Se psinkou se lze setkat také pod označením psí spalničky, febris canum contagiosa (psí infekční horečka), dále pod zkratkou FCC nebo z anglického překladu canine distemper. To vše jsou označení jednoho z nejzávažnější infekčních onemocnění masožravců, které může způsobovat vysoké ztráty zvířat nejen v chovech psů. Úmrtnost je u nakažených zvířat až 80% (rpvet.cz). Pokud se u psa již projeví příznaky, je, bohužel, pozdě na vakcinaci. No a pokud pes nemoc přežije, většinou si nese nepříjemné následky po celý zbytek života. Člověk je proti onemocnění imunní a nemůže se nakazit.
V ČR se psinka u psů nevyskytuje a to z důvodu, že proti ní lze očkovat, což využívá velké procento chovatelů psů. Imunizace je totiž obsažena ve vakcíně např. společně s parvovirózou a inf. laryngotracheitidou, což jsou rovněž život ohrožující a vysoce infekční nemoci. Do Evropy se psinka dostala v 18.století. Dnes se vyskytuje na našem území velice minimálně, snad až vzácně, právě díky vysokému procentu proočkovanosti psí populace. Poslední velký výskyt je popsán v 90.letech 20.století, přičemž postiženo bylo cca 40% zvířat.
Příčina
Abychom věděli, jak psinku léčit, je třeba znát jejího původce. Psinka je virové onemocnění, s čím následně souvisí i způsob přenosu, a způsobuje jej Morbilivirus. Morbilivirus je příbuzný viru lidských spalniček, čemuž napovídá, že bude stejně vysoce infekční, což je jeden z největších problémů této nemoci.
Virus nepřežívá vyšší teploty a sucho, takže v létě se množí jen obtížně. Za to v zimě a chladném počasí se mu daří o poznání lépe. V sekretech a exkretech je infekční zhruba 20minut.
Koho postihuje
Psinka může postihovat psovité, lasicovité a medvídkovité šelmy, ovšem byla popsána i u některých kočkovitých, dokonce primátů, experimentálně např. i u myší. Člověka však nepostihuje. Nejčastější výskyt je u mláďat v období cca 6-týdne do 6-7 měsíců, protože a pokud nejsou ještě očkována a zároveň jejich imunita již není dostatečně chráněna protilátkami z mateřského mleziva. Nicméně může samozřejmě postihnout jakéhokoliv neočkovaného psa různého věku, pohlaví či plemene.
Přenos a působení viru
Psi se mohou nakazit velice snadno. Přenosu napomáhá chladné a vlhké počasí. Současně s tím bývá imunitní systém zvířat oslaben a tak náchylnější ke vzniku infekce. Přenos je v převážné většině případů možný pouze kontaktem s nemocným jedincem, zejména prostřednictvím sekretů horních cest dýchacích (veterina-info.cz). Dále třeba i močí, slinami, exkrementy, výtokem z očí nebo z nosu. Tyto sekrety mohou ale ulpívat i na potravě, kterou žere vícero zvířat, nebo na různých předmětech, kde zasychají a virus si tak lze v prachových částicích donést domů např. na oblečení, botách atd. V případě březích fen může přecházet i přes placentu na plody. V závislosti na období březosti dochází v těchto případech k potratům, porodům mrtvých štěňat, příp. se vyvíjí neurologické symptomy u štěňat v prvních týdnech života (Nemoci psa a kočky, prof. Svoboda a kol.).
Jakmile se virus dostane na sliznici horních cest dýchacích, začne se rychle množit. Nemnoží se však v buňkách sliznice, ale v bílých krvinkách, které virus roznesou do mízních uzlin.
Zhruba 2.-4.den po infekci se vlivem reakce těla objevuje u psa zvýšená teplota až horečka, která může uniknout pozornosti majitele. Virus následně proniká z mízního systému do krevního řečiště a je roznesen do celého těla, kde napadá mimo bílých krvinek i buňky sliznic a nervového systému, z čehož plynou klinické projevy u postižených zvířat.
Příznaky
Příznaky psinky jsou velice rozmanité a jednotlivé klinické formy se mohou mísit. Onemocnění se projevuje v období šíření viru v krvi
Virus psinky způsobuje přechodnou, ale hlubokou a déletrvající imunosupresi, což vede k tomu, že postižená zvířata jsou náchylná k různých souběžným infekcím. Ke psince se přidávají často infekce např. patogenem Bordetella bronchiseptica, což je jeden z původců psincového kašle. Ta následně způsobí komplikovaný zápal plic. Přidat se mohou ale i jiné druhotné infekce, např. demodikóza, salmonelóza atd. (zverolekarka.com).
Jaké příznaky se u psa objeví, záleží na mnoha faktorech. U silných jedinců imunitní systém během 14 dnů virus zcela zlikviduje a onemocnění se nemusí ani projevit. U psů, jejich imunitní systém virus nezničí zcela, je popisován lehčí průběh a budou pravděpodobně trpět chronickou psinkou. U zvířat, která nedokáží zabránit šíření viru, dochází ke vzniku celkového onemocnění a u takových zvířat je přežitelnost nízká, v případě výskytu nervových příznaků již nulová. Virus může napadnout jakýkoliv orgán v těle, z čehož vyplývá, že psinka má několik nejčastějších forem dle poškozeného orgánového systému. Jednotlivé formy se pak mohou prolínat, takže spektrum příznaků u jednoho psa může být rozmanité.
- Katarální forma – onemocnění začíná vysokou teplotou 39,5-40°C, která trvá většinou 2-3dny a má tzv. dvoufázovou křivku, což znamená, že klesá a opět stoupá. Zvíře je ospalé, nejeví zájem, nepřijímá potravu. Vlivem horečky má suchý čenich. Na hlavě dochází k zánětu sliznic (nosní, spojivky), který se projevuje výtokem nejprve čirým, později hnisavým. Psi mají zalepené oči hnisem, na rohovce se mohou tvořit vředy, doširoka rozevřené zornice nereagují na osvit a tento stav může končit až slepotou.
- Plicní forma – projevuje se silným zápalem plic (kašlem, dušností, výtokem z nosu) v závislosti na množství přidružené bakteriální infekce a může končit až oběhových selháním.
- Gastrointestinální forma – postihuje dle názvu žaludek a střeva. Projevuje se zvracením a zapáchajícím průjmem s obsahem hlenu a krve, zvířata jsou ohrožena silnou dehydratací.
- Nervová forma – projevuje se záškuby a křečemi končetin a dalších svalových skupin (okohybné, žvýkací atd.), avšak nástup může být mnohem plíživější. Majitelé často uvádí nekoordinovanou chůzi, náhlé padání na jednu stranu, podlamování pánevních končetin atd.
- Hyperkeratózní forma (nemoc tvrdých tlapek) – projevuje se zrohovatěním, vysušením a popraskáním polštářků a čenichu
- Psinkové impetigo – ve slabinách a na spodní straně těla se můžou vyskytnout pupínky podobné spalničkovým, ty se postupně mění na vřídky s červeným okrajem. Postupně usychají a stroupky odpadávají beze změn na kůži.
Diagnostika
Stanovení diagnózy nemusí být snadné. Není totiž vyloučeno, že pes bude mít jen psinku bez infekce Bordetella bronchiseptica a spíše se tak nemoc zamění za psincový kašel. Nebo že bude nevakcinované štěně s trávicími potížemi s pozitivním testem na parvovirózu již dále netestováno na psinku a ta tak u něj nebude objevena, přestože ji bude trpět.
Po odebrání mnoha anamnestických údajů (včetně údaje o vakcinaci veterinárním lékařem) a základním klinickém vyšetření, by mělo následovat minimálně hematologické a biochemické vyšetření krve. To může odhalit nižší hladinu bílých krvinek, což by mělo veterináře k diagnóze nasměrovat. Existují testy na přítomnost viru či přítomnost protilátek, jejichž interpretace může být problematická u zvířat vakcinovaných, protože vakcinace samotná nikdy neposkytuje 100% ochranu proti infekci (zverolekarka.com).
Léčba
Začít léčit psinku včas je poměrně problematické, protože je velice podobná jiným virovým onemocněním. No a má-li být léčba co nejvíce úspěšná, je třeba, aby byla započata právě co nejdříve. Nakažené zvíře je třeba izolovat od ostatních a odvézt jej na veterinární kliniku s nepřetržitým provozem, kde by měl být jeho zdravotní stav nepřetržitě monitorován.
Neexistují žádné cílené preparáty pro léčbu tohoto onemocnění ani stanovený léčebný postup. Nemoc komplikuje i to, že neexistuje žádná přímá léčba a eliminace viru z organismu. Léčba postižených zvířat je tedy pouze podpůrná a skládá se nejčastěji z:
- Hyperimunní sérum – kromě preventivní aplikace má význam pouze při úvodních klinických příznacích (Nemoci psa a kočky, prof. Svoboda a kol.)
- antibiotická léčba – u zvířete se léčí přidružené bakteriální infekce, které se rychleji a intenzivněji rozvíjejí vlivem oslabeného a nefunkčního imunitního systému.
- dotace vitaminem A
- klidový režim
- infuzní terapie pro zvládání a udržení hydratace
- antiepileptika a další léky s působením na nervový systém – pro případný výskyt křečí či jiných příznaků poškození mozku či míchy
- léky proti zvracení
- oční kapky atd.
Výsledek léčby se předem nedá odhadnout. Při objevení se závažných nervových příznaků nemá zvíře šanci na vyléčení a uhyne nebo je utraceno (zverolekarka.com).
Prevence
Vzhledem k nakažlivosti a úmrtnosti psinky je prevence zásadním spojencem v boji s tímto onemocněním. Samozřejmě stejně tak jako u každého jiného onemocnění je ideální držet psy ve správné kondici, krmit je kvalitní stravou a poskytovat jim dostatek vitaminů a minerálů. Co je však zásadní a důležitou informací je to, že psi mohou být a v dnešní době jsou již rutinně vakcinováni proti tomuto onemocnění. Vakcinace není povinná, ale je však nezbytným standardem dnešní doby a je určitě oblastí, na které byste v oblasti veterinární péče o svého psa rozhodně neměli šetřit. Vakcínou proti psince společně s parvovirózou (s označením DP – Distemper, Parvovirosis) mohou být štěňata vakcinována již od 6.týdne věku. Následně musí být ještě minimálně 2x přeočkována v intervalu 2-4 týdny. Poté se přechází na vakcinační interval dle schématu výrobce vakcíny a to vakcínou chránící proti vícero nemocem (např. parvoviróze, inf.zánětu jater, laryngotracheitidě atd.). Většina výrobců již v dnešní době garantuje délku trvání imunity proti psince 3 roky.
Nejčastější dotazy
❓Lze poznat na psovi prodělání psinky?
Ano, u štěňat, která onemocněla ještě před začátkem výměny mléčného chrupu, dochází k poškození toho trvalého, což se projevuje doživotně hypoplazií skloviny. Taková to zvířata mají velice typický vzhled zubní skloviny již po celý život.
❓Může můj pes onemocnět, i když je řádně vakcinovaný?
Ano, infekci nelze zcela vyloučit. Přesto bych nechtěla vyvolávat nadměrnou paniku, protože vakcinace, samozřejmě, většinu psů proti onemocnění chrání. Bohužel se však mohou vyskytnout jedinci, kteří si po podání vakcíny nevytvořili dostatečnou hladinu protilátek a po infekci velkým množstvím silného viru by mohli onemocnět.
❓Měl bych nechat svého psa proti psince naočkovat?
Pokud vakcinován doposud nebyl, pak rozhodně ano. V tomto případě přínos vakcinace mnohonásobně předčí rizika s tímto onemocněním spojená.
Videa:
Zdroj:
