Česky se nazývají papoušíci, ale obecně se zažilo jejich latinské pojmenování. Slovo agapornis je složenina z řeckého pojmenování lásky ( agape) a ptáka ( ornis). I v angličtině jsou tito roztomilí papoušci nazýváni lovebirds – ptáci lásky, a v mnoha zemích svou polularitou doslova převálcovali tolik oblíbenou andulku vlnkovanou.V zajetí se chová 8 z devíti známých druhů agapornisů. Pojďme se jim tedy podívat na zobáček a některé druhy si závěrem představit blíže.
Čtěte také: Průvodce výběrem nejlepší klece pro papoušky
DVANÁCT důvodů, proč si pořizovat agapornise
- Jak jsme psali v úvodu, v zajetí se chová 8 druhů agapornisů. Můžete si tak vybrat z mnoha druhů a typů, který vám bude vyhovovat nejlépe.
- Agapornisové jsou i ve svém přirozeném zbarvení velmi líbiví a pestří papoušci. Chovatelé však vyšlechtili ještě mnoho barevných mutací.
- Díky milé povaze a snadnému rozmnožování i v zajetí jsou velmi vhodní pro začínající chovatele i jako první papoušek do rodiny obecně.
- Agapornise nebývá problém ochočit. S trochou trpělivosti a se zajímavými pamlsky nebo oblíbenými kousky potravy budete brzy sehraná dvojka.
- Agapornisové nejsou žádní lenoši. Jedná se o poměrně akční a energické ptáčky, kteří mnohdy obveselují své majitele zábavnými kousky.
- Díky jejich poměrně malé velikosti nejsou nijak nároční na prostor. Jsou tedy vhodní i do poměrně malého bytu.
- Agapornise můžete směle chovat i ve venkovní voliéře. Zejména chovatelé odolnosti těchto ptáčků hojně využívají a agapornisy chovají prakticky jen ve venkovních voliérách s průletem dovnitř.
- Papoušíci se mohou stát i milým kamarádem odrostlejších dětí. Díky zvídavé povaze a inteligenci si s nimi děti užijí spoustu legrace.
- Agapornisové nejsou nijak nároční strávníci. Vystačíte si u nich s kupovanou krmnou směsí zrnin a ovocem a zeleninou co dům dal.
- Většinou nemají problém žít v kolektivu. Jeden, dva nebo pět – u agapornisů žádný problém, pokud jim dáte dostatek prostoru.
- Pokud nemáte trpělivost nebo zkušenosti s ochočením papouška, nezoufejte. I agapornis se dá koupit už zvyklý na člověka. Mnoho chovatelů agapornice ,,na mazlíčky´´ ručně dokrmuje, aby šlo mládě do nového domova již plně ochočené.
- Pokud máte soutěžní ambice, ale chov kočky nebo psa je pro vás příliš náročný nebo nezajímavý, máme dobrou zprávu. Jako u většiny papoušků, i agapornisové mají své speciální výstavy.
PĚT důvodů, proč si nepořizovat agapornise
- Agapornisové se ani při největší snaze nikdy nenaučí mluvit.
- Pokud chováte více než jednoho agapornise, plně si vystačí sami a ke svému štěstí společnost člověka nepotřebují.
- Některé druhy agapornisů jsou poměrně dost hlučné. Pokud bydlíte v bytě, vybírejte raději mezi tiššími druhy.
- Agapornis chovaný jako jedináček je poměrně hodně náročný na pozornost. Jste-li časově vytížení, nebude agapornis – mazlík tou pravou volbou.
- Představa agapornise jako dekoračního zvířátka, které spokojeně sedí v kleci a občas pípne silně pokulhává za realitou. Agapornisové jsou jako živé stříbro a rozhodně to nejsou klidní lenoši.
Shrnutí
Agapornisové jsou robustní malí papoušci, kteří jsou ,díky své inteligenci, schopni naučit se množství triků k obveselení svých majitelů. Pozorování ,,zamilovaných´´ agapornisů je přímo balzámem na duši. Ne nadarmo je jejich cizojazyčné označení ,,ptáci lásky´´. Hodiny a hodiny se dovedou spokojeně probírat pírky svého společníka nebo společnice, něžně se oždibovat zobáčky a tulit se bok po boku na společném bidýlku. Ochočený agapornis chovaný jako jedináček tuto pozornost rád věnuje svému majiteli.
Chov agapornise
Agapornisové nemají vyvinutý tzv. pohlavní dimorfismus. Snad kromě několika opravdu zkušených chovatelů není nikdo, kdo by dokázal u agapornisů určit pohlaví pouhým okem.Tak moc si jsou obě pohlaví podobná. Ani zkušený chovatel však v takovém případě nemívá 100% úspěšnost. Spolehlivé metody jsou například testy DNA nebo endoskopie. Pokud zastáváte přirozenější postupy, ideální je vypustit do voliéry několik agapornisů a počkat, až se sami spárují.
Pokud už máte vhodný pár i odpovídající voliéru nebo klec, ke zdárnému odchovu budete potřebovat i hnízdní budku. Pro agapornise je ideální ,,ležatý typ´´ budky o rozměrech 25 x 15 – 20 x 15 centimetrů (d x v x š) s vletovým otvorem o průměru 5 – 6 cm a síle dřeva 1,5 – 2 cm.. Do voliéry nebo klece také v období hnízdění dodávejte dostatečné množství čerstvých vrbových prutů. Agapornisové jejich kůru používají k vystýlání hnízda. Zajišťují tak optimální vlhkost při sezení na vejcích. Ta klade samička asi 10 – 14 dnů po páření. Obvykle bývá ve snůšce 4 – 6 vajíček. Zhruba za 19 dní se z nich líhnou malí agapornisové. Pokud se chovatel nerozhodne pro umělý odchov, opouští ptáčata budku za 4 – 5 týdnů po vylíhnutí. Po dvou až třech týdnech, kdy rodiče ještě mláďatům pomáhají s krmením, jsou mladí agapornisové plně samostatní(zdroj)
Před pořízením agapornise je vhodné zajistit mu dostatečně velké a vybavené bydlení. vybavení venkovních voliér je v mnoha ohledech podobné, jako zařízení bytové klece pro jediného ptáčka.
V kleci, o minimálním rozměru 60 x 40 x 50 cm, by neměla chybět:
- napáječka nebo miska na vodu
- misky na krmivo – zvlášť na suchou směs, zvlášť na grit nebo písek, a zvlášť na ovoce, zeleninu
- sépiová kost nebo minerální kámen
- podestýlka na dno
- silná větev na lezení, kterou pták neobejme prsty ( napomáhá obrušovat drápy )
- bidýlka různých průměrů nebo tvarovaná ( prevence artrózy)
- hračky
- závěsná koupelna
Inspiraci, jak zařídit skvělé bydlení pro agapornise najdete například zde.
Jako podestýlka do klece se dá použít pískový papír, obyčejný papír, dřevěné peletky, dubové nebo bukové štěpky, konopná nebo kukuřičná vřetena, písek a jiné. Záleží na tom, co bude vyhovovat vašemu agapornisovii a co se vám bude nejlépe udržovat v čistotě.
Agapornisové obvykle nepotřebují přídavné tepelné zdroje ( pokud žijí v bytě nebo domě ) nebo výrazně jinou vzdušnou vlhkost než lidé. Většina agapornisů se ráda koupe, proto je vhodné vybavit klec buď koupelnou nebo jim dopřát koupel v podobě rozprašovače na květiny.
Pokud budete kupovat pro agapornise klec v zooprodejně včetně vybavení, doporučujeme vyměnit rovná plastová nebo dřevěná bidýlka za různě silné a pokroucené větve stromů. Stále stejný průměr a relativně hladký povrch bidla nedělá žádným papouškům dobře na klouby ani drápky. V pokročilém věku mohou trpět artrózou a také se jim nemohou přirozeně obrušovat drápky.
Základní potravou pro agapornise je směs různých semen a zrnin pro střední papoušky, kterou si můžete opatřit buď v zooprodejně nebo i namíchat sami doma, či tento úkol svěřit chovateli, který má s agapornisi zkušenosti. K suché směsi přidáváme ovoce a zeleninu. Obecně lze říci, že raději než velké množství ovoce a zeleniny je lepší dávat větší rozmanitost druhů.
Před obdobím rozmnožování a v době, kdy krmí mláďata, se doporučuje zvýšit přísun živin. Můžete podávat agapornisům větší množství ovoce a zeleniny, naklíčené zrní, máčené piškoty, zelené listy a lupení ( ptačinec, jitrocel, pampelišku..), vaječnou míchaninu, tvaroh, atd..
Agapornisové poměrně špatně tráví tuky, proto se olejnatým semenům a ořechům spíše vyhýbáme a nabídneme je svému agapornisovi jen občas jako pamlsek.
Opět je vhodné se co nejvíce informovat o tom, čím můžeme agapornisům zpestřit jídelníček tak, abychom jim neublížili.
Naprosto nevhodné jsou sladkosti včetně čokolády a kořeněná nebo solená jídla. Zbytky z našeho talíře agapornisům nedáváme ani v minimálním množství.
Potřebu minerálů obvykle doplní sépiová kost nebo minerální kámen. Pro dobré trávení se přidává k potravě i grit ( drcené mušle, drobné kamínky, může být i příměs živočišného uhlí) nebo speciální písek.
O přídavku vitamínových preparátů se raději poraďte se specializovaným veterinářem nebo dlouholetým chovatelem.
Důležité informace o agapornisech
| Velikost: | 13 – 17 cm |
| Původ: | Afrika |
| Vhodná ubikace: | klec, voliéra |
| Cena: | dle druhu, stáří, pohlaví a barevné mutace od 200 do několika tisíc korun |
| Délka života: | 10 – 15 |
| Aktivita: | denní |
Nejčastěji chované druhy agapornisů
Agapornis růžohrdlý
Je nejčastěji chovaným druhem agapornise u nás. Tělo o délce 15 – 17 cm je jasně zelené, krátká ocasní pera jsou modrá. Obličejová část a hrdlo jsou růžové, nejtmavší je tato barva na čele a pod očima. Zobák a okolí očí jsou krémové až perleťové barvy. Chovatelé vyšlechtili 16 hlavních barevných mutací těchto agapornisů a několik stovek jejich kombinací. Dokonce se podařilo vyšlechtit i tzv. výstavní formu agapornise růžohrdlého. Tento typ je robustnější, větší a s jasnějšími barvami.
Samice snáší v průměru 4 – 5 vajíček, inkubační doba je 23 dnů. Ke stavbě hnízda jim předkládáme různé větvičky. Zpočátku krmí mláďata pouze samice, později se přidává i samec. Asi po 4 – 5 týdnech vylétají mláďata z budky a v šesti měsících se přepeřují.
Agapornis Fischerův
Další z často chovaných druhů agapornisů. Je to jeden z nejpřátelštějších druhů agapornisů. Dorůstá délky okolo 15 cm. Větší část těla má agapornis fischerův zelenou, ve spodní části přechází do žluté. Hlava bývá olivově zelená, líce, čelo a hrdlo oranžovo-červené. Ocasní pera jsou z větší části modrá v kombinaci se žlutými a černými pírky. Zobák je jasně červený a okolo tmavých kulatých očí se nachází bílý kroužek bez peří. Nohy má šedé. Mláďata mívají na hlavě matnější barvu a zobák zbarvený do černa. Tento druh agapornise má pronikavý hlas.
Samice snáší 3 – 6 vajíček a mladí ptáci vylétají z budky zhruba po pěti týdnech.
Agapornis škraboškový
V zajetí byl poprvé odchován v USA v roce 1925. Obývá stejná území jako agapornis fischerův a v zajetí se tyto druhy častokrát kříží. Délka těla tohoto agapornise je 14 – 15 cm. Záda, křídla a spodní část břicha jsou zelené barvy. Horní část břicha a krk jsou žluté s nádechem do oranžova. Na černé hlavě je typické bílé okruží kolem očí, které je bez peří. Zobák má agapornis škraboškový jasně červený a nohy šedé.
Jako u ostatních druhů agapornisů, i tento si staví hnízdo z různých větviček, které by měl mít v době rozmnožování k dispozici. Samička klade 4 – 6 vajec, inkubační doba je 23 dnů. Mladí agapornisové vylétají z budky asi 40 dnů po vylíhnutí. Voliéra k chovu tohoto druhu agapornise by neměla obsahovat příliš dřevěných komponentů. Jde o poněkud destruktivní ptáčky a snadno by se mohli proklovat ven.
Agapornis růžohlavý
Vzácnější a méně často chovaný druh agapornise, který byl dlouho považován za poddruh agapornise růžohrdlého. Dorůstá délky 13 cm a i zbarvením se od agapornise růžohrdlého podstatně liší. Tělo tohoto druhu je zelené, na zátylku přechází do olivově žluté až zelené barvy. Hlava má oranžově červenou masku, která přechází na hrudi do poněkud tmavšího odstínu. Okruží je bílé, bez peří, zobák červený a nohy jsou jsou šedé, jako u ostatních agapornisů. Tento druh podléhá registraci CITES.
Samice staví kulovité hnízdo z kůry větviček a stébel trav nebo trávy. Tam snese obvykle 3 – 5 vajec s inkubační dobou 21 – 22 dnů. Mláďata opouštějí budku po 35 – 40 dnech. (zdroj)
Jak a kde si koupit agapornise?
Agapornise můžete sehnat od chovatele, překupníka, na ptačích burzách nebo ve zverimexu. Odchycená zvířata jsou velkým přínosem pro chov, avšak nesou spoustu specifik. Takoví papoušci mohou trpět různými parazity, mohou mít problém s příjmem potravy v zajetí a rozmnožit tyto jedince chce jak komplexní znalosti, tak opravdu kvalitní zázemí, které co nejvíc supluje místo odchytu papouška. Pokud se nejedná o opravdu malé mládě, jsou takoví ptáci téměř neochočitelní. Navíc mohou přenášet nemoci přenosné i na člověka – například chlamydióza ptáků (zdroj)
Mnohem jednodušší a bezpečnější je získat agapornise na specializovaných ptačích burzách nebo přímo od chovatele z jeho vlastního odchovu. Další možností je koupení agapornise ve specializovaných zooprodejnách. Ve všech případech chtějte po prodejci nebo chovateli komplexní informace o věku, původu a péči o papouška, včetně návodu na správné krmení. Některé druhy podléhají registraci CITES. Certifikát o původu takového ptáka je při prodeji jeho nedílnou součástí! Cena agapornisů se odvíjí od jejich druhu, věku, pohlaví, barevné mutace a i podle toho, zda se jedná a ochočeného nebo ručně dokrmeného ptáka.. Pohybuje se v rozmezí 200 až několik tisíc korun. V ideálním případě získáte zvířátko s uceleným ,,návodem na použití´´.Při nákupu dbejte na to, z jakého prostředí zvíře pochází ( čistota prostředí – zápach, zbytky trusu, plíseň v substrátu atd..) a jestli se papoušek jeví jako zdravý (výtok ze zobáku, očí, ztížené dýchání, výtoky z kloaky, změny na kůži a peří -holá místa, matný nebo rozčepýřený a neupravený vzhled, loupající se kůže na nohách, parazité …).
Kontakty na chovatele agapornisů naleznete zde.
