Může váš pes vyčenichat rakovinu?

Galerie fotek: Může váš pes vyčenichat rakovinu?

1 / 6

Vycvičený pes může v dechu zachytit pachové změny spojené s rakovinou

Rakovina plic je spojována se změnami ve složení těkavých organických látek ve vydechovaném vzduchu. Vycvičený pes tedy necítí nádor přímo. Učí se rozlišovat pachový vzorec ve vzorku od nemocného člověka od vzorků lidí bez dané diagnózy. Výzkumy přitom zatím neurčily, které konkrétní látky jsou pro jeho rozhodnutí podstatné.

Jedna prospektivní dvojitě zaslepená studie zkoumala dechové vzorky 1 386 účastníků. Biohybridní platforma kombinující vycvičené psy s umělou inteligencí byla zaměřena na rakovinu prsu, plic, prostaty a tlustého střeva. U těchto čtyř diagnóz dosáhla citlivosti 93,9 procenta a specificity 94,3 procenta. Citlivost udává podíl správně zachycených nemocných, specificita podíl správně vyhodnocených lidí bez rakoviny. Prospektivní studie biohybridního testu

Výsledek však nelze připsat samotným psům. Jejich reakce zaznamenávaly kamery a zpracovával algoritmus. Dva autoři byli zaměstnanci společnosti vyvíjející platformu a další dva od ní získali financování. Studie proto dokládá výkon konkrétního systému, nikoli obecnou přesnost psího čichu.

Rakovinu plic psi v pokusu rozpoznali častěji z dechu než ze slin

Význam použitého materiálu ukázala studie se sedmi psy a vzorky od 154 pacientů respirační kliniky. Psi správně reagovali na vzorky dechu lidí s rakovinou plic v průměru v 78 procentech případů, zatímco u slin ve 42 procentech. Rozdíl byl statisticky významný. U vzorků lidí bez rakoviny dosáhla správnost shodně 68 procent u dechu i slin. Studie dechu a slin při rakovině plic

Pes se tedy neučí rozpoznávat rakovinu nezávisle na okolnostech. Jeho výkon ovlivňuje druh a odběr vzorku, způsob výcviku i uspořádání testu. Experiment navíc musí zabránit tomu, aby psa nevědomky navedl člověk, který zná správnou odpověď.

Starší pokus s jediným psem oznámil u rakoviny plic citlivost 95 a specificitu 98 procent. Pes však posuzoval 390 vzorků od 113 lidí, při celkem 785 předloženích. Výsledek ukazuje, že v daném experimentu dokázal vzorky rozlišovat, sám o sobě ale nepotvrzuje použitelnost při běžném screeningu. Klinický pokus s vydechovaným vzduchem

Z toho, že vás domácí pes opakovaně očichává, diagnózu nepoznáte

V experimentu bývá počet pozitivních vzorků předem řízený. Při skutečném screeningu může v testované sérii chybět nemocný úplně, takže zvíře nesmí předpokládat, že odměna vždy čeká u některé možnosti. Systematický přehled proto pro posouzení praktického využití zdůrazňuje dvojitě zaslepené klinické testy napodobující screening a umožňující neoznačit žádný vzorek. Systematický přehled pachové detekce nemocí

Reakce psa navíc neurčí umístění ani typ nádoru. Pozitivní výsledek by musela ověřit zavedená vyšetření a případně biopsie. U nevycvičeného domácího psa nemá neobvyklý zájem o část těla prokázanou diagnostickou hodnotu. Dosavadní studie tak představují hlavně podklad pro další výzkum dechových testů, nikoli náhradu lékařské diagnostiky.