Bavorský barvář není rozhodně pes typu gaučového povaleče. Tento silný, nebojácný vytrvalý a nesmírně inteligentní pes se nejlépe cítí skutečně v lese, je to zkrátka lovecké plemeno, a to každým coulem. Nejspokojenější život bude mít bavorský barvář pravděpodobně po boku aktivního trpělivého a laskavého myslivce, který využije jeho přirozený potenciál pro lov.
OSM důvodů, proč si pořizovat bavorského barváře
- Bavorský barvář je odvážný a sebejistý pes, přesto není agresivní, ani uštěkaný.
- Toto plemeno má klidnou a vyrovnanou povahu a vřelý vztah ke své rodině, ke které si vytváří velmi silné citové pouto.
- Barváři jsou jako stvořeni pro lovecký výcvik, jsou velmi inteligentní a intuitivní a dokáží pracovat samostatně a především pečlivě a zodpovědně.
- Celkově pes nevyžaduje náročnou údržbu srsti, líná téměř neznatelně, nemá sklony ani ke slintání a je velmi čistotný.
- Svému pánu je bavorský barvář nesmírně oddaný, je na něho citově opravdu silně vázaný a za každých okolností ho chrání.
- Mimo vloh pro lovecký výcvik je barvář také přirozeně zdatný hlídač, jeho mimořádně dobře vyvinutému sluchu a čichu nic neunikne!
- Barváři jsou ohromně temperamentní a energičtí a mají velkou výdrž, hodí se tak i na spoustu vytrvalostních psích sportů jako například coursing.
- Bavorský barvář je díky přiléhavé a nepropustné srsti velmi dobře přizpůsoben pobytu venku, nevadí mu vítr, ani déšť, je tak poměrně odolný a houževnatý.
OSM důvodů, proč nepořizovat bavorského barváře
- Toto plemeno nemá nikterak vřelý vztah k dětem, a kvůli své povaze lovce ani k jiným domácím zvířatům, není-li s nimi v bezprostředním kontaktu již od narození.
- Bavorský barvář se citově někdy až příliš fixuje na svého pána, v jeho nepřítomnosti psychicky viditelně strádá.
- Barváři umějí být pěkně tvrdohlaví, jsou to takzvaně psi jednoho pána, vybírají si, koho budou poslouchat.
- Toto plemeno se v žádném případě nehodí do bytu pro člověka, který chce jen mazlivého společníka.
- Barváři rádi hrabou, proto je nutné zahradu přizpůsobit jeho potřebám a počítat s tím, že okrasné záhony nejspíš nemají moc šancí na přežití.
- Pobyt v kotci je pro tohoto psa téměř nesnesitelný, samotou velmi trpí, může u něj vyvolat až poruchy chování v podobě zvýšené agresivity.
- Barváři mají velmi silně vyvinutý obranářský instinkt, vůči lidem mimo svůj rodinný kruh jsou nedůvěřiví, až odtažití, není radno vstupovat na jejich území bez doprovodu jejich pána.
- Jedná se o plemeno hodně náročné na pohyb, je třeba mu denně věnovat spoustu času a dopřát psovi zaměstnání, které potřebuje, aby zůstal klidný a psychicky vyrovnaný.
Shrnutí
Bavorský barvář rozhodně není pes pro každého. Je třeba si uvědomit, že se jedná o plemeno s velmi specifickými nároky na výchovu a také pracovní využití. Vychovat z něho klidného a vyrovnaného psa, který rád poslechne a bude věrně sloužit svému pánu může být někdy náročné zvláště pro člověka bez předchozích zkušeností s loveckými psy.
Obecná charakteristika bavorského barváře
Pokud opravdu uvažujete o pořízení tohoto majestátního plemene, je třeba důkladně zvážit, zda budete ochotni a schopni mu dopřát možnost běhání po lesích či loukách, aktivního využití jeho potenciálu k lovu a honu a pravidelný důsledný výcvik, ke kterému je nicméně potřeba přistupovat trpělivě a s citem, aby s vámi barvář spolupracoval rád a neobracel svou dominanci proti vám.
I. Povaha
U bavorských barvářů rozhodně není žádoucí, aby byli jakkoliv agresivní, či přehnaně dominantní a nezkrotní. Vzhledem k jejich předurčení být loveckými psy je nicméně zapotřebí, aby byli sebevědomí a nebojácní a dokázali se v případě nouze postavit nepříteli. Navzdory tomu, že jsou barváři velmi dobří hlídači, kteří vždy bedlivě střeží své okolí a jsou schopni velice rychle a intuitivně reagovat, jsou překvapivě tišší, sklony ke štěkání či dokonce vytí jsou u nich takřka zanedbatelné. Barváři jsou věrní psi, neskutečně loajální ke své rodině a potřebují, aby se jim někdo denně poměrně intenzivně věnoval. Neradi se nudí, velmi špatně snáší samotu. Pokud nemají co na práci, často se pokouší zaměstnávat sami tím, že hrabou nebo okusují takřka cokoliv, co najdou, proto je zapotřebí s barvářem pravidelně pracovat, jedná se o plemeno, které je zkrátka nutné přes den lidově řečeno utahat. (zdroj)
II. Vzhled
Bavorský barvář patří mezi středně velká lovecká plemena. Minimální kohoutková výška feny je 44 cm, u psa je to o 3 cm více. Celkově má toto plemeno poměrně atletickou stavbu těla, na pohled působí lehce a mrštně, má ladné plynulé pohyby díky dobrému osvalení. Hlava barváře má dosti širokou lebku a také tlamu. Pes má tmavě nebo světle hnědé oči mandlového tvaru, dominantou hlavy jsou nápadně dlouhé obdélníkové nebo méně často trojúhelníkové uši, vždy však se zakulacenými konci a svěšené k zemi. Bavorský barvář má ke svému tělu poněkud nepoměrně hluboký a robustnější hrudník, mimo to je ale velmi štíhlý. Pes stojí na dlouhých silných a především dobře zaúhlených nohách, tělo je delší s protáhlou zádí vlnící se mírně do tvaru písmene S. Ocas nosí barváři svěšený, měl by jim lehce přesahovat hlezna zadních nohou, být silný a na konci se zužovat do špičky. Povolená zbarvení tohoto plemene jsou pouze různé odstíny hnědé, od temně žluté až po červenou či do rezava. Co se týče ostatních barev, smí mít pes podle standardu pouze malý bílý znak na hrudi. (zdroj)
III. Vztah k dětem a domácím mazlíčkům
Soužití bavorského barváře s dětmi bývá poněkud ošemetná záležitost. Nejedná se zrovna o typ psa, který by na sobě nechal dříví štípat a byl ochoten a schopen trávit denně svůj čas v přítomnosti malých rozdováděných ratolestí. Barváři špatně snášejí křik a chaos, rozverné hrátky malých dětí jsou pro něj většinou stresující, pokud ho jejich přítomnost obtěžuje, nebude váhat výhrůžně zavrčet, v horším případě se i ohnat. Toto plemeno se hodí k již odrostlejším rozumným dětem, které jsou schopné pochopit, že pes zkrátka občas chce mít svůj klid a nemá rád kupříkladu tahání za kůži, ocas či uši, různé strkání a popichování. Ani k ostatním zvířatům nemá bohužel barvář příliš dobrý vztah. Vzhledem k tomu, že se jedná o lovecké plemeno, má často sklony pronásledovat rychle se pohybující předměty, jakožto i nejrůznější malá zvířátka, vůči větším se může stavět dominantně, je si plně vědom své síly a nebojí se ji použít. Chov více barvářů v jedné domácnosti je obvykle možný, jsou-li na sebe psi zvyklí odmalička, nejlépe pokud pochází z jednoho vrhu. (zdroj)
IV. Výchova a výcvik
Bavorský barvář rozhodně není plemeno, které byste mohli najít na seznamu psů vhodných pro začátečníky s kynologií. Je velmi důležité vzít hned z počátku na vědomí, že je to jednak velmi inteligentní pes, jehož pokoru si musíte zasloužit a jednak si barváři často sami vybírají, zda budou někoho poslouchat, či ne. Základem je, aby měl pes pouze jednoho pána, kterého bude respektovat. K tomu vede jediná schůdná cesta, a to přes klidný a trpělivý přístup, rozhodně se nevyplácí na psa zvyšovat hlas a snažit se ho drillovat, tím si spíše zaděláte na problémy s chováním. Barváři mohou být někdy paličatí, nicméně pokud člověk zjistí, jak na ně, stávají se z nich velmi ukáznění a úslužní psi, se kterými je radost spolupracovat. Důležitá je také včasná socializace, základní povely a poslušnost by měl pes zvládat ještě před tím, než přistoupíte k loveckému výcviku.
V. Zdraví a péče
Co se týká péče, jsou bavorští barváři velmi nenáročné plemeno. Srst je krátká, hrubá a dobře přiléhá k tělu, není třeba ji častěji vyčesávat, stačí pouze čas od času přejet kartáčem. U barvářů je předpoklad, že se budou pohybovat v lese a mezi zvěří, je tedy potřeba pravidelně kontrolovat, zda se psovi v srsti neusadili vnější parazité jako například blechy či všenky, v jarních a letních měsících bychom měli být na pozoru především před klíšťaty a chránit před nimi svého psa pokud možno i antiparaztním obojkem nebo zakápnutím pipetou s účinnou látkou. Barváři se těší poměrně silnému zdraví, někdy se u zástupců tohoto plemene můžeme setkat s vadami, jakou jsou například příliš volná oční víčka, v důsledku čehož bývají psi náchylnější k zánětům a vadám zraku, a mimo to také s takzvaným “kapřím hřbetem”, což je výraz označující silně pronesenou nebo vyklenutou hřbetní linii. Jinak jsou ale barváři velmi houževnatí a nejsou náchylní k žádným závažnějším onemocněním. (zdroj)
VI. Náročnost
Bavorský barvář je plemeno náročnější především na výchovu, i na lovecký výcvik jsou kladeny poměrně vysoké nároky, má-li být pes skutečně schopen svou práci v tomto oboru vykonávat správně a dlouho. Míře fyzické zátěže by měla odpovídat také kvalita stravy, kterou je nejlépe zakládat na syrovém či vařeném masu, pro toto plemeno se ideálně hodí barfování. Barváři jsou nároční také časově, vyžadují, aby se jim denně majitel vcelku intenzivně věnoval, rozhodně se nejedná o psa, který by byl schopen strávit celý den sám v kotci, takový život je pro barváře neskutečným utrpením, které by se dozajista negativně podepsalo i na jeho psychice. Ke spokojenosti je pro toto plemeno velmi důležitý především aktivní pohyb a pravidelné cvičení, měli byste být schopni psa zaměstnat a udržovat ho v dobré kondici, obezita mívá pro plemena typu barvářů fatální následky.
VII. Historie
Název barvář je odvozen od mysliveckého označení pro krev divoké zvěře jakožto barvy. Toto přízvisko se začalo používat až na počátku 17. století, historie lovců-honičů, kteří měli za úkol sledovat teplou stopu, a kteří jsou považováni za předky dnešního bavorského barváře, se však datuje již do doby Karla Velikého, tedy asi rok 800. Tehdy se k lovu na panských dvorech nejčastěji používaly braky-též honiči, jejichž výsadou však bylo narozdíl od barváře stopu vyštěkávat a udržovat tak s pánem kontakt na velké vzdálenosti právě pomocí zvuku. Tito psi vznikli postupem času vývojem původních loveckých plemen, která pravděpodobně přitáhla do Španělska, Británie, Itálie, Německa, dunajského prostoru a balkánských zemí již s keltskými národy, obecně jsou dnes označována jako segusiéři.
Mělo se jednat o psy s hustou silnou kůži spíše zvrásněnou, kteří tak s dnešními barváři kromě základních povahových rysů loveckých psů neměli mnoho společného. Nevýhoda těchto psů byla především ve stavbě těla, pro rychlý pohyb v zalesněném terénu a také pro velkou výdrž byl žádoucí pes menšího vzrůstu s lehkými kostmi na silnějších nohách. Bavorský barvář začal být šlechtěn až po převzetí Hannoveru Pruskem kolem roku 1870, a to křížením hannoverského barváře a tyrolské braky. Pes ze spojení těchto dvou plemen zcela odpovídal tehdejším požadavkům a byl proto velmi ceněn. První a dodnes také jediný uznaný klub Barvorských honičů byl založen až na počátku 20. století v Mnichově. (zdroj)
Přečtěte si také: 32 důvodů, proč si (ne)pořizovat psa a náš atlas psích plemen
VII. Důležité informace
| Hmotnost: | 17-30 kg |
| Výška v kohoutku: | psi: cca 47 cm feny: cca 44 cm |
| Požadavky na výcvik: | vysoké |
| Typický znak: | nápadně dlouhé uši svěené směrem dolů |
| Energie: | vysoká |
| Délka života: | cca 12 let |
| Sklony ke slintání: | nízké |
| Sklony k chrápání: | nízké |
| Sklony ke štěkání: | střední, spíše nižší |
| Sklony k hrabání: | střední, spíše vyšší |
| Potřeba socializace/pozornosti: | vysoká |
| Původní využití: | lovecký pes |
| Délka srsti: | krátká |
| Typ srsti: | s podsadou |
| Zbarvení srsti: | všechny odstíny hnědé ideálně bez znaků |
| Potřebná péče o srst: | nízká |
Kde koupit bavorského barváře?
Vše jste zvážili a jste přesvědčeni o tom, že budete pro bavorského barváře dobrým páníčkem? Nuže dobrá! Níže přikládáme seznam oblíbených chovatelských stanic v Česku a na Slovensku, jež se zabývají chovem tohoto plemena a pravidelně mívají štěňata bavorského barváře na prodej.
