21 důvodu, proč si (ne)pořizovat vakoveverku

JEDENÁCT důvodů, proč si pořizovat vakoveverku

1. Vakoveverky patří k mazlíčkům, které člověka spolehlivě zabaví. Bohatě stačí sednout si k nim a pozorovat jejich dovádění – zejména, pokud jich máte víc.
2. Ochočená vakoveverka pozvedne úroveň zábavy ještě o stupeň výše! Mláďata těchto drobných vačnatců si velmi snadno získáte přes oblíbené dobroty a jejich obrovskou zvědavost. Mladí vakušáci navíc bývají často zvyklí na blízký kontakt s člověkem již od chovatele.
3. Vakoveverky můžete za určitých podmínek bez problému chovat v bytě. Je však třeba myslet na to, že potřebují dostatek prostoru a jejich den začíná až po západu slunce.
4. Pokud tomuto zvířátku dopřejete dobré životní podmínky a parťáka opačného pohlaví, rozmnožuje se obvykle velmi snadno a bezproblémově.
5. Když je třeba vakoveverku transportovat, bohatě vám k tomu postačí například přepravka na králíka. Pokud však máte vakošku, která není úplně kontaktní, připravte si také trochu trpělivosti a pomůcky k bezpečnému odchytu.
6. O hedvábný kožíšek těchto drobečků se nemusíte absolutně starat – obejdete se bez česání i koupání.
7. Vakošku pořídíte za celkem přijatelnou cenu. Většinou však záleží na věku a pohlaví zvířete (samičky bývají obvykle dražší, než samci). Ceny za samečky začínají na tisícikoruně, ale mnohdy si chovatel určí cenu vyšší. Na koupi samičky si připravte minimálně jednou tolik.
8. Sehnat toto zvířátko není žádný složitý úkol, protože je jeho chov vcelku rozšířený i v naší domovině. Pokud sháníte vakošku, můžte shlédnout inzerci chovatelů na internetu, nebo se můžete zajít mrknout na burzu exotických živočichů. Ač můžete vakoveverku zahlédnout i ve větších zverimexech, doporučujeme se spíše obrátit na chovatele, který má s jejím chovem zkušenosti a dokáže vás opatřit o spoustu užitečných rad.
9. Velkou výhodou je fakt, že na chov vakoveverek nepotřebujete zvláštní povolení, ani doklad o původu zvířete.
10. Vakoveverka vám může dělat radost stejně dlouho, jako některá psí plemena! V lidské péči se tento malý savec dožívá i patnácti let.
11. Žádné vytápění ani speciální osvětlení. Vakoveverku můžete chovat v běžné pokojové teplotě a vystačíte si s denním (nočním) světlem.

DESET důvodů, proč nepořizovat vakoveverku

1. Pokud chcete vakošky chovat v bytě, připravte se na to, že dělají šrumec – zejména po setmění! A že je jejich noční život pěkně slyšet, máte-li jich víc…Do ložnice si je tedy určitě nestěhujte.
2. Určitě je na místě zmínit, že k vakoveverkám patří jejich specifický odér. Ten mají na svědomí hlavně samci a jejich pachové žlázy na hrudi a lysince na hlavě. Ani se samicemi však nemáte vyhráno! Důležité je, vybrat vakoškám obydlí z takového materiálu, do kterého se nevsakuje moč a lze jej dobře umývat i od zbytků stravy – tato zvířátka nepatří k nejčistotnějším, ani co se týče stolování.
3. Rovnou navážeme na téma krmení. Ačkoli vám spoustu lidí řekne, že krmit vakoveverku není nic těžkého, spoustu chovatelů vám řekne opak. Rozhodně to není o tom, že jim nasypete granule do misky a tím to hasne (ač DOPLŇKOVÉ granule pro vakule existují). Naopak! Potrava pro vakošky musí být vždy čerstvá – to platí pro ovoce, zeleninu, hmyz, instantní nektar i další dobroty. Obecně ale platí to, že je třeba dávat pozor na nadbytek cukrů a je lepší krmit večer, aby měli mazlíci vše úplně fresh.
4. Štítíte se červů, cvrčků a obecně všeho osazenstva hmyzí říše? Pro své mazlíčky s hebkým kožíškem budete muset zatnout zuby! Pro ně je hmyz nejen vynikající pochoutkou, ale také nezbytnou součástí stravy.
5. Chcete vakoveverku pořídit dětem na mazlení? Věřte, že to není dobrý nápad. Určitě to nejsou zvířátka, která snesou nešetrné zacházení – přesto, že se mezi vakoškami najdou velmi mazliví jedinci, nejedná se o vyloženě “muchlací” domácí mazlíčky.
6. Tito drobní tvorečci určitě nejsou samotáři. Ve volné přírodě žijí vakoveverky ve skupinkách, takže i v zajetí uvítají alespoň jednoho parťáka stejného druhu. Osamělá vakoška strádá a v krajním případě může uhynout. Na místě je však obezřetnost, pokud si pořídíte dva samce – mohli by se prát. Pokud nechcete pár, raději zvolte dvě samičky.
7. Jsou to velmi chytrá zvířata, která dokáží být skutečně vynalézavá. A to se týká i útěků. Je tedy třeba zabezpečit všechny potencionální místečka pro únik z klece, či voliéry – například dvířka, nebo krmítka. Vakoveverky se celkem špatně chytají, pokud nechtějí být chyceny. Jejich schopnost plachtit vám odchyt určitě neulehčí.
8. Asi vás nepřekvapí, že není úplně vhodné chovat tato exotická zvířata v našem klimatu venku. Na venkovní odchov si raději zvolte jiné zvíře, které snese chladnější teploty.
9. Přesto, že je u nás vakoveverka celkem rozšířená, na každé veterině vám ji určitě neošetří. Před jejím pořízením je praktické zjistit, jaká veterinární ordinace v okolí dokáže takovému exotickému zvířeti pomoct v případě, že se zraní, nebo onemocní.
10. Vakoška umí dát pěkně najevo, že se jí něco nelíbí! Když nezabere výstražné „štěkání“, nebojí se použít zuby. Takove kousnutí není sice kdovíjak závažné, ale dvakrát příjemné tedy také ne.

Chov vakoveverky

Z předchozích řádků již víte, že je vhodné chovat vakoveverky alespoň v páru, nebo ještě lépe ve skupině. Toto doporučení vyplývá z přirozeného chování volně žijících vakoveverek, které se ve své domovině v Australských tropických lesích sdružují do skupinek až o osmi jedincích (obvykle jde o pár a jejich mláďata). Záleží pouze na vás, zda se rozhodnete pro pořízení nepříbuzného chovného páru, nebo se obejdete bez vlastních odchovů a raději zvolíte dvě samičky. Chov dvou samců také není vyloučen, ale nikdo vám nezaručí, že mezi nimi později nedojde k rozepřím.

Samotné rozmnožování vakošek není nijak problémové, pokud jim přichystáme dobré podmínky. Samička mívá mláďata třikrát do roka – obvykle se rodí dvě, ale výjimkou není ani veverčí jedináček. Stejně jako mláďata ostatních vačnatců, se i mimča vakošek rodí téměř nevyvinutá a jejich další vývoj probíhá v matčině vaku, kam se musí z kloaky sami dostat. A teď trochu čísel – březost vakoveverek trvá 16 dní a poté trvá dalších 70 dní, než mládě vyleze z vaku. K odstavu malých vakoveverčích čiperů dochází cca po 120-ti dnech. Pohlavní dospělost nastává u samců ve věku jednoho roku, kdežto samice jsou schopné reprodukce již po osmi měsících života. S péčí o mladé často pomáhají ostatní samice ve skupině a samec si své potomstvo bedlivě hlídá.

Vakoveverka potřebuje ke spokojenému životu dostatek životního prostoru, který ji v zajetí poskytne prostorná klec, voliéra, nebo dokonce celá místnost. Názory na velikost vhodného příbytku se velmi liší, ale jako minimální rozměry klece pro jednu až dvě vakošky se uvádí 50x50x80cm – ale čím více místa, tím samozřejmě lépe. Důležitý je však prostor mezi mřížemi, který by neměl být širší, než 1,5cm (aby se jím vakoveverka neprotáhnula ven). Materiál veverčího obydlí by měl být dobře omyvatelný, aby se z něj daly dobře odstranit zbytky krmení, moč a trus. To by mělo platit i pro vnitřní vybavení, ve kterých by neměly chybět:

• Misky na krmení – ideálně závěsné, plus těžkou keramickou misku s vyššími hladkými okraji zahnutými dovnitř, ze které nevylezou červi. Praktické jsou i jehly na ovoce, které jsou skvělým zpestřením krmení.
• Napáječka – může být kuličková, nebo klasická ptačí. Misky s vodou nejsou nejvhodnější, protože by se do nich vakoveverky mohly vyprazdňovat.
• Domeček, který poskytne vakoškám bezpečné útočiště a soukromí (takové hnízdo).
• Větve na šplhání – samozřejmě ze stromů, které nejsou jedovaté, ani chemicky ošetřené.
• Odpočívadla – Ty vakynky rády využívají k odpočinku. Spoustu chovatelů používá závěsné tunýlky a pelíšky pro fretky. Je však třeba dát si pozor na materiál – do některých látek se vakoveverkám zasekávají drápky, nebo se jim mohou končetiny zamotat do uvolněných nitek.
• Hračky – ty je třeba vybírat hlavně s ohledem na bezpečí zvířete. Vhodné je zeptat se přímo chovatele, jaké se mu osvědčily. Nabídka je široká!

Do příbytku vakoveverky patří samozřejmě i vhodná podestýlka, kterou je třeba pravidelně vyměňovat. Jako podestýlku můžete použít klasické piliny, lisované pelety, mulčovací kůru, kukuřičnou podestýlku, nebo i písek – uvidíte, co bude nejlépe vyhovovat vám a vašim mazlíčkům.

Skvělý příklad ideálního bydlení pro vakoveverky naleznete ZDE. Na stránkách naleznete, z čeho si svépomocí postavit klec a na kolik to cca vyjde. Ve fotogalerii navíc najdete spoustu prima fotek.

Na krmení vakoveverkek existuje řada odlišných názorů. Ačkoli velká spousta chovatelů krmí především ovocem, jiní chovatelé se snaží jídelníček svých vakošek co nejvíce přiblížit přirozené stravě v přírodě (tu tvoří především květní nektar, míza stromů, hmyz a příležitostně malí obratlovci).

Padesát procent takové stravy tvoří podle Dr. Cathy Johnson-Delaneyové především dieta Leadbeater's mix a druhá polovina se zakládá na insektivorní složce. Samozřejmě nesmíme zapomenout na odměny a zpestření krmení – zde má místo zmíněné ovoce, ale pouze v omezeném množství. Dále jsou velmi vhodné kvetoucí eukalyptové větve, nebo arabská guma smíchaná s vápníkem (seženete na internetu).

Naopak se neosvědčilo dlouhodobé krmení komerčně vyráběnými směsi pro vakoveverky, ani nektarem pro papoušky Lori.

ZDE přikládáme recept na zmíněný Leadbeater's mix.

Důležité informace o vakoveverce

Specifika vakoveverky létavé

Všechna specifika jsme si už v podstatě řekli, takže si je v tomto stručném odstavci pouze rychle shrneme. Vakoveverka je sama o sobě velmi specifickým zvířetem, které se vyznačuje především noční aktivitou a trochu vyššími nároky na přípravu krmení. Od těch “klasických” domácích mazlíčků se vakošky odlišují nejen svým osobitým odérem, ale také svým rozmnožováním, typickým pro vačnatce. Ač je tento drobný živočich s huňatým kožíškem výborně ochočitelný, rozhodně se neřadí k adeptům na post ideálního společníka pro malé děti – při nešetrném zacházení umí totiž pěkně kousnout. Ve spojitosti s těmito exotickými tvory nelze nezmínit jejich schopnost plachtit, která vám dokáže pěkně zkomplikovat odchyt. Zapomínat by se nemělo ani na sociální potřeby vakoveverek, díky kterým je vhodné chovat je minimálně v páru.

Kde a kdy koupit vakovevrku létavou?

Sehnat tohoto exotického tvorečka není ani v naší domovině žádná velká fuška – vakoveverky se stále více dostávají do podvědomí tuzemských chovatelů a nabídka veverčích miminek tím samozřejmě stoupá. Pokud tedy pokukujete po mláděti, či mláďatech, není nic jednoduššího, než se poohlédnout po inzerátech na chovatelských webech, či standardních inzertních serverech. Další možnost představuje návštěva burzy exotických živočichů, kde můžete chovatele vakoveverek také někdy potkat. Ač lze vakošky najít i v některých velkých zverimexech, koupi zde příliš nedoporučujeme – personál obvykle nemá s chovem vakoveverek příliš zkušeností a ceny bývají vyšší, než u chovatele.

Ani chovatel však nemusí být vždy seriózní! Proto je třeba ověřit si na vlastní oči stav zvířete, které chcete koupit a nejlépe vidět i podmínky, ze kterých pochází. Dále věnujte pozornost tomu, jestli nemá malá vakoška průjem, výtok z očí nebo nosu, či jiné anomálie, které by mohly naznačovat zdravotní problém. V každém případě je vždy nutné zkontrolovat si, zda je mládě dostatečně staré a samostatné, aby mohlo opustit matku a odjet s vámi domů.