14 důvodů, proč si (ne)pořizovat psa čau čau

Ohodnoťte článek

Jak užitečný pro vás byl tento článek?

4,9 / 5 · 59 hodnocení

Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti

Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.

Váš komentář se zobrazí pod zadaným jménem. Pro ochranu soukromí prosím neuvádějte osobní ani citlivé údaje. Ochrana soukromí

Ahoj, přečetla jsem si pečlivě článek :-))), Čau Čau jsou úžasní. Pejskař se ze mě stal po mrtvici, přestěhovali jsme se z Prahy na kokořínsko k lesům a lékař mi poradil, abych si pořídila mazlíka. Začala jsem tehdy vlkodavem! Žádné zkušenosti, stále zahrabaná v knihách a byla jsem v neustálém kontaktu se všemi, kteří vlkodavy chovali. Můj Arwy byl úžasný a krásný. K němu jsem si pořídila černého středního knírače, jezdili jsme na výcvik (Arwy hlavně koukal, ale líbilo se mu, že tam měl hodně kamarádů) a vše bylo super. Já se díky nim do roka plně uzdravila. Na pejsky nedám dopustit. Arwy nás už opustil, dožil se osmi let i s těžkou nemocí srdíčka a cukrovky zároveň, ale byl s námi šťastný. Mému knírači bylo moc smutno, takže jsme pořídili kamaráda. Akitu Inu. To bylo něco! Tak tvrdohlavého psa jen tak neuvidíte. Na cvičáku mi dal zabrat. Socializace byla také úspěšná, má rád i mé kocoury, je to skvělý hlídač, ale nesmí se překročit jeho hranice. V tomhle je dost podobný Čau Čau. Akitu má sice dcera, ale starám se o něj já. Poslouchá, je úžasný. Moje otázka zní. Mohu si domů pořídit Čau Čau k mému knírači? Je to už starší pejsek, vyžaduje spíše klid a krátké procházky. Jaký je Váš názor? Nervy mám dobré a trpělivost tu jsem měla snad vždycky s pejskama (s lidmi to bylo horší, nyní jsem už šťastný důchodce :-))), prý ano). Napište mi. Papa a hezký den.

Děkuji za vyprávění o vašich psech; mrzí mě, že už Arwy není s vámi. Při pořizování dalšího parťáka bych bral hlavně ohled na potřebu klidu staršího psa. Nejdřív bych domluvil setkání na neutrálním místě a doma zajistil každému vlastní prostor na jídlo a odpočinek.

dobrý den, to záleží na vašem knírači, jestli je ochoten a schopen přijmout štěně, připravte se ale na to, že ceny štěňat jsou vyšší než je zde uvedeno a nejsou vždy k mání. Čau , jak jsem ho poznala,a já, pokud je odmala zvyklý na procházky, dá si říci i na dlouhou - ale vodu s sebou. není to pes do kotce i přes jeho srst je třeba, aby měl stálý přístup do domu a ke svému člověku., Jo, a nikdy nedovolte, aby jej jako štětě třeba děti přes plot dráždily, není dobře jej vést k agresi. Jinak je to naprosto skvělý a dokonce, pokud to shledá správným, i poslušný.

„Poslušný, pokud to shledá správným“ mě pobavilo. Díky i za odpověď paní, která zvažuje parťáka ke knírači.

Dobrý den, máte moc pěkně zpracovaný portrét plemene čau-čau, za to dík. Jen v něm, prosím, upravte cenu štěněte. V současné době stojí štěně čau-čau s PP kolem 25.000 Kč. Děkuji.

Děkuji za pochvalu i upozornění na cenu štěňat. Jsem rád, že jste se ozvala.

Dobrý den dříve jsem měl kokršpaněla ten mi umřel a já se zapřísahal že už jiného psa pořizovat nebudu ale čas uplynul a já jsem dostal nabídku jestli nechci roční fenku čau čau jelikož první majitel nemohl naplno starat a jelikož jsem fenku znal od štěněte tak jsem si ji vzal ale fenka byla že začátku ke mě nedůvěřivá ale po jednom dni ke mě přirostla a za fikcovala se na mě a uznává mě jako jediného pána.Co o ní napsat mám ji už tři roky k ostatním psům je přátelská a rada si s nima hraje ale musí mít náladu je to skvělá hlidacka k cizím lidem je introvertní a nedůvěřivá je tvrdohlavá na poveli moc nereaguje většinu dne prospí a to i když je venku na zahradě tak se proběhne a pak odpočívá a při venčení na vodítku si sama určuje jak dlouhou chce být venku na dlouhé procházky moc není.Jeto zkrátka osobnost sama osobě.Podle mě je čau čau náročný na výchovu jelikož to je paličák a péče o srst je docela náročná a na nemoci kromě těch kožních problémů kterýma jsme si prošli ne jen jednou je to plemeno co moc na nemoci netrpí.Pokud k čau čau najdete cestu a zvládnete je ho výcvik tak máte parťáka na celí život a co se o nich píše že jsou zlí a nehodí se k dětem tak já mám opačnou zkušenost ale každý čau čau je jiný

Po ztrátě psa se do dalšího člověku někdy nechce, o to milejší je číst, jak jste si s fenkou našli cestu k sobě. Ta představa, že si délku procházky určí sama, mě pobavila.

Dobrý den. Vyrůstala jsem na vesnici, psi a kočky byli součástí mého života od malička. Jednou jsem z krátké návštěvy domů do paneláku přivezla k malým dětem nádherného medvídka - čau čau. Byl to nejúžasnější pes v mém životě. Nemohu souhlasit s tím, že se nehodí k dětem, ty moje mu při jídle sahaly do misky, dokonce mu strkaly i prstíky při jídle do pusy. Když se jim zdálo, že jí moc dlouho, tahaly ho od misky pryč za ocas (měly malou sílu na to, aby to psa bolelo). On jim to oplatil tím, že jim sebral pacholíka, nebo žvýkačku. A ten rošťácký výraz, když číhal, aby dětem vzal míček, nebo plyšáka a schoval ho pod sebe a jak se bavil tím, že mu ho děti nemohou sebrat. A s jakou opatrností "kradl" dětem z rukou šunku. Ani s jeho tvrdohlavostí nebyl problém, možná proto, že jsem byla ještě tvrdohlavější, možná proto, že jsem respektovala i jeho potřeby. Nejsem zastáncem tvrdého výcviku pro psi v domácnostech, pes musí cítit, kdo je jeho pán a pán musí mít u psa přirozenou autoritu a ta se nezískává pomocí tvrdých povelů. Pak pes poslouchá zcela přirozeně. Čau čau je velice trpělivý a chytrý pes. Při procházkách chodil "vedle nohy", ale možná proto, že věděl, že jeho čas přijde, že ho pustím z vodítka a bude mít možnost se dostatečně vyběhat v přírodě. Velice brzy jsem zjistila, že nemá cenu na něho volat a k noze a pod, dělal si ze mě srandu, tak dostával tolik času, kolik potřeboval a on na oplátku každou chvilku přiběhl, jakoby se zeptat, jestli ještě může, ale stačilo vykročit k domovu a byl hned zpět, dobře si nás hlídal, i když honil po poli myši. Ale každý by si měl uvědomit, že je to silný pes, který se potřebuje vybít, takže min 1x týdně je potřeba se s ním pořádně "porvat". Nevím, jak to dělal, vždycky se mi zakousnul do nastaveného předloktí, trhal se mnou, nechal se vláčet, točit ve vzduchu, ale nikdy mě ani neškrábl, přitom při mých 45 kg by mi ruku překousl jak malinu. V zimě stačilo dát postroje, sáňky, miloval sníh. A na konec ještě jedno upozornění, na ulici budí pozornost nejenom dětí, ale i dospělí se na něho vrhali, aby si ho pohladili a zatím co u dětí stačilo zvednout prst a můj čau čau si nic nedovolil, u dospělých jsem si tak jistá nebyla, takže jsme po městě chodili s koženým náhubkem. Tímto bych chtěla upozornit všechny (a učte to i svoje děti!), nesahejte na cizí psi, ten pes se chudák třeba jenom lekne a jeho přirozenost je, že se ožene a při tom může ublížit. Pokud budete ochotni respektovat jeho osobnost, je čau čau tím nejkrásnějším psem, kterého si můžete do svého života pustit.

Je vidět, že na svého medvídka máte spoustu krásných vzpomínek. Jen to sahání do misky a tahání za ocas bych ostatním nedoporučoval — i trpělivý pes potřebuje při jídle klid a děti dohled dospělého.