26 důvodů, proč si (ne)pořizovat miniprasátko

PATNÁCT důvodů, proč si pořizovat miniprasátko

1. Toužíte po originálním mazlíčkovi? Připadají vám pes či kočka příliš okoukaní? S prasátkem na vodítku vždy zaujmete.
2. Miniprasátka jsou velmi hravá a zůstávají taková i do poměrně vysokého věku. Jsou tak skvělým parťákem i pro vaše děti.
3. Podle chovatelů mají inteligenci tříletého dítěte. Jsou tedy v tomto směru srovnatelná se psem nebo velkým papouškem
4. A stejně jako pes se dají poměrně úspěšně vycvičit. Stačí najít jen správnou motivaci. U všežravých a věčně hladových prasátek to není vůbec žádný problém.
5. I když si většina lidí myslí pravý opak, jsou to od přírody velmi čistotná zvířátka. Během několika dní se spolehlivě naučí venčit na jedno místo. A to jak prasátka chovaná venku, tak v bytě.
6. Prasátka milují pohyb. Ta chovaná v bytě i ta venovní. Díky jejich přirozené inteligenci se naučí i způsobně chodit na vodítku. Získáte tak skvělého kamaráda na procházky.
7. Pokud trpíte na alergie a pejsek či kočička vám přes práh nemohou, je miniprasátko dobrá volba. Díky absenci srsti jsou hypoalergenní.
8. Miniprasátka jsou velmi zvědavá. Užijete si tak s nimi stále spoustu zábavy.
9. Pokud si se svým prasátkem vytvoříte ten správný vztah, bude jako váš stín,. Prasátka jsou velmi sociální zvířátka a většina z nich kontakt přímo vyhledává a miluje.
10. Díky jejich přirozenému sociálnímu chování vychází miniprasátko obvykle velice dobře i s jinými domácími zvířaty.
11. Kůže prasátka je velmi podobná té lidské. Pokud chováte vaše prasátko v čistotě, nesmrdí.
12. Přestože nedosahuje rozměrů klasického prasete, můžete i miniprasátko, ve vhodné ubikaci, chovat i celoročně venku.
13. Miniprasátko není žádná hračka na pár let. Při dobré péči se dožívají až dvaceti let. Věkový průměr je někde kolem 15 let.
14. Miniprasátka jsou přirozeně velmi odolná i vůči různým nemocem. Veterinář na nich obvykle opravdu nezbohatne.
15. Miniprasátek existuje několik druhů. Můžete si tak vybrat mazlíka přesně podle svého gusta.

JEDENÁCT důvodů, proč si nepořizovat miniprasátko

1. Přesto, že jsou označována jako ,,mini´´ mohou prasátka v dospělosti vážit i okolo 100 kg. Stále je to však opravdu malá hmotnost oproti klasickému jatečnému praseti domácímu.
2. Prasátka umí být poměrně hlučná. Lehce se tak stane, že nad roztomilým chrochtáním a kvičením se budete rozplývat jen vy. Sousedé v okolních bytech by takové pochopení mít nemuseli.
3. Pokud bydlíte ve čtvrtém patře bez výtahu, bude velmi těžké své prasátko chodit několikrát denně venčit.
4. Pro správný vývoj prasečí imunity je nutné dopřát tomuto zvířátku pravidelný kontakt s hlínou a nechat ho rýt. Nebude vám vadit rozrytý trávník či záhon ?
5. Aby prasátko nebylo tlusté, potřebuje pestrou a vyváženou stravu. To však neznamená, že by nemělo být dostatečně krmeno. Na stravu je tento mazlíček poměrně náročný.
6. Přesto, že je velmi inteligentní, umí být miniprasátko i hodně svéhlavé. Přirovnání k tříletému dítěti rozhodně platí.
7. Ačkoliv se tvrzení že někdo nebo něco smrdí jako prase nezakládá na pravdě, naopak sousloví jíš jako prase, zde platí zcela. Miniprasátka si jídlo užívají. Obvykle v okruhu několika metrů v okolí misky nebo korýtka.
8. Jestli je miniprasátko na něco značně náročné, pak je to jeho výchova. Pokud nejste dostatečně důslední, raději si prasátko nepořizujte.
9. Miniprasátko je sportovec. Toto zvíře je opravdu aktivní a potřebuje dostatek pohybu. Je jasné, že ho nevezmete na kolo nebo tahat sáně, nicméně pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu a delší procházka mu udělá jen dobře.
10. Pokud na svém prasátku spácháte nějaký výchovný zločin a ono si vytvoří zlozvyk, je v podstatě nemožné ho, díky jeho inteligenci, převychovat.
11. Díky jeho potřebě sociálního kontaktu je zcela nevhodným mazlíkem pro velmi vytížené lidi. Potřebuje opravdu hodně pozornosti. V opačném případě si zábavu najde samo. A to nechcete.

Chov miniprasátka

Vytvořit vhodné podmínky pro chov a rozmnožování miniprasátek není nikterak náročné. V zásadě musíme dodržet jen pár poměrně jednoduchých pravidel. Přestože mohou být prasátka pohlavně dospělá již ve čtvrtém měsíci věku, nepřipouštíme prasničky před jedním rokem, dokud nejsou dostatečně vyspělá. Prasátka mají třítýdenní pohlavní cyklus a v tomto období se říje pravidelně opakuje. Březost trvá obvykle 110 – 115 dní. Poté se na svět narodí okolo šesti prasátek. Matka se nijak neolizuje, nečistí ani nepřekusuje pupeční šňůru. Ta zpravidla sama zaschne a do dvou dnů odpadne sama(zdroj). Pokud odchováváte selátka venku a v chladnějším období, je dobré jim pomoci s teplem infralampou.

Zcela závislá na mateřském mléce jsou po celé čtyři týdny. Potom můžeme prasátka pomalu začít přikrmovat. Částečně prasnička kojí selátka až do šesti týdnů věku. V osmi týdnech už jsou zcela odstavena a připravena odejít od chovatele do nových domovů(zdroj). V době březosti a laktace je třeba dávat pozor na dostatečný přísun vápníku a to zejména vhodnými potravinovými doplňky pro prasata ( např. Plastin).

Pokud jste se rozhodli, že miniprasátko je tím správným zvířátkem právě pro vás, je nutné mu před jeho příchodem do domácnosti vytvořit správné místo k životu. Obvykle se doporučuje rozměr venkovního výběhu minimálně 10 – 15 ㎡ pro jedno prasátko. Samozřejmě, že čím více, tím lépe. Pro venkovní prasátka je nutná i dostatečně zateplená bouda nebo chlívek. Domácí prasátka ocení zejména bezpečnost vyhrazeného prostoru a pravidelný pohyb na vzduchu.

V obydlí by pak neměla chybět:

• miska na krmení nebo korýtko
• miska nebo napaječka na vodu
• materiál na vystlání boudy – ideální je sláma nebo seno, pro domácí prasátka měkký pelíšek
• podestýlka do wc – stejná jako pro kočky
• hračky a hlavolamy na zabavení
• wc
• kartáč na štětiny
• postroj a vodítko
• pamlsky

Jako podestýlku do prasečího wc, pokud se rozhodnete chovat vaše miniprasátko v bytě, doporučujeme podestýlky, které se běžně používají pro kočičky. Se správným výběrem vám jistě poradí chovatel, od kterého si budete prasátko pořizovat.

Poslední, ale neméně důležitou, součástí spokojeného života prasátka je krmení.

Miniprasátka, stejně jako jejich větší bratranci, jsou všežravci. U venkovních prasátek je velká výhoda, pokud máte dostatečný prostor na pastvu a rytí. V letním období si tak téměř celou krmnou dávku prasátko obstará samo. Velký rozdíl je v tom, kde prasátko chováme. Pokud je celoročně venku, krmíme prasátko 2x denně a necháme ho volně popásat a rýt. Přidávat mu můžeme seno, ovoce, zeleninu, ovesné vločky, v omezeném množství i zbytky z kuchyně – těstoviny, brambory, tvrdé pečivo, popřípadě krmnou směs pro miniprasátka. Můžeme mu občas nabídnout i trochu psích granulí.

Pakliže je miniprasátko trvalým obyvatelem bytu, musíme krmin až 6x denně, po malých porcích a s poměrně nízkou kalorickou hodnotou. Jinak nám náš čuník bude vyloženě kynout před očima. Obezita u prasátek, stejně jako u jiných domácích zvířat, výrazně snižuje věk, kterého se dožívají. Čerstvá voda v pokojové teplotě musí být prasátku k dispozici po celý den(zdroj).

Důležité informace o miniprasátku

Druhy miniprasátek

Royal Dandies a Extreme Dandies

Jsou nejmenší plemena miniprasátek. Extreme Dandies dokonce dosahují váhy jen kolem 5 kilogramů. Royal jsou velikostní ráz do cca 15 kilogramů. Jsou to velmi mrštná, živá a aktivní prasátka. Dalo by se říci, že jsou takovým sportovním typem miniprasátka. Výborně běhají a jako i jiné druhy prasátek i skvěle skáčou – jak do dálky, tak do výšky. Byla vyšlechtěna vyloženě jako mazlíček a jsou, i díky své velikosti, ideální k chovu v bytě. I když jsou Dandies všežravci, stejně jako všechna prasátka, mnohem více jim vyhovuje čistě rostlinná strava.(zdroj).

Göttingenské prasátko

Bylo původně vyšlechtěno k laboratorním účelům. Přestože se využívá toto plemeno prasátka k medicinskému výzkumu i nadále, dostalo se i mezi širokou veřejnost jako domácíí mazlíček. Je velmi mírné povahou, ale dostatečně aktivní. Obvykle váží od 20 do 40 kg, avšak výjimkou nejsou ani 60 kilová prasátka. Göttingenská miniprasátka jsou velmi odolná a hodí se i k celoročnímu pobytu venku. Více se o chovu těchto prasátek dozvíte například zde.

Vietnamské prasátko

I když se jedná původně o plemeno, které se chová pro maso, díky mírné a přítulné povaze je i oblíbeným domácím mazlíčkem. Jeho váha v dospělosti obvykle nepřesáhne 80 kg. Není takovým sportovcem jako výše zmíněná prasátka. Je to dáno i trochu jinou stavbou těla. Vietnamské prasátko vzhledem ke své finální hmotnosti není příliš vhodným společníkem do bytu. Na zahradě však může být úžasným mazlíčkem a kamarádem dětí.(zdroj).

Jak a kde si koupit miniprasátko?

Podobně jako u psů si můžete i prasátka zakoupit s průkazem původu od chovatelů, od překupníků nebo z takzvaného domácího chovu. Prasátko s průkazem původu má, stejně jako pes s PP, několik výhod. Chovatel dbá na kvalitní stravu, nechová na příbuzných nebo nemocných jedincích, mláďata nejsou předčasně odstavena od matky a jsou od malička zvyklá na kontakt s lidmi. Prasátka se podle druhu prodávají za zhruba 500 – 60.000 Kč Prasátka Royal nebo Extreme Dandies u nás pravděpodobně neseženete – spíše jejich křížence. Nejobvyklejší jsou Göttingenská nebo vietnamská prasátka. Velký pozor si však dejte na křížence nebo na prasátka, kde nelze spolehlivě doložit jejich původ. Často se jedná o křížence a lehce se tak může stát, že z původně 30 kilového zvířátka se vám vyvine 150 kilový pašík.

Pokud se přesto rozhodnete pro pořízení prasátka s nejasným původem, zkontrolujte při odběru v jakém je zvíře stavu, zda má zdravé oči, nemá průjem a má zdravéou kůži a lesklé štětiny bez strupovité kůže nebo vylysalých míst. Také se ujistěte, že nejsou mláďata příliš malá na to, aby šla od matky. Správně se prasátko odstavuje okolo 6. týdne a do nového domova jde ve dvou měsících. Mnoho informacích o miniprasátkách a jejich chovatelích naleznete na webových nebo facebookových stránkách Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti.