18 důvodů, proč si (ne)pořizovat československého vlčáka

Při pohledu na tato impozantní zvířata se tají dech. V někom vzbuzují respekt a někdo by se nejraději zachumlal do jejich stříbřitého kožíšku. Československý vlčák ale není jako ostatní psí plemena, která běžně chováme. Příměs vlčí krve dělá z těchto zvířat úžasné, ale velmi osobité psy, kteří však nejsou vhodní úplně pro každého.

OSM důvodů, proč si pořizovat československého vlčáka:

• Jsou to neuvěřitelně inteligentní psi! Dokáží se učit pouhým pozorováním.
• Obrovská vytrvalost i v extrémních podmínkách je pro vlčáky typická.
• Kromě odolnosti zdědili po vlcích také nadstandardně bystré smysly. Zraku, sluchu ani čichu těchto psů nic neunikne.
• Houževnatost a delší srst umožňují těmto krasavcům celoroční pobyt venku. Mnohem raději však tráví čas v těsné blízkosti svého pána.
• Vlčáci mají prakticky bezúdržbovou srst. Zvýšená četnost kartáčování je nutná pouze v době línání.
• Dlouhé túry, psí sporty či plavání – s československým vlčákem můžete dělat prakticky cokoli. Jejich energie je bezedná.
• Vlčák může být pod správným vedením skvělý pracovní pes i partner pro psí sporty.
• Mimika těchto jedinečných psů jsou neuvěřitelná. Československý vlčák je pes mnoha výrazů, které vás nikdy nepřestanou udivovat.

DESET důvodů, proč si nepořizovat československého vlčáka:

• Toto plemeno potřebuje k úspěšné výchově páníčka plného sebedůvěry, pochopení a hlavě trpělivosti. Agresivní jednání může ČSV oplácet agresivitou.
• Hromada pohybu k životu vlčáka neodmyslitelně patří. Pouhým pohybem po zahradě se mu ale určitě nezavděčíte. Je s ním třeba pravidelně pracovat a objevovat svět za branou domova.
• Není to pes, kterého lze trvale držet v kotci, či jej využít na hlídání objektů. Bez přítomnosti svého pána, nebo smečky může velmi trpět.
• Výcvik těchto psů vyžaduje jiný přístup. Vlčáci umějí být velmi tvrdohlaví a pro práci potřebují řádnou motivaci.
• Zvukový projev vlčáků může být někdy velmi výrazný – proto se příliš nehodí do hustě obydlené bytovky, kde by mohli někoho rušit.
• Vlčáci mívají problém se separační úzkostí a ničením domácnosti. Nácvik samoty by měl patřit k základním prvkům výcviku.
• Někteří zástupci plemene mohou mít v povaze značnou nedůvěřivost k cizím lidem. Neplatí to však nutně pro všechny.
• Československý vlčák má velmi silný lovecký pud. Buďte tedy opatrní nejen při kontaktu s drobnějšími mazlíčky, ale také na procházkách přírodou.
• Zástupci tohoto plemene nepatří mezi extrémně přátelské psy. S jinými hafany nemusí vždy dobře vycházet.
• Pokud se má váš vlčák bezpečně pohybovat po zahradě, bude ji třeba řádně zabezpečit plotem odolným proti přeskočení a podhrabání. Dokáží být velmi vynalézavými útěkáři.

Shrnutí

Shrnout československého vlčáka do několika vět není úplně jednoduchý úkol – jeho charakter a osobnost z něj dělají opravdu výjimečné psí plemeno s impozantním vzhledem připomínajícím jeho předky. Pro vlčáky je kromě vzhledu charakteristická i obrovská láska k pohybu, smečkový pud a v neposlední řadě také způsob komunikace. Potencionální páníček musí s těmito vlastnostmi počítat a musí být ochotnen vlčákovi přizpůsobit svůj život. Pokud se však najde člověk, který bude mít dostatek sebedůvěry, trpělivosti a touhu porozumět zvláštní povaze “čévéčka”, zaručeně získá úžasného přítele na zejména na toulky přírodou. Toto plemeno si také rádo protáhne tělo například při psích sportech a při správném výcviku z něho může být i dobrý pracovní pes, nebo společník do rodiny.

Obecná charakteristika československého vlčáka

Pokud se nenecháte odradit mnohými negativy, které pořízení vlčáka obnáší, určitě v něm najdete úžasného přítele. Jeho pořízení si ale přesto dvakrát rozmyslete! Pojďme si československého vlčáka ještě důkladněji probrat.

I. Povaha

Vlčáci jsou neuvěřitelně inteligentní, samostatně smýšlející psi, milující pohyb a zejména společnost své smečky – ať už psí, lidské, či smíšené. Na svou smečku se velmi fixují a ačkoli to nejsou typičtí mazlové jako například stafbullíci, jsou svému pánovi velmi oddaní. Každý pes je ale jiný a to neplatí jen u mazlení, ale například i u vztahu k ostatním psům, či přívětivosti k cizím lidem (ke kterým bývají často nedůvěřiví). Při správné výchově se však nemusíte obávat žádných projevů agresivity.

Československý vlčák má v povaze hluboce zakořeněný lovecký pud, který by mohl způsobovat problémy třeba na procházkách přírodou, či při styku s drobnějšími zvířaty – i to se dá ale pečlivým výcvikem částečně zvládnout. Jinak se jedná o velmi odvážné, učenlivé plemeno, se kterým lze provozovat širokou škálu aktivit za každého počasí. Pokud svého vlčáka pochopíte a budete jej vést pozitivně, dokáže z něj být milující, věrný společník. V každém případě je nutné vyvarovat se fyzickým trestům, které by vám mohl v krajním případě nepěkně oplatit.

II. Vzhled

Vlčáci své předky vzhledově rozhodně nezapřou – naopak si můžete být jisti, že se kolemjdoucí budou divit, kde jste sehnali opravdového vlka. Toho československý vlčák připomíná nejen srstí, ale také stylem pohybu a stavbou těla, které bývá u fenek o něco drobnější.Když to vezmeme trošku konkrétněji, jedná se o větší než středně velké plemeno s atletickým tělem obdelníkového rámce na delších nohách. Hřbet vlčáků je rovný, ocas huňatý, dosahující přibližně k hleznu.

Celé tělo je velmi dobře osrstěné huňatou srstí, která může mít různé odstíny šedé, žlutavé, či stříbrné. Typickým znakem je také světlá maska – toleruje se ale i tmavá. Vzhled srsti se v zimě razantně liší díky husté, nadýchané podsadě.

Hlavě vlčáků dominuje dlouhý čumák, stojaté uši a především pronikavé jantarové oči mandlového tvaru.Pro československého vlčáka je také typický jejich prostorný, nízký klus, kterým dokáží urazit dlouhé vzdálenosti. Vyskytnout se u nich může i krok zvaný mimochod.

III. Vztah k dětem a ostatním zvířatům

Ačkoli by se mohlo zdát, že se “čsv” k dětem moc nehodí, opak je pravdou! Tedy nutno podotknout, že za dobrým vztahem vlčáka k dětem stojí nějaká ta práce – a to především výborná socializace a výchova. Samozřejmě je také potřeba zařídit, aby si pes neodnesl ze setkání s dítětem špatnou zkušenost. I proto je třeba na psa v přítomnosti dítěte neustále dohlížet! Vlčáci mohou být dětem úžasnými společníky a ochránci.

Vztah vlčáků k ostatním zvířatům záleží opět na socializaci a výchově. Pokud je váš miláček od útlého věku zvykán na ostatní zvířata, pravděpodobně dokáže poklidně žít vedle jiných psů, koček či jiných mazlíčků. S těmi drobnějšími je ale nikdy nenechávajte o samotě! Lovecký pud může vlčáky snadno premoct – zejména, pokud se před nimi snaží něco prchnout.

Vlčáci nebývají k ostatním psům vždy přátelští. Problémy nastávají zejména po dovršení pohlavní dospělosti, kdy se projevuje nevraživost ke chlupáčům stejného pohlaví. Každý pes je ale jiný a proto se tato charakteristika nemusí nutně týkat každého československého vlčáka. (zdroj)

IV. Zdraví a péče

Po divokých karpatských vlcích zdědilo toto plemeno nejen houževnatost, ale také pevné zdraví. Neznamená to však, že československý vlčák netrpí na žádné zdravotní potíže – bohužel se nevyhýbají ani jemu. U vlčáků se občas objevuje dysplazie kyčelních i loketních kloubů, degenerativní myelopatie (degenerativní onemocnění míchy) a dwarfismus (trpaslictví). Všechny tyto nemoci jsou však geneticky testovatelné, tudíž by se v kvalitním chovu neměly objevovat. (zdroj)

Dále se u ČSV objevuje například nedostatečná funkce slinivky břišní a v neposlední řadě i rakovina. Péče o československého vlčáka není nikterak složitá. Jeho kožíšek je nejen velmi vzhledný, ale také odolný proti větru, bahnu i jiným nečistotám. Jako bonus nenese ani výrazný psí zápach, který by vás nutil svého chlupáče často koupat. Srst vyžaduje zvýšenou pozornost pouze v době línání, kdy je dobré psa denně kartáčovat. Pozor si však dejte na rychle rostoucí drápky a udržujte je v takové délce, aby nehrozilo jejich přerůstání, či praskání. Dbejte i na pravidelné kontroly uší a chrupu, abyste včas objevili všechny potencionální neplechy. (zdroj)

Věděli jste, že feny vlčáků hárají narozdíl od jiných psích samiček pouze jednou do roka?

V. Výchova a výcvik

Alfa a omega harmonického soužití s československým vlčákem spočívá v jeho socializaci, která začíná již v prvních týdnech života. Je třeba štěně seznamovat s nejrůznějšími nástrahami běžného života, brát jej co nejvíce mezi lidi a později i mezi jiné chlupáče.

Samotná výchova čévéčka se od výchovy ostatních plemen principiálně neliší. Mezi mnohými lidmi je velmi rozšířená fáma, že se vlčáci nedají vychovat – není to však vůbec pravda! Naopak je to výmluva pro ty, co jejich výchovu nezvládli. Výchovu bysme měli postavit na jasném řádu, dodržování pravidel  a důslednosti, jak by tomu bylo i ve skutečné vlčí smečce. Právě důslednost při dodržování pravidel rozhoduje o budoucím chování psa. Pokud ale nejste jako vůdce smečky schopen nastolená pravidla dodržovat, nečekejte to ani od vlčáka. Právě tato nedůslednost má prsty v mnoha charakterových vadách, které jsou způsobeny špatnou výchovou, nikoli psem samotným.

Těmito artikly je ovlivněn i výcvik, který by měl být založen na vzájemné důvěře, respektu a hlavně na vlně pozitivity. Pozitivním výcvikem a velkou hromadou motivace můžete s vlčáky docílit nejen dobré poslušnosti, ale můžou se z nich stát i dobří pracanti, či úspěšní sportovci. Výcvik je také velmi důležitý pro běžnou manipulaci a pro bezpečný pohyb mezi cizími lidmi, nebo zvířaty. Zejména užitečné je zvládnuté přivolání, které vám při soužití s vlčákem výrazně usnadní život. Od ČSV však neočekávejte takovou poslušnost, jako od “borderek” a německých ovčáků. Československý vlčák má prostě svojí hlavu, díky které nic nedělá bez důvodu. Neočekávejte od něj tedy bezhlavé aportování, či nekonečné opakování již naučených cviků – to je přece nuda!

VI. Náročnost

Pokud jste ještě nepřestali číst a dostali jste se až sem, asi máte celkem představu o tom, jak náročný vlčáci jsou. Nejsou to sice psi pro každého, ale když se zvládnete sžít s jeho temperamentem, svéhlavou a celkově trochu osobitou povahou, získáte věrného přítele na dlouhé roky. Neskutečně důležitá je samozřejmě i správná výchova, která je základem spokojeného soužití s československým vlčákem. Ačkoli se to nemusí zdát, vlčák s vámi může za jistých okolností žít i v bytě. Je jej však třeba dostatečně zaměstnat – a to jak fyzicky, tak mentálně. Problémem však může být hluk, kterým vlčák vyjadřuje stesk po páníčkovi v době jeho nepřítomnosti (tomu se dá však výchovou předejít…většinou). Se zahradou ale taky nemáte automaticky vyhráno! Někteří vlčáci jsou mistři útěku a proto musíte myslet na zabezpečení prostor, kde se bude chlupáč volně pohybovat. Pár skvělých tipů přímo od chovatele získáte zde.

Zabezpečení zahrady však není jediná položka, která vám zasáhne do rozpočtu. Kvalitní krmení, veterinární péče i samotné pořízení štěňátka něco stojí.  Zde rozhodně doporučujeme na pejskovi nešetřit – za štěňátko sice dáte 10 až 20 tisíc Kč, ale bude testované, očkované a vy se nebudete muset obávat toho, co vám z něho vyroste.

VII. Historie

Historie československého vlčáka se začala psát v roce 1955 na území naší domoviny. Tehdejší chovatelé z Chs “z pohraniční stráže” zkoumali chování vlka v zajetí a možnosti jeho křížení s německým ovčákem – zajímalo je, zda vlčí krev přispěje k větší odolnosti, vytrvalosti a k lepšímu zdraví jejich služebních psů.

První výsledky tohoto pokusu se dostavily v květnu roku 1958, kdy se vlčici Britě narodilo pět štěňátek, jejichž otcem byl německý ovčák Cézar z Březového háje.

První výsledky výzkumu byly publikovány v letech 1964 a 1965, kdy se kromě dalších chovatelských cílů objevila také myšlenka na oficiální vznik plemene. O rok později byla na světě již čtvrtá filiální generace kříženců a také vznikl první standard plemene, sepsaný inženýrem Karlem Hartlem. Žádost o registraci plemene však zatím neuspěla, pro nízký počet jedinců. Uznána nebyla ani na druhý pokus přesto, že v mezičase probíhala další spojení vlků se psy a vznikala další filiální generace. Později se o meziliniových křížencích křížencích začalo hovořit jako o “českých vlčácích” a získali zkratku CV.

Nový pokus o registraci plemene v roce 1970 neuspěl ani přes navýšení počtu jedinců – v tomto roce bylo v rukách civilních chovatelů 56 jedinců. Zamítnuta byla taktéž registrace  v roce 1976. Chov se mezitím dostal na území dnešního slovenska, do kynologického zařízení poblíž Malacek, kde působil František Rosík, který dlouhodobě spolupracoval s inženýrem Karlem Hartlem.

Český svaz chovatelů v roce 1981 konečně povolil ustanovení klubu plemene a vznik plemenné knihy. O rok později vznikl v Brně klub chovatelů vlčáků – konkrétně to bylo 20.3 1982. Standard československého vlčáka byl uznán 13. června 1989 v Helsinkách a vydán sekretariátem FCI v dubnu roku 1994. Po rozdělení československa převzala patronát nad plemenem Slovenská republika a deset let po uznání standardu se musela poprat s obhajobou před FCI, kde musela prokázat životaschopnost plemene a splnění všech kritérií. Po úspěšné obhajobě v roce 1989 se stal československý vlčák mezinárodně uznaným plemenem. (zdroj a více informací zde)

Přečtěte si také: 32 důvodů, proč si (ne)pořizovat psa a náš atlas psích plemen

VIII. Důležité informace

Kde pořídit československého vlčáka?

Vše jste zvážili a jste přesvědčeni o tom, že budete pro československého vlčáka dobrým páníčkem? Nuže dobrá! Níže přikládáme seznam oblíbených chovatelských stanic v Česku a na Slovensku, jež se zabývají chovem tohoto plemena a pravidelně mívají štěňata vlčáka na prodej.

Chovatelské stanice v ČR:

• Chs S Divokou krví
• Chs z Molu es
• Chs Kuklík
• Chs Buddywolf
• Chs Střípek snů
• Chs Sotis
• Chs ArQeVa
• Chs Šedý poklad
• Zobrazit všechny chovatelské stanice na Seznam.cz →

Chovatelské stanice na Slovensku:

• Chs z Devínskej
• Chs Zdychavský vlk
• Zobrazit všechny chovatelské stanice na Zoznam.sk→