U nás i v zahraničí je pes oblíbený společník u mnoha lidí. Na ulici můžeme vidět velikou pestrost plemen, velikostí a zbarvení těchto čtyřnohých kamarádů, ale věděli jste, že jsou i plemena, která jsou zakázaná nebo je možné je chovat za přísných podmínek nebo omezení?
Hlavním důvodem k takovým nařízením je obava z napadení nebo dokonce zabitím těmito plemeny, která se považují za nebezpečná. Zákaz nebo omezení chovu je dokonce ošetřený právně – jsou pro to zákony. Spousta plemen psů vznikla křížením, i proto máme dnes tolik plemen.
Česká republika
Možná vás to překvapí, ale v naší zemi nenajdeme žádná zakázaná plemena, takže si domů můžeme přivést jakékoliv plemeno, a to i bez omezení. Dokonce je možné si dovést psa ze zahraničí. (Zdroj)
A jak je to jinde ve světě?
Polsko
V Polsku lze chovat Pitbulteriéry pouze za dodržování přísných opatření. Charakteristické pro toto plemeno je jeho sebevědomí, dobré schopnosti hlídat si svoje území a ostražitost. Potřebuje majitele, který bude důsledný, má zkušenosti s výcvikem psa a dokáže tak z tohoto plemena vychovat milého a poslušného psa, místo aby v něm ukotvil agresivitu vůči svému okolí. Je totiž vůči ostatním psům přirozeně dominantní. Toto plemeno bylo v minulosti využíváno ke psím zápasům, ty už jsou ale dnes zakázané, což ale neznamená, že se pořád nedějí. Mezinárodní kynologická federace (FCI) toto plemeno oficiálně neuznala, ani neurčila, jak by měl takový pes vypadat a co by měl splňovat z hlediska povahy a vzhledu. (Zdroj)
Německo
V této zemi je přísně zakázáno přivést hned několik plemen, a to především pitbulteriéra, amerického stafordširského teriéra, stafordširského-bulteriéra a anglického bulteriéra. Takže pokud takové plemeno vlastníte v České republice, je dobré vědět, že s ním není možné vycestovat na dovolenou například právě do Německa. Pro další řadu plemen platí omezení chovu nebo dané podmínky třeba pro plemena jako je mastiff, neapolský mastin, bullmastif, cane corso nebo tosa inu. Většina bezpečnostních opatření pro umožnění chovu takových plemen je podmínka, že musí mimo domov nosit náhubek a být na vodítku. V různých částech Německa se mohou zakázaná plemena nebo omezení lišit.
Dánsko
Tato země má taky docela dlouhý seznam zakázaných plemen. Jako i v ostatních zemích tam patří americký stafordširský teriér a americký pitbulteriér. Dále trochu méně častá plemena jako kavkazský ovčák, středoasijský pastevecký pes, brazilská fila a další. Je pravda, že útulky po České republice jsou plné pasteveckých psů, středoasijatů a podobných plemen, které si pořídili nezkušení chovatelé a pes začal hlídat pozemek i před svým majitelem nebo vykazoval známky agrese vůči dalším psům, zvířatům nebo lidem. Pro výcvik takových plemen je potřeba mít zkušenosti, pevnou ruku, být důsledný, mít u psa respekt a nastavit si hranice.
Finsko
Ve Finsku jsou zaměření hlavně na plemena, která připomínají vlka. Mezí ,,vlčí plemena‘‘ patří například aljašský malamut nebo sibiřský husky. Nejsou zakázané, ale jejich chov je omezený podmínkami. Třeba takový československý vlčák má výjimku a omezení se na něj nevztahuje.
Španělsko
Pro chov určitých plemen je potřeba získat licenci a splnit podmínky jako je čistý trestní rejstřík, dobrý zdravotní a psychický stav, věk a zřízení pojištění odpovědnosti v určité výši. Tato licence je potřeba pro chov argentinské dogy, rotvajlera, akity inu, bulteriéry, pitbulteriéry a další.
Velká Británie
Zákony si zde posvítily i na propagaci zakázaných plemen, kvůli tomu, že jsou považovaná za agresivní. Zakázaný je i prodej, šlechtění a chov. A na jaké psy se zákon vztahuje? Převážně na amerického pitbulteriéra, brazilskou filu, argentinskou dogu a tosa inu.
Irsko
Jako ve Španělsku i v Irsku je potřeba získat licenci pro chov plemen s podmínkami pro povolení jejich chovu. Chovatel nebo majitel musí splnit věkovou hranici – být starší 16 let a dodržovat pravidla, která jsou přesně daná: pes musí mít na veřejných místech náhubek a chodit na vodítku, které nepřesáhne dva metry. Pro jaká plemena to platí? Pro akitu inu, dobrmana, rhodéského ridgebacka, německého ovčáka, bullmastiffa, anglického bulteriéra, amerického pitbulteriéra a stafordširského bulteriéra. U nás celkem často můžeme potkat německého ovčáka nebo rhodéského ridgebacka a to i díky tomu, že německý ovčák je jeden z nejvyužívanějších služebních psů hlavně díky svojí snadné ovladatelnosti, odvážnosti, vytrvalosti, spolehlivosti, loajálnosti, inteligenci a ochotě se učit a pracovat. Rhodéský ridgeback byl původně vyšlechtěn v Africe pro boj se lvy, ale pro výcvik má taky svoje složitější povahové rysy. Je temperamentní, tvrdohlavý, teritoriální a velmi chytrý a proto potřebuje velikou důslednost, pozitivní motivaci a spravedlnost při výcviku.
Ukrajina
Na seznamu nebezpečných plemen má Ukrajina přes 80 zástupců a podmínky pro chov některých plemen zavazuje majitele k mikročipům, krátkému vodítku, náhubkem a občanskoprávní odpovědnosti. Tyto nařízení se mohou různě měnit, protože je možné do nich zasahovat vyhláškami. Z plemen jsme vybrali jen některé, protože jich je opravdu hodně. Tak schválně, jestli vás nějaké překvapí – irský vlkodav, německá doga, bílý švýcarský ovčák, bernardýn, dalmatin, sibiřský husky, fox teriér, rhodéský ridgeback, německý ovčák, novofundlandský pes, německá doga, .. a pak nepřekvapivá plemena jako je pitbul, boxer, mastiff, bullteriér a další.
Rusko
K chovu některých plemen je potřeba absolvovat speciální kurz a získat osvědčení, psa registrovat a chovatel nesmí mít zdravotní postižení a musí být dospělý. Toto se vztahuje i na křížence daných plemen. Patří sem středoasijský pastevecký pes, karelský medvědí pes, kavkazský pastevecký pes, americký pitbulteriér, americký stafordšírský teriér a další.
USA
Plemena jako třeba akita inu, pitbulteriéři, bulteriéři, dogy, dobrmani, mastifové, rotvajleři, čau-čau nesmí být chovaná k psím zápasům, cvičena k souboji nebo boji. Pokud pes vykazuje takové chování, nesmí pobývat na území USA. Jinak ale plemeno jako takové stát nijak nezakazuje. I armáda je omezená tím, jaká plemena může využívat a některá jsou zakázaná, stejně tak i obecní úřady mohou přijímat zákony o zákazu určitých plemen. (Zdroj) Většinou to jsou bulteriéři, pitbulteriéři, buldoci, dogy, akity inu, dobrmani, němečtí ovčáci, rotvajleři, čau-čau a jejich kříženci.
Omezení se vztahují na určitý věk, pojištění odpovědnosti do určité výše, varovné upozornění u domu o tom, že tam hlídá pes, pozemek musí být oplocený a pes může být poskytnutý pouze příbuzným.
Závěr
Různé země, různé podmínky nebo zákazy. Co z toho plyne? Že je dobré si před dovolenou zjistit, kam s jakým psem můžeme vyrazit nebo co musíme dodržovat, a to hlavně proto, že to v naší zemi nemusíme řešit a zodpovědnost za svého psa máme všichni bez ohledu na jeho plemeno. Stále je ale důležité si před pořízením psa vybrat takové plemeno, které odpovídá naším zkušenostem a schopnostem. Agresivita psa je nejčastěji důvodem špatného výcviku nebo chování majitele.
Často kladené otázky
❓Jak se vyvarovat nebo předcházet napadení psem?
Neznámých psů je dobré si nevšímat, nelákat je k sobě, nemluvit na ně a hlavně je nedráždit a nezasahovat mu do jeho osobního prostoru nebo nevstupovat na pozemek, který pes hlídá. Před pohlazením je dobré se zeptat majitele.
Pokud nikde v okolí není páníček a blíží se k vám cizí pes, zkuste zachovat klid, zastavit se a nedělat prudké pohyby. Takže rozhodně není dobrý nápad, začít před psem utíkat. Pes si člověka nejčastěji přijde jen očichat a pak sám odejde. No ale co dělat, když je pes agresivní? Pomalu ustupovat čelem ke zvířeti na bezpečnější místo – třeba do obchodu, auta, za plot, k telefonu, prostě někam, kde je možné si zavolat pomoc nebo se schovat. Každé napadení zvířetem je potřeba nahlásit na policii.
Pokud by se pes snažil kousnout, braňte se vším, co je po ruce. Ať už něčím, co bude fungovat jako zábrana nebo zbraň.
Trochu horší scénář je, pokud vás pes útokem srazí na zem – v takovém případě je dobré se sbalit do klubíčka (nos u kolen a paty na hýždích), rukami si chraňte zátylek a lokty opřete o zem. Pes dle instinktu útočí hlavně na břicho, krk a obličej. Pokud si tyto části schováme a zůstaneme nehybní, pes by měl ztratit zájem a odejít. (Zdroj)
❓Co se může stát, když mě pes napadne?
Může jen poškrábat, pokousat a nebo i zabít. Po napadení má majitel psa povinnost nechat zvíře vyšetřit na přítomnost vztekliny do 24 hodin od incidentu a pak znovu po pěti dnech. Po nahlášení na policii (i bez poranění) je dobré jít k doktorovi, obzvláště, pokud majitel psa není známý a nic o něm nevíte.
❓Jak předejít agresi psa?
Správným výběrem štěněte, důslednost při výcviku a nastavení hranic a návyků – u náročnějších plemen je dobré nastavit, že hladíme psa, až když chceme my a ne naopak, má svoje místo, naučit ho chodit na vodítku a netahat, zvyknout si na košík, základní povely, poslušnost a výcvik pod vedením zkušeného cvičitele a kontakt s jinými psy. Pravidla, která psovi nastavíte by měli dodržovat všichni členi rodiny a nerozmazlovat ho. Dobrá věc je naučit psa, že když kousne například v zápalu hry, vykřikneme a dovádění zastavíme a taky ho naučit povel, kdy pustí hračku. Od malička je potřeba psa zvykat na manipulaci – otevírání tlamy, zvedání, doteky, …
Pes musí majiteli věřit a mít ho rád i když má respekt, nesmí se bát a proto je potřeba ve výcviku dodržovat spravedlnost a nebýt násilný.
Video:
Zdroje:
