoviště (samozřejmě s využitím navigačních pomůcek).
Nezapomeňme si také připomenout, že člověk neporučí větru, ani dešti, tudíž je velmi možné, že se na svých tůrách, či přímo na závodech setkáte s nepřízní počasí, na kterou byste měli být vždy připraveni.., a to po všech stránkách. Odolnost a schopnost zvládnout určité nepohodlí mohou být při tomto sportu neocenitelným parťákem – nocování venku je běžnou součástí vícedenních dogtrekkingových akcí, pokud se tedy nerozhodnete pokračovat i přes noc. Odměnou za toto všechno vám však bude úžasný pocit ze zažitého dobrodružství a někdy i kupa adrenalinu v těle. Pokaždé však platí, že je nutné mít správné vybavení:
Jaké vybavení potřebujete pro psa:
- *Padnoucí postroj – dobře padnoucí postroj je důležitá součást vybavení. Nesmí samozřejmě nikde odírat, ani bránit psovi v pohybu. Nejideálnějším typem postroje pro dogtrekking je tzv. dlouhý postroj, který se používá pro disciplíny, kde je zapotřebí, aby pes pomohl psovodovi dopředu svým tahem.
- Vodítko – vodítko nesmí ve vaší výbavě chybět ani v případě, že preferujete procházky bez něj. Vždy se mohou naskytnout chvíle, kdy potřebujete psa připnout, takže na něj nezapomínejte. Podotýkáme také, že na závodech se nelze účastnit se psem bez vodítka! Výběr vodítka necháme na vás, ale doporučujeme vodítko s amortizérem a sedák.
- Psí boty – pro dlouhé podniky a náročnější terén se určitě hodí ochrana psích tlapek, pro které podobné aktivity znamenají velkou zátěž.
- Voda a krmení – dostatek vody a krmení pro psa by měl mít každý páníček na každé výpravě vždy s sebou. Nezapomeňte přibalit i cestovní misky.
- Lékárnička pro psa – v terénu se může stát ledajaký úraz, počínaje například zatrženým drápem. Vždy se tedy hodí alespoň základní materiál pro ošetření. Jak by měl vypadat obsah psí lékárničky, naleznete ZDE.
*Zvolit můžete i obojek, ale ten by mohl psa při tahu škrtit.
Dalšími praktickými vychytávkami jsou například psí batoh, nebo brašna, která se připíná na postroj, pláštěnka, případně nějaká podložka na přespání.
Jaké vybavení potřebujete pro sebe:
- Obuv – Snad nejdůležitější výbavou pro člověka provozující dogtrekking jsou vyhovující boty s pevnou podrážkou. Boty by měly být pohodlné a zároveň by měly poskytovat dostatečnou oporu.
- Pohodlný oděv – Pokud je alfou spokojené chůze dobrá obuv, omegou je rozhodně vhodné oblečení. Určitě by nemělo nikde dřít, nebo být natolik těsné, aby vám bránilo ve volném pohybu. Dbejte také na příjemnost materiálů, ať při stoupání do kopce ještě nemusíte řešit, že vás koušou kalhoty. Není od věci pořídit také pár kusů termoprádla, které vás ochrání před chladem v zimních měsících. Totéž platí o nepromokavém oblečení, popřípadě obyčejné pláštěnce
- Navigační pomůcky – Ty by určitě neměly ve výbavě dogtrekaře chybět. Stará škola může použít klasickou mapu s kompasem, či buzolou, a vyznavači moderní techniky mohou sáhnout po moderním GPS zařízení, nebo navigaci v telefonu. Mapa v záloze však není úplně špatný nápad pro případ selhání elektroniky.
- Batoh – aneb věrný pomocník na cesty. Velikost batohu volte dle délky trasy – je tedy lepší mít alespoň dva (menší a větší), abyste na každou menší túru nemuseli tahat obří krosnu. Na druhou stranu je důležité mít prostorné zavazadlo, zejména pokud se chystáte účastnit oficiálních akcí, kde je nutnost mít spoustu věcí s sebou (o tom si povíme níže).
- Láhev na vodu – Zásoba pitné vody je obrovsky důležitá nejen v horkém počasí. Je tedy nutnost mít jí na cestách dostatek – nejlépe v bytelné nádobě, která vodu udrží uvnitř a odolá i menším otřesům, nebo nárazům. Nezapomeňte si na cestu zabalit také něco k zakousnutí, dle délky štace!
- Lékárnička – i ta by měla být součástí každého batohu. V přírodě vás může potkat ledacos, takže je lepší být připravený a mít alespoň nutný základ v podobě dezinfekce, obvazu a balíčku náplastí.
Je samozřejmě jen na vás, jaká výbava vám bude vyhovovat a co všechno si na podnik nakonec zabalíte (pokud se nejedná o oficiální akci, kde je povinná výbava dána organizátorem). Užitečnými pomůckami pro mnohé mohou být například také trekingové hole a při delších tůrách třeba stan, spacák a karimatka. Baterka, či čelovka vám zas udělá velkou službu v případě, že budete v cestách pokračovat i po západu slunce.
Vždy s sebou mějte nabitý mobilní telefon, kdyby bylo nutné dovolat se pomoci!
ZDE najdete o chlup více informací.
3. Jak začít s dogtrekkingem
V tomto článku bude odstavec s tématem „jak začít?“ sice kratší než obvykle, ale přesto jsme si jej nemohli úplně odpustit.
Ptáte li se tedy, jak s tím slavným dogtrekkingem vlastně začít, poradíme vám hlavně začít s rozumem. Je jasné, že se nemůžete náhle zvednout z gauče a hnedka začít s trasou, kterou chodí zkušení trekaři – pokud nejste vy, ani pejsek na zátěž podobného typu zvyklí, mohli byste si oba spíše uškodit.
Doporučujeme tedy začít postupně s kratšími vzdálenostmi v pozvolném tempu. Jakmile usoudíte, že pro vás oba byla kratší vzdálenost brnkačka, naplánujte si příště delší trasu a třeba ji zkuste pokořit rychlejším krokem. Nikdy si s sebou však nezapomeňte zabalit nezbytné potřeby a hlavně dostatek vody a nabitý mobilní telefon.
4. Oficiální dogtrekkingové akce
Konečně se dostáváme k tématu, které jsme naťukávali během celého článku – tedy k dogtrekkingovým závodům. Ač jste se mohli o pár řádků výše dočíst, že je tato disciplína vhodná vesměs pro každého, pro závody toto tvrzení již tak úplně neplatí. Spíše naopak.
Největším rozdílem, mezi dogtrekkingem na hobby úrovni a závoděním je to, že při závodech určuje délku a náročnost trasy pořadatel. Ačkoli jste to stále vy, kdo při závodech volí tempo chůze (popřípadě běhu), stále se jedná o závody, kde jde o čas – pomyslnou cílovou pásku může jako první protnout pouze jeden.
Pokud se ptáte, jak dlouhý je vlastně takový závod, úplně přesnou odpověď vám nedáme. Je však třeba počítat s tím, že se standardní délka závodních tras pohybuje většinou okolo sta kilometrů. Je to ale různé – dle organizátora. Setkat se však můžeme také s kratšími úseky (tzv. štěněcími, či kočárkovými) , které jsou vhodné pro začátečníky, nebo nadšence, kteří chtějí prověřit své schopnosti. Tyto úseky bývají většinou dlouhé okolo dvaceti kilometrů. Hledáte-li něco mezi, existují i dogmaratony o délce cirka čtyřicet kilometrů.
Je jasné, že sto kilometrů nezvládne každý ujít za den (jsou však nadšenci, kteří zvládají téměř po celou délku závodu běžet a jsou schopni zdolat trasu velmi rychle). Akce tedy bývají často vícedenní s tím, že závodníci během samotného závodu přespí venku (pokud nechtějí pokračovat i přes noc). Nečekejte však žádné ubytování v pětihvězdičkovém hotelu – většinou se spí totiž tam, kde to zrovna jde. Karimatka a spacák budou vašimi věrnými společníky, kteří bývají součástí seznamu povinné výbavy. Povinné vybavení určuje vždy organizátor závodu, je tedy nutné zjistit si předem, co vše si vlastně zabalit. Kromě povinného vybavení organizátor určuje také kontrolní stanoviště, kterými musí každý bezpodmínečně projít. Trasa bývá obecně naplánována tak, aby tým po všech stránkách prověřila a zároveň poskytla skvělý zážitek nejen ze samotného závodu, ale také z okolní krajiny.
