Čeleď pryšcovité, kam taxonomicky spadá právě kroton, je překvapivě rozsáhlá a především rozmanitá. Dnes do ní řadíme přes tisíc různých druhů rostlin. Samotného krotonu si můžete také pořídit poměrně velké množství druhů. Skvělé je, že si mezi těmito druhy vybere opravdu každý, protože rod Croton je opravdu velmi různorodý, některé poddruhy si dokonce nejsou navzájem ani podobné.
Rostlina pochází z tropických a subtropických oblastí hlavně Jižní a Severní Ameriky či Asie. Většina druhů krotonu je mírně, některé ale i silně, jedovatá. Při porušení struktury listu či stonku roní většinou bílé lepkavé mléko, které u citlivějších lidí může dráždit sliznice. Jedná se převážně o dřeviny, případně větší byliny se zdřevnatělým stonkem. Našli bychom i spoustu menších hybridů, které se dají běžně pěstovat v květináči. Nutno ovšem podotknout, že v případě krotonů rozhodně stojí za zmínku i větší druhy, které opravdu doma běžně pěstovat nelze. Jde totiž o rostliny s překvapivě pestrou škálou naprosto fascinujících vlastností!
1) Croton lechleri
U tohoto druhu se také můžete často setkat s laickým označením kroton dračí. Důvodem je takzvaná “dračí krev”, tekutina, která vytéká z kmene při porušení stromové kůry. Ve skutečnosti se jedná o čistý kapalný latex, což je látka, která má mnoho blahodárných účinků nejen na lidský organismus.
Croton lechleri roste divoce v několika oblastech Jižní Ameriky, hojný výskyt je zaznamenám především v Peru. Pozitivní vliv užívání dračí krve objevili poprvé domorodé kmeny, které mízu dračího krotonu využívají již stovky let jako přírodní léčivo při nejrůznějších zdravotních potížích. Dračí krev dokáže při potření postižené kůže ulevit od vyrážky, popálenin či hmyzího bodnutí. Dnes můžete ovšem tuto látku koupit běžně i ve formě kapek určených k vnitřnímu užívání jako doplněk stravy, případně i coby podpůrnou léčbu při průjmových onemocněních, také ale například zánětlivých infekcích močových cest.
Léčivé účinky dračí krve jsou ve farmakologickém průmyslu poměrně intenzivně zkoumány dlouhodobě. Některé složky dračí krve mohou údajně sloužit dokonce jako prevence růstu rakovinotvorných buněk, zejména pak u melanomu kůže.
2) Oakleaf croton
Svůj název rozhodně tato rostlina nedostala jen tak náhodou. Oak totiž v překladu znamená dub a nutno uznat, že list oakleaf krotonu je právě listu dubu velmi podobný svým typickým vykrojením. Jedná se o menší rostlinu, kterou lze pěstovat doma jako běžnou pokojovku, jen tedy trochu náročnější na péči.
Tento hybrid vás jistě potěší širokou škálou pestrých barev, do kterých se mohou vybarvit právě jeho listy. Nové lístky nicméně vždy vyrostou světle zelené s velmi nenápadným jemným žlutým žilkováním, tmavnou až s postupem času. K tomu ale potřebují dostatek slunečního svitu. Polostín nemusí pro oakleaf nutně znamenat jeho konec, nicméně listy pravděpodobně zůstanou tmavě zelené a výrazně se zpomalí jeho růst.
U tohoto druhu může být pro začínajícího pěstitele vcelku obtížné správně odhadnout míru zalévání. Substrát je nutné udržovat vlhký, nicméně na povrchu může občas i více proschnout. Ideální je oakleaf sázet do samozavlažovacího květináče, který vám může v tomto ohledu velmi usnadnit práci. Rosení není vysloveně nutné, ale jednou za čas jím rozhodně nic nezkazíte.
3) Croton floribundus
Floribundus je malý stromek, jehož výška obvykle v dospělosti nepřesáhne 8 až 9 metrů. Zajímavé je, že zhruba polovinu tvoří samotná koruna, která bývá u tohoto druhu velmi košatá a těžká, obzvláště vzhledem k tomu, jak úzký je kmen stromu (20-40 cm v průměru). Vrchní strana listu má tmavě zelenou barvu a hrubý povrch. Pokud ovšem list otočíme z druhé strany, zjistíme, že ta je o poznání světlejší, většinou téměř bílá nebo našedlá. Tvarem připomínají listy hroty šípu, jsou podlouhlé a na konci výrazně do špičky. Floribundus kvete v objemných bílých trsech a plody, které následně na stromě dozrávají, se vzhledem nápadně podobají malým kaštánkům. Jedná se o jeden z mála druhů krotonů, který není při požití tak prudce jedovatý.
Divoce roste floribundus v tropech a subtropech Jižní Ameriky, převážně v Brazílii a Paraguayi. Jedná se o velmi odolný strom, který snese i drsnější období sucha, růst dokáže prakticky kdekoliv, není dokonce ani nijak náročný na kvalitu půdy. Jeho velká výhoda také je, že poměrně rychle roste, tudíž se ve své domovině často využívá ke znovu zalesňování a obnově hustoty vegetace, která je nezbytná pro správné fungování lokálních ekosystémů.
4) Croton aromaticus
Neboli Croton lacciferum získal u nás přízvisko lakonosý. Tento druh je zajímavý především tím, že na rozdíl od většiny ostatních neroní bílé mléko. Ve stonku i listech se nachází tekutina, která se po kontaktu se vzduchem barví do hnědé, případně tmavě červené barvy. Jedná se o směs pryskyřice a přírodních vosků, která vytváří na povrchu dřevnatých stonků tvrdou krustu bez zápachu. A právě díky obsahu červeného barviva se větve této rostliny cíleně sbírají a vyváží do světa. Z pryskyřice se totiž následně vyrábí různé přírodní laky. Ovšem nutno říci, že složení hmoty by nebylo pro tyto účely použitelné bez výměšků drobného hmyzu, pro který je tato rostlina útočištěm, a to především v době, kdy samičky kladou vajíčka. Řeč je konkrétně o červci lakovém.
Listy lakonosého krotonu jsou poměrně široké, oproti jiným podobným druhům mají spíše srdčitý tvar. Aromaticus kvete formou drobných bělostných kvítků, které vyrůstají ve shlucích na dlouhé stopce jako třeba šeřík.
5) Iceton croton
Ve volné přírodě roste převážně v Tichomoří, setkali bychom se s ním ale také v Indii či na Srí Lance. Jedná se o nízkou, poměrně atypicky vyhlížející rostlinu, kterou si u nás můžete pořídit i domů. Pěstování není sice příliš náročné, nicméně mějte na paměti, že se nejedná o klasickou pokojovku. Iceton má zdřevnatělé dlouhé stonky, které vyrůstají z jednoho masivního kořenového svazku, mluvíme tedy v podstatě o malém keříčku. Při správné péči dorůstá tento druh obvykle do výšky okolo 1 až 1,5 metru. Vybírejte proto vždy vysoký a těžký květináč, aby se rostlina nepřevrátila.
Na první pohled vás iceton rozhodně zaujme pestrou škálou barev listů. Najdeme mezi nimi totiž kromě běžných odstínů zelené také oranžovou, žlutou, červenou a růžovou. Ano, zdravá rostlina skutečně běžně hraje všemi barvami, není to známka strádání. Že icetonu něco chybí, poznáte spolehlivě nejčastěji až ve chvíli, kdy listy začnou blednout a opadávat. Rostlině velmi škodí časté přemisťování a také silnější průvan.
Pokud se rozhodnete pěstovat iceton doma, postavte ho ideálně na jižní parapet, v létě je možné ho přesunout na balkon, jelikož vyžaduje velké množství přímého světla. Jedná se o teplomilný druh a teplota by proto dlouhodobě neměla klesat pod 20 stupňů. Ideální je vysoká vzdušná vlhkost a také substrát by neměl zůstávat dlouho suchý. Iceton velmi ocení pravidelné rosení a bohatou zálivku, zároveň ovšem nesmí stát ve vodě.
6) Florida select croton
Floridu můžete spolehlivě poznat podle zcela charakteristického žíhání listů. Různé odstíny zeleného podkladu jsou protkány nápadným žilkováním, a to nejčastěji ve žluté nebo oranžové barvě. Jedná se o ideální dekorativní pokojovku i pro začínající pěstitele. To, jestli bude rostlina ve vaší péči prosperovat, ovšem záleží na umístění.
Tento druh zakrslého hybridního krotonu je možné celoročně pěstovat doma, nejlépe se mu ale bude pravděpodobně dařit například ve skleníku. Florida má pevné podlouhlé listy s ostrou špičkou, vyrůstající obvykle po pěti až šesti z jednoho tenkého dřevnatého, ale poměrně měkkého, ohebného stonku. Povrch listů je vroubkovaný a je protkán výrazným žlutým či bělavým žilkováním. Jako u většiny druhů krotonů se jedná o teplomilnou rostlinu, která vyžaduje minimálně na několik hodin denně přímý sluneční svit. Ideální umístění je tak obzvláště během letních měsíců balkon nebo slunečná terasa. Při nedostatku světla rostlina velmi rychle hyne, špatně snáší také přelití. Florida select kroton dává jakékoliv strádání najevo postupným zhnědnutím a následně velmi rychlým opadáváním listů.
7) Croton urucurana
Tento druh krotonu se nachází na pomyslné hranici keře a stromu, ani ne tak kvůli své výšce, jako spíše celkovém vzhledu. Jedná se o rychle rostoucí dřevinu s úzkým kmenem a větvemi doslova trčícími na všechny strany. Koruna stromu je značně košatá, často kaskádovitě uspořádaná. Větve pod tíhou listů u plně vzrostlé urucurany přepadávají a ohýbají se tak do oblouků směrem k zemi. List je u tohoto druhu krotonu velký, široký a má tvar pravidelného podlouhlého srdce s ostrou špičkou.
Urucurana je vlhkomilná rostlina, které nesvědčí suchá půda, naopak často roste v silně podmáčeném terénu, někdy dokonce v mokřadech podél vodních toků. Jedná se o typ vegetace, kterou nacházíme mnohdy i v záplavových oblastech a překvapivě jí to nijak neškodí. Ve volné přírodě bychom urucuranu našli v různých částech Severní Ameriky, převážně v Argentině a Uruguayi.
Mléko, které strom při poranění kůry roní, je u tohoto druhu zářivě oranžové, případně červené. Místní domorodé kmeny mízu stromu hojně využívají v přírodním léčitelství. Nejčastější způsob použití je potírání povrchových zranění, které se údajně díky protizánětlivým účinkům mízy rychleji hojí.
8) Croton eluteria
Tento druh je mnohdy označován také jako ladel kaskarilla. Pochází z Bahamských ostrovů, kde byl pravděpodobně uměle vyšlechtěn. Eluteria má velmi silné projímavé účinky, podobně jako třeba Croton Tiglium, vzhledově se ovšem blíží spíše k pryšci (Euphorbia) a je výrazně menší. Tento druh krotonu se nachází na jakési pomyslné hranici mezi nízkým stromem a keřem, v každém případě se jedná o dřevinu.
Povrch listů na pohled a lehce i na omak připomíná smirkový papír, je hrubý a často nám může připadat, že se třpytí. Označení Cascarilla bylo přejato ze španělštiny, v doslovném překladu znamená kůra. Ta je u eluteria tmavě hnědá, místy se světlým až bělavým žíháním.
I tento druh krotonu byl a dodnes je využíván ve farmacii, nicméně v současné době již spíše ojediněle. Z usušené kůry, která má při rozžvýkání silně hořkou pachuť a poměrně nepříjemně čpí, se například vyrábí léky proti průjmu.
9) Croton Petra
Petru si můžete poměrně snadno splést s florida select. Na první pohled totiž oba tyto druhy krotonu vypadají téměř totožně a mají i velmi obdobné nároky na pěstování. I zde je patrné panašování listů různými odstíny zářivých barev na tmavě zeleném podkladu. K tomu, aby se rostlina takto vybarvila, potřebuje ovšem dostatečný přísun slunečního svitu. Na rozdíl od podobných menších druhů petře tak úplně nesvědčí přímé světlo, lepší je spíše rozptýlené. Díky tomu se jí bude dařit i na západním nebo východním okně, které může být během dne částečně zastíněno například polopropustnou žaluzií. Mějte na paměti, že při častém přemisťování vám rostlina může začít dávat najevo svou nelibost shazováním listů.
Je dost možné, že na parapetu vám časem začne petra kroton tak trochu blokovat výhled vzhledem k tomu, že při správné péči dorůstá až do výšky 1,5 metru, výjimečně dokonce ještě víc. Nicméně nutno říci, že právě dostatek přirozeného světla a také tepla tato rostlina opravdu vyžaduje. Svědčí jí také vysoká vzdušná vlhkost, kterou je vhodné udržovat pravidelným rosením, se zaléváním ovšem opatrně. Jedná se o rostlinu pocházející z hlubin tropických deštných lesů převážně Austrálie a jihu Asie, kde drtivá většina rostlin včetně krotonu petra získává nejvíce vody právě ze vzduchu. Ideální prostředí jí proto vytvoříte v celoročním tropickém skleníku, ale s trochou snahy se dá pěstovat i v bytě.
10) Croton Victoria Gold Bell
Mezi milovníky těchto podivuhodných rostlin u tohoto druhu krotonu zlidovělo právě označení gold bell podle tvaru listů. Ty vyrůstají ze silného dřevnatého stonku na dlouhých stopkách, jsou velmi úzké a dlouhé a na koncích zaoblené. Listy mívají obvykle tmavě zelené okraje s nápadným světlým proužkem, nejčastěji žluté nebo krémově bílé barvy kolem středu. Objevit se však mohou také celé žluté listy a nejrůznější odstíny červené až po růžovou.
Victoria gold bell je ideální tropickou rostlinou do skleníků, svědčí jí vysoká vzdušná vlhkost a také teplo. Letnit je možné prakticky od jara do podzimu, ovšem jakmile teplota začne klesat k 10 stupňům, je třeba ji přesunout dovnitř. Se zaléváním to nepřehánějte. Substrát je ideální udržovat vlhký, nikoliv mokrý. Ujistěte se proto, že sázíte rostlinu do květináče s dostatečným odtokem. Vhodné umístění je světlé místo nebo polostín, škodu může v tomto případě napáchat snad jedině časté vystavování rostliny přímému polednímu slunci, které by jí mohlo spálit listy.
Video
Zdroj
