V dnešní době se už absence srsti netýká zdaleka jen několika raritních psích a kočičích plemen. Pořídit si můžete již i nahatého křečka či morče, ačkoliv to chovatelé nevidí příliš rádi. Právě to, že se zvíře narodí bez srsti a zůstane neosrstěné i v dospělosti, bývá totiž nejčastěji způsobené některými vadnými geny, které mohou vytvořit třeba právě tuto mutaci. Tyto “chyby” je pak možné v chovu záměrně předávat dál, jelikož, co si budeme nalhávat, nahatí mazlíčci zažívají v posledních několika letech ohromný boom a rozdělují lidi na dva tábory. Někteří na bezsrstá zvířata nedají dopustit a zamilovali si je pro jejich výjimečnost. Jiným se tito mazlíčci, obzvláště kočky či psi, zkrátka nelíbí.
Věděli jste například, že plemen nahých koček již existuje několik a každé z nich se mírně liší, ať už vzhledem, povahou či nároky na péči? Pokud patříte mezi příznivce naháčků a zvažujete, že byste si třeba onu bezsrstou kočku chtěli přímo pořídit, pak vám tento článek možná pomůže se rozhodnout, jaké konkrétní plemeno je pro vás to pravé!
1) Donský sphynx
Asi vůbec nejznámějším a zároveň nejoblíbenějším nahatým zástupcem domácích koček je bezesporu donský sphynx, jinak také donskoy. Plemeno pochází z Ruska z konce 20. století., kdy chovatelka Elena Kovaljova nechala připustit kocourem blíže nespecifikovaného krátkosrstého plemene nalezenou želvovinovou kočku jménem Varvara. O této kočce si původně mysleli, že trpí neznámou nemocí, která u ní způsobila ztrátu srsti. Kočka byla totiž nalezena osrstěná, nicméně postupem času v domácích podmínkách srst ztrácela, až zůstala zcela holá. Jelikož nebylo zjištěno, že by Varvara skutečně trpěla jakýmikoliv zdravotními problémy, kterými by se dala ztráta srsti vysvětlit, objevila se ve společnosti poprvé myšlenka, že by se mohlo jednat právě o doposud neznámou genetickou mutaci. Majitelka se proto rozhodla pro menší experiment a kočku nechala připustit. Po narození tří též bezsrstých koťat usoudila, že se skutečně jedná o záležitost genetiky, a že “nahatý gen” předala matka všem svým potomkům. Cesta plemene donský sphynx tak započala roku 1990 právě prvním Varvařiným vrhem. Jako samostatné plemeno byl don sphynx uznán na konferenci WCF (World cat federation) nicméně až o osm let později.
Donský sphynx je známý kromě nevšedního vzezření především svou přítulnou a milou povahou a loajálností ke svému člověku. Jedná se o velmi a upovídané kočky, před kterými se doma opravdu neschováte. Sphynx je obecně velice družný a společnost lidí cíleně vyhledává, není výjimkou, že vítá i návštěvy. Majitelé ho proto často přirovnávají spíše k psům. Tyto kočky jsou velmi hravé a zvídavé, snadno se mohou naučit chodit na vodítku nebo dokonce aportovat.
Podstatný je pro nás též fakt, že právě sphynx položil základ většině dalších bezsrstých plemen, která začala vznikat masivně na přelomu století vzájemným křížením s dalšími krátkosrstými kočkami. Sphynx se již léta s těmito jinými plemeny kříží hlavně za účelem rozšíření chovatelské základny, která prozatím není příliš velká a stabilní. Přestože původ nahatých koček se údajně datuje už od 16. století do doby Aztéků, pro nás je to poměrně mladé plemeno. Právě Aztékové chovali pravděpodobně tyto kočky v Mexiku jen velmi krátce. Stejně tak náhle, jako se sphynx tehdy objevil, tak i zmizel.
2) Kanadský sphynx
Jak již název napovídá, pochází další typ koček sphynx z Kanady. Tam se údajně s nahatými kočkami začali chovatelé setkávat ještě o něco dříve než v Rusku. Za zakladatele první linie kanadského sphynxe je totiž považován kocour Prune, který se narodil – i zde jak jinak než náhodou – jako jediný zcela holý ve vrhu krátkosrstých koťat roku 1966.
Pokud bychom měli srovnat vzhled donského a kanadského sphynxe, jako laici bychom možná tato dvě plemena rozeznávali jen s obtížemi. Nejzásadnějším poznávacím znamením může být například to, že donského je možné chovat ve třech podtypech, z nichž se hned u dvou (flock a brush) můžete setkat na některých částech těla i s nenápadným jemným osrstěním. Oproti tomu kanadský sphynx by měl být opravdu zcela holý. I u donského podle standardu plemene nicméně platí, že čím méně chlupů, tím lépe.
Kanaďan má také uši posazené mnohem dále od sebe, spíše tedy po stranách hlavy a směrem nahoru se mu viditelně zužují do špičky. Tato kočka má ve srovnání s donským sphynxem také řekněme přívětivější výraz, jelikož by měla být celkově kulatější, a to včetně právě čenichu. Výraznější jsou díky zavalitosti také vrásky, které by měl mít kanadský sphynx rozložené rovnoměrně po těle. Pokud by don a kanaďan seděli vedle sebe a dívali se na vás, jistě byste si všimli také toho, že kočičí kolega z Kanady má trochu větší oči, stejně jako uši posazené dál od sebe, zatímco don působí, jako by je přivíral.
3) Petěrburský sphynx
Toto plemeno můžete znát též pod názvem peterbald. Jedná se o dalšího zástupce sphynx plemen, v současné době je z těchto plemen také nejmladší. Organizace FIFé ( Fédération Internationale Féline ) ho samostatně uznala teprve v roce 2011. Plemeno se začalo dle dostupných zdrojů samostatně vyvíjet v roce 1994 v Sankt Petěrburgu, a to díky experimentálnímu křížení donského sphynxe s orientálními kočkami.U nás se jedná o velmi raritní záležitost a chovatelská základna i jinde ve světě je zatím velmi malá.
Zatímco donský a kanadský sphynx k sobě mají opravdu velmi blízko a na pohled jsou pro nezkušené oko téměř k nerozeznání, peterbald ušel kus své vlastní cesty a rozdíly mezi ním a donem jsou již znatelnější. Zatímco většina nahých koček vyžaduje kvůli poměrně vysoké produkci kožního mazu pravidelné kopání kvalitním šamponem, u petěrburského sphynxe máte překvapivě v tomto o starost méně. Péči vyžadují pouze uši a oči peterbalda, které je potřeba denně otírat. Sphynx plemena většinou nemají řasy, tudíž se pod očními víčky a v jejich okolí rychleji hromadí ospalky. Ty při zanedbání mohou způsobovat různé infekce, jelikož se v nich samozřejmě množí bakterie.
Petěrburský sphynx nemusí být navzdory očekávání tak úplně nahatý. Uznaný je u plemene typ flock a brush stejně jako u kanadského sphynxe, ale navíc ještě velur, který má osrstěných zhruba 30% těla. Poslední varianta straight bývá obvykle osrstěná jako jiné běžné krátkosrstá kočky, ale srst je opravdu velmi krátká, jemná a na omak poměrně řídká. Plemeno je překvapivě i s tímto typem srsti stále vhodné pro alergiky vzhledem k tomu, že je bez podsady a nelíná.
4) Ukrajinský Levkoy
Stejně jako u předchozích plemen je i zde alma mater donský sphynx. Levkoy vznikl křížením právě donskoye s plemenem scottish fold neboli skotské klapouché kočky. Ta má běžnou strukturu krátké jemné srsti, nejedná se o nahé plemeno. Nahatý gen získal tedy ukrajinský levkoy od donského sphynxe. Scottish fold mu však předal právě jeho specifické “klapky” na ušních boltcích. které sice levkoy nutně nemusí mít, ovšem alespoň náznak ohybu špičky ucha většinou vidět je. Také ukrajinský levkoy nemusí být tak úplně nahatý. Koťata se někdy rodí s velmi jemnými krátkými chloupky, které chovatelé často přirovnávají k povrchu broskve. Pokud jde o jakoukoliv nadstandardní péči oproti jiným kočkám, u zcela holých koček je potřeba stejně jako u donskoye pravidelné koupání. Pokud si pořídíte ukrajinského levkoye lehce osrstěného, tato starost se vás týkat nebude.
Levkoy je velmi mladé moderní plemeno, jehož šlechtění je stále v aktivním procesu. Ten zahájila chovatelka Biryukova Elena Vsevolodovna, jak již název plemene napovídá, právě na Ukrajině teprve nedávno, a to přelomu století. První kotě, kterému byla vůbec kdy do průkazu původu zapsána příslušnost k plemeni ukrajinský levkoy, se narodilo roku 2004 a dostalo symbolicky jméno Levkoj Primero. Prozatím je však ukrajinský levkoy uznán jako samostatné plemeno jen v Rusku a na Ukrajině.
5) Bambino
Zatímco všechna předchozí plemena bychom zařadili mezi středně velká, bambino by nám pasoval do škatulky miniaturní. Možná proto taky dostal své jméno, které pochází z italštiny a znamená “miminko”. Je totiž opravdu výrazně menší než jeho ostatní nahatí kolegové, zato má však v poměru k tělu poměrně velkou hlavu a dlouhé uši. Za svou kapesní velikost vděčí bambino plemeni munchkin, které svými krátkými nožkami a nezvykle dlouhým hřbetem připomíná spíše jezevčíka. Dále ale samozřejmě nese bambino i geny donského sphynxe, se kterým byl munchkin zkřížen. Právě kombinace těchto dvou plemen, respektivě jejich genových mutací, se někteří chovatelé obávají a varují, že mohou kočkám do budoucna způsobovat zdravotní problémy. To, že se zatím ve vyšší míře v chovu neprojevují, není příliš směrodatné, protože se opět jedná o experimentální plemeno s velmi úzkou chovatelskou základnou, které existuje doslova jen pár let. To je jeden z důvodů, proč některé velké chovatelské organizace a spolky (např. Cat Fanciers‘ Association) prozatím nechtějí bambina oficiálně uznat jako samostatné plemeno. Podařilo se ho však registrovat například pod organizaci TICA (The International Cat Association).
6) Elf
Název tohoto plemene je více než výstižný. Kočka ho dostala podle velikosti a tvaru uší, které skutečně připomínají uši kouzelného stvoření. Právě tuto abnormalitu způsobil gen, který elfovi předalo plemeno americký curl. Elf v podstatě představuje nejmladší variantu donského sphynxe, se kterým byl curl záměrně zkřížen. Elfa též řadíme mezi středně velká plemena. Kočka by měla být zavalitější, mít nápadně velké doširoka otevřené oči, hluboký hrudník, dlouhé nohy a samozřejmě své ikonické velké elfí uši posazené po stranách hlavy. Na omak bývá i elf většinou pokryt jen nenápadnou vrstvou krátkých jemných chloupků jako má slupka broskve. Zajímavé je, že na rozdíl od většiny dalších nahatých koček se u elfa častěji setkáme s flekatostí. Často u něj najdeme skvrny právě na uších či na čumáku.
V podstatě menší verzí elfa je ještě takzvaný dwelf. K donskoyovi a americkému curlovi se při křížení přidal ještě munchkin, což mělo i zde za cíl vyšlechtit obdobu již vzniklého plemene na velmi krátkých nožkách. Dwelf je samozřejmě podobně jako třeba bambino a další mladá experimentální plemena mezi chovateli velmi kontroverzní téma. Opět se zde totiž nabízí otázka, jak moc budou do budoucna tyto kočky životaschopné a zda se nebudou muset potýkat s vážnými zdravotními problémy. Ale na to si nejspíš ještě budeme muset chvíli počkat.
Nejčastěji kladené otázky:
❓Je pravda, že jsou bezsrstá plemena vhodná pro alergiky?
Svým způsobem jsou rozhodně vhodnější než zvířata s dlouhou srstí, ale ne z důvodu, který vás asi napadne jako první. Alergenem totiž není srst jako taková, jsou jím hlavně sliny zvířat, roztoči a prach. V srsti tyto alergeny po vyloučení ulpívají, protože se kočky čistí olizováním, tudíž mikro částečky zůstanou v srsti zachycené. Kočka je navíc při pohybu po domě pochopitelně aktivně roznáší po okolí. Alergie tak bude nejspíše u nahatých koček mírnější než u klasických osrstěných, o antialergenní mazlíčky se však bohužel určitě nejedná.
❓Jsou nahaté kočky náročnější na péči?
Pokud se rozhodnete pořídit si bezsrsté plemeno, počítejte s vyšší náročností na osobní hygienu. Kůže naháčů produkuje poměrně velké množství kožního mazu, pročež je potřeba tyto kočky pravidelně koupat. Pozornost budete muset také více věnovat jejich uším a očím. Kvůli absenci řas se nahatým kočkám více tvoří ospalky. Chovatelé by vám také jistě poradili nešetřit na krmivu. U bezsrstých plemen je vždy lepší dbát spíše na kvalitu než kvantitu.
❓Jak obtížné je u nás pořízení nějakého bezsrstého plemene?
Donský sphynx je už dnes u nás poměrně běžným mazlíčkem a není nijak extra náročné si ho pořídit. V současné chvíli je u nás registrováno minimálně šestnáct chovatelských stanic zabývajících se chovem tohoto plemene. Hned v závěsu za ním je kanadský sphynx, kterého si můžete opatřit například u našich blízkých zahraničních sousedů. S ostatními nahatými plemeny už je situace trochu složitější, protože mnohá dosud u nás nejsou ještě ani oficiálně uznána. Pochopitelně jsou bezsrstá koťata také většinou k mání za výrazně vyšší pořizovací ceny.
❓Mohu chovat v jedné domácnosti bez obav bezsrstou kočku společně s dalšími běžnými plemeny?
Ano, je to možné. Naháčci jsou povahově úžasná stvoření. Jsou to kočky hravé, zvídavé, přítulné a hlavně společenské a dalšího čtyřnohého parťáka doma jistě velmi ocení. Jestli má srst nebo ne, na to si kočky opravdu příliš nehrají.
Video
Zdroj
