17 důvodů, proč si (ne)pořizovat pomeraniana

Pomeranian bezesporu patří k  plemenům, která znají recept na popularitu a umí si člověka dokonale omotat okolo packy pouhým pohledem. Těžko říct, zda za jejich globální oblibou stojí jejich neskutečně roztomilý vzhled, či skvělá, přátelská povaha – Ať už je to tak, či onak, v následujících řádcích se pokusíme poodhalit to kouzlo, kterým tito malí chlupáči dobývají svět.

JEDENÁCT důvodů, proč si pořizovat pomeraniana:

• Tento drobný pejsek nebude zabírat příliš místa ve vašem příbytku – naopak je neuvěřitelně skladný a ke spokojenosti mu postačí kousek místa co nejblíže u páníčka. I cestování vám bude velmi ulehčeno pomeranianovo drobnými rozměry a muší váhou, díky které jej můžete brát téměř všude s sebou. 
• Veselý, hravý a stále pozitivní! S tímto chlupáčem se určitě nudit nebudete. Rád je středem pozornosti a užívá si čas strávený se svými páníčky.
• Malý vzrůst “pomíkům” rozhodně nezabraňuje v dovádění či sportování. Nemusíte se bát vzít jej na delší procházku či výlet, nebo s ním vyzkoušet některý ze psích sportů, který je přizpůsoben těm nejmenším psím atletům. 
• Mírná a láskyplná povaha dělá z těchto pejsků skvělé společníky do rodiny s dětmi. Zejména pro starší dítka bude pomík báječným kamarádem.
• Pomeranian je mimo jiné také velmi inteligentní! Moc rád se učí a trénink mu jde jedna báseň. 
• Že máte doma další zvířata? Nevadí! Dobře vychovaní pomeraniani nemívají ve většině případů problém s jinými psy, ani s ostatními členy zvířecí říše. Chce to však rozhodně dobrou socializaci.
• Tohoto krasavce si může pořídit i úplný začátečník, nebo páníček v letech – Pomeranian je totiž snadno ovladatelný a jeho výchova nebývá problematická. 
• Pomík nepatří mezi psy, kteří potřebují denní tůry o desítkách kilometrů ve svižném tempu. Ačkoli bezpochyby potřebují dostatek pohybu, určitě jim budou stačit vycházky, které zvládne člověk bez sportovních ambicí.
• Malý pejsek, rovná se malá spotřeba! Pomeranian není žádný obr, který baští granule po kilech – jeho apetit vás na mizinu určitě nepřivede.
• Toto plemeno obvykle nemívá příliš zdravotních problémů a často vydrží po boku svého majitele mnoho let.
• Pohled na tuto chlupatou kuličku zkrátka umí zvednout náladu – je tak neuvěřitelně roztomilý! Navíc si můžete vybrat z mnoha barevných variací tohoto pejska. Musíme však předem poznamenat, že vůbec není snadné si vybrat, protože k sežrání jsou úplně všichni. 

ŠEST důvodů, proč si nepořizovat pomeraniana:

•  Štěkání je u některých pomíků velmi oblíbenou aktivitou, kterou vyjadřují velkou spoustu pocitů- od radosti, po nedostatek pozornosti.
• Krásná srst tohoto plemene potřebuje častou péči.
• Drobná plemena mají i své nevýhody. Jednou z nich je nutnost stále se dívat, kam šlapete, aby váš psí miláček nepřišel k úhoně. Také venku se musíte mít na pozoru! Tak malý pejsek může velkým psům připadat jako snadná kořist – stejně, jako velkým dravým ptákům.
• Ani přes všechny ty chlupy není pomeranian vhodný adept na celoroční pobyt venku. Pokud však máte zahradu, určitě mu přes den skvěle poslouží jako útočiště v dobrém počasí. V horkých letních dnech jej však chraňte před vysokými teplotami, aby u pejska nedošlo k přehřátí.
• Ano, i tak malý pes potřebuje výchovu! Nevychovaný pomaranian může svému páníčkovi zadělat na pěkné nepříjemnosti v době jeho nepřítomnosti. Nesocializovaný pomík může vyvolávat konflikty s jinými psy, které pro něj nemusí končit dobře.
• Chov pomeraniana se díky jeho popularitě rozšířil i k nezodpovědným chovatelům, kteří množí štěňata za účelem zisku a neověřují zdravotní stav rodičů. Taková štěňata mohou nést spoustu zdravotních problémů – proto doporučujeme investovat do štěňátka s průkazem původu a nepodporovat množitele. Cena „papírových“ pomeranianů ale rozhodně není malá.

Shrnutí

Tuhle extrémně roztomilou kuličku si může pořídit téměř každý milovník psů. Určitě nemusíte oplývat kynologickými znalostmi, nebo sportovními ambicemi. Pomeranianům  bohatě postačí, když jim dopřejete kousíček místa na vašem klíně a o trochu víc místa u sebe v srdci – to je jediné místo, které zcela naplní svou nadýchanou přítomností. Jejich velikost je totiž neuvěřitelně praktická, pokud eliminujeme riziko zašlápnutí, či únos dravcem, ke kterému však dochází opravdu velice zřídka. Pomíkovu skladnost ocení třeba cestovatelé, kteří si mohou nechat svůj psí doprovod u sebe během cesty letadlem a nemusí jej odkládat do nákladového prostoru. Co si budeme povídat – pro mnohé je muší váha tohoto krasavce jedním z hlavních důvodů, proč si jej pořizují. 

Pomeraniana si také pořizují rodiny s dětmi, kterým je skvělým přítelem a stále zábavným společníkem, který se může naučit spoustu zajímavých triků. V učení nových kousků, či v tréninku poslušnosti vám velmi pomůže pomsova chytrá hlavička, do které se vejde víc, než se může na první pohled zdát. Fyzická zdatnost tohoto prcka také není vůbec k zahození. Ačkoli má krátké nožky, zvládá ujít delší trasy, nebo se může zapojit do psích sportů pro malá plemena. Pomíkům však stačí i standardně dlouhé procházky, díky čemuž jsou vhodní i pro postarší páníčky. Výhodu mají majitelé domků s oplocenou zahrádkou, kde se tito chlupáči náramně vyřádí. V každém případě je dobré vzít v potaz, že jedná o plemeno, které není vhodné pro celoroční pobyt venku – a to i přes jeho huňatou srst, díky které lépe snáší chladnější teploty. Letní horka by však mohly znamenat problém v podobě přehřívání, ke kterému jsou pomeraniani náchylní. Jinak se ale považují za zdravé plemeno bez závažnějších zdravotních potíží, a svým páníčkům mohou dělat radost i šestnáct let.

Základem je výběr štěňátka z kvalitní chovatelská stanice, která eliminuje riziko výskytu dědičných onemocnění testováním rodičů štěňat. Kvalitní chovatelská stanice by měla také poskytovat servis ve formě poradenství – můžete se zeptat na cokoliv ohledně péče o srst, nebo třeba ohledně základního výcviku, který je třeba i u tak malých pejsků. Také výběr správného krmení může být pěkný oříšek. Ačkoli toho pomíci příliš nezbaští, rozhodně je třeba vsadit na kvalitní krmení přizpůsobené potřebám těch nejmenších raťafáků. V každém případě je třeba počítat s investicí nejen do kvalitní potravy, ale také do samotného štěněte, jehož cena se snadno vyšplhá do několika desítek tisíc.

Obecná charakteristika pomeraniana

Už si vás tento chlupatý krasavec získal? Výborně! Pojďme si o pomeranianech říct ještě trochu víc, ať máte jasno, zda je právě on pejsek pro vás.

I. Povaha

Pomíci jsou známí svou neuvěřitelně veselou náturou, která dokáže být vyloženě nakažlivá. Nejsou to však pouze blázniví šašci! V jejich malém těle se skrývá taktéž velká inteligence a obří charakter, díky kterému umí dokonale předvést svou hrdost a sebevědomí. Právě zdravé sebevědomí může někdy trochu přerůstat v aroganci, což není při seznamování s jinými chlupáči úplně ideální. Dobře socializovaný pomeranian však drží své ego na uzdě a bývá velmi přátelský ke psům, i k lidem. Obzvlášť láskyplně se chová ke svým páníčkům, které vyloženě zbožňuje a je vždy připraven chránit je před každým nebezpečím. K cizím lidem může být pomík trochu nedůvěřivý, což jeho hlídací schopnosti ještě umocňuje. Hlídací ambice pomeranianů jsou založeny hlavně na jejich výrazném hlasovém fondu, který dokáže vyprodukovat nepřeslechnutelný štěkot. Tím však neupozorňují jen na potencionální nebezpečí, ale také jím mohou vyjadřovat radost, nebo například frustraci z nedostatku pozornosti, či odloučení od páníčků. Tendence ke štěkání však není ničím, s čím by se nedalo pracovat a určitě by neměla být důvodem, který by odrazoval od pořízení jinak bezproblémového plemene.

II. Vzhled

Ač je pomeranian velmi drobný, určitě jej nepřehlédnete – jeho krásný, bohatý kožíšek z něho často dělá střed pozornosti, který si přímo říká o pohlazení. Pomíci dorůstají do výšky okolo dvaadvaceti centimetrů (v USA 27,9 cm), takže zřejmě nikoho nepřekvapí fakt, že se řadí mezi trpasličí plemena. Jeho drobné tělíčko může díky nadýchané srsti budit trochu robustní dojem – v pohybu však působí velmi energicky a ladně. Lidé si mohou pomeraniana snadno splést s německým špicem, pod kterého pomeranian na výstavách oficiálně spadá. Rozdíl mezi nimi je ale především ve stavbě těla, které je u pomíků kompaktnější, rozloženější, s krátkým hřbetem. Právě krátký hřbet umožňuje specifické výstavní postavení, kdy se vysoko nesený ohon téměř dotýká hlavy.

Také nožky pomeranianů jsou kratší a silnější, než u německých špiců. Rozdíly byste našli i na hlavě, která je kulatá, s kratším čumáčkem, tmavýma očima a ušima ve tvaru trojúhelníku. Dominantou plemene je určitě jeho tolikrát zmiňovaná srst, jenž vzhled pomeranianů dotváří k dokonalosti. Huňatý, nadýchaný kožíšek pomeranianů tvoří hlavně velmi bohatá a hustá podsada, která vytváří populární plyšový dojem. (ten německý špic postrádá díky delší srsti s vícero pestíky). Za povšimnutí stojí i pomíkovo majestátní hříva, tvořená dlouhými chlupy v oblasti krku. (zdroj) 

Z barevných variant pomíků si vybere snad každý – kromě klasické bílé, černé, či červené srsti si můžete vybrat z nepřeberného množství dalších zbarvení (více zde).

III. Vztah k dětem a domácím mazlíčkům

Pomíci jsou skvělými společníky nejen pro bezdětné, ale také pro velké rodiny s dětmi různého věku – ty si pomeraniana skutečně zamilují a budou se bavit jeho veselými skopičinami. Menší děti budou tímto chlupatým fešákem určitě fascinovány a budou si chtít pořádně pomazlit jeho plyšový kožíšek. Nezapomínejme však, že přes svůj roztomilý vzhled je pomeranian stále pejsek a ne plyšová hračka, co si nechá vše líbit. Rozhodně jej tedy nenechávejte bez dozoru s dětmi, jež nedokáží odhadnout správné chování k živému tvoru. Tímto předejdete možným nehodám a zraněním na obou frontách. Dobrý vztah pejska k dětem podpoříte také časnou socializací štěněte mezi lidskými mláďaty – z takového setkání by si pes nikdy neměl odnést špatné vzpomínky. 

Socializace je důležitá i pro dobrý vztah pomíka k jiným chlupáčům. Někteří pomíci mohou mít totiž problém s příliš vysokým sebevědomím, které se ostatním chlupáčům nemusí dvakrát zamlouvat. Nutno však podotknout, že sami od sebe nejsou pomeraniani nikdy agresivní k jiným psům, ani ostatním zvířatům – naopak si je může pořídit majitel jiného chlupatého, opeřeného, nebo šupinatého mazlíka.

IV. Výchova a výcvik 

Výchova pomeranianů není sice nikterak náročná, ale určitě je žádoucí pro hladké soužití nejen s vámi, ale s také celým okolním světem. 

Kromě výchovy k čistotě a seznámení psího prcka se základními domácími pravidly je třeba štěně postupně zvykat na fakt, že někdy zůstane doma samotné. Pomeraniani jsou velmi fixovaní na svého pána a velmi nejraději ho opouštějí – což mohou dát najevo různými způsoby. Nepříjemnostem ve formě štěkání, či dokonce ničení nábytku se však můžete vyhnout právě tím, když štěněti ukážete, že se z vašeho odchodu nemusí stresovat a jde o naprosto běžnou věc. V každém případě je důležité vyhnout se fyzickým trestům a postupovat pozitivně. Píle a trpělivost vám určitě přinesou své ovoce.

I zde opět zmíníme, jak nutná je důsledná socializace, díky které se pejsek naučí správně reagovat na nástrahy každodenního života a nebude na ně reagovat bázlivě. Socializace také výrazně podpoří dobrý vztah pomíka k jiným psům, jiným zvířatům, nebo třeba k dětem. Po základní vakcína se tedy nebojte vzít svého pomíka do ulic, aby poznal vše, co ho může potkat. 

Výcvik těchto chlupáčů není žádný oříšek, pokud je vedený správně a je podměcen dobrou motivací. Věřte, že se vám alespoň  základní poslušnosti bude velmi hodit – zejména, pokud má pejsek chodit bez vodítka. Pomeranian vám celý vycvik hodně ulehčí svou velkou inteligencí, obrovskou chutí  učit se nové věci, a také touhou udělat páníčkovi radost. Toto plemeno může přes svůj malý vzrůst vykonávat spoustu aktivit – je jen na vás, jakou si zvolíte. 

V. Zdraví a péče 

Stejně jako každé plemeno, může mít i pomeranian zdravotní potíže – ať už méně závažné, či ty závažnější. Nutno však podotknout, že se pomíci často vyhýbají vážnějším obtížím a svým páníčkům dělají radost až šestnáct let (ve vzácných případech dokonce i déle).

Nicméně se pojďme seznámit s těmi nejčastějšími problémy, které plemeno postihují. Rozhodně nesmíme opomenout vykloubení čéšky neboli Luxaci pately, sníženou funkci štítné žlázy , či přetrvání štěněcích zubů.  Z těch závažnějších neduh můžeme zmínit například Hypoglykémii, nebo tracheální kolaps.(zdroj)

Pro zdraví pomeraniana je také velmi důležité kvalitní krmení, které mu dá vše potřebné. Páníčci by si však měli dát pozor na překrmování a následnou nadváhu – ta může způsobit spoustu vedlejších obtíží. Samozřejmostí by měly být pravidelné kontroly očí, uší a chrupu, jež by mohly odhalit potencionální neplechy. Zejména chrup pomeranianů může být náchylný k usazování plaku a následným zánětům.

Péče o srst huňatého pomíka spočívá v jejím pravidelném vyčesávání, kterým se udržuje její kvalita. Doporučuje se denně pejska běžně vykartáčovat a zhruba dvakrát týdně srst pořádně vyčesat – to však není pravidlem. Chovatelé doporučují česat psy proti směru růstu srsti, aby se snáze odstranila odumřelá podsada a srst zůstala krásně nadýchaná. Časté koupání pomeraniana není nutné a pokud se pejsek vyloženě nezašpiní, s vanou si vystačíte dvakrát do roka. Více informací o úpravě srsti pomíků naleznete ZDE.

VI. Náročnost 

Pomeranian je všeobecně nenáročné plemeno, které nemá příliš mnoho požadavků pro spokojený život – tedy kromě milujícího domova samozřejmě. Z předchozích odstavců již víte, že pomíci nepotřebují příliš mnoho prostoru, že s nimi nemusíte denně hodiny sportovat, a jejich výchova také není nijak náročná. V čem tedy tkví náročnost těchto drobných krasavců? Pro mnohé by mohla být náročná zejména pořizovací cena štěněte s PP, která se pohybuje v řádech desetitisíců korun. Pokud si vyberete štěně od tuzemského chovatele, počítejte s částkami okolo padesáti tisíc. Máte-li však zájem o import psího špunta ze zahraničí, zaplatíte ještě vyšší částky – k těm si ještě připočtěte cenu za dopravu, která také není malá. Detailnější informace o dovozu a ceně štěňátek najdete ZDE. Ačkoli je cena za štěně s PP opravdu vysoká, rozhodně nedoporučujeme koupi mazlíčka bez průkazu původu – takový pejsek by nejen nemusel odpovídat standardu, ale hlavně by mohl mít spoustu zdravotních potíží.

V tomto odstavci je také na místě zmínit nutnou péči o srst, kterou jsme probrali výše – pro mnohé páníčky by totiž mohla znamenat nemalou komplikaci v životě s pomeranianem.

VII. Historie 

Ač se tomu těžko věří, pomeranian vznikl z vlkošedého pasteveckého psa, který vážil třicet kilogramů a jeho údělem bylo mimo jiné hlídání ovcí v Pomořansku. Zvrat v osudu těchto chlupáčů nastal někdy v půlce osmnáctého století, kdy se z travnatých plání dostali do vznešené společnosti anglické královské rodiny. Za to mohou vděčit lordu Haarcourtovi, který daroval dva pomeraniany anglické královně Charlottě – meklenburské princezně a manželce Jiřího III. Lord Haarcourt v doprovodném dopise uvádí, že jako dar královně dovezl dva “pomeranian dogs, from pomerania” – odtud tedy pramení jejich dnešní název. Oficiálně se však tito dva dárečci jmenovali Phoebe a Mercury. 

Tato dvojice se velmi brzy začlenila do královské rodiny a stala se opravdovými miláčky všech jejích členů, takže nesměla chybět ani na společných portrétech. Napříč oblíbenosti v královské rodině nebylo plemeno příliš známo až do roku 1870, kdy bylo oficiálně uznáno anglickým Kennel Clubem, s pojmenováním Spitz dog – tedy Špic.

Lásku k plemeni sdílela i královna Viktorie, která si v roce 1888 přivezla oranžového pomeraniana z Florencie. Právě královna Viktorie započala globální popularitu plemene a měla vliv na postupné zmenšování jeho proporcí. V tentýž rok, co si tato panovnice dovezla oranžového pomeraniana z Florencie, byl také dovezen  pomeranian jménem Dick do USA, kde byl zapsán do American Kennel Clubu. V roce 1892 by Dick prvním zástupcem plemene na výstavě psů v NewYorku a odstartoval jeho popularitu, která se ve státech šířila obrovským tempem. Ačkoli AKC pomeraniana uznalo již v roce 1900, Americký Pomeranian Club byl za člena této organizace uznán až v roce 1909.  V roce 1938 byl do spojených států dovezen pomeranian Sealand Moneybox, který byl zakoupen v Anglii za neuvěřitelných 2500 dolarů. 

Do půlky století se z pomíka stal jeden z nejpopulárnějších psů v Americe a v sedmdesátých letech minulého století obsadil čtrnáctou příčku ze sto pětapadesáti psích plemen registrovaných v AKC. Od těch dob změnili pomeraniani strukturu a bohatost srsti, jejich kostra zmohutněla a pozměnilo se také úhlení hrudních a pánevních končetin – tím došlo i ke změně pohybu.Dále se vyvíjela také povaha plemene. (zdroj)

Přečtěte si také: 32 důvodů, proč si (ne)pořizovat psa a náš atlas psích plemen

VIII. Důležité informace 

ZAJÍMAVOST: Ačkoli je pomeranian v mnoha jiných státech považován za samostatné plemeno, v naší republice stále spadá pod německého trpasličího špice a posuzuje se dle jeho standardu.

Kde pořídit pomeraniana? 

Vše jste zvážili a jste přesvědčeni o tom, že budete pro pomíka dobrým páníčkem? Nuže dobrá! Níže přikládáme seznam oblíbených chovných stanic v Česku a na Slovensku, jež se zabývají chovem tohoto plemena a pravidelně mívají štěňata pomeraniana na prodej.

Chovné stanice v ČR

• Chs z Malebného povltaví
• Chs Střípek snů
• Chs Poms Royal Moravia
• Chs z Jaříčkovo dvora
• Chs Premium love
• Chs Harmonie tlapek
• Chs Fantastica Pomeranian 
• Chs Golden Pomeranian

Chovné stanice na Slovensku

• Chs Beauty face a Poms ad Astra
• Chs Mariadolf
• CHS Silky Stardust