Orchideje patří nejen u nás mezi nejoblíbenější pokojové rostliny. Jedná se prakticky o nejrozmanitější rostlinnou čeleď vůbec. Ačkoliv velká spousta dnes běžně dostupných druhů orchidejí byla vyšlechtěna uměle, některé vznikly také přírodními mutacemi u divoce rostoucích rostlin. Orchidej se totiž velmi snadno množí a není nijak ojedinělé, že se více druhů rostoucích poblíž v jedné lokalitě navzájem zkříží i přirozenou cestou.
Čeleď Orchidaceae, česky známá jako vstavačovité, je velmi rozsáhlá a obsahuje více než dvacet tisíc světových druhů. Orchideje jsou překvapivě odolné a divoce rostou hned na několika kontinentech ve velmi různorodých klimatických podmínkách. Díky schopnosti růstu ve formě epifytu se může velké spoustě druhů dařit prakticky kdekoliv, nevadí jim dokonce ani chladnější podnebí či delší období sucha. Nejčastěji se s nimi ve volné přírodě můžeme setkat v tropických deštných lesích Asie a Afriky, také ale v některých oblastech Jižní Ameriky.
1) Phalaenopsis
Vůbec nejběžnějším a zároveň velmi populárním druhem orchidejí je u nás jednoznačně právě phalaenopsis, známý také pod názvem můrovec. Tento název dostala rostlina zřejmě proto, že její květ připomíná tvarem motýla.
Jedná se o silně teplomilnou rostlinu, které se bude nejlépe dařit ve vytápěné suché místnosti s okny ideálně na východ či západ. Právě proto, že má ráda teplo, se ale skvěle hodí i do terárií či celoročních tropických skleníků, kde se nedrží příliš silná vlhkost.
Přímé sluneční světlo nicméně phalaenopsisu škodí, proto není příliš vhodné mít rostlinu umístěnou přímo na okenním parapetu, pokud není alespoň částečně zastíněný například žaluzií. Jižní okna jsou tak pro tento druh mírné riziko. Zvláště v letních měsících, kdy do oken větší část dne praží slunce, hrozí hnědnutí a vadnutí květů, které je poměrně náročné po spálení ještě zregenerovat.
Při správné péči kvete obvykle phalaenopsis jednou za tři až pět měsíců. Vynechá-li vaše orchidej očekávané květenství, zpozorněte. Nejčastější příčinou bývá totiž kromě výše zmíněného nevhodného umístění také přelití. Před zaléváním vždy nejprve zkontrolujte, zda je substrát proschlý a zda v misce nestojí voda. Pamatujte, že orchideje nejsou voděnky a vyžadují pouze mírnou zálivku, ne častěji než jednou za deset až čtrnáct dní.
2) Cymbidium
Člunatec je v podstatě pravý opak phalaenopsisu, co se týká nároků na pěstování. Tato orchidej patří mezi druhy, která vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a především oproti běžným pokojovkám umístění v chladu. Pokud hledáte květinu, kterou byste si postavili na okno do ložnice, cymbidiu se raději vyhněte. Vyhovuje mu totiž polostín a především mu bude převážnou část roku lépe venku než v bytě. Ideální teplota, při které se bude člunatci dlouhodobě dařit, je 14 – 18 stupňů. Letnit ho tak můžete nechat prakticky od jara do podzimu, pokud ovšem v noci teplota neklesá k bodu mrazu.
Květ cymbidia působí na pohled velmi zajímavě a exoticky. Má pět podlouhlých okvětních lístků v nespočtu barevných kombinací. Nejčastěji se však pravděpodobně setkáte s bílou, žlutou nebo oranžovou. Střed květu připomíná jazyk, nejčastěji bývá bílý a výrazně růžově kropenatý. Pro jeho půvab lze člunatec zakoupit nejen v zahradnictví jako klasickou pokojovku, ale často také v květinářství v řezaných kyticích.
3) Vanda
Pokud vám orchideje učarovaly, ale nemáte doma dostatek místa, kam postavit květináč, nezoufejte. Vanda je totiž příkladem druhů, které jsou schopné růst doslova ze vzduchu. Sehnat ji můžete právě ve formě již zmíněného epifytu. V kostce to znamená, že rostlina veškeré potřebné živiny čerpá pomocí dlouhých vzdušných kořenů. Ty se ve volné přírodě obvykle přichytávají prakticky k čemukoliv v dosahu a mají schopnost šplhat. Vanda tak nejčastěji roste v symbióze s další silnější rostlinou, která jí poskytuje oporu. U nás ji však můžete běžně koupit jako závěsnou rostlinu v nenápadných malých košíčcích s kořeny visícími volně dolů. V interiéru tento druh dorůstá do řekněme skromné velikosti, naproti tomu divoce rostoucí vanda může dosáhnout poměrně monstrózních rozměrů.
Květ vandy má pět okvětních lístků, které jsou na rozdíl od předchozího cymbidia zaoblené a posazené velmi blízko u sebe, obvykle se navzájem částečně překrývají. Listy jsou u tohoto druhu velmi tenké, úzké a dlouhé a rostou do stran, hustě osázené po celé délce stonku. Nejčastěji je tato orchidej k sehnání ve fialové či tmavě modré barvě, také se ale můžete setkat s bílou či oranžovou. Okvětní lístky při otevírání postupně směrem ze středu tmavnou.
Vanda se řadí mezi teplomilné druhy orchidejí, svědčí jí také vzdušná vlhkost, kterou lze zvyšovat pravidelným rosením kořenového svazku, případně lze volné kořeny denně cca na třicet minut namočit do vody. Rostlina si tak sama vezme jen tolik vody, kolik zrovna potřebuje.
4) Paphiopedilum
S vřelým domáckým označením pantoflíček nebo také střevíčník se
již určitě někdy setkal každý milovník orchidejí. Právě pod těmito přezdívkami se skrývají orchideje rodu Paphiopedilum. Lidový název pantoflíček získala rostlina díky jednomu ze čtyř okvětních lístků, který pod středem květu tvoří dutý vak. A právě ten velmi nápadně připomíná papuči.
Střevíčníků bylo dosud popsáno téměř 420 poddruhů a nutno říci, že některé vytváří velice zvláštní, pro někoho až bizarní, výrazná květenství. Barevná paleta květů je také až nečekaně pestrá. Květy střevíčníku bývají poměrně velké, jednotlivé okvětní lístky mají často různé velikosti i tvary.
Ačkoliv některé poddruhy pantoflíčku se ve volné přírodě též vyskytují ve formě epifytu, u nás jsou běžně k dostání spíše v klasických květináčích. Většina původních střevíčníků je poměrně náročná na péči, nicméně dnes už lze sehnat i velkou spoustu hybridů, kteří snesou i nějaké ty začátečnické přešlapy. Rostlina je vlhkomilná, proto je potřeba udržovat substrát stále vlhký, ovšem zároveň není dobré ji přelévat. Umístění je vhodné minimálně do polostínu, přímý sluneční svit z dlouhodobého hlediska nesnáší. Mějte také na paměti, že střevíčník má rád teplo, proto se mu bude nejlépe dařit ve vytápěných místnostech s vyšší vlhkostí vzduchu.
5) Miltonia
Pokud jste se již setkali s lidovým názvem macešková orchidej, jistě víte, že je řeč právě o miltonii. Nelze popřít, že květy miltonie jsou našim maceškám opravdu velmi podobné, jinak ale samozřejmě nic moc společného nemají. Pokud vás tato exoticky vyhlížející rostlina s velkými pestrými květy se sametovým povrchem zaujala a rádi byste si ji pořídili, dejte si při výběru pozor. Miltonií totiž existují dva různé poddruhy, z nichž má každý jiné nároky na péči. Na pohled je ovšem jako laik nejspíše nerozeznáte.
Pokud jste začátečník, bude pro vás vhodnější takzvaná pravá miltonie. Jedná se o nenáročné orchideje pocházející z Brazílie, které snesou i poměrně suchý vzduch a vyhovuje jim běžná pokojová teplota. Naproti tomu kolumbijský poddruh miltoniopsis vyžaduje již zkušenější ruku. Tato rostlina má ráda chlad a spíše stinná místa. Při troše snahy se jí může dařit na chodbě či v koupelně.
Miltonia při správné péči kvete jednou až dvakrát do roka, květy nicméně vydrží obvykle jen několik týdnů. Po uvadnutí je potřeba mrtvé květy ustřihnout, aby měla orchidej možnost se zregenerovat. Co se týká barvy, pravá miltonie je u nás nejčastěji k dostání v bílé, případně v různých odstínech růžové, fialové a červené.
6) Pleione
Pleione řadíme mezi takzvané orchideje zimní, které se na rozdíl od všech předchozích druhů nejlépe hodí ven. Tato orchidej je výjimečná tím, že na zahradě nebo v truhlíku za oknem se jí při troše snahy může dařit celoročně, zvládne dokonce i teploty blížící se k bodu mrazu. Není se čemu divit, ve volné přírodě totiž roste převážně ve vysokohorských oblastech s chladným podnebím, nevadí jí tak ani studený vítr či hustý déšť. Zároveň ale pleinoi nijak neškodí ani horké letní počasí, ovšem stanoviště byste měli vybírat vždy alespoň v polostínu.
Divoce roste obvykle tento typ orchidejí v trsech ze štěrbin ve skalách, často symbioticky s různými druhy mechů. Najít byste je mohli též na vysokohorských loukách či v lesním podrostu, kde půda zadržuje vlhkost a je silně provzdušněná, což orchidejím velmi prospívá.
Pochopitelně v našich klimatických podmínkách není pleione schopná celoročně kvést. Zimu přežívá pouze v podobě nenápadných malých hlíz, ze kterých mohou začít rašit nové stonky a listy cca v polovině jara.
S příchodem chladnějších nocí je potřeba rostlinu včas zazimovat, zvláště pokud víte, že se blíží mrazy, které by s největší pravděpodobností nepřežila. Ačkoliv často není nutné pleioneu stěhovat dovnitř, pokud zima není příliš tuhá, je potřeba zajistit, aby hlízy nepopraskaly nebo nezmrzly. Nejjednodušší a nejbezpečněji je přesto celý trs orchidejí přesunout do sklepa či garáže, kde bude mít rostlina alespoň minimální přístup ke slunečnímu svitu a stálou teplotu mezi 6 – 9 stupni.
7) Dendrobium
Tato rostlinka vytvářející shluky menších světlých kvítků, nejčastěji v něžných odstínech růžové či fialkové s nádechem bílé barvy, je ideální druh orchideje pro začátečníky. Dendrobium je velmi odolné, mnoho jeho odrůd lze opět pořídit ve formě epifytů, které přežijí téměř cokoliv.
Dendrobium je možné v teplejších měsících letnit venku, ovšem pozor, okenní parapet ani balkon nejsou zrovna ideální umístění. Rostlina potřebuje klidné stinné místo, kde na ni nebude pražit letní slunce, které by s ní udělalo poměrně krátký proces. Této orchideji svědčí chlad, přes zimu by měla být umístěna na světlém místě nebo v polostínu. Takto vytvoříte také ideální podmínky ke kvetení, které obvykle probíhá právě v chladnějších měsících. Pokud se rozhodnete květinu přemístit na léto ven, dbejte na to, aby byla pokud možno celá rostlina, ale hlavně květináč se substrátem, alespoň částečně zakrytá. Stání ve vodě bývá pro dendrobium fatální, ačkoliv vyšší vzdušná vlhkost mu prospívá.
8) Oncidium
Tento druh orchideje pozná na první dobrou i laické oko podle opravdu velmi bohatého květenství nejčastěji žluté nebo světle oranžové barvy s hnědým žíháním či lemováním okrajů květu. Květ má také poměrně specifický tvar, spodní okvětní list je výrazně větší než ostatní a vytváří tak iluzi sukénky na ženské postavě. Někomu také může připomínat celý květ anděla s křídly.
Oncidium má sedm různých odrůd, z nichž většina je teplomilných, ovšem dva poddruhy (ornithorhynchum a leucochilum) vyžadují pěstování spíše v chladu a suchu. Mrazy nicméně nezvládne prakticky žádný z nich. Většina běžně dostupných druhů oncidia pochází z Mexika, tedy z oblasti subtropického až tropického podnebí, kde se během roku střídá období sucha a dešťů. Na jihu panuje převážně teplé přímořské klima, na severu a ve výše položených oblastech bychom se ale mohli setkat i se sněhem. U oncidia jsou proto nároky na pěstování zásadně ovlivněny tím, z jaké části země konkrétní poddruh pochází. Zajímavé je, že se odrůdy této orchideje mírně liší nejen tvarem a velikostí květů, také ale svou zcela specifickou vůní.
9) Cattleya
Tento neobvyklý druh orchidejí s velmi zvláštními a nápadně členitými výraznými květy se svým příznivcům nabízí v celé škále různých barevných variací. Květy jsou obvykle dvoubarevné, nejčastější kombinací barev je žlutá nebo bílá s růžovou, můžete se ale setkat i s mnoha odstíny fialové, se světle modrou nebo raritnější zelenou. Velmi často má střed květu jinou barvu než okvětní lístky, které jsou nápadně velké a při okrajích lehce zvrásněné. Váš interiér dokáží nejen příjemně zútulnit, ale i provonět. Pro cattleyu je charakteristická velmi silná aromatická vůně s nádechem exotiky.
Květy této orchideje jsou opravdu impozantní, nicméně těšit se z nich budete moci pouze jednou ročně, většinou navíc jen po dobu několika málo týdnů. A to ještě v případě, že máte již s pěstováním orchidejí nějaké ty zkušenosti a jste schopni vyhovět jejím poměrně specifickým nárokům na péči. Existuje několik různých hybridů této krásné orchideje, z nichž většina je u nás dnes běžně k dostání, některé jsou náročnější, o některé se s trochou snahy zvládne postarat i začínající nadšený pěstitel (například epicattleya don herman).
Cattleya vyžaduje v letních měsících poměrně časté hnojení a pravidelnou mírnou zálivku v přesných dávkách. Je překvapivě citlivá na kvalitu vody, proto se nedoporučuje zalévat vodou rovnou z kohoutku. Ideální je voda převařená nebo dešťová. Substrát by měl být neustále vlhký a dobře provzdušněný, také je vhodné celou rostlinu pravidelně rosit. Budete-li se držet těchto pravidel, s trochou štěstí se vám cattleya odvděčí krásnými bohatými květy. Jakmile odkvete, je čas uložit ji k “zimnímu spánku”, což znamená přesun zpět domů, pokud jste orchidej letnili venku. V zimním období klidu dopřejte cattleye chladnější, ale světlé místo. V této době orchidej nepotřebuje hnojení, také intenzita zalévání by se měla snížit na nutné minimum.
10) Zygopetalum
Orchidej zygopetalum, lidově také přezdívaná jako chomoutovka, vás na první pohled jistě zaujme především květy. Ty mají tvar hvězdice se středem v podobě výrazného širokého “jazyka”, který bývá obvykle světlejší než okvětní lístky. Zcela charakteristické je pro tento druh orchideje u květů tmavě fialové žíhání na zeleném či žlutém podkladu. Jazyk může být kropenatý, nejčastěji bývá bílé barvy s fialovým, modrým nebo tmavě růžovým mramorováním. Zajímavé je, že na rozdíl od většiny jiných druhů orchidejí kvete zygopetalum poměrně dlouho, konkrétně od podzimu do jara. Z jejích krásných květů se tak můžete těšit i několik měsíců v kuse.
Jedná se o poměrně nenáročný druh pocházející z Jižní Ameriky. Chomoutovku je stejně jako cattleyu a mnoho dalších možné letnit na zahradě nebo na okenním parapetu, ovšem pozor na přímé slunce, to je zabiják. Zygopetalum potřebuje stinné místo a vyšší vzdušnou vlhkost, kterou je možné zajistit pravidelným rosením.
Některé odrůdy je opět možné sehnat ve formě epifytu. I ty můžete na léto přestěhovat ven. Nejlépe se jim bude dařit, pokud je zavěsíte například na stromy v zahradě, které jim poskytnou přes den dostatek stínu a zároveň potřebnou vláhu. Rostlina má ráda chlad, a to jak v letních, tak v zimních měsících (i zde je možné dopřát orchideji zimní období klidu, není to ale vysloveně nutné). Pokud se chcete při domácím pěstování těšit z jejích impozantních květů, je třeba zajistit především pokles teploty během noci. Právě proto se bude chomoutovce přes léto mnohem lépe dařit venku než v bytě, kam je ideální rostlinu přesunout až s příchodem prvních chladnějších nocí, kdy teplota poklesne cca na 12 – 15 stupňů.
Video
Zdroj
