Chov terarijních zvířat se stal během posledních let velmi populárním hobby. Přemýšlíte proč? Rádi vám to prozradíme. Teraristika je především parádní relax, který může zároveň parádně vyšperkovat váš interiér. Opečovávané terárium totiž stoprocentně upoutá pozornost každé návštěvy a stane se klenotem domácnosti.
O co víc, že se v takovém klenotu ukrývá úžasný mazlíček, o kterého můžeme s láskou pečovat. Pokud nemáte zkušenosti s péčí o exotické mazlíčky, není to vůbec překážkou. I mezi terarijními živočichy najdeme druhy, které zvládne s trochou samostudia chovat i úplný začátečník.
V tomto článku se zaměříme konkrétně na ještěry, vhodné právě pro začínající chovatele. Poohlížíte se po ještěrce a nevíte si rady, jakou vybrat? Máme pro vás přehled deseti nenáročných druhů, mezi kterými si jistě najdete favorita. Ale pozor! Nezapomeňte si článek dočíst až do konce, ať se dozvíte všechny potřebné informace.
1) Gekončík noční
Gekončíci jsou ideální volbou pro každého, kdo touží po nenáročné, snadno ochočitelné a atraktivně zbarvené ještěrce, která se dá chovat samostatně i ve skupině. Počet jedinců je důležitý zejména pro výběr ubikace – jeden gekončík nemá přílišné nároky na prostor, zatímco skupina již vyžaduje větší terárium. To by mělo být orientováno na délku, aby nabízelo větší plochu dna, vzhledem k pozemní aktivitě těchto ještěrek. Vybavit terárium také není žádný oříšek. Jelikož se jedná se zvířata, která jsou aktivní hlavně v noci, nemají velké nároky na osvětlení. Teplo je ale pro chov nutné, tudíž je žádoucí terárium opatřit buď výhřevnou žárovkou (dobře zabezpečenou!), topnými kameny, či kombinací obojího. Do ideálního obydlí pro gekončíka také patří dostatek bezpečných úkrytů, kde bude moct tato ještěrka přes den odpočívat. Potřeba je i mělká nádoba s vodou. V krmení nejsou gekončíci nikterak nároční – kromě hmyzu v podobě cvrčků, sarančat, moučných červů apod., je možné v přiměřeném množství nabízet i pochutiny v podobě medu, měkkého ovoce, nebo smetanových krémů. Úspěšný odchov malých gekončíků však vyžaduje speciální vybavení v podobě inkubátoru, který udrží ideální teplotu a vlhkost pro vejce, ze kterých se zhruba po dvou měsících vylíhnou mláďata. Gekončíci při pocitu ohrožení dovedou „upustit“ ocásek.
2) Pagekon řasnatý
Další oblíbenou ještěrkou je i vzdálený příbuzný již zmíněných gekončíků, který má jednak odlišný vzhled, ale i podmínky chovu. Pagekoni jsou velmi vyhledávání pro svůj atraktivní vzhled a mírnou povahu. Stejně jako gekončíci se dají chovat jednotlivě, ale i ve skupině, čemuž je nutné přizpůsobit příbytek. Pro pagekony je potřeba vybrat terárium orientované do výšky, protože milují šplhání. Nepřekvapí vás tedy, že součástí vybavení terária musí být materiál na šplhání a nejlépe i rostliny a úkryty, kde může pagekon přes den odpočívat. Materiál terária by měl být omyvatelný a odolný vůči plísním, kvůli nutnosti denního rosení k udržení optimální vlhkosti – ta by měla být cirka 70%. Důležitá je miska s vodou. Stejně jako u gekončíků, není vzhledem k noční aktivitě těchto ještěrek nutné pořizovat zdroj UV světla – ubikaci však vytápíme. Pagekonům se podává především živý hmyz úměrné velikosti, který si s oblibou sami loví. Nabídnout můžeme čas od času měkké, velmi zralé ovoce. Vejce samice kladou do terária, odkud se obvykle odebírají do inkubátoru. Interval inkubace je celkem rozsáhlý (60-120 dní). Pokud se pagekon cítí ohrožen, může ztratit ocas.
3) Gekon Zední
Je ideálním zvířetem pro ty, kteří začínají s teraristikou, ale přáli by si zajímavě vypadajícího tvora. Tento druh gekonů nemá díky své drobné velikosti nijak velké nároky na prostor a ačkoli je nejvíce vyhovující soužití s protějškem stejného druhu, můžeme chovat i jednoho jedince. Terárium je vhodné přizpůsobit přirozeným potřebám a biotopu. Volíme tedy písčitý, či štěrkovitý substrát, ideálně v kombinaci s členitým 3D pozadím, po kterém by mohli gekoni lézt. K tomuto účelu se hodí i větve, kořeny nebo stabilní skalky z kamenů, které slouží i jako úkryty. Úkryty nešetříme,protože je gekoni velmi využívají. Kromě již zmíněných se doporučují třeba kokosové slupky, kusy břidlice, či kůry. Sukulentní rostliny jsou skvělým doplňkem. Z technického vybavení je třeba pořídit vhodné osvětlení a vytápění – tento druh však není na teploty náročný. Díky převážné noční aktivitě nemají ani přílišné nároky na UV záření (výjimku tvoří mláďata). Vlhkost v teráriu není třeba extrémně hlídat. Stačí do terária umístit mělkou misku s vodou a jednou za čas terárium porosit. Jídelníček gekonů zedních tvoří hmyz, který běžně seženete v chovatelských potřebách. V rozumném množství lze nabízet i měkké ovoce/ovocné kaše. Ač v přírodě rozmnožovací cyklus nastartuje zimování, v zajetí se rozmnožují i bez něj. Samice klade dvě vajíčka, která zahrabává do substrátu, odkud jsou chovateli přemístěny do inkubátoru. Líhnutí obvykle nastává po 70 ti dnech v závislosti na teplotě. I tento gekon se ze strachu dokáže zbavit ocasu.
4) Agama vousatá
Tyto ještěrky původem z pouští a polopouští Austrálie patří mezi stálice tuzemských terárií. Jsou relativně nenáročné, jsou aktivní přes den a není problém je ochočit. Agamy se mohou chovat ve skupině, ale pro začátečníka bude ideální začít s jednou. Vyhovující terárium by mělo nabídnout dostatek pochozí plochy a zároveň i prostor pro umístění větví, či kamenů, po kterých agamy rády lezou (je důležité si uvědomit, že tyto ještěrky poměrně vyrostou a nároky na prostor se budou zvyšovat). Zdroj UVA a UVB záření nesmí v teráriu chybět, protože jej agamy nezbytně potřebují k životu. Vytápění je vzhledem k přirozenému výskytu také samozřejmostí. Do ubikace patří i miska s vodou, případně živé rostlinky, které přispívají k udržení ideální vlhkosti. Agamy mívají dobrý apetit. Nejvíc si pochutnají na živém hmyzu, vzrostlejší exempláře s radostí pozřou i myší holata. S oblibou však přijímají také rostlinnou stravu. Chceme-li agamy rozmnožovat, neobejdeme se ani zde bez inkubátoru nebo termoboxu. Na malé ještěrky se můžeme těšit za 80-100 dní. Chcete se dozvědět podrobnější informace? Detailnější článek naleznete ZDE.
5) Agama Kočičínská
Ač je tato ještěrka příbuzná Agamě vousaté, lidé si ji mohou díky jejímu vzhledu poměrně snadno poplést s leguánem zeleným. I ona je ostatně oblíbeným a relativně nenáročným terarijním mazlíčkem, který si dobře zvyká na manipulaci. Každý budoucí chovatel však musí počítat s tím, že jsou agamy kočičínské vcelku náročné na prostor, zejména pokud uvažuje o chovu skupiny. I jeden exemplář ale potřebuje prostorné terárium, vybavené větvemi na šplhání, rostlinami a hlavně dostatečně velkým bazénem. Pro tyto agamy je klíčová vysoká vlhkost vzduchu, teplo, světlo a UV záření. Krmení je rozmanité, ale převažuje v něm hlavně hmyz. Součástí jídelníčku větších agam mohou být i myší holata, malé rybky, či žížaly. Rostlinná strava může být občasným doplňkem. Pokud chovatel navodí agamám hibernaci, připraví vhodné kladiště a má k dispozici inkubátor, může se pustit do odchovu mláďat.
6) Felsuma Madagaskarská
Felsumy jsou překrásné, sytě zeleně zbarvené ještěrky původem z Madagaskaru. Často je však můžeme vidět v teráriích u nás v Čechách, protože jsou vcelku nenáročné. Nehodí se však pro chovatele, kteří by chtěli extrémně kontaktní ještěrku – ač se dají felsumy relativně ochočit, manipulace mimo terárium může být riskantní, protože rády utíkají a díky jejich rychlosti není snadné je chytit. Chovají se nejlépe v páru, ve skupinách mohou snadno vznikat roztržky (jsou velmi teritoriální). Volíme terárium orientované spíše na výšku, aby bylo možné vybavit jej spoustou hladkých větví, nebo ideálně bambusy na šplhání. Pro felsumy jsou ideální také živé rostliny, z jejichž listů olizují kapky vody. Je proto důležité alespoň dvakrát denně terárium rosit. Klíčové jsou také UV-A a UV-B paprsky a vytápění. Jedná se o zvířata s denní aktivitou. Krmí se hmyzem, pavouky, přezrálým ovocem nebo nektarem. Tyto ještěrky kladou několikrát ročně dvě kulatá vajíčka, která v ideálním případě přendáme do inkubátoru. Pokud se ponechají v teráriu, hrozí, že je po vylíhnutí rodiče sežerou. Felsuma patří k ještěrkám, které se v nebezpečí zbavují ocasu.
7) Anolis Rudokrký
Vzhledem tento drobnější ještěr trochu připomíná felsumu, od které ho odlišuje výrazný červený lalok na krku, podle kterého je pojmenovaný. Stejně jako felsuma, však není ideální pro chovatele, kteří touží po „mazlivé“ ještěrce. Anolisům může totiž přílišná manipulace naopak ublížit. Ač se chov jednoho jedince nevylučuje, ideální je spíše pár, nebo skupina složená ze samce a několika samiček. Nikdy nedáváme více samců do jednoho terária. Vyšší terárium je třeba vybavit tak, aby nabízelo spoustu prostoru ke šplhání. Dobře poslouží i živé rostliny, které tvoří dokonalé úkryty. Anolis patří mezi tropické ještěrky s denní aktivitou, takže vás nepřekvapí, že potřebuje vhodné osvětlení, zdroj UV Spektra, teplo a vyšší vlhkost. Krmivo tvoří úměrně velký hmyz. Ten se může podávat pinzetou, nebo volně do terária. Ovoce by mělo být pouze výjimečnou pochoutkou. Samice kladou několikrát do roka jedno až dvě vajíčka, která samička zahrabává do substrátu (pokud jsou oplodněná). Inkubace trvá 40 až 60 dnů, v závislosti na teplotě. Stejně jako felsuma může anolis ze stresu upustit ocásek.
8) Ještěrkovec Velký
Jak název ještěra napovídá, nejde o žádného drobečka. Hodí se tedy pro chovatele, kteří hledají nenáročného, dobře ochočitelného terarijního mazlíčka, kterému však mohou nabídnout dostatek prostoru. Ten je opravdu třeba vzhledem k tomu, že se Ještěrkovci chovají nejlépe v páru. Mimo vysoké nároky na velikost terária je ale chov relativně snadný. Základem je na šířku orientovaná ubikace, s vysokou vrstvou písčitého substrátu, kam se Ještěrkovci s oblibou zahrabávají. Dalším vybavením by měl být úkryt v podobě kořenu, či větve a stabilní skalka. Nutnou součástí terária je i prostorná, mělká nádoba s vodou. Jelikož jde o tvory s denní aktivitou, nezbytně potřebují dostatek světla, kvalitní UV a vytápění. Krmí se hlavně hmyzem, ale větším jedincům lze nabídnout například holata. Pochutnají si také na zralém ovoci. Samičky kladou 2-3 vejce do vlhkého substrátu, odkud je přemístíme do inkubátoru. Vejce se inkubují 120 – 155 dní.
9) Scink Alžírský
Scinkové jsou u nás trochu opomíjená ještěří větev. A to i přes to, že jde o velmi zajímavé tvory, které zvládne chovat i méně zkušený chovatel. Tento druh scinka dorůstá délky až 40 centimetrů a doporučuje se chovat v páru, proto je třeba počítat s pořízením prostorného terária. Vnitřek terária by měl co nejvíce připomínat přirozené podmínky, zejména v podobě vysoké vrstvy písčitého substrátu, kam se s oblibou zahrabávají. Část terária se udržuje stále vlhká – zde je vhodné umístit misku s vodou. Jako úkryty dobře poslouží suché kořeny, větve, či kusy korkovníku. Ideální je i stabilní kamenná skalka. Scink Alžírský pochází z velmi teplého prostředí, kde je aktivní přes den. Vyžaduje tedy dostatek světla a zdroj UV paprsků. Vytápění je ideální vést přes dno terária, s doplněním o lokální výhřevný bod. Krmení tvoří hmyz, holata, plži a příležitostně ovoce. Některé zdroje uvádí jako vhodné, krmit též kvalitními psími, nebo kočičími konzervami, vařeným masem, či vejci. Se vhodným jídelníčkem však určitě poradí zkušený chovatel. Sehnat tento druh scinka může být složitější,vzhledem k nižšímu počtu chovatelů a úspěšnosti odchovů.Zajímavostí je, že narozdíl od některých jiných druhů scinků, dokáže upustit část ocasu.
10) Chameleon Jemenský
Chov chameleona v rukou začátečníka je často předmětem diskuzí. Někdo by jej začínajícímu teraristovi s klidem doporučil, zatímco jiní by chov svěřili pouze těm zkušenějším. My se rozhodli chameleony na náš seznam zařadit, ale důrazně upozorňujeme, že je nezbytně nutné zjistit si o chovu všechny informace a dodržovat jeho pravidla! Ačkoli se dají chameleoni chovat v páru nebo ve skupině (ale vždy pouze s jedním samcem!), pro nezkušeného teraristu je ideální jeden chameleon. Ochočení vyžaduje trpělivost, ne každý chameleon má rád, když se s ním manipuluje. Není tedy ideální pro ty, jež chtějí vyloženě kontaktního mazlíčka. Je třeba myslet na to, že tyto ještěři poměrně vyrostou – samec může dorůst délky 65 centimetrů. Pro chov je nejvíce vyhovující vyšší, dobře odvětrané terárium, vybaveném větvemi na šplhání a nejedovatými rostlinami – ty pomáhají držet optimální vlhkost, na kterou jsou chamíci vcelku nároční. Do ubikace také patří miska s vodou. Velmi nutný je kvalitní zdroj UV-A a UV-B záření a samozřejmě i vytápění. Ideálním krmením je živý hmyz (cvrčci, švábi…). Snůšky chameleonů mohou být velmi početné. Samice klade 20 až 80 vajec, která se přemisťují do i kubátoru. Zde tráví do vylíhnutí cca 180 dní. Samostatný článek o chamících naleznete ZDE.
Závěr
Je velmi důležité si uvědomit, že je teraristika sama o sobě celkem náročným koníčkem. Terarijní zvířata jsou plně odkázána na podmínky, které jim vytvoříme a některé chyby chovatele pro ně mohou být fatální.
Další samostatnou kapitolou jsou náklady. Jen na založení kompletního terária budete potřebovat několik tisíc korun – v závislosti na tom, pro koho terárium připravujeme. Nehledě na to, že se některé vybavení musí po čase vyměňovat.
Ještěrům je potřeba je krmivu dodávat i speciální doplňky, dodávající potřebné minerály.
Video
Zdroj
