Máta, jedna z nejoblíbenějších a vůbec nejznámějších bylinek, se kterou se můžete běžně setkat ve volné přírodě, pěstovat si ji doma na kuchyňské lince, ale i na zahrádce. Pěstuje se pro mnoho velmi rozličných účelů díky svým užitečným, leckdy až překvapivým vlastnostem. Poznali bychom ji spolehlivě nejspíše všichni podle své zcela charakteristické silně aromatické mentolové vůně.
Čeleď hluchavkovité není nijak zvláště rozsáhlá. Rozpoznáno bylo dodnes kolem třiceti různých druhů máty, některé novější hybridní zůstávají ovšem stále předmětem sporů mezi botaniky, co se týká taxonomického zařazení. Divoce rostoucí máta je rozšířena v podstatě po celém světě. Jedná se o nenáročnou plevelovitou rostlinu, která je schopná růst praktiky kdekoliv. Velmi jednoduché je i množení pomocí řízků, což je ideální způsob, jak si mátu namnožit v pohodlí domova. Divoce se rostoucí máta se nejčastěji rozmnožuje pomocí oddenku, tedy vegetativní formou. Zajímavé je, že se dokáže množit i pohlavně pomocí semen, nicméně tento způsob není příliš častý.
1) Máta dlouholistá (Mentha longifolia)
Jeden z poměrně výrazných druhů máty, se kterou se můžete velmi
často setkat i jako s okrasnou rostlinou na záhonech ši skalkách. Máta dlouholistá je schopná při optimálních podmínkách, hlavně tedy při dostatku prostoru, dorůst až do výšky jednoho metru. Název je velmi příhodný, rostlina má delší úzké listy, obvykle světle zelené barvy s výraznějším žilkováním. Drobné kvítky velice jemných světlých barev, nejčastěji růžové, fialové nebo bílé, rostou v podlouhlých trsech na samotném vrcholku silného stonku nejčastěji od začátku léta až do podzimu.
Jedná se o velmi odolnou vlhkomilnou rostlinu, rozšířenou téměř po celém našem kontinentu. Máta dlouholistá překvapivě nevyžaduje celoročně vysoké teploty, aby se jí dařilo. Našli bychom ji tedy růst i na podmáčených horských loukách či skalnatých svazích, nejčastěji však při březích potoků a řek. Mrazuvzdorná ovšem tato bylinka není. Z toho důvodu jsou pro ni nevyhovující vysokohorské oblasti, které po většinu roku pokrývá sníh. Kromě již zmíněné Evropy roste máta dlouholistá divoce také na jihu Asie a Afriky. Našli bychom ji dokonce i v některých částech Severní Ameriky, tam ovšem není ve volné přírodě původním druhem.
Zajímavé je, že tento druh v porovnání s jinými není tak výrazně aromatický. Květy i listy totiž obsahují znatelně menší množství éterických olejů, které mátě dodávají právě její zcela charakteristické mentolové aroma.
2) Máta klasnatá (Mentha spicata)
Máta klasnatá, známá též jako máta marocká, patří mezi nejrozšířenější druhy na světě, najdeme ji skutečně prakticky všude, přestože do většiny koutů světa byla dovezena. Na mnoha místech je povážována za silně invazivní. Díky své vytrvalosti se, roste-li volně, nekontrolovatelně množí a často utlačuje původní lokální druhy rostlin. Oproti výše zmíněné mátě dlouholisté se máta klasnatá vyskytuje v podstatě po celé Americe, také ale v Austrálii, převážně v oblastech s mírnějším klimatem.
Právě od máty dlouholisté je tento druh téměř k nerozeznání, nicméně má při bližším pohledu viditelně širší list, jehož špička bývá spíše zaoblená. Přízvisko klasnatá je opět odvozeno od vzhledu rostliny. Květenství roste ve shlucích ve tvaru, který skutečně dost věrně připomíná obilný klas. Kvítky jsou nejčastěji v různých světlejších odstínech fialové barvy. Plně vzrostlá bylinka dosahuje obvykle výšky okolo 80 až 100 cm a našli bychom ji růst nejčastěji v okolí vodních toků, ale i stojatých vod. Důležitá je hlinitá, mírně zásaditá a především vlhká půda.
Díky vysokému obsahu aromatických silic se máta klasnatá využívá nejvíce v potravinářství. Vyrábí se z ní například mentolové bonbony, oblíbená je také na přípravu mojita. Vůně rostliny je velmi výrazná i v sušené podobě, ze které lze snadno připravit silný čaj. Ten dokáže pomoci ulevit od žaludeční nevolnosti, při střevních křečích, má zklidňující a částečně také znecitlivující účinky.
3) Máta rolní (Mentha arvensis)
U tohoto druhu se můžete též setkat s názvem máta divoká, který vychází z anglického wild mint. Používá se ovšem i lidové označení větrná bylina.
Máta rolní patří mezi menší druhy, obvykle její výška nepřesáhne 50 cm, tedy je ideální i pro pěstování doma v truhlíku nebo květináči. Listy tohoto druhu jsou pevné, mají více srdčitý tvar a jsou pokryty drobnými chloupky viditelnými i pouhým okem. Na první pohled je máta rolní poznat především podle specifické formy květu. Stonek je jimi totiž obvykle posetý od kořene až po vrchol lodyhy. Chomáčky drobných fialových či bílých kalíšků mají podobu malé bambulky a vyrůstají většinou těsně nad stopkami listů.
Splést si můžete tento druh poměrně snadno například s mátou peprnou, ovšem proti ní neobsahuje máta rolní tak vysoké množství silic. Vůně je tedy lehce slabší, spíše než v kuchyni tak najde tato bylinka uplatnění na poli přírodního léčitelství. Silné odvary, často ale také gely či masti s příměsí máty rolní poměrně efektivně ulevují od bolesti kloubů, poradit si ale dokáží i s migrénou či bolestí zad.
Tento druh máty je u nás rozšířený nejvíce na severu a východě Evropy. Jako původní druh roste divoce poměrně hojně také v několika částech Asie, v dalších byla ovšem vysazena uměle, stejně jako v Severní Americe.
4) Máta vodní (Mentha aquatica)
Tento druh máty, jak již název napovídá, potřebuje ke spokojenosti hlavně vysokou vlhkost, a to nejen půdy, ale také vzduchu. Nejčastěji se s ním tak můžete setkat na březích rybníků a tůní či v mokřadech a vřesovištích. Také ale běžně roste podél podmáčených lesních a polních cest. Jedná se o velmi odolnou bylinku, která, přestože má raději teplejší klima, odolá většinou i poměrně silným mrazům.
Plně vzrostlá máta vodní dosahuje obvykle výšky okolo 50 cm, výjimečně ale může dorůst až do jednoho metru. Velikostí se rostlina přizpůsobuje především lokálním povětrnostním podmínkám. Roste v bohatých trsech spojených silným ohebným oddenkem, ze kterého vyrůstají jednak pravé lodyhy s listy a květy, a jednak slabší, ale poměrně dlouhé šlahouny. Těmi je máta schopná se v případě potřeby přichytit nejen k podkladu, ale také ke kamenům či jiným okolním rostlinám.
Doma můžete tento druh máty běžně pěstovat doma i na zahrádce, v interiéru je potřeba pravidelně zalévat bohatou zálivkou a dopřát jí místo v polostínu, vhodné je také občasné rosení celé rostliny. Máta vodní je ideální okrasnou zelení do zahradních jezírek, dařit se jí může dokonce i v akváriu, má-li větší část lodyhy s listy a květy nad hladinou. Co se týká využití, můžete si z této silně, ale jemně vonící máty připravit čaj na zklidnění žaludku, ozdobit lístky třeba karafu s letními nápoji nebo svěží ovocné dezerty.
5) Máta vonná (Mentha suaveolens)
Máta vonná je zajímavá především tím, že si ji můžeme domů pořídit v mnoha různých podobách. Drtivá většina hybridních poddruhů je vyšlechtěna uměle jako nízká nenáročná kuchyňská bylinka, která najde své využití nejčastěji při přípravě nejrůznějších pokrmů a nápojů. Slyšeli jste už někdy spojení máta čokoládová, citronová, zázvorová nebo třeba jablečná? To vše jsou ve skutečnosti varianty právě máty vonné. Liší se převážně svou vůní, někdy ale i barvou či tvarem listů. Například máta čokoládová bývá často zbarvená do hněda, citronová má zase téměř ploché listy bez výrazného žilkování se zvlněnými okraji. Existuje také panašovaná varianta máty vonné, které se říká variegata. Tu poznáte snadno podle bílé lemovaných okrajů listů. Květenství zde bývají většinou ve formě podlouhlých klasů, kvítky jsou drobné s hlubokými kalíšky obvykle bílé barvy.
Máta vonná roste divoce v menší míře dnes již prakticky po celém světě, ačkoliv nutno dodat, že do většiny států, hlavně na území Ameriky a Asie, byla zavlečena člověkem. Ani v České republice není tato rostlina původním druhem, pravděpodobně se do volné přírody nejvíce rozšířila bez přičinění člověka z neoplocených záhonů a zahrad, kde se při správných podmínkách snadno přemnoží.
6) Máta peprná
U máty peprné se ujalo také lidové označení peprmint nebo třeba balšám. Spolu s ní se již dostáváme k většinou uměle vyšlechtěným hybridním odrůdám máty, které vznikly křížením obvykle dvou různých druhů. Konkrétně máte peprná vzešla ze spojení máty vodní a klasnaté. V tomto případě se ovšem jedná o odrůdu, která vznikla přirozeným křížením ve volné přírodě bez zásahu člověka. Přesto se s ní dnes coby s divoce rostoucí bylinou téměř nesetkáte.
Tento druh máty běžně dorůstá do výšky okolo 80 cm. Máta peprná má velmi pevnou, téměř až dřevnatou lodyhu tmavě hnědé barvy. Hlavní stonek bývá u vrcholku poměrně bohatě rozvětvený, shluky malých světle fialových kvítků tak najdeme na koncích drobných větviček vybíhajících ze stonku do různých stran.
Máta peprná má ráda vlhkou půdu s nízkým obsahem vápenatých sloučenin, nedělá jí dobře přímé sluneční světlo. Pokud se rozhodnete ji začít pěstovat doma v květináči, umístěte ji na světlé místo, kde bude mít ovšem rostlina alespoň během letního poledne stín. Dokud je malá, zvláště pokud jste si zasadili čerstvě ustřižené řízky, bude vyžadovat poněkud více vaší pozornosti. To znamená pravidelnou mírnou zálivku, ideálně také přihnojování a občasné rosení. Jakmile ale zakoření a rozroste se, rychle si začne vytvářet nové stonky. Při správných podmínkách peprmint roste v bohatých hustých trsech a stává se z něj celkem plevel, který vyžaduje hodně prostoru. Na okrasném záhonku ho tak budete muset trochu krotit, jinak se totiž může stát, že začne časem utlačovat další rostliny v jeho blízkosti.
7) Máta huňatá
Huňatá máta patří též mezi druhy, které skutečně dostávají svému jménu. Celá rostlina je totiž pokryta velmi jemnými chloupky. Listy jsou široké, mají vejčitý tvar a nezvykle husté a hluboké žilkování. Květenství má tento druh máty v podobě dlouhých klasů pouze na samém vrcholku silné čtyřhranné lodyhy. Máta huňatá kvete obvykle bíle, méně často mají květy světle fialovou či růžovou barvu.
Jedná se o velmi vytrvalý nenáročný druh máty, o kterou se zvládne postarat i naprostý začátečník. Bylina je mrazuvzdorná, tedy ji můžete mít bez obav celoročně například v truhlíku za oknem, měli byste ji ovšem chránit před větrem. V případě, že se rozhodnete pěstovat mátu huňatou doma, bude potřeba vrcholky stonků pravidelně zastřihávat. Jedná se totiž o rostlinu, které stačí opravdu málo k tomu, aby poměrně rychle a nekontrolovaně rostla. Plně vzrostlá může máta dosáhnout výšky až úctyhodných 120 cm. Lodyhy se však při této velikosti často začnou ohýbat a mohou se takto i polámat.
V zahraničí se běžně používá označení mojito mint, a to proto, že oblíbený letní koktejl se připravuje velmi často právě z této odrůdy. Máta huňatá také bývá jasnou volbou při zdobení různých sladkých dezertů, nápojů či ovocných salátů, a to především pro svou poměrně unikátní nasládlou vůni. Tuto mátu si můžete pořídit dokonce ve variantě zvané Ananasmintze, jejíž lístky skutečně svou jemnou vůní připomínají exotické ovoce.
8) Máta jemná
Máta jemná je opět rostlina mnoha tváří, běžně byste ji sehnali například ve variantě orange, mandarin nebo také basil mint. Tyto typy se liší, jak již názvy napovídají, především svou vůní. Díky tomu má tento druh máty poměrně široké spektrum využití především v potravinářství. Běžně se používá k přípravě sladkých, ale i slaných pokrmů, omáček a také bonbonů či žvýkaček.
Máta jemná má tmavě hnědý silný stonek, některé varianty mohou mít do hněda nebo červena lehce žíhané i listy. Bujaré květenství se podobá květu šeříku, jak tvarem, tak i barvou. Máta jemná je velmi populárním druhem u zahrádkářů i domácích pěstitelů. Je vhodná jak na okrasnou skalku, tak do interiéru. Svědčí jí ovšem vyšší vzdušná vlhkost a také potřebuje dost prostoru, protože při dobrých podmínkách se ráda doslova rozlézá do všech stran. Doma v květináči bude proto potřeba ji často zastřihávat a také pravidelně rosit. Na zahrádku se tak máta jemná hodí o poznání více vzhledem k tomu, že se jedná o trvalku, která zvládne bez úhony i opravdu kruté mrazy. Plně vzrostlá bylina obvykle měří od 40 do 90 cm a venku je pro svého pěstitele prakticky bezúdržbová. Z jejích velikých květů se můžete většinou těšit od července zhruba do poloviny září, kdy nejen krásně voní, ale také lákají na svůj sladký nektar motýly a další hmyz.
9) Máta křovištní
Latinsky Mentha dumetorum, je jedním z mála původních druhů čistě na území Evropy. Divoce roste převážně v Polsku, Německu, ve Francii, ale také v Belgii. Poměrně hojně rozšířená je právě i v České republice a na Slovensku. Zavlečena člověkem byla do mnoha států Severní Ameriky vyjma Kanady.
Máta křovištní je tedy také jedním z hybridních druhů a především druhem s několika desítkami rozličných variant (např: nyaradyana, pseudolimosa, pubescens, marchica atd.). Ne všechny jsou ovšem u nás běžně k dostání. Na pultech zahradnictví je velmi často najdete pod prostým souhrnným označením máta sametová.
Jako většina hybridních druhů je i máta křovištní mrazuvzdorná vytrvalá bylina vytvářející mohutné trsy, které se snadno rozrůstají. Lodyhy jsou silné a tvrdé až na hranici dřevnatých stonků a dorůstají obyvkle do výšky okolo 50 až 70 cm. Na vrcholku se stonek může rozbíhat do dvou až tří samostatných větviček, které nesou růžové květenství v podobě kratšího klasu s nápadně velkými a hlubokými kalíšky.
Spíše než jako kuchyňská bylinka se máta křovištní pěstuje jako okrasná venkovní květina na skalkách a smíšených záhonech. Na přípravu jídel a nápojů ji samozřejmě použít lze, nicméně se jedná o druh s poměrně nízkým obsahem éterických olejů, tudíž její typická vůně není tak pronikavá.
10) Máta přeslenitá
Máta přeslenitá je hybrid, který vzešel ze spojení Mentha aquatica a Mentha Arvensis. Podle specifického uspořádání listů a podoby květu ji lze poznat od ostatních druhů poměrně snadno. Přeslenitá máta má tmavě hnědou lodyhu, listy na ní rostou v řadách nad sebou, vždy dva naproti sobě. Podobně je tomu třeba právě u přesličky. Na základě této podobnosti je nejspíše odvozen právě název přeslenitá. V místě, kde ze stonku vyrůstá stopka listů, vytváří rostlina menší chocholky drobných bělostných kvítků s jemným nádechem fialové barvy. Listy tohoto druhu mají vejčitý tvar, jsou podlouhlé, ale poměrně široké. Zcela typické je vykrojení ve formě krátkých ostrých špiček po celém okraji listu.
Máta přeslenitá není zrovna typická bylina pro běžné domácí pěstování. Ve volné přírodě ji najdeme růst nejčastěji na zatopených loukách, v mokřadech, často také v příkopech podél polních a lesních cest. Ideální jsou mokré až bažinaté půdy bohaté na organické sloučeniny, které jsou pro mátu skvělé přírodní hnojivo. Pro tato místa je pochopitelně typická i vysoká vzdušná vlhkost, která této bylině též vyhovuje.
Pokud byste se rozhodli pro pěstování doma, nechte ji raději na zahrádce. V bytě je totiž poměrně náročné simulovat podmínky, které máta přeslenitá potřebuje, aby se jí opravdu dařilo. Ideální umístění pro ni bude například v blízkosti částečně zastíněného zahradního jezírka, nemusíte se ale zdráhat ji zasadit ani přímo do vody. Na zimu tento druh máty nikam stěhovat nemusíte, zvládne bez problém i mínusové teploty.
Video
Zdroj
