Ach, ty kočky. Lidé se dělí na dva tábory. Jeden je miluje a druhý je nemůže vystát.Pokud patříte do toho prvního, rozhodně si dejte pozor, ať neminete tento článek!
V tomto článku jsme si pro vás totiž připravili deset nejoblíbenějších zástupců krátkosrstých koček a s nimi užitečné informace včetně rad, jak je chovat a nějaké zajímavosti o nich. Tak se na ně pojďme společně podívat!
Pár obecných informací na začátek
Výhodou krátkosrstých koček je především to, že péče o jejich srst vám nezabere příliš času. I tak si ale každá kočka zaslouží alespoň jednou za týden vyčesat (s výjimkou ruské modré kočky). A je důležité si uvědomit, že i když se to tak nemusí zdát, tak krátkosrsté kočky línají a mohou vám v domácnosti zanechat spoustu chlupů.
1) Siamská kočka
Její název vychází z historického pojmenování dnešního Turecka – Siam.
Jedná se o štíhlé, elegantní zvíře s klínovitou hlavou a zešikmenýma modrýma očima tvaru mandle. Má dlouhé nohy a vyznačuje se specifickým zbarvením – její koncové části těla (hlava, nohy a ocas) jsou tmavší než ostatní části. V dospělosti váží mezi dva a půl až čtyři a půl kilogramy. Dožívá se patnácti až dvaceti let.
Je známá pro svou “psí” povahu, která se projevuje tím, že je velice inteligentní a nechá se do jisté míry vycvičit – bývá vhodným adeptem na venčení na vodítku. Musíte si však uvědomit, že je to potřeba vyzkoušet s konkrétní kočkou, protože stejně jako lidé, i kočka je každá jiná, tudíž některé se to může líbit, jiné nemusí.
Siamská kočka je velmi společenská a ráda projevuje svou osobnost i emoce. Vyhledává kočičí společnost. Ideální je pořídit dvě siamské kočky zároveň, aby se vzájemně chápaly a opečovávaly. Pokud se jí ale majitel důkladně věnuje, není tolik potřeba pořizovat kočky dvě.
Je vhodná do rodin s dětmi, se kterými si bude ráda hrát. Jejím velkým benefitem je to, že vychází bez problémů s jinými kočkami a ostatními zvířaty, včetně psů.
Existuje i dlouhosrstá varianta siamské koček. Takovéto plemeno nese název kočka balinéská.
2) Munchkin
Pokud máte rádi výstřednost, rozhodně při výběru kočky nezapomeňte zauvažovat nad plemenem munchkin. Jedná se o roztomilou kočku s delším tělem a krátkýma nohama.
U tohoto plemene platí, že buď si ho na první pohled zamilujete, nebo ho budete nenávidět – není nic mezi tím.
Jedná se o milující, hravou a zvědavou kočku, která vyhledává společnost. S grácií si poradí s různými interaktivními hračkami a užijete si s ní spoustu legrace. S dětmi si velmi rozumí a dokáže vyjít i s jinými zvířaty. Je velmi učenlivá – zvládne se naučit aportovat nebo dokonce chodit na vodítku.
Stejně jako ostatní plemena koček, dokáže šplhat, ale kvůli svým krátkým nohám nevyskočí moc vysoko.
Její srst je plyšová a velmi měkká na dotek. Váží od dvou do devíti kilogramů. Dožívá se dvanácti až patnácti let. Existuje v několika barevných variantách, včetně mourovaté nebo želvovinové. Oči mají tvar vlašského ořechu a jsou posazené daleko od sebe, čímž dávají kočce v obličeji ostražitý výraz. Zajímavé je, že ocas má při chůzi vždy vztyčený.
Pozor: Vzhledem k jejím krátkým nohám je důležité myslet na to, aby misky na jídlo
a vodu neměly vysoké okraje.
Zároveň je podstatné brát v potaz, že toto plemeno je náchylnější k selhání jater nebo ke vzniku onemocnění dolních močových cest, proto je důležité se o kočku hezky starat a chodit s ní na pravidelné preventivní kontroly ke zvěrolékaři.
3) Britská krátkosrstá kočka
Jestliže toužíte najít klenot ve světě koček, poohlédněte se po britské krátkosrsté kočce. Je velmi žádaná a hodně majitelů se s ní účastní kočičích výstav.
Jedná se o nenáročné plemeno s vyrovnanou klidnou povahou. Mezi její nejoblíbenější aktivity patří rozhodně lenošení, avšak užijete si s ní i spoustu zábavy. Kromě lenošení také miluje šplhání a je velmi inteligentní, proto je jí vhodné pořídit nějaké interaktivní hračky.
Kdybychom se podívali do historie, toto plemeno vzniklo kolem roku 1900 ve Velké Británii (odtud název) a to zkřížením domácích koček s tehdejšími předchůdci perských koček.
Od ostatních domácích koček se odlišuje svou stavbou těla a rovněž kvalitou srsti. Její tělo je mohutné, dobře osvalené a váží mezi pěti až devíti kilogramy. Má poměrně krátké nohy a ocas s kulatou špičkou. Srst je hustá a velmi příjemná na dotek. Na kráse jí přidávají její velké kulaté měděné oči. Dožívá se až patnácti let. Kocouři jsou robustnější než kočky.
Jedná se o ideálního společníka do rodiny – vychází dobře s dětmi. Jejím benefitem je to, že nemá sklony k toulání – dává si dobrý pozor, aby byla stále v blízkosti svého majitele.
Co se týče krmení, má vytříbený vkus. Miluje svůj vlastní klid, takže si pro mazlení dojde raději sama. Pokud se jí něco nezamlouvá, dá to jasně najevo. Působí spíše jako pozorovatel. Je velmi čistotná a lze ji snadno naučit chodit na kočičí toaletu.
Vzhledem k její lenivé povaze, má sklony k obezitě, která může vést k cukrovce, dýchacím obtížím nebo srdečním problémům, proto by jí měl majitel důkladně hlídat.
Kromě krátkosrsté byla vyšlechtěna také dlouhosrstá britská kočka.
4) Bombajská kočka
Bombajská kočka je někdy přezdívána jako mazlivý černý panter. Patří poměrně k novým a zároveň velmi vzácným plemenům. Je unikátní v tom, že se v ní mísí plemeno barmské kočky a americké krátkosrsté kočky.
Co se týká tělesných proporcí, má svalnaté štíhlé tělo, dlouhý krk a dlouhé nohy. Srst je černá, lesklá a krásně sametová. Nejvíce jí přidávají na kráse velké jantarové oči, které bývají mírně vypouklé a posazené blízko u sebe. V dospělosti váží mezi čtyřmi až sedmi kilogramy. Dožívá se dvanácti až dvaceti let.
I přesto že vypadá jako malá verze nebezpečné šelmy, je velmi vyrovnaná, klidná a mazlivá – hodí se tak skvěle do rodin s dětmi i do rukou všem, kteří hledají přátelskou kočičku. Ráda si hraje a vyhledává společnost. Není nijak agresivní, naopak bývá dost tichá – jen málokdy se stane, že by nějak výrazně mňoukala.
5) Bengálská kočka
Bengálskou kočku řadíme mezi tzv. divokou hybridní kočku. Je poměrně velká – v kohoutku má až sedmdesát centimetrů a váží okolo sedmi kilogramů. Dožívá se devíti až třinácti let.
Mezi její charakterové vlastnosti patří to, že je inteligentní a velmi aktivní. Z toho důvodu jí nestačí si pouze hrát, ale potřebuje také zaměstnávat a cvičit svou mysl. Proto je vhodné, aby majitel tohoto plemene vymýšlel různé hlavolamy a hry, které je potřeba logicky vyřešit, a aby také s kočkou trénoval povely.
Bengálská kočka miluje vodu a ráda šplhá. Nejlépe se jí bude žít tam, kde bude mít “volný” výběh, takže v domě se zahradou.
Pokud chcete bengálské kočce pořídit nějaké kočičí společníky, měli byste vzhledem k její dominantnější povaze zvolit nějaké klidnější, pasivnější plemeno.
I přesto, že je přátelská a důvěřivá, její výchova může být náročnější, a právě z toho důvodu není doporučována nezkušeným majitelům.
6) Americká krátkosrstá kočka
Toto plemeno získalo svůj název díky tomu, že v minulosti dělalo společnost prvním evropským osadníkům v Severní Americe. Její původ v ní zanechal lovecké instinkty – dokáže ulovit myšku, ale není nijak agresivní.
Oficiálně je uznáno jedenáct barevných plemen tohoto plemene – například černá, krémová, želvovinová a další. Barva očí bývá nejčastěji měděná, zelená a modrá – odvíjí se vždy od barvy srsti. Pyšní se mohutnější stavbou těla – širší hruď, svalnaté tělo, silné kulaté tlapy, středně dlouhé nohy, podlouhlá hlava s mohutnými tvářemi a výraznou bradou. Díky své velikosti se řadí mezi střední až velká plemena.
V dospělosti váží tři a půl až sedm kilogramů. Dožívá se patnácti až dvaceti let.
Má velmi vyrovnanou, klidnou povahu, proto je vhodná do domácností s dětmi. Taktéž je vhodná k ostatním zvířatům – ať už ke kočkám nebo klidně ke psům.
Se svým pánem si tvoří pevné pouto a ráda si s ním hraje. Nemá ale problém vydržet například celý den doma sama, což může být velkou výhodu obzvláště pro pracovně vytížené lidi. Velkým benefitem je také to, že je velmi přizpůsobivá, co se týče prostředí. Ráda pobývá venku na zahradě, ale vystačí si i s bytem.
7) Habešská kočka
Habešská kočka spadá do jednoho z nejstarších kočičích plemen. Je pojmenována po svém místě původu – Habeši (dnešní Etiopii).
Jedná se o kočku se středně velkou, svalnatou postavou, která se vyznačuje svými nápadně dlouhými končetinami. Kocouři mohou vážit až pět kilogramů.
Je nezaměnitelná díky zbarvení srsti připomínajícím kresbu, kterou můžete zahlédnout u divokých šelem. Jediný chlup srsti může mít až tři barvy! Dalším typickým znakem jsou mandlovité oči výrazné barvy – nejčastěji jantarové, žluté nebo zelené. Dožívá se devíti až patnácti let.
Co se týká jejího temperamentu, je velice hravá, energetická, přítulná a nedělá příliš velký hluk. Taktéž je velmi přátelská a hodí se tak skvěle do rodin s dětmi.
Vzhledem k její zvídavosti je potřeba myslet na to, abyste na policích nenechávali nějaké cenné věci, jedovaté rostliny a rovněž abyste zabezpečili nebezpečná místa.
Taktéž potřebuje prostor pro běhání, šplhání a objevování, proto je pro ni ideální dům se zahradou. Měli byste jí dopřát dostatek podnětů, například v podobě škrabacího stromu s plochami jak pro hraní, tak pro odpočinek.
8) Krátkosrstá evropská kočka
Krátkosrstá evropská kočka patří k úplně nejstarším plemenům v Evropě. Vznikla zkřížením evropské divoké kočky s kočkou africkou, kterou do Evropy přivezli Římané. Někdy se jí ve zkratce přezdívá Evropanka.
Jedná se o hojně rozšířený druh, který můžete potkat téměř v každé zemi.
Tato kočka patří mezi střední až velká plemena. V dospělosti váží tři a půl až sedm kilogramů. Je typická svou krátkou, přilehlou srstí, mohutnějším tělem s širší hrudí a středně dlouhýma nohama. Její hlava bývá větší a kulatější. Oči, uši a ocas působí taktéž zakulaceným dojmem. Dožívá se dvanácti až čtrnácti let.
Existuje v několika barevných kombinacích – ať už jednobarevná: černá, bílá, krémová, tak i vícebarevná: tygrovaná, mramorovaná, mourovatá a další.
Evropanka je poměrně klidná, neagresivní a přizpůsobivá. Má ráda hru, ale zároveň si potrpí na svém klidu. Je ideální do rodin s dětmi, do rodinných domů, kde má možnost se volně proběhnout na zahrádce.
Je vhodná i pro začínající chovatele, protože nepotřebuje žádnou nadstandardní péči. Stejně jako jiné kočky i ji musíte zahrnout láskou, věnovat jí pozornost a hrát si s ní. Také je důležité dopřávat jí kvalitní krmivo, ať už v podobě granulí, konzerv nebo BARF. Česat ji je potřeba pouze v době línání.
9) Burmilla
Burmilla je hrdá kočičí dáma, která je oddaná svému pánovi.
Toto plemeno vzniklo nezáměrným zkřížením v roce 1981 ve Velké Británii.
Do České republiky zavítalo o pár let později a to konkrétně v roce 2001.
Vyznačuje se několika typickými znaky a to sice šikmo posazenýma očima mandlovitého tvaru v zářivě zelené nebo jantarové barvě, mírně klínovitým tvarem hlavy a ušima zužujícíma se do tenké špičky. Její srst je krátká a hustá s hedvábnou strukturou. V dospělosti váží čtyři až sedm kilogramů. Dožívá se sedmi až dvanácti let.
Jedná se o velmi svéráznou kočku, která v mnoha ohledech připomíná psa – je společenská, aktivní a vytváří si velmi úzký vztah se svým majitelem. Dokonce je schopná naučit se některé základní povely, a to včetně aportování. Nemá problém s nošením obojku či vodítka.
Je ale důležité si uvědomit, že když se jí člověk dostatečně nevěnuje, tak strádá.
Proto je vhodné si před jejím pořízením dobře rozmyslet, zda na ni budete mít dostatek času, popřípadě pořídit zvířata raději dvě nebo zvolit jiné plemeno, které tolik pozornosti nevyžaduje.
Je ideální pro rodiny s dětmi, Bývá tolerantní a přizpůsobivá. Zvykne si i na soužití se psy.
10) Ruská modrá kočka
Jestliže nechcete vyloženě pejska, ale sháníte nějakého přítulného společníka se psí povahou, zvolte ruskou modrou kočku. Okouzlí vás nejen svým tajemným vzhledem, ale i svou povahou.
Její původ není dodnes jasný, i když z názvu by se mohlo zdát, že pochází z Ruska, vedou se debaty, že se plemeno této kočky vyskytovalo už v Anglii nebo severní Evropě.
Spojuje v sobě tajemnost a eleganci. Má dlouhé štíhlé nohy a dlouhý ocas. Její hlava připomíná krátký klín. Barva je vždy modrošedá s lehkým stříbrným třpytem. Tou největší korunou krásy jsou její velké, sytě zelené oči, které vyvolávají mystický dojem. Srst je hustá, krátká a podsaditá, proto se nedoporučuje česat, aby se nenarušila. V dospělosti váží tři až pět a půl kilogramu. Dožívá se patnácti až dvaceti let.
Její povaha je podobná psovi – rychle přilne ke svému majiteli a dokáže se také naučit základní povely jako je například aport nebo příchod na zavolání.
Nejedná se o žádného gaučového povaleče, protože má ráda pohyb a aktivitu. Stejně jako pes, je velmi mazlivá a nedělá jí ani problém žít v domácnosti se psy.
Jejím unikátním znakem je empatie. Velmi dobře pozná, když jejího majitele něco trápí a snaží se ho svou přítomností a mazlením rozveselit. Je s ním zkrátka v dobrém i ve zlém.
Co se týká krmení, má, ostatně jako ostatní plemena, mlsný jazýček. Ve své misce preferuje pestrost a možnost výběru – pochutná si na kvalitních granulích, syrovém masu, kapsičkách, konzervách nebo vývaru. Důležité je dbát, aby bylo krmivo kvalitní, vyvážené a neobsahovalo obiloviny.
Zajímavosti
Kočka plemene munchkin získala své jméno podle postavy z filmu Čaroděj ze země Oz.
Plemeno britské krátkosrsté kočky inspirovalo mnoho tvůrců ke ztvárnění pohádkových postav. Krásným příkladem je kočka Šklíba z pohádky Alenka v říši divů.
Název plemene burmilla vznikl ze spojení slov burmese (barmská kočka) a chinchilla (perská činčila).
Srst ruské modré kočky odstává, a tím vyvolává plyšový dojem. Rovněž se díky tomu liší od ostatních krátkosrstých plemen.
Často kladené otázky
❓Proč má kočka plemene munchkin tak krátké nohy?
U kočky plemene munchkin může za její krátké nohy gen z přirozené mutace, který je podobný genu, který si nesou například i jezevčíci.
❓Proč je bengálská kočka označována za divokou hybridní
kočku?
Toto plemeno totiž vzniká pářením divokých neboli volně žijících koček s kočkami domestikovanými.
Cílem stvoření divokých hybridních koček je získat plemeno byť divokého vzhledu, avšak krotké povahy, aby mohlo být chováno doma.
❓Jaký je rozdíl mezi ,,normální” domácí kočkou a evropskou
krátkosrstou kočkou?
Pokud si říkáte jaký je rozdíl mezi ,,normální” domácí kočkou a evropskou krátkosrstou kočkou, nehledejte v tom složitosti. Odpověď je v rodokmenu (takovéto kočky pak bývají zpravidla dražší než ty “obyčejné, domácí)”.
A jak je to s tím rodokmenem?
U plemenných koček se udržuje určité standard, kdy narozené kotě při svém narození získává průkaz původu (stejně tak je tomu například i u psů). Díky tomuto průkazu budete mít jistotu, že v genech kotěte není zastoupeno žádné jiné plemeno, a je tak zachováno v původní přírodní formě včetně jeho všech typických vlastností.
❓Co je to BARF?
Barfování je způsob výživy pro domácí zvířata, který spočívá v tom, že majitel svého mazlíčka krmí syrovou nezpracovanou stravou. Hlavním cílem je se co nejvíce přiblížit stravě mazlíčkových divokých předků. Nejčastěji je toto téma spojováno se psy nebo právě s kočkami.
Je důležité si uvědomit, že kočky jsou především masožravé, proto by se jejich jídelníček měl skládat především z libového masa (80 %) – svalovina (kuřecí, kachní, krůtí, králičí, hovězí,…), vnitřností (10 %) a kostí (10 %).
Ideální je krmit 3-5x denně. Pozor ale na to, že stejně jako lidé, i kočky jsou individuální tvorové a majitelé by tak k nim měli přistupovat. To znamená, že se může klidně stát, že budete mít doma kočku se specifickými potřebami, alergiemi nebo nějakou dietou a granule pro ní budou vhodnější volbou. Je to zkrátka vždy o páníčkovi, aby se snažil společně s mazlíčkem najít tu správnou cestu krmení.
❓Jak mám odstranit ruské modré kočce vypadlé chlupy, když se
nedoporučuje vyčesávání?
Nejvhodnějším způsobem, jak odstranit vypadlé chlupy ze srsti, je vzít jemný hadřík. Ještě se nabízí jednodušší varianta – použít vlastní ruku.
Video
Zdroj
