16 důvodů, proč si (ne)pořizovat bordeauxskou dogu

Hledáte skvělého hlídače k vašemu domu, nebojácnou osobní stráž, trpělivého mazlíčka pro vaše děti nebo třeba prostě jenom klidného spolubydlícího na líné páteční večery na gauči u televize, prostě parťáka do nepohody? Pak možná nevědomky toužíte právě po tom stát se majitelem bordeauxské dogy!

OSM důvodů, proč si pořizovat bordeauxskou dogu

• Těžko byste hledali něžnějšího, láskyplnějšího a trpělivějšího psa této velikosti.
• Povahově je toto plemeno naprosto stabilní, dogy bývají klidné a vyrovnané.
• Skvěle se hodí k dětem, bude jim nebojácným obranářem i věrným kamarádem, velká výhoda je, že snese i nějaké to šťouchnutí, ráda se zapojuje do dětských her.
• Navzdory své velikosti může klidně žít i v městském bytě vzhledem k tomu, že nepotřebuje denně tolik aktivního pohybu.
• Lidově řečeno je bordeauxská doga zkrátka “flegmouš”, oproti jiným velkým plemenům má hodně vysoký práh vzrušivosti, tudíž ji opravdu jen tak něco nerozhází.
• Tento pes je nejen klidný, ale i tichý, sklony ke štěkání či vytí jsou u něj zanedbatelné.
• Srst bordeauxské dogy je nejen měkká a jemná, doslova k pomazlení, ale také nenáročná na údržbu, bez typického psího pachu a výrazného línání.
• Není agresivní vůči jiným zvířatům, soužití s dalšími domácími mazlíčky zpravidla bývá naprosto bezproblémové, dogy si často k jiným čtyřnohým členům domácnosti včetně koček a jiných menších zvířat vytváří velmi silné citové pouto.

OSM důvodů, proč si nepořizovat bordeauxskou dogu

• Pes se hodně fixuje na svého pána a často mu dělá problémy být sám.
• Bordeauxská doga je velký a silný pes, což může být oříšek pro začátečníka bez předchozích zkušeností s molossoidními plemeny.
• Ve srovnání s jinými psy má výrazně kratší délku života.
• Bordeauxská doga je přesně ten typ psa, který neposlouchá proto, že musí, ale pouze když sám chce.
• Plemeno je náchylné k velkému množství nemocí, je proto potřeba počítat do budoucna i s možnými většími finančními výdaji za veterinární péči.
• Tento pes hodně špatně snáší změny a hodně dlouho si je pamatuje, což mnohdy může na jeho psychice zanechat negativní následky.
• Dogy jsou opravdu velcí psi, kteří dokáží vyvinout ohromnou sílu, kterou si občas ani nemusí uvědomovat, na hry s dětmi by tak pro jistotu měl vždy dohlížet dospělý člověk.
• Kvůli zkrácenému čenichu pes výrazně slintá a není výjimkou, že ze spánku hlasitě chrápe.

Shrnutí

Jako u většiny velkých plemen náročnějších na výchovu rozhodně nelze říct, že by se bordeauxská doga hodila téměř pro každého. Pokud ale člověk zvládne její povahu a dokáže si u ní přirozenou cestou získat respekt a pokoru a bude schopen svému psímu společníkovi zároveň ukázat, že ho má rád, pes mu oplatí stejnou měrou. 

Obecná charakteristika bordeauxské dogy

Bordeauxská doga je v dnešní době již brána víc jako společník než hlídací pes. Kotec na zahradě je pro toto plemeno spíše zbytečný vzhledem k tomu, že cíleně vyhledává blízký kontakt s člověkem, nepohrdne ani společností jiných domácích zvířat. Samota je její nepřítel. Dogy se příliš nehodí na psí sporty, ani dlouhé a náročné výlety, mají radši pohodlí domova tam, kde mají stále nablízku svoji rodinu.

I. Povaha

Bordeauxská doga se v posledních letech stává čím dál tím více oblíbeným rodinným psem. Povahově se od počátku vzniku a vývoje plemene hodně změnila. Kdysi bylo žádoucí, aby byl pes odvážný a neohrožený a výrazně agresivní vůči jiným zvířatům vzhledem k tomu, že jeho původní využití bylo především na pomoc při lovu velkých šelem, hlídání stád a nevalně proslulé psí zápasy. Dnešní podobě bordeauxské dogy by mnohem více než krvelačný zabiják sedělo označení něžný obr. Tito psi jsou úžasně citliví a oddaní, rádi tráví čas po boku svého pána a chrání ho. To ale neznamená, že to nejsou výborní hlídači. Dogy sice dnes již nejsou v jádru bojovní, nicméně jejich kuráž a nebojácnost jim zůstala. 

II. Vzhled

Na první pohled budí toto plemeno značný respekt. Pes má sice krátké nohy, díky čemuž není příliš vysoký, kohoutková výška by měla dosahovat asi 60 cm u psů, feny bývají menší ne příliš znatelně (zhruba o 2-4 cm). Bordeauxská doga má ohromnou kvádrovou hlavu s výrazně zkráceným a viditelně zvrásněným čenichem a silnými čelistmi. Uši jsou posazené poměrně vysoko po stranách hlavy, mají tvar připomínající trojúhelník, oči bychom mohli přirovnat k tmavým mandlím. Plemeno má široký hrudník nejčastěji s bílou náprsenkou, krátké silné nohy s těžkými kostmi a dlouhý rovný hřbet. Dlouhý ocas na konci zúžený do špičky nosí doga svěšený, sahat by měl nejméně k hleznům. Barevná škála srsti u tohoto plemene není příliš široká, povolená zbarvení jsou pouze mahagonová hnědá a její další méně časté odstíny, jelení rezavá, až isabela (spíše do žluta) s minimálními bílými znaky na prsou, masku může mít pes tmavší než zbytek těla nebo výjimečně černou. (zdroj)

III. Vztah k dětem a domácím mazlíčkům

Bordeauxská doga je neskutečný lidumil, zvláště pak k dětem má mimořádně kladný vztah. Pes je to hravý a přítulný a s neposednými dětmi má opravdu svatou trpělivost, tudíž o ně v jeho přítomnosti nemusíte mít strach, jsou v dobrých tlapkách! Nicméně při příchodu nového člena rodiny, který by mohl zastínit pozornost a péči, na kterou byl pes doposud zvyklý, bychom měli být obezřetní. Majitel musí být schopen dogu s miminkem bezpečně seznámit a ujistit ji, že to není nepřítel, který ji odsud přišel vyhnat. Rozhodně bychom se měli vyvarovat odhánění od dítěte psa, který si ho chce jen očichat a zjistit, co je zač, časem by zvíře mohlo začít psychicky strádat a chovat se vůči dítěti agresivně. Jakmile ale doga přijme vašeho potomka jako část smečky, máte vyhráno, bude ho milovat a bránit jako svého vlastního. Co se týká domácích mazlíčků, bordeauxská doga je povětšinou bezkonfliktní, dobře se snáší v bytě s kočkami, ale i morčaty, králíky a dalšími menšími zvířaty, hodí se i jako hlídač stád ovcí či krav, což je koneckonců i jeden z jejích původních účelů, ke kterým bylo plemeno po staletí využíváno a záměrně šlechtěno. K jedincům svého druhu jsou však dogy povětšinou dominantní, nejistota hierarchického postavení a potřeba si ho mezi sebou vyjasnit, může vyústit až v agresi a napadání. Harmonického soužití dvou psů tohoto plemene je možné dosáhnout v případě, že se potká dospělý pes se štěnětem, tam je zřejmé, že alfa bude starší pes a mladší se mu podřídí. V dospělosti jsou vůči sobě dominantní nejen psi, ale i feny.

IV. Výchova a výcvik

Molossoidní plemena jsou známá svou tvrdohlavostí a odhodláním. Tato kombinace může být v rukou nezkušeného člověka bohužel téměř vražedná a sebere hlavně ze začátku spoustu času a nervů. Zvládnout výchovu bordeauxské dogy je pěkný oříšek, chce to hlavně notnou dávku trpělivosti a citlivosti. Tento pes není stavěn na příliš tvrdou ruku, často se stává, že tato metoda se ze strany psa obrací proti člověku. Doga slyší především na chválu, při výchově a zvláště pak učení povelů s ní opravdu nešetřete, nebojte se ji dokonce přehánět. Toto plemeno je poměrně inteligentní a dokáže se toho naučit hodně, problém někdy nastává v tom, že ne vždy má náladu na práci a poslouchá, jen když se mu opravdu chce. (zdroj)

V. Zdraví a péče

Péče o krátkou jemnou srst bordeauxské dogy není nijak náročná, není ani potřeba psa pravidelně vyčesávat či koupat, zde platí, čím méně, tím lépe. Častým koupáním a používáním kosmetických přípravků pro zvířata se může u tohoto plemene velmi snadno rozvinout na tyto přípravky alergická reakce, ale také třeba větší náchylnost k prochladnutí či tvorbě kožních zánětů. Obzvláště oblast okolo čenichu, který je značně vrásčitý a je na něm jaksi “víc kůže, než pes potřebuje”, bychom u dogy měli pravidelně kontrolovat a vyvarovat se tak nepříjemným vyrážkám či plísňovým infekcím, které jsou pro psa hodně bolestivé a špatně se hojí. Bohužel to ale zdaleka není vše, s čím se můžete u bordeauxské dogy v průběhu jejího života potýkat. Tito psi také ne zrovna výjimečně trpí na kýly, bilaterální zúžení nozder ztěžující dýchání a jiné nemoci spojené s dýchacími cestami (např: brachycefalický syndrom, prodloužené pendlující měkké patro, laryngeální kolaps), rozštěpy patra a výrazný předkus, mimo jiné je u něj ale také mnohem častější výskyt epilepsie a dysplazie kyčelních kloubů, a to zvláště v pozdějším věku. (zdroj) 

VI. Náročnost

Jakožto páníček tohoto majestátního plemene si nemusíte lámat hlavu s tím, zda váš miláček nebude smutný, že nejste příliš sportovní typ. Bordeauxská doga sice potřebuje nějaký ten pohyb a procházky jako každý pes, nicméně nehrozí, že při nedostatku zaměstnání začne být psychicky labilní. Ačkoliv se jedná o poměrně velké a těžkopádné zvíře, které zrovna nepůsobí dojmem “gaučáka”, nenechte se zmást vizáží. Je to velice přizpůsobivý pes, který si rychle zvykne na váš denní rytmus a rutinu, u té pak ale očekává, že ji budete dodržovat a změny nevítá zrovna s nadšením. Pes je tak schopný vydržet sám doma v době, kdy jste v práci, jestliže si je jistý, kdy se vrátíte a budete se mu opět věnovat. Většinou se rychle unaví, dvě hodiny aktivního pohybu venku zajistí hned na to několik hodin zaslouženého odpočinku, tudíž vás časově příliš nezatěžuje. Bordeauxská doga je na chov náročná nejvíce finančně hlavně díky tomu, že je náchylná na celou škálu onemocnění v důsledku dlouhodobého šlechtění a příbuzenské plemenitbě (dysplazie kyčelních kloubů, růstové problémy, sklony k nadváze, záněty očí a uší apod.).

VII. Historie

Bordeauxská doga má kořeny pravděpodobně již na přelomu 4. a 5. století, kdy její předci přišli na Iberijský poloostrov s tehdejším národem Alanů, od nich také dostala své původní jméno Alano. Tehdy pes zdaleka ještě neměl svou dnešní podobu. Velká a silná nebojácná molossoidní plemena sloužila téměř výhradně jako pomocníci při lovu černé zvěře a šelem, později byla využívána také na psí zápasy a jako řezničtí psi. Po napadení a rozdělení Alanských kmenů a jejich násilném vytlačení Huny z původní domoviny se po těchto zvířatech na nějakou dobu v podstatě slehla zem. Ve 14. století se ve Francii v okolí města Bordeaux objevil další pes dogovitého typu, který měl s původním Alanem mnoho společného. Byla to doga aquitánská, v té době však již používaná spíše na hlídání stád a objektů a mimo jiné také jako osobní stráž. Během dlouholetých válek utrpělo toto plemeno značné ztráty, jelikož prakticky nemělo pro lidi využití, hrozil mu tak úplný zánik. Záchranná linie, se kterou se začalo pracovat až v 50. a 60. letech 20. století, čítala zprvu údajně pouhé čtyři jedince, kteří z celého plemene zbyli. Tehdy se bordeauxská doga, jakou ji známe dnes, dočkala za celou svou existenci největšího rozmachu, a to přesto, že jeho standard byl ustanoven a oficiálně uznán už v roce 1911. O záchranu zakladatelů nové line bordeauxských dog a následné obnovení plemene se zasloužil Raymond Triquet a Dr. Laquet. Díky příbuzenské plemenitbě sice plemeno nezaniklo a můžeme se z něj těšit i dnes, bohužel každá mince má dvě strany. V tomto případě se vzájemné křížení blízce příbuzných zvířat výrazně negativně podepsalo na jejich zdraví a celkové schopnosti odolávat dědičným vadám a onemocněním předávaným z generace na generaci. (zdroj)

Přečtěte si také: 32 důvodů, proč si (ne)pořizovat psa a náš atlas psích plemen

VIII. Důležité informace

Kde koupit bordeauxskou dogu?

Vše jste zvážili a jste přesvědčeni o tom, že budete pro bordeauxskou dogu dobrým páníčkem? Nuže dobrá! Níže přikládáme seznam oblíbených chovatelských stanic v Česku a na Slovensku, jež se zabývají chovem tohoto plemena a pravidelně mívají štěňata bordeauxské dogy na prodej.

Chovatelské stanice v ČR

• Chs Od Zelené budky
• Chs Od Gabči
• Chs Baurydy-Korán
• Chs Kennel Antigona-Bordo
• Chs Ma-Ti Bordo
• Chs Château Bordeaux
• Zobrazit všechny chovatelské stanice na Seznam.cz =>

Chovatelské stanice na Slovensku

• Chs Simone Bordo, Lipůvka
• Chs Z Vlčkovského mlyna
• Chs Pod štyrmi smrekmi
• Zobrazit všechny chovatelské stanice na Zoznam.sk =>