Tunely, houpačky, áčka a kladiny. O nich tu zde bude řeč! V tomto článku si totiž něco povíme o ohromně populárním psím sportu, ve kterém se potkáte se spoustou podobných překážek – a věřte, že takové překážky je skutečně radost překonávat. Agility je vynikající aktivitou pro každého, kdo má chuť trávit se svým psím kámošem čas aktivně a potkat u toho spoustu stejně naladěných lidí. Vůbec nezáleží na tom, zda máte malého, středního či velkého psa, ani jestli máte zástupce společenského plemene, či atleta například z řad ohařů. Pokud jste rádi v pohybu a chcete začlenit i vašeho čtyřnohého přítele, nevidíme žádnou překážku, proč agility nevyzkoušet!
Čtěte zde: Průvodce výběrem nejlepších postrojů pro psy
V čem agility spočívá?
V úvodu si pojďme říct, v čem vlastně tkví princip tohoto psího sportu. Ve své podstatě jsou agility velmi podobné jezdecké disciplíně zvané parkur, kdy koně s jezdci na hřbetě překonávají překážky v určitém kurzu – vyhrává dvojice, která udělá nejméně chyb a má nejlepší čas. V agility je to dost podobné, až na to, že páníček pochopitelně na psovi nesedí, ale běží vedle něj a určuje směr. Ovšem bez fyzického kontaktu. Odlišné jsou samozřejmě i druhy překážek, jež psi musí překonávat. Nejen, že jsou přizpůsobeny velikosti chlupatých sportovců, ale také jsou mnohem rozmanitější. Na trati jich potkáme hned několik druhů:
- Skokové překážky – například zeď, kruh apod.
- Probíhací překážky – například tunel nebo slalom
- Překážky s kontaktními zónami – například žebřík kladina, šikmá stěna, houpačka (zdroj)
ŠEST důvodů, proč začít běhat agility
- Je to vynikající zábava pro psa i pro člověka
- Agility je vhodné i pro nejmenší pejskaře – na dráze nejsou výjimkou ani děti předškolního věku
- Seznámíte se se spoustou stejně naladěných lidí
- “Agi” pomůže zlepšit fyzickou kondici vašeho pejska, i tu vaši.
- Vlivem tréninků se nemusí vylepšit jen fyzická kondice, ale také váš vzájemný vztah.
- Pokud je fyzický vývoj vašeho pejska u konce, můžete s tréninkem začít třeba hned. Horní věková hranice není omezena, těší-li se pejsek dobrému zdraví. U štěňat je však lepší začít jen s jednoduššími překážkami, jako je probíhání tunelem.
TŘI důvody, proč nezačít běhat agility
- Pokud nemáte prostorné vnitřní prostory, kam v nepřízni počasí přesunete překážky, bude vaše tréninky velmi ovlivňovat počasí.
- Při agilitách se neobejdete bez překážek. Budete tedy potřebovat psí sportoviště s potřebným vybavením, nebo vybavení vlastní.
- Některá plemena se pro agility příliš nehodí a díky svým tělesným proporcím zřejmě nebudou hvězdami této disciplíny. Na hobby úrovni si však tento sport může užít zástupce každého psího plemene.
1. Pro koho jsou agility (ne)vhodné
Agility jsou synonymem pro rychlost a hbitost – to jsou koneckonců vlastnosti, ve kterých by měl váš pejsek vynikat, zejména pokud máte v plánu útočit na stupně vítězů. Máte- li však čistě “hobby” myšlenky, bude vašemu pejskovi pro začátek bohatě stačit nadšení, protože právě nadšení je základním kamenem této disciplíny a bez něho to zkrátka nejde. Agilitám se lze tedy věnovat bez ohledu na plemeno, pokud je zdravotní stav pejska pro takový druh aktivity optimální.
Ptáte-li se, která psí plemena mají ty nejlepší předpoklady pro hvězdnou kariéru na překážkové trati, obávám se, že vám nedokážeme úplně jednoznačně odpovědět – a to jednoduše proto, že v agilitách září spoustu psích plemen. Za stálice můžeme ale rozhodně označit border kolie, šeltie, australské, či belgické ovčáky a z menších závodníků například pudlíky, jack a parson russell teriéry, nebo papillony. Nesmíme zapomenout zmínit také voříšky, kteří nejsou vůbec pozadu za čistokrevnými psími rasami. Pokud však toužíte po účasti na soutěžích nejvyšší úrovně, zřejmě si pro ně budete muset opatřit psa s rodokmenem – voříškům jsou totiž zatím starty na mistrovstvích zapovězeny.
V agilitách jsou naopak lehce znevýhodnění psi mohutnější tělesné stavby, kteří mohou mít někdy problém proběhnout bleskově tunelem, nebo se proplést slalomem s potřebnou mrštností. Problém s překonáváním některých druhů překážek mohou mít i plemena s postavou typu jezevčíka, nebo baseta, protože mají kratší nohy a dlouhý hřbet, se kterým jsou hlavně skoky a slalomy překonávají často dost obtížně.
O stupeň náročnější to mají i pejsci s krátkým čenichem. Agility jsou o rychlosti a vydržet s dechem celou trať dá například mopsům, nebo buldočkům někdy pořádně zabrat.
Také páníčci pejsků s dysplazií by se měli poradit s veterinářem.
Jako u dalších náročnějších psích sportů nezapomeňte, že je velmi důležité nechat psa po fyzické stránce dozrát. Hlavně u mladých psů větších plemen hrozí při nadměrné zátěži kloubů trvalé problémy s pohybovým aparátem.
Oblíbená plemena pro agility:
- Border kolie
- Šeltie
- Australský ovčák
- Belgický ovčák
- Jack Russel Terier
- Parson Russell Terier
- Pudl
- Papillon
2. Co potřebujete, když chcete běhat agility?
Máte za to, že jsou agility jen o hbitosti a rychlosti? Není tomu tak! Abyste zazářili, potřebujete toho mnohem víc. Nevěste však hlavu, pokud si na našem orientačním seznamu zeleně nezaškrtnete všechny položky – hlavní je poznat, že je tento psí sport opravdu pro vás, že vás bude oba bavit a že si z tréninků budete vy, i pejsek odnášet spoustu pozitivní energie. Vše ostatní se dá vyladit a natrénovat postupně.
- Nejdůležitější je, aby vás oba agility opravdu bavily!
- Se svým psem byste měli tvořit sehraný tým. Pejsek musí mít jasno v tom, co po něm chcete.
- Pes by měl zvládat základní poslušnost a měl by být dobře ovladatelný svým psovodem.
- Pejsek by měl překážky překonávat s jistotou, neměl by se jich bát.
- Je nežádoucí, aby byl váš čtyřnohý přítel agresivní a útočil na ostatní psy, nebo lidi. Na společných trénincích, či závodech potkáte spoustu dalších dvojic.
Ani toto vám ale úplně stačit nebude. Pokud mají agility nějakou nevýhodu, bude to zřejmě náročnost, co se týče samotného vybavení. Nemáte-li v okolí žádný agility klub, kde byste mohli trénovat, budete si zřejmě muset sehnat vlastní prostory a hlavně překážky. Nákup překážek není úplně levnou záležitostí, zejména když jich chcete mít na své soukromé trati rozmanitou škálu. Ledajaké překážky však lze s párem šikovných rukou vyrobit i doma. Na svůj seznam si tedy připiště další položku:
- Najděte v okolí místo, kde se dají agility trénovat. Pokud takové místo neobjevíte, můžete si doma zřídit svou vlastní dráhu. Překážky se dají snadno koupit na internetu, nebo s trochou šikovnosti vyrobit doma.
Nezapomeňte mít vždy po ruce pořádnou dávku motivace pro vašeho pejska – na trénink vždy vyražte s plným pamlskovníkem, nebo s oblíbenou hračkou. Páníčci by měli myslet i na sebe a měli by zvolit pohodlné, neplandavé oblečení a hlavně kvalitní obuv!
3. Jak začít s agility
Jak už bylo zmíněno, pro začátek potřebujete zejména prostory pro trénink – nejideálnějším místem pro začátečníky jsou psí “cvičáky”, které disponují potřebným vybavením, nebo přímo agility klub, kde byste si mohli vše nejdříve vyzkoušet. Výhodou takových míst je rozhodně možnost poradit se s někým zkušenějším, popřípadě si přímo sjednat hodinu s trenérem (při jeho výběru dbejte na to, že správný trenér by měl lekce přizpůsobit dovednostem svých svěřenců a měl by ke každému přistupovat individuálně).
Nevíte, kde najít areál zaměřující se na agility? ZDE najdete seznam takových míst ve vašem kraji, pod záštitou oficiálního agility klubu.
Pár tipů pro začátečníky:
- Ať už si najdete trenéra, nebo se do toho pustíte sami, vždy pamatujte, že je důležité pejska učit vše postupně a začít od úplných základů – nejdříve se musí naučit na povel překonávat jednotlivé překážky, než je začnete kombinovat. Pro každou překážku si vymyslete konkrétní povel, který už nebudete měnit a budete ho používat pouze pro tu jednu konkrétní.
- Pejska při tréninku v žádném případě nepřetěžujte a naopak ho udržujte co nejvíce motivovaného. V zásadě se tedy pro začátek doporučují kratší lekce (zhruba dvakrát do týdne), kdy začínáme opakováním toho, co už umíme a pozvolna se přesouváme k novým výzvám.
- Za každý splněný úkol chlupáče vždy patřičně odměňujte a naopak se vyhněte trestání chyb, za které stejně většinou může to, že pes přesně nepochopil, co se po něm chce.
Více praktických a podrobnějších informací naleznete ZDE
Nemáte jasno, jak psa naučit zdolat slalom, nebo jak ho přimět, aby proběhl tunelem? Pokud jste se rozhodli, že se obejdete bez trenéra, ale zároveň máte spoustu otázek, navštivte TENTO WEB, kde se dozvíte spoustu rad a tipů, které se vám budou určitě hodit.
4. Vyrážíme na závody
Ač některým z nás stačí k radosti ze sportu, když si se psem párkrát do týdne zahopsají na dráze, druzí se nabaží teprve, když stojí před diváky a mají možnost soutěžit o medaile. Není se čemu divit, protože atmosféra na závodech je opravdu fantastická! Pokud máte rádi adrenalin, máte šikovného pejska a rychlé nohy, radíme si tu “atmošku” na vlastní kůži vyzkoušet – ze začátku alespoň jako divák.
Je samozřejmé, že než vyrazíte na závody, musíte mít nějaké dovednosti a na parkouru už něco natrénováno. Výhodou však je, že si můžete zvolit i účast na neoficiálních akcích, které bývají uvolněnější, ale přesto mají výjimečný feeling.
Před startem na oficiálních akcích potřebujete pár důležitých věcí: Potřebujete, aby byl váš pejsek starší osmnácti měsíců a také musíte být opatřeni o výkonnostní průkaz, o který si můžete zažádat ZDE. Pamatujte, že se průkaz vystavuje pro konkrétní dvojici, takže pokud chcete startovat se dvěma různými psy, potřebujete průkazy dva.
Mimo tréninku na překážkách potřebujete nacvičit ještě jednu podstatnou věc a to zvyknout pejska na doteky cizích lidí, aby neměl problém s veterinární prohlídkou a měřením, které vás po příjezdu čeká. Měření je velmi důležité pro stanovení velikostní kategorie:
- XS (xsmall) – méně než 28 cm v kohoutku
- S (small) – do 35 cm v kohoutku
- M (medium) – od 35 do 43 cm v kohoutku
- ML (miniLarge) – od 43 do 50 cm v kohoutku
- L (large) – nad 43 cm v kohoutku
Další kategorií, se kterou se na oficiálních závodech můžeme setkat, je výkonnostní kategorie, která je označována čísly – dle pokročilosti psa.
- Pod kategorií A1 soutěží začátečníci, kteří ještě nesložili žádnou zkoušku
- Kategorie A2 je útočištěm pro závodníky, kteří splnili zkoušku hodné takového zařazení
- V kategorii A3 mají prostor soutěžící, kteří již úspěšně zvládli složitější zkoušky a jsou tedy zařazení do té nejvyšší kategorie.
Někdy se můžeme setkat také s označením A0, kde je start určen výhradně těm týmům, které startují poprvé. V této kategorii se zpravidla neskládají žádné zkoušky.
Soutěže se dělí na dvě skupiny, tedy na zmíněné zkoušky dělené dle výkonnostních kategorií a dále na otevřené, tzv. open závody
Open závody – obsahují tři běhy:
- Agility – běh společný pro všechny výkonnostní kategorie, povoleny všechny druhy překážek.
- Jumping – běh opět společný pro začátečníky i pokročilé, tentokrát bez zónových překážek.
- Zkouška – běh rozdělený dle výkonnostní kategorie (A1,A2,A3), povoleny veškeré druhy překážek.
Jako samostatnou skupinu soutěží vnímáme kvalifikace na republiky, mistrovství světa, apod. zde není možnost splnit během běhu zkoušku.
U každého závodu sledujte pokyny a podmínky pořadatele!
Náš zdroj a podrobnější informace naleznete ZDE.
5. Agiliťácké desatero
- Na trénink choďte včas. Pejsek by měl přijít na trénink odpočinutý, ne bezprostředně po jídle a také vyvenčený. Psovod by měl být v dobré náladě a ochoten se něco nového naučit.
- Buďte vždy vybaveni pamlsky, aportky a hračkami, se kterými si váš pejsek rád hraje; nezapomeňte také na misku s vodou.
- Pomáhejte ostatním při výcviku se zvedáním tyček, rovnáním tunelu. Ostatní vám také rádi pomůžou.
- Pokud zrovna necvičíte, nechte svého pejska odpočinout. Nechoďte sami trénovat na překážky. Pokud zrovna cvičí někdo jiný, nenechte vašeho psa volně pobíhat a narušovat výcvik.
- Výcvik má probíhat plynule, proto dávejte pozor, co výcvikář vykládá. Důkladně si prohlédněte trať před tím, než ji absolvujete se psem. Než na trať s pejskem vyrazíte, musíte přesně vědět, jak chcete pejska vést.
- Pokud vám není něco jasné nebo chcete s něčím poradit, nebojte se zeptat. Výcvikáři jsou tady pro vás.
- Pokud vidíte, že je váš pejsek unavený, nesoustředí se, netrénuje s plným nasazením, raději přerušte trénink. Nikdo neposoudí lépe, jak se cítí váš pejsek, než vy.
- Před běháním pejska rozcvičte. Nikdy by neměl jít běhat ze zavřeného auta či kotce. Podobně hned po běhu pejska nezavírejte. Myslete na jeho zdraví.
- Věřte svému pejskovi stejně, jako on věří vám. Proto nechoďte na parkúr pesimističtí, všechno se dá zvládnout …
- S vaším pejskem tvoříte tým. Pokud se vám něco nepovede, nemůže za to pejsek, ale vždy vy. Pejsek nesmí poznat, že se nedaří. Vždy ho proto pochvalte a odměňte. Nikdy pejska na parkúru netrestejte. Agility je o radosti z běhání, ne o honění se za úspěchem. (zdroj)
Upřímně doufáme, že pro vás byl tento článek přínosný a že vás přesvědčil o tom, že jsou agility sportem právě pro vás!
