Většina původních druhů monster pochází ze Střední Ameriky. Jedná se o popínavku z čeledi arónovitých, což z ní bohužel doma činí nebezpečí pro domácí mazlíčky, protože je jedovatá. I přesto je jednou z nejžádanějších a nejpopulárnějších pokojových rostlin, a to hned z několika důvodů.
Na rozdíl od mnoha podobných tropických rostlin je na našem trhu většina druhů snadno k dostání, rychle roste a je vhodná i pro začátečníky. Monstera toho ke spokojenosti kromě pravidelné zálivky a vlhčího vzduchu mnoho nepotřebuje, navíc má schopnost v místnosti čistit vzduch a pohlcovat škodliviny. Velmi snadné je i množení, které lze provádět řízkováním.
Obvykle stačí ponořit list do sklenice s vodou a počkat, až zapustí nový kořenový systém. Ovšem pozor, list musí mít při odříznutí již alespoň několik vzdušných kořínků. Některé druhy monster jsou schopné při správné péči narůst do gigantických rozměrů, jiné jsou v interiéru poměrně nenápadné. Drobné rozdíly bychom u jednotlivých druhů našli i v nárocích na pěstování. Pojďme si společně některé tyto druhy představit.
1. Monstera deliciosa
Tento druh je také známý pod českým názvem monstera skvostná nebo Adamovo žebro a u nás se s ním setkáte asi nejčastěji. Má velmi nízké nároky na pěstování, péči o ni tak zvládne i naprostý amatér. Za pravidelnou zálivku se vám deliciosa odmění tím, že poroste do výšky až několika metrů. Ve své domovině se rostlina vzdušnými kořeny nejčastěji opírá o okolní stromy a šplhá po jejich kmenech.
Málokdo také ví, že monstera deliciosa je ve skutečnosti kvetoucí
rostlina, která v přírodě může plodit i ovoce. To vzhledem připomíná poněkud zvláštně vyhlížející zelený banán. Chuť je nejčastěji přirovnávána k různým kombinacím exotického ovoce, jako je mango, ananas nebo papája. Doma se vám toto ovšem pravděpodobně nepoštěstí, protože ke květu potřebuje rostlina opravdu vysokou vzdušnou vlhkost a teplotu pomalu ke čtyřiceti stupňům.
Ovoce lze konzumovat až po úplném dozrání, v opačném případě je kvůli vysokému obsahu šťavelu vápenatého mírně jedovaté, stejně jako zbylé části rostliny. Vždy ji proto udržujte mimo dosah dětí a domácích mazlíčků.
Monstera deliciosa je velmi oblíbená především díky množství variant, ve kterých si ji můžete pořídit. V posledních několika letech totiž zažívá ohromný boom takzvané panašování. Z původní tmavě zelené díky panašování, tedy v podstatě umělé genetické mutaci, rostlina může změnit barvu listů na nenápadné žluté žíhání, také ale může mít listy částečně, vzácně i zcela bílé. Tuto anomálii způsobuje nedostatečné množství rostlinného barviva, konkrétně chlorofylu. Panašovaná deliciosa vypadá opravdu impozantně a je už poměrně náročné ji sehnat. Od toho se také odvíjí její pořizovací cena, která se může pohybovat i v řádu několik tisíc za jediný řízek.
2. Monstera adansonii
Adansonii možná znáte také pod kuriózním označením monkey mask anebo swiss cheese. Tento druh má poměrně specifický vzhled a od ostatních odrůd je rozeznatelný opravdu na první dobrou.
Zaměnitelný je snad pouze za monsteru acuminata či obliqua, která má ovšem v listech výrazně větší díry. Stejně jako u výše zmíněné deliciosy se jedná o extrémně nenáročnou vděčnou rostlinku, která je snadno k dostání, a jeden z nejmenších druhů monstery, který si u nás můžete běžně pořídit. Adansonii má obvykle listy zhruba o velikosti lidské dlaně. Struktura listu není tak pevná jako u větších druhů a neopatrnou manipulací se poměrně snadno poškodí.
Zase si ovšem nemyslete, že je tento druh nějaký prcek a člověk ho v interiéru snadno přehlédne. Adansonii totiž roste podobným způsobem jako liány. Jedná se o popínavou rostlinu, která se dokáže pevně přichytit v podstatě k čemukoliv, co jí přijde do cesty, a obratně šplhat. Mějte na paměti, že čím větší dáte rostlině oporu, tím větší budou časem její listy. Adansonii je ale poměrně přizpůsobivá, tudíž se skvěle hodí i do závěsných květináčů, kde schopná růst i převisle jako třeba potos a další malé plazivé rostliny.
3. Monstera acuminata
Jak jsem již naznačila výše, acuminata jako by z oka vypadla právě adansonii. Laik pozná rozdíl pravdu jen těžko, ovšem pro zkušenější oko není těžké si všimnout, že acuminata má obvykle menší listy a oproti adansonii je lehce tmavší. Také fenestrace listů není u acuminaty natolik výrazná.
Tento druh má srdčitý tvar listu s nápadně ostrými hranami, konec listu se viditelně zužuje do špičky. Listy jsou většinou hladké a na rozdíl od jiných druhů monstery této velikosti nemají příliš tendenci se kroutit a ohýbat, jakmile se jednou otevřou. Rostlina je velmi odolná, nicméně při nedostatku světla nebo také při častém přemisťování se někdy může stát, že její listy začnou hnědnout či ztrácet barvu.
Vzhledem k tomu, že jsou si adansonii a acuminata opravdu velmi podobné, můžete se setkat i s tvrzením, že se vlastně jedná o jeden druh. Například v obchodech jsou tyto dvě rostliny často zaměňovány, či prodávány jednoduše pod označením “philodendron”.
4. Borsigiana monstera
Tento druh monstery si může leckdo snadno splést s deliciosou. Taxonomické zařazení borsigiany je poněkud ošemetné. Dodnes je někdy označována pouze za barevnou variantu deliciosy, nikoliv za samostatný druh monstery.
Toto téma je stále předmětem sporů mezi botaniky. Pro začátečníky jsou borsigiana a deliciosa nejsnáze k rozpoznání podle několika malých vroubků na konci stonků těsně pod hranou listů. Borsigianě tyto vroubky chybí, stejně jako ohebné spoje v plně vzrostlých stoncích, které později rostlině slouží jako klouby. Ty umožňují listům otáčet se dle potřeby za sluncem.
Borsigiana je jeden z největších známých druhů monster, která dokáže při správné péči i u vás doma dorůst do výšky i několika metrů. Potřebuje k tomu jen pravidelnou zálivku, vyšší vlhkost vzduchu a především dostatečně pevnou oporu. Plně vzrostlá borgisiana je poměrně těžká a snadno se převrátí i s plným květináčem, proto se doporučuje u větších rostlin hlavní stonek přivázat ke stěně či stabilnímu nábytku.
5. Monstera standleyana
Standleyana patří mezi méně známé druhy monster, která se pro běžné domácí pěstování shání opravdu horko těžko. Můžete se setkat například s nabídkou řízků v nejrůznějších internetových aukcích, ovšem cena jednoho řízku často začíná i na tisíci korunách.
Jedná se o zajímavou rostlinu s poměrně atypickým tvarem listů, objevenou v roce 1967 botanikem G. S. Buntingem. Ani ve volné přírodě není standleyana příliš rozšířená, divoce roste dle dostupných údajů na Costa Rice, Hondurasu, v Nikaragui a Panamě.
Standleyana je mezi nadšenci známá též pod přezdívkou “philodendron cobra”. Jedná se o panašovaný druh monstery a má poměrně specifické nároky na pěstování, proto ji vyhledávají spíše zkušenější pěstitelé.
Od ostatních druhů monstery pozná nicméně standleyanu snadno i laik díky zcela charakteristickému úzkému podlouhlému listu. Tvar spíše než vykrojené srdce připomíná kapku a vyniká nápadným žlutým či bílým žíháním. Neobvyklé jsou listy také tím, že na rozdíl od většiny druhů monster v sobě nemají žádné díry, jsou pružné, ale pevné, bez tendencí ke kroucení.
6. Monstera epipremnoides
Přezdívku “esqueleto” nezískala rostlina náhodou. U tohoto druhu je fenestrace listů natolik výrazná, že list skutečně připomíná žebra spojená páteří. Otvory v listech jsou obvykle pravidelně rozmístěné a táhnou se od stvolu až k jejich okraji. Plně vzrostlý epipremnoides tak může působit dost bizarním dojmem a stejně jako u výše zmíněné standleyany se jedná o poměrně raritní záležitost na trhu s pokojovými rostlinami. Nutno ovšem říci, že na péči je velmi nenáročná a vydrží opravdu hodně. Epipremnoides velmi ocení občasné rosení, stejně jako mírnou zálivku, snese spíše vyschlý květináč než přehnané zalévání. Ideální umístění je sice na světlém místě s rozptýleným světlem, ovšem polostín jí také neublíží. Přímé sluneční světlo během letních dní může dokonce způsobit hnědnutí listů.
Málokdo ví, že epipremnoides patří též mezi kvetoucí druh monstery. K tomu jsou ovšem potřeba poměrně specifické podmínky, které se v domácím prostředí simulují jen velmi těžko. Proto lze květy spatřit většinou jen u divoce rostoucího esqueletu ve volné přírodě.
7. Monstera obliqua
Tento druh budete v případě zájmu shánět snad ještě hůře než předchozí dva. Obliqua je totiž jeden z nejvzácnějších známých druhů monstery jen pro opravdové fajnšmekry. Ani péče o tuto zvláštní rostlinku totiž není zrovna snadná.
Jednou z nejnáročnějších podmínek, které tento druh potřebuje, aby prospíval, je vlhkost vzduchu kolem 80% a také stálé vysoké teploty. Toto je v běžných domácnostech prakticky neudržitelné. Z tohoto důvodu se obliqua hodí spíše do tropických skleníků, případně se jí může dařit v určitých typech biotopových terárií. Zálivka musí být pravidelná, je potřeba rostlinu často a vydatně rosit.
Obliqua je náročnější také na světlo, kterého vyžaduje ke správnému růstu znatelně více, než je u monster obvyklé. V teráriích jí tak vyhovuje i umělé světlo, pokud není rostlina umístěná přímo u okna. Na to ovšem také pozor, jelikož nesnáší průvan.
Od předchozího epipremnoidu je obliqua k rozeznání velmi obtížně, splést si ji můžete také s adansonii. U té ovšem tvar listu zůstává zhruba od druhého až třetího roku prakticky neměnný, zatímco obliqua i během let nadále zvětšuje otvory v listech a mění i jejich strukturu.
Přesto je tento jev pozorovatelný většinou jen opravdu zkušeným okem vzhledem k tomu, že obliqua i za dodržení výborných podmínek roste velmi pomalu.
8. Monstera pinnatipartita
Pinnatipartita patří mezi vzácnější druhy velkých monster. Často bývá zaměňována například za karstenianum nebo siltepecanu. Podobnost je zde více než zřejmá, nicméně tento druh je jeden z největších a při bližším pohledu je od ostatních poměrně dobře rozpoznatelný podle specifického tvaru listu.
Divoce roste pinnatipartita v Jižní a Střední Americe jako všechny původní druhy monster, hojnější výskyt tohoto konkrétního je v posledních letech zaznamenán především v Kolumbii, Peru a Ekvádoru.
Pinnatipartita je zcela charakteristická tím, že ve volné přírodě ji nalezneme růst nejčastěji v podobě takzvaného epifytu. V kostce to znamená, že rostlina běžně nezapouští kořeny do země, ale roste vlastně parazitním způsobem života pevně přichycena k jiné silnější rostlině. Živiny získává ze vzduchu, vzdušné kořeny bývají velmi dlouhé a pružné a přichycují se v podstatě k čemukoliv v přilehlém okolí. Ve většině případů nicméně své hostitelské rostlině monstera nijak neškodí.
Často šplhá po stromech do výšky i několika metrů. Pro zajímavost i pinnatipartita je stejně jako deliciosa kvetoucí druh, plody vypadají dokonce velmi obdobně. Květ je bílý, podlouhlý a před úplným otevřením připomíná květ například lopatkovce. Plně vyzrálé plody je i zde možné konzumovat, ovšem rostlina je v době květu opravdu velmi náročná na podmínky, které jsou i ve volné přírodě v deštných pralesích poměrně těžko udržitelné po delší dobu.
9. Monstera dubia
Dubia je jeden z mála druhů monster, který si ani jako naprostý laik snad nemůžete splést s žádným jiným. Jedná se o popínavou rostlinu, která stejně jako výše zmíněná pinnatipartita roste pevně přichycená k jiné větší rostlině, nejčastěji ke stromu. Vzhledově jsou však tyto dva druhy zcela odlišné.
Celá rostlina monstery dubia je tvořená kořenovým svazkem a jediným liánovitým stonkem. Listy na něm rostou do dvou směrů, vytváří v podstatě iluzi zipu. Samotný list je na pohled velmi zajímavý. Zatímco střed je pokrytý světlým žíháním, okraje a žilkování jsou tmavě zelené. List je velmi křehký a tenký a na podklad, po kterém celá rostlina šplhá, se doslova přilepí. Pokud si dubii budete chtít koupit, v obchodech ji často najdete s oporou v podobě širokého plochého prkna. Bez opory je tento druh schopný růst pouze jako liána v závěsném květináči vzhledem k tomu, že stonek není dostatečně silný, aby udržel celou rostlinu stát vzpřímeně. Nutno ovšem podotknout, že jí tento způsob růstu příliš nesvědčí.
Na rozdíl od většiny druhů monstery pozorujeme fenestraci listů u dubie buďto ve velmi malé míře, případně mohou být listy úplně celistvé. Otvory se obvykle začínají tvořit až u starších rostlin a jejich počet a rozmístění je spíše náhodné.
Dubia patří mezi poměrně vzácné druhy monster, za kterou si s největší pravděpodobností při koupi jednak připlatíte a jednak není zrovna snadné ji u nás sehnat. Na pěstování je tento druh náročnější, protože vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost, ale nesnáší přelití substrátu. Navíc listy jsou opravdu velmi jemné a snadno se mechanicky poškodí. Na přímém světle bývají často minimálně prvních několik let dokonce průhledné.
10. Monstera peru (Monstera karstenianum)
Dalším raritním kouskem je monstera peru, známá také jako monstera karstenianum. Při správné péči je plně vzrostlá rostlina doslova pastvou pro oči. Sytě zelené tmavé listy ve tvaru kapky obvykle dorůstají zhruba do velikosti lidské dlaně, mohou být ale i větší. To, čím vás ovšem na první pohled zaujmou, je jejich nezvyklá struktura.
Žilkování listu je tvořeno dlouhými a poměrně hlubokými rýhami. Mimoto je povrch listu posetý drobnými výstupky, připomínajícími například kůži ropuchy.
Ovšem aby si rostlina tyto své charakteristické rysy zachovala, je potřeba o ni správně pečovat. Monstera peru miluje rozptýlené světlo, ideální umístění je proto poblíž okna. Ovšem pozor, přímý sluneční svit jí škodí, listy mohou začít hnědnout nebo naopak ztrácet barvu.
Tento druh nepatří zrovna mezi nejodolnější, je poměrně náchylný na přelití. Před každou zálivkou je dobré zkontrolovat, zda substrát není ještě vlhký. V tom případě totiž rostlina zatím další vodu nepotřebuje. Mnohem více živin absorbuje karstenianum právě skrze listy ze vzduchu. Je proto potřeba mít vždy po ruce rozstřikovač a celou rostlinu pravidelně rosit.
Monstera peru může jako některé další výše zmíněné druhy růst coby epifyt s oporou jiných rostlin, snadno se ale přichytí i na kokosovou tyč nebo mřížku. Též patří mezi kvetoucí druhy, ovšem s květy se opět lze setkat velmi vzácně, a to i u divoce rostoucích monster. Obecně vzato roste karstenianum velmi pomalu a trvá poměrně dlouho, než se listy zcela otevřou, zesílí a získají svou atypickou strukturu.
Video
Zdroj
