Pokud přemýšlíte nad koupí pejska a sháníte takového, který vás například v chladným zimních dnech zahřeje během mazlení svým kožíškem, zabruste do skupiny dlouhosrstých plemen psů. Tam si svého favorita určitě najdete!
V tomto článku jsme si pro vás připravili deset nejoblíbenějších plemen dlouhosrstých psů a s nimi užitečné informace, včetně rad, jak je chovat a pár zajímavostí o nich. Tak se na ně pojďme společně podívat!
1) Border kolie
Kdo by neznal border kolii? Je to jedno z nejoblíbenějších a nejchovanějších psích plemen vůbec!
Jedná se o ovčáckého psa, který byl původně vyšlechtěn k tvrdé práci v nepříznivých podmínkách. Dnes vyniká v nejrůznějších psích sportech jako jsou agility, dogfrisbee nebo dogdancing. Je totiž velice inteligentní a schopný naučit se kdejaký psí kousek. Díky své pracovitosti a oddanosti se stále častěji využívá jako vodící pes nebo také ve službách policie či záchranářů.
Rozlišuje se na výstavní a pracovní – na základě toho se odvíjí i jeho vzhled. Všeobecně se však jedná o psa střední velikosti. Má poměrně krátký čenich černé barvy, u hnědobílých kolií může být hnědý. Jeho oči, které vyzařují bystrost, jsou středné velké oválného tvaru, ve většině případů hnědé. Vyznačuje se krásnou srstí, která se musí alespoň jednou za týden vyčesat. Váží mezi dvanácti až dvaceti kilogramy. V kohoutku dosahuje výšky čtyřiceti šesti až padesáti devíti centimetrů. Dožívá se deseti až sedmnácti let.
Vzhledem k tomu, že se řadí mezi nejchytřejší psy na světě, je potřeba mu věnovat dostatek času a využít to množství energie, kterým překypuje. Pokud byste zanedbali jeho výcvik, mohl by vám obrátit život naruby. Jeho znuděnost se může reflektovat v destruktivním chování, vytrvalém štěkání nebo neposlušnosti.
Hodí se do rodin s dětmi. Může se chovat v městských bytech, ale lepší volbou jsou domy se zahradou. Pokud ovšem jinou možnost než byt nemáte, nezoufejte – postačí když s ním budete navštěvovat různá otevřená prostranství jako jsou parky nebo cvičáky.
Jako většina psů trpí i border kolie dědičnými chorobami jako je například onemocnění kloubů, vznik epilepsie nebo onemocnění očí. Předcházet se tomu dá tím, že si pořídíte psa s průkazem původu.
Toto plemeno je kromě časové náročnosti také poněkud náročné finančně. Pořizovací cena se pohybuje okolo třiceti tisíc korun. Dále pak musíte počítat s veterinářskou péči, krmivem, pamlsky a dalšími nezbytnými věcmi jako jsou například obojky, vodítka a tak podobně. Je proto nutné dobře zvážit, zda na to máte kapacitu.
2) Zlatý retrívr
Zlatý retrívr se řadí k jednomu z nejmilejších psích plemen na světě. Není divu, že si díky své mírumilovné povaze získává srdce mnoha dospělých i dětí! Pochází z Anglie, kde byl v roce 1913 založen Klub zlatého retrívra. Původně byl šlechtěn jako lovecký pes, který donášel vodní ptactvo. V dnešní době je hojně využíván jako vodící pes.
Tento pes je charakteristický souměrnou stavbou těla. Oči má tmavě hnědé s černými víčky, nos je vždy černý. Také se vyznačuje specifickou chůzí – lehkou a elegantní. Jeho srst je zlatavá s voděodolnou podsadou a lehce se vlní. Měří v kohoutku v rozmezí padesát jedna až šedesát jedna centimetrů. Váží dvacet pět až třicet čtyři kilogramů. Dožívá se deseti až dvanácti let.
K jeho životu potřebuje kolektiv, pevné zázemí a rodinu. Snáší se skvěle i s ostatními psy. Radost mu dělá jakýkoliv pohyb, je dost hravý do velmi pozdního věku a ideální je pro něj dům se zahradou, kde má možnost výběhu. Nepohrdne ani dlouhými procházkami se svým páníčkem. Vzhledem ke své přátelské povaze není vhodný jako hlídač, protože by zloděje spíše přivítal, než aby ho vyhnal.
Velikou výhodou je to, že toto plemeno nevyžaduje nijak speciální péči, pouze základy jako u každého jiného psa. Je potřeba zajistit, aby měl dostatek pohybu a lásky. Také je vhodné ho dvakrát do týdne kartáčovat. Nesmí se zapomínat na pravidelnou péči o oči, uši, chrup a dávat pozor na přerostlé drápy. Rovněž je dobré myslet na to, že zlatý retrívr má sklony k tloustnutí, obzvláště když nemá dostatek pohybu, takže je potřeba dodržovat u krmení přesné dávkování a zajistit pejskovi adekvátní pohyb.
3) Bernský salašnický pes
Pokud sháníte nějakého něžného chlupáče, který zahrne vaší rodinu upřímnou láskou, zvolte bernského salašnického psa! Pochází ze Švýcarska, konkrétně z okolí města Bern (odtud jeho název). Vzhledem k jeho klidné a oddané povaze nachází hojné využití v canisterapiích.
Jedná se o podsaditého, silného a dobře pohyblivého psa. Jeho srst je dlouhá, tříbarevná, mírně zvlněná s hustou podsadou. Má krásnou bílou náprsenku, převládá černá barva a trikoloru doplňuje sytá hnědočervená. Přátelský výraz mu umocňují mandlové oči. Výška v kohoutku dosahuje až sedmdesáti centimetrů. Váží třicet šest až padesát kilogramů. Dožívá se šesti až osmi let.
Potřebuje kontakt s lidmi – jejich pozornost, lásku a péči. Ideální je pro něj dům se zahradou, na které může vybít svoji energii. Je velice inteligentní, rychle pochopí úkoly a je vhodný i pro náročnější výcvik. Jeho oddanost vůči majiteli je neuvěřitelná, proto je potřeba dobře zvážit, zda budete mít dostatek prostoru se svému miláčkovi věnovat, dávat mu lásku a naplňovat další jeho potřeby.
Není vhodný pro lidi, kteří nemají rádi línání, protože na jaře a na podzim toto plemeno pouští opravdu hodně chlupů. Také pro jeho velikost je nutné počítat s trochu větším finančním rozpočtem. Největší položkou bude nejspíše krmivo, které by mělo být opravdu kvalitní. Nejlepší je přirozená strava ve formě barfování.
Co se týká zdravotních rizik, může trpět dysplazií kyčelního kloubu, artritidou nebo poruchami křížového vazu. Jako prevence slouží kvalitní krmivo a nepřetěžování psa v jeho růstové fázi – nejsou vhodné dlouhé procházky, skoky do výšky a tak podobně. Také se u tohoto plemene vyskytuje docela často rakovina. Je proto potřeba pejska pečlivě hlídat a v případě podezření hned navštívit veterináře.
4) Čau-čau
Pes, který nejen svou zlatohnědou srstí a silnou hřívou, ale také povahou, připomíná lva, oslní nejednoho člověka. Jedná se o jedno z nejstarších psích plemen na světě. Pochází z Číny, ale má sibiřské předky. Do Evropy se dostal v průběhu 19. století.
Patří do skupiny asijských špiců. Jeho zvláštností je modrý jazyk. Lví hříva vyžaduje dostatečnou pozornost – majitelé by měli dlouhosrstého čau-čau česat dvakrát až třikrát týdně, v nejlepším případě však denně. Koupání by se měli vyhýbat. Jeho oči jsou středně velké, oválné a tmavé. Charakteristickým rysem je modro-černý jazyk. V kohoutku může dosáhnout výšky čtyřiceti šesti až padesáti šesti centimetrů.
Váží v rozmezí dvacet až třicet dva kilogramů. Dožívá se devíti až patnácti let.
Často se říká, že čau-čau je spíše kočka než pes. Je to z toho důvodu, že není moc submisivní – místo toho má vlastní tvrdou hlavu a tak si často drží odstup jak od jiných psů, tak cizích lidí. Může být i agresivní. Na druhou stranu tato jeho vlastnost z něj dělá dobrého hlídače. U tohoto plemena je víc než nutná včasná socializace.
Vzhledem ke své povaze je toto plemeno poněkud komplikované na výchovu. Potřebuje jasné a důrazné povely, i přesto však bude mít vždy do určité míry svou vlastní hlavu. Pokud jste nezkušený chovatel, doporučuje se pejska umístit do školky pro psy, kde už s tímto plemenem mají zkušenosti, naučí ho základním mravům a pomohou se socializací.
Pozor! Čau-čau není klasickým rodinným psem. Je vhodný pro osamocené lidi, protože má sklony k vytváření silných vazeb pouze s jednou osobou. Může se sice chovat v bytě, ale preferuje spíše zahradu, protože rád tráví čas venku.
Co se týká zdravotních problémů, vyskytují se u něj kožní záněty, vchlípení očních víček nebo dysplazie kyčlí. Má rovněž sklony k obezitě. K tomu, aby byl čau-čau šťastný a žil dlouho, může přispět vyvážená strava (granule nebo barfování) a dostatečný pohyb. Také je vhodné brát svého mazlíčka na pravidelné preventivní kontroly k veterináři.
5) Samojed
Bílý, nadýchaný pejsek s neustále usměvavým výrazem – to je samojed.
Jedná se o velmi staré plemeno sibiřského psa. Dříve pomáhal hlídat a pást stáda sobů, rovněž byl využíván jako tažný pes.
Samojed patří do skupiny špiců. Je to středně velký pes charakteristický svou svalnatou postavou, silnou a velkou hlavou, úsměvem a široce rozmístěnýma očima. Jeho srst je neuvěřitelně silná a hustá. V zimě ho chrání před chladem, horko však snáší znatelně hůře. V kohoutku dosahuje výšky od padesáti do šedesáti centimetrů. Váží až třicet kilogramů. Dožívá se dvanácti až čtrnácti let.
Jedná se o šťastného a pozitivního psa, který do vašeho života vnese lásku a radost. Je velmi inteligentní a dýchá pro rodinu. Ke svému životu potřebuje společnost, samota mu nedělá dobře. Pokud mu nezajistíte dostatek zábavy, nejspíše si vymyslí nějakou vlastní jako například kousání bot, roznášení odpadků nebo přeskakování plotu. A to určitě řešit nechcete! Proto je vhodné raději pejskovi vymyslet nějakou aktivitu jako například agility.
Jeho výcvik je poměrně náročný, výchova vyžaduje určité chovatelské zkušenosti, proto se nedoporučuje začínajícím a nezkušeným chovatelům.
Vychází skvěle s dospělými i s dětmi. Nemá agresivní sklony, tudíž není vhodné, stejně jako například u zlatého retrívra, aby zastával roli hlídače. Je to pracovní pes, takže potřebuje dostatek prostoru. Není tak vhodný pro chov v bytě, ale ideální volbou pro něj je dům s oplocenou zahradou. Pro samojeda je také typické, že miluje sníh a rád si s ním hraje.
Nevyžaduje časté koupání, ale pravidelné česání je u něj nutností – ideálně každý den. Stejně jako u jiných plemen se doporučuje pravidelná ústní hygiena, kontrola uší a případná péče o drápky. Co se týká stravování, doporučuje se kvalitní suché krmivo v krmné dávce podle aktuálních potřeb – je to velice individuální. Důležité je, aby nedocházelo ke tloustnutí a následné obezitě.
Samojed se obecně řadí mezi zdravá psí plemena, avšak i u něj se samozřejmě mohou v průběhu života objevit nějaká onemocnění jako například glaukom, cukrovka nebo rakovina.
6) Český teriér
Pokud sháníte nějakého malého, klidného a veselého společníka, český teriér pro vás bude skvělou volbou. Jedná se o mezinárodně uznávané české národní plemeno. Je unikátní v tom, že byl vyšlechtěn v České republice a to konkrétně známým českým kynologem Františkem Horákem.
Jeho tělo vypadá jako obdélníkový rámec s krátkými končetinami. Charakteristický je především svým delším čenichem, který mu dotváří vousy a knír. Co se týká srsti, je vlnitá, šedomodrá nebo kávově hnědá, není náročná na úpravu a nelíná.
Váží mezi šesti a deseti kilogramy. Výška v kohoutku je kolem třiceti centimetrů. Dožívá se dvanácti až patnácti let.
Rozumí si jak s dětmi, tak se staršími chovateli. Velikou výhodou je to, že bez problémů zvládá i cestování autem nebo veřejnou dopravou. Dají se s ním dělat různé aktivity – od běžných procházek, přes výcvik poslušnosti až po agility. Na druhou stranu také zvládne prolenošit celý den v teple domova a nevadí mu být i delší dobu doma sám, když je rodina přes den v práci a ve škole. Nevykazuje znaky agresivního chování, naopak je přátelský a milý, s ostatními psy vychází bez problémů. K cizím osobám bývá nedůvěřivý, proto může sloužit jako skvělý a spolehlivý hlídač.
Český teriér nevyžaduje moc pohybu, ale procházku s vámi neodmítne. Hodí se i pro méně zkušené majitele, protože je snadno ovladatelný, bystrý a rád se učí novým povelům. Občas může výchovu komplikovat jeho tvrdohlavost a touha po samostatnosti, ale i s tím se dá pracovat. Je důležité, abyste vašemu mazlíčkovi nastavili jasná pravidla. Je žádoucí sice důsledný, avšak klidný přístup!
Jedná se o mimořádně zdravé plemeno, které většinou žádnými nemocemi netrpí. Příležitostně u něj může dojít ke křečím spodních končetin, k onemocnění srdce nebo štítné žlázy, popřípadě k onemocnění očí.
Jako u každého psa je pro jeho zdraví a dobrou kondici důležité, aby dostával kvalitní krmivo, měl dostatek pohybu a chodil na pravidelné preventivní prohlídky k veterináři.
7) Pekingský palácový psík
Pekingský palácový psík je malé psí plemeno pocházející z Číny.
Patří k plemenům s nejnižší kohoutkovu výškou – konkrétně patnáct až dvacet tři centimetrů. Váží tři až pět kilogramů. Je charakteristický svou malou zploštělou hlavou, krátkým čenichem, mírně zavalitým tělem, tmavýma lesklýma očima a krátkými nohami. Jeho chůze je pomalá, vznešená a působí zavalitým dojmem.
Dožívá se dvanácti až patnácti let.
K cizím lidem bývá nedůvěřivý, ale svému pánovi je velmi oddaný. Ke svému životu potřebuje lásku člověka a umí ji i oplácet. Hodí se spíše do rodiny se staršími dětmi. Je sice nebojácný, ale ne agresivní. Má rád pohyb – například procházka nebo pobíhání po zahradě je pro něj jako stvořené.
Vzhledem k jeho velikosti se může chovat i v malém bytě, protože nemá velké nároky na prostor. Na druhou stranu je vhodný pouze pro ty, kteří jsou ochotni věnovat mu důslednou a trvalou péči. Při jeho výchově je nutná důslednost, mírnost, chvála a velká dávka trpělivosti.
Toto plemeno má sklony k určitým zdravotním komplikacím, které souvisejí s jeho vzhledem. Zploštělý čenich často způsobuje problémy s dýcháním. Časté jsou také problémy s očima jako například suché oko nebo šedý zákal. Dále není schopen správně regulovat tělesnou teplotu ve velmi chladném nebo naopak ve velmi teplém počasí.
Vzhledem k jeho poněkud malé pohybové aktivitě nepotřebuje jíst velké a časté porce. Důležité je dbát na kvalitní krmivo a upravovat krmnou dávku podle aktuálních potřeb vašeho mazlíčka tak, aby byly uspokojeny jeho nutriční požadavky, ale zároveň nedocházelo k tloustnutí a následné obezitě. Určitě není na škodu poradit se s nějakým odborníkem.
8) Anglický kokršpaněl
Hledáte nějakého sympatického a bezproblémového parťáka pro život? Toto plemeno bude skvělou volbou!
Anglický kokršpaněl představuje jedno z nejstarších plemen loveckých psů. Byl vyšlechtěn v 18. století ve Velké Británii, kde sloužil jako lovec pernaté zvěře. Postupem času si ale díky své skvělé povaze získal srdce spousty chovatelů a stal se tak jedním z nejoblíbenějších plemen na světě.
Jedná se o středně velkého psa s robustní postavou a pevným svalstvem. Díky jeho tělesné konstituci podává vynikající fyzické výkony. Jeho typickým znakem je mírně kadeřavá srst nejrůznějších barev, která je potřeba pravidelně vyčesávat. Nejčastěji se můžeme setkat s hnědým, černým nebo zlatým. Váží dvanáct až šestnáct kilogramů. Dožívá se dvanácti až patnácti let.
Je velmi přátelský, zvídavý a veselý. Bez potíží vychází s lidmi i s ostatními zvířaty a díky své energii se stává oblíbeným především u dětí. Zbožňuje různé hry a pohybové aktivity. Anglický kokršpaněl rovněž nezapře svůj lovecký instinkt – například rád aportuje. Jelikož se jedná o velice inteligentního psa, hodí se pro výcvik.
Jelikož se řadí mezi společenská zvířata, vyžaduje dostatek pozornosti a jen těžko snáší dlouhé odloučení od svého pána. Proto je před pořízením vhodné důkladně zvážit, zda jste mu ochotni věnovat veškerý svůj volný čas a nebo bude lepší pořídit jiné plemeno.
Co se týká zdraví, bývá náchylnější k zánětům uší. Dále může mít nějakou genetickou vadu jako jsou například problémy se srdcem, ledvinami nebo dysplazie kyčelního kloubu. Obecně je však toto plemeno zdravé a jedná se spíše o výjimky.
9) Australský ovčák
Australský ovčák je jedním z největších milovníků psích sportů. Řadí se mezi ideální společníky do rodiny s dětmi. K cizím lidem bývá zpočátku nedůvěřivý, ale brzy si jistě získá srdce každého, kdo se k němu bude chovat s láskou a respektem.
A nezáleží na tom jestli jste úplný začátečník nebo pokročilejší pejskař, hodí se totiž pro všechny.
Z názvu možná usuzujete, že toto plemeno pochází z Austrálie, ale není tomu tak. Jeho kořeny sahají do Spojených států Amerických. Majitelé mu často rádi přezdívají “ausík”.
Jedná se o psa středního vzrůstu. Kohoutková výška se uvádí v rozmezí čtyřiceti pěti až padesáti centimetry. Díky svému vzhledu bývá často zaměňován s border kolií. Jeho srst je dlouhá a různobarevná – například černá, red merle, červená s bílými odznaky, které jsou vidět na krku, hrudi, končetinách a dalších částech těla. Nos má zbarvený buď černě nebo hnědě. Oči jsou mandlového tvaru a jejich barva je modrá, hnědá nebo jantarová, někdy se mohou také objevit skvrny, popřípadě mramorování. Váží šestnáct až třicet dva kilogramů. Dožívá se třinácti až patnácti let.
Vyznačuje se veselou, hravou povahou. Je velmi kontaktní a jeho typickým znakem je to, že když má radost, tak skáče do výšky. Také oplývá inteligencí a pracovitostí – má instinkt, díky němuž dokáže uvést do pohybu velká stáda zvířat – například ovcí. Pokud je dobře socializovaný, nemá tendence chodit do konfliktu s jinými zvířaty.
Svoji energii, rychlost a chuť do práce může velmi dobře využít v různých psích sportech jako jsou například agility, dogdancing nebo dogfrisbee. Často se také využívá jako záchranný pes. Kromě fyzické námahy potřebuje zaměstnávat i psychicky. Vhodné jsou například různé psí triky, hlavolamy pro psy, hry a podobně. Je to naštěstí přizpůsobivý pes, který zvládne žít jak v bytě, tak v kotci na zahradě.
Toto plemeno může trpět na různá dědičná onemocnění jako je například šedý zákal nebo dysplazie kloubů, proto je důležité mazlíčkovo zdraví dobře sledovat a chodit s ním k veterináři na pravidelné preventivní prohlídky. Také je důležité pečovat o jeho srst v podobě pravidelného vyčesávání odumřelé srsti. V neposlední řadě byste neměli zapomínat čistit uši a oční okolí.
10) Pudl
Pokud sháníte nějakého vznešeného pejska s hravým srdcem, pudl pro vás bude skvělou volbou! Navíc vás jistě učaruje svýma hnědýma kulatýma očima a kadeřavou srstí.
Když se ohlédneme zpátky do historie, byl šlechtěn v Německu, Rusku a Francii zároveň. Nakonec byl pudl jakožto plemeno uznán Francii a stal se tak jejich národním plemen.
Zástupci pudlů mají různé barvy a velikosti. Podle FCI jsou skupiny čtyři a to sice velký, střední, trpasličí a toy pudl. Charakteristickým znakem každého pudla je typický vznešený vzhled a dlouhé svěšené uši podél hlavy. Výška v kohoutku se je dvacet tři až šedesát dva centimetrů. Jeho hmotnost se pohybuje mezi jedním a třiceti kilogramy, podle skupiny, do které daný pudl spadá. Má srst, která nelíná, ale i tak vyžaduje větší péči, co se týká vyčesávání. Váží od tří do třiceti kilogramů – v závislosti toho, do jaké skupiny spadá. Dožívá se dvanácti až patnácti let.
Vzhledem k jeho povaze a vzhledu vyžaduje hodně pozornosti a péče. U výcviku je důležité, aby měl jasně stanovené hranice, díky nimž z něj vychováte přátelského a učenlivého parťáka. Bez problémů se ujme role rodinného společníka, dokonce i výstavního psa. Vychází dobře s dětmi a s ostatními zvířaty. Je velmi fixovaný na svého pána, vůči cizím lidem bývá ostýchavý.
Jeho veselost a hravost si žádá o akci, proto je vhodné ho zaměstnávat jakýmkoliv pohybem – procházkou, výcvikem nebo hrou s míčkem. Také si s ním můžete dovolit vyzkoušet například agility, flyball nebo frisbee. Pozor však na nevhodné venkovní podmínky, které se mohou podepsat na jeho srsti. Zvládne se jednoduše naučit řadu povelů. Učí se velice rychle a trénink bere jako hru, proto může někdy působit roztěkaně. Někdy se využívá i při canisterapii.
Co se týká zdraví a prevence, u pudlů se vyskytuje slzení očí, proto je důležité oči pravidelně vyplachovat borovou vodou. Také je náchylnější ke tvorbě zubního kamene, což znamená, že je nezbytné provádět pravidelnou ústní hygienu. Samozřejmě je také nutné pečovat o drápky a srst v podobě stříhání a vyčesávání. Někteří majitelé dokonce s tímto plemenem navštěvují speciální psí salóny, kde se jim dostává té nejlepší péče.
Zajímavosti
Bernský salašnický pes oproti jiným plemenům mentálně dospívá daleko pomaleji a hravost mu nejspíše vydrží dlouhá léta.
Ze srsti samojeda lze vyrábět svetry a jiné teplé zimní oblečení.
Australský ovčák byl vyšlechtěn pro práci s ovcemi a kravami.
Pudl – originální francouzský název plemene „caniche“ je odvozen od slova „canichon“, což v překladu znamená kachňátko. Přímými předky pudlů totiž podle některých názorů byli lovečtí psi používaní k lovu ptactva.
Často kladené otázky
❓Co je to barfování?
Barfování je způsob výživy pro domácí zvířata, který spočívá v tom, že majitel svého mazlíčka krmí syrovou nezpracovanou stravou. Hlavním cílem je se co nejvíce přiblížit stravě mazlíčkových divokých předků. Nejčastěji je toto téma spojováno se právě se psy nebo s kočkami.
Je důležité si uvědomit, že psi jsou především masožravé, proto by se jejich jídelníček měl skládat především z libového masa – svaloviny (kuřecí, kachní, krůtí, králičí, hovězí,…), vnitřností a kostí, dále pak z ovoce a zeleniny.
Ideální je krmit 3-5x denně. Pozor ale na to, že stejně jako lidé, i psi jsou individuální tvorové a majitelé by tak k nim měli přistupovat. To znamená, že se může klidně stát, že budete mít doma pejska se specifickými potřebami, alergiemi nebo nějakou dietou a granule pro něj budou vhodnější volbou. Je to zkrátka vždy o páníčkovi, aby se snažil společně s mazlíčkem najít tu správnou cestu krmení.
❓Co je to FCI?
Tato zkratka je označením pro Mezinárodní kynologickou federaci, která se zabývá plemeny psů a kynologií jako takovou. Její sídlo se nachází v Belgii, konkrétně ve městě Thuin. Česká republika je nedílnou součástí této federace a roku 1992 vznikla Českomoravská kynologická unie (ČMKU), pod kterou spadá i Český kynologický svaz. Její sídlo je v Praze.
*Kynologie se zabývá studiem psů.
❓Co je to dysplazie kloubů?
Jedná se o částečně geneticky podmíněnou chorobu kyčelního kloubu, která v těch nejzávažnějších formách může způsobit zmrzačení, bolestivý zánět nebo úplné ochrnutí. Vyskytuje se například u australského ovčáka.
❓Proč má čau – čau modrý jazyk?
Modrý jazyk – něco, co je u psů nevídané a uchvátí tak každého už na první pohled. To, co by u ostatních plemen mohlo být varovným signálem pro nedostatek kyslíku, je pro čau – čau naprostým standardem a žádnou známkou zdravotních problémů. Vědci ještě zatím nedokázali jasně vysvětlit proč toto plemeno má zrovna tak specificky zbarvený jazyk, ale předpokládá se, že to má souvislost buď s krevním oběhem nebo s termoregulací.
❓Co je to glaukom?
Glaukom je oční vada, která způsobuje poškození a postupné odumírání zrakového nervu uvnitř oka. Někdy se této zdravotní komplikaci také říká zelený zákal.
Dochází při něm k nitroočnímu tlaku, při kterém je zamezen odtok tekutiny tvořené
v oku. Bulka psa se zvětšuje a on přestává vidět. Může to dojít až k úplnému oslepnutí. I po oslepnutí může mazlíčka trápit postiženého oka, tam je pak nutné operativní odstranění. Je k tomu náchylný například samojed.
Video
Zdroj
