16 důvodů, proč si (ne)pořizovat burunduka

OSM důvodů, proč si pořizovat burunduka

1. Burunduk je veverka s denní aktivitou, tudíž vám bude dělat společnost přes den a v noci nebude dělat šrumec.
2. Pokud zrovna netoužíte po veverčí skvadře, můžete si s klidem v duši pořídit pouze jednoho jedince – burundukům samotářský život nevadí, pakliže se jim budete dostatečně věnovat.
3. Ač jsou burunduci ve volné přírodě velmi plašší, jedinci chovaní v lidské péči se dají obvykle celkem dobře ochočit (v rámci možností). Ochočený burunduk si od vás vezme pamlsek, nechá se podrbat, nebo se nechá nosit na dlani. Někteří burunduci dokonce slyší na své jméno. Je však třeba myslet na to, že nemají příliš v lásce nucený kontakt a omezování v pohybu.
4. Cena burunduků není nikterak závratná v porovnání s jinými nevšedními mazlíčky.
5. Bojíte se, aby nový mazlíček nezaplnil celý váš příbytek svým osobitým odérem? U burunduků naštěstí problém se smrádkem nebývá. Stačí jim pravidelně měnit podestýlku.
6. Burunduk je relativně otužilé zvíře, tudíž jej za určitých podmínek můžete chovat ve venkovní voliéře.
7. Život burunduka ve volné přírodě trvá přibližně sedm let, ale v zajetí vám bude dělat radost o dva a vzácně až pět let déle.
8. Toto zvířátko se řadí k čistotnějším mazlíčkům – dokonce zvládá chodit vylučovat na jedno místo (např. do misky s kočkolitem). Tato vlastnost je velmi užitečná zejména při volném pohybu burunduka po bytě.

OSM důvodů, proč si nepořizovat burunduka

1. Pro chov burunduka potřebujete celkem prostornou klec, či voliéru. Vzhledem k tomu, že se jedná o veverku, je vhodné pořídit spíše vyšší ubikaci, do které umístíte větve na šplhání.
2. Chcete-li mít veverku co nejvíce ochočenou, bude to stát nějaký čas – ze jména ze začátku.
3. Pro tato aktivní zvířátka je zapotřebí zajistit dostatek pohybu, aby fyzicky, či duševně nestrádala. K veverčím radovánkám je ideální venkovní voliéra, ale vystačí si i s tím, když je pustíte proběhnout po místnosti.
4. Jsou to neskutečně zvídavá zvířátka, před kterými nic neschováte. Při jejich volném pohybu je třeba zajistit, aby jim nepřišlo pod packy nic, čím si mohou ublížit. Důležité je také odstranit z dosahu vše, co by mohli sníst, nebo o co by si mohli zranit tlamu.
5. Máte v okolí veterináře, který dokáže pomoct zraněnému, či nemocnému burundukovi? Raději se před koupí tohoto nevšedního mazlíčka optejte v nejbližších veterinárních ordinacích, zda vám ho v případě potřeby ošetří.
6. Ani tak roztomilý tvor nemusí mít vždy náladu na mazlení a všeobecně na kontakt s člověkem. Rozhodně to není zvířátko, které snese nešetrné zacházení – při pocitu ohrožení umí i pěkně kousnout!
7. Dá rozum, že musíme respektovat vlastnosti a potřeby, které zvířatům nadělila příroda. U burunduků je třeba respektovat, že často tráví zimní období spánkem ve svém úkrytu.
8. Chov několika burunduků pohromadě může někdy přinést více starostí, než radosti – burunduk je velice teritoriální tvor, který si střeží, co je jeho.

Chov burunduka

Chov této zemní veverky není žádný oříšek – stačí dbát na její přirozené potřeby a respektovat je. Na začátku je třeba si uvědomit, jaký s burundukem máte záměr: konkrétně řečeno, zda máte v plánu pořídit chovný pár a odchovávat mláďata, či pouze jednoho jedince „na mazlíka“. Od tohoto rozhodnutí se odvíjí zejména výběr příbytku – burunduci ve volné přírodě po vzájemném kontaktu příliš netouží, a ačkoliv mají teritoria velmi blízko sebe, střetávají se prakticky jen jednou ročně za účelem páření. Chov dvou burunduků stejného pohlaví pohromadě určitě nedoporučujeme. Ani s párem však není vyhráno. U burunduků je totiž italská domácnost na denním pořádku a vzájemné rozepře mohou končit i úhynem zvířete (nebo obou zvířat). Proto je vhodné chovat veverky odděleně, popřípadě jim dopřát dostatečně velký prostor k tomu, aby měla každá „to svoje“. Rozhodně je však žádoucí, aby měl chovatel vždy možnost své mazlíčky oddělit.

K páření burunduků ve volné přírodě dochází obvykle jednou ročně, a to záhy po probuzení ze zimního spánku. V zajetí se období páření liší například v závislosti na vytápění, ale většinou probíhá od konce prosince až do března. Březí samici se často doporučuje od samce oddělit, aby mláďata nesežral. Malé veverky se rodí po devětadvaceti až dvaatřiceti dnech od páření a v jednom vrhu se můžete těšit na dvě, až pět holých, slepých mláďat (někdy i více). Jemná srst začíná prckům růst jedenáctý den od porodu a o dalších sedm dní později otvírají oči. Měkké krmení můžete začít mláďatům podávat ve věku tří týdnů – do té doby si vystačí s mlékem od samice. Doporučuje se začít s různými smetanovými krémy, naklíčenou pšenicí, či banánem. Odstavení je možné po padesáti dnech, ale pokud nechcete mláďata sami “dopiplat” a necháte je společně se samicí, k odstavu dojde až okolo třetího, až čtvrtého měsíce. Rodinu musíte oddělit nejpozději v době, kdy mláďata dosáhnou jednoho roku věku – tehdy se stávají pohlavně dospělými a hrozilo by oplodnění samice. Zdroj informací ZDE a ZDE

Výběr vhodné klece, či voliéry záleží, jak už jsme si řekli, zejména na počtu chovaných jedinců. V literatuře se dočtete, že ideální rozměr klece pro jednoho burunduka je přibližně 100x50x100cm, ale na internetu naleznete i jiné informace. V každém případě platí, že čím větší klec, tím lépe – obzvlášť, pokud plánujete burunduků víc. Pakliže vám stačí jeden veverčák, kterému dopřejete hodně pozornosti a zejména hodně pohybu mimo klec, nemusíte to s velikostí klece přehánět a postačí vám držet se uvedených minimálních rozměrů. Zapamatujte si však, že mezery mezi mřížemi by neměly být širší, než 1,5cm, aby burunduk neproklouzl ven.

V kleci by neměly chybět:

• Větve na šplhání – nejlépe z ovocných stromů
• Boudička – nejlépe dřevěnou boudičku s odklápěcí stříškou
• Misky na krmení
• Napáječka – může být klasická “kuličková” pro hlodavce, nebo pro ptáky.
• Hračky – prolézačky, tunely, žebříky apod.
• Můžete přidat i minerální liz, či sépiovou kost

Jako podestýlku můžete použít klasickou podestýlku pro drobné hlodavce, piliny, kukuřičnou drť, rašelinu, či hlínu bez pesticidů. Měnit ji můžete dle potřeby.

Alternativou je také venkovní voliéra, která je vzhledem k otužilosti těchto zemních veverek ideální (popřípadě vnitřní ubikace propojená úzkým vchodem s venkovním výběhem). I zde se však musíme držet několika pravidel, aby to bylo pro veverku to pravé ořechové: Hlavní zásadou je, aby byla voliéra chráněna proti silnému větru – nabízí se tedy možnost umístit ji do závětří, nebo ji opatřit o dvě, až tři pevné stěny. Kromě ochrany před počasím je třeba zajistit i ochranu před zvířaty, která by se mohla dostat do voliéry, nebo by mohla protáhnout skrz packu a veverce ublížit. Myslete také na to, že burunduci ve volné přírodě zimují a i ti naši “domácí” burunduci se někdy ukládají k zimnímu spánku! K účelu zimování si burunduci hrabou hlubokou noru, pro kterou ve venkovní voliéře potřebují alespoň 100cm vrstvy substrátu a také materiál na stavbu nory. Nesmíme ale zapomenout zabezpečit dno voliéry pletivem, či vrstvou betonu, aby se burunduk při hloubení nory nepodhrabal ven. Pamatujte si také, že pro přečkání zimního spánku venku nestačí klasická vyvýšená boudička – ta má mizivou izolační schopnost a veverka by mohla umrznout.

Teď pojďme nakouknout do veverčí mističky. Jako základ stravy můžete použít i komerčně vyráběnou směs pro zemní veverky, nebo jiné směsi pro hlodavce a popřípadě pro ptáky – hlavně aby byl jejich obsah rozmanitý. U těchto mazlíků není problém zkrmovat veškeré druhy semen a jader – VYJMA MANDLÍ, KTERÉ JSOU PRO VEVERKY JEDOVATÉ! Optimální složení komerčně vyráběného krmiva obsahuje cca 25 % ovsa, 40 % slunečnice, 10 % semence, 25 % pšenice a případně další semena. K tomu je dobré jídelníček obohatit např. o lískové, burské i vlašské oříšky nebo žaludy, bukvice a šípky.

Kromě směsi zrnin doplňujeme krmnou dávku burunduků také o ovoce, zeleninu a různé druhy bobulí a plodů. Vyzkoušet můžete také zelené krmení, ale ne každý veverčák jej ocení. Při výběru ovoce a zeleniny se nemusíte příliš omezovat, protože tito mazlíci obvykle baští téměř všechno – sami časem odhalíte, co chutná zrovna tomu vašemu. Na jaře doporučujeme dopřát veverkám čerstvě ořezané větve z ovocných stromů, které jsou mimo jiné vhodné na obrušování zoubků. Nesmíme zapomenout ani na živočišnou složku, která ve veverčím jídelníčku nesmí chybět! Pro burunduky jsou ideální například mouční červi (s těmi ale opatrně, jsou tuční!), cvrčci, nebo sarančata. Někteří chovatelé podávají mazlíkům na ochutnání také kousky syrového, netučného masa (například hovězí či telecí), nebo čerstvé mléko – to však podáváme v malém množství zejména březím a kojícím samicím s mláďaty.

Jako dobrý doplněk vnímáme sépiovou kost, či minerální blok. Je také možné přidávat do vody vitamínové kapky, které seženete ve zverimexu. V každém případě je vždy nutné držet mističky v čistotě a veškeré krmení denně měnit, stejně jako vodu v napáječce – tu musí mít burunduci k dispozici stále! (zdroj)

Důležité informace o burunducích

Specifika burunduka

Čím jsou burunduci specifičtí? Zřejmě už jen tím, že jsou to zemní veverky, které se od běžných mazlíků ve spoustě akceptů trochu liší. Majitelé burunduků musí počítat s tím, že je nutné zjistit veverčákům dostatek pohybu, rozmanité krmení, klidné prostředí pro zimní spánek a v neposlední řadě i vyhovující bydlení – ať už vnitřní, či venkovní (ale to už jsme si ostatně řekli). Burunduci jsou však velmi osobití i svou povahou, která nemusí každému vyhovovat. Rozhodně to nejsou typičtí mazlíčci, které můžete kdykoli odchytit a dle libosti “poňuchňat”! Chcete-li si burunduka opravdu získat, stačí respektovat jeho svobodomyslnost – jedině tak si jej skutečně ochočíte a potom si třeba dobrovolně vyleze na vaší dlaň, nechá se podrbat a třeba se naučí přiběhnout na zapískání, nebo zamlaskání. Na druhou stranu dokáží burunduci velmi názorně ukázat, že se jim něco nelíbí! Proto je třeba zejména dětem vysvětlit, jak se zvířátkem zacházet, aby nedošlo například ke kousnutí. Jinak jsou burunduci skutečně bezproblémoví mazlíčci, které spousta chovatelů nechává volně běhat po bytě.

Nezapomínejte však odstranit veškerá nebezpečí, která by mohla způsobit zranění vašeho mazlíka! – pozor dávejte hlavně na potencionální úniková místa, elektrické kabely, chemikálie, nebo i na pračku, do které by mohl burunduk vklouznout. Nebezpečí však představují i jedovaté rostliny, nebo jakékoli předměty, kterými by se mohl zadusit, nebo by mohly poškodit lícní torby, do kterých burunduci strkají všechno, co najdou – vejde se tam oříšek, ale i igelitový sáček, který pak horko těžko získáváte zpátky.

Nezapomínejte také na to, že jsou veverčáci celkem nevšední zvířata a ne každý veterinář jim zvládne v případě potřeby pomoct. Před nákupem mazlíka tedy zkuste zjistit, který veterinář v okolí dokáže v případě nemoci či úrazu burunduka ošetřit.

Jak a kde koupit burunduka

Sehnat v našich končinách burunduka není žádný velký problém.Naopak jej s trochou štěstí objevíte i v kdejakém zverimexu. Nákup takového mazlíka v petshopu však nemusí být vždy úplně šťastným rozhodnutím – personál obchodu vám dost pravděpodobně příliš dobrých rad k chovu veverčáků neposkytne a cena mazlíčka zde bývá poněkud nadnesená v porovnání s cenami u chovatele. Pokud vám můžeme poradit, určitě se při zájmu o burunduka pokuste vyhledat zkušeného chovatele, který má svá zvířata ve vyhovujících podmínkách a poskytne vám do začátku tolik rad, kolik potřebujete. A kde hledat?

Pro začátek mrkněte na internet, nebo navštivte burzu exotických zvířat. Ať už se ale rozhodnete koupit veverčáka kdekoliv, vždy si ověřte že je již dostatečně samostatný, aby mohl opustit matku a pokud budete mít možnost, prohlédněte si i prostředí, ze kterého pochází. Zkontrolujte si také, zda nemá burunduk výtok z očí, rýmu, nebo průjem – pozornost věnujte i kožíšku a celkovému vzhledu zvířátka. Přejeme šťastný výběr nového zvířecího kamaráda! Pro další informace a mnoho skvělých poznatků z chovu najdete ZDE.