Pivoňka, pro většinu laiků zkrátka okrasná květina s nápadně velkými a hlavně omamně vonícími květy, kterou bychom jistě našli na mnoha zahradách. Latinský název této rostliny zní Paeonia, původně se psal a vyslovoval také Pionia. Do čeledi pivoňkovotivých dnes botanici řadí přes třicet různých druhů těchto krásných květin, z nichž nejméně polovina vznikla z přičinění člověka jako uměle vypěstované hybridní druhy. Jako základní dělení rodu Paeonia se nejčastěji uvádí dvě sekce, a to dřevnaté a bylinné druhy.
Pivoňky jsou překvapivě rozmanitá skupina rostlin a jednotlivé druhy mají často naprosto odlišnou podobu i nároky na pěstování. Nejvíce druhů má svůj původ v Asii, konkrétně v Číně a Japonsku či Mongolsku, kde byla pivoňka po staletí opředena mnoha legendami a mýty. Zvláště na císařských dvorech a jejich okrasných zahradách tyto květiny nesměly chybět. Věřilo se například, že mají léčivé schopnosti. Samozřejmě byly ale velmi oblíbené i pro svůj půvab a jemné romantické barvy, z květů se již od pradávna sušilo potpourri a vyráběly se z nich drahé parfémy. Pro zajímavost v překladu z čínského Mǔdān znamená název této rostliny “nejkrásnější”.
Kromě Číny se můžete s různými druhy pivoněk setkat ve volné přírodě také na jihovýchodě Evropy a ve Středomoří, v několika uzavřených lokalitách dokonce v Rusku, například na Sibiři. Samozřejmě se ale také vyvážejí, jsou velmi oblíbené i ve formě řezaných květin.
1) Paeonia lactiflora
Právě z této pivoňky, která u nás získala český název čínská nebo také bělokvětá, vzešlo nejvíce hybdridních druhů, ať už vytvořených uměle nebo přirozenou cestou. Jedná se o druh známý mezi lidmi již 1 500 let. Jak samotný název napovídá, pochází z Číny, pěstován byl ale hojně i v Japonsku. Na náš kontinent byla čínská pivoňka ovšem dovezena až v polovině 18. století.
Lactiflora patří mezi větší druhy pivoněk bylinného typu. Silná dužnatá lodyha roste v bohatých trsech a na svých vrcholcích vytváří nápadně velké růžové nebo bílé květy složené z velkého počtu zaoblených okvětních lístků. Patří mezi takzvané plnokvěté. Listy jsou světle zelené, mají vejčitý tvar a na koncích se sbíhají do špičky. Květina dorůstá obvykle do výšky mezi 50 a 70 cm. Jedná se o poměrně odolnou trvalku, která dokáže kvést i dlouhá léta, má-li k tomu odpovídající podmínky. Ve volné přírodě na ni nejčastěji narazíte na loukách v blízkosti smíšených lesů. Roste převážně v nižších nadmořských výškách. Rostlina má ráda teplejší klima a dlouhodobě příliš dobře nezvládá nepříznivé povětrnostní podmínky.
Pokud se rozhodnete pivoňku čínskou pěstovat doma na zahradě, vyberte pro ni světlé místo, kde bude chráněná před větrem a silnějším deštěm. Nedostatek slunečního svitu bývá častým důvodem, proč lactiflora nekvete, případně okvětní lístky brzy po vyrašení žloutnou a postupně opadávají. Květina potřebuje pravidelnou zálivku, ovšem opakované přelévání pro ni bývá fatální. Půda by měla být stále vlhká, nikoliv však bahnitá.
Pivoňka čínská je ideální okrasou na velké slunné terasy, do záhonů podél vchodových dveří či plotů, které jí mohou mimo jiné poskytnout oporu pro růst. Můžete ji zkusit vysadit i do smíšeného záhonu či na zahradní skalku, je třeba ale počítat s tím, že ostatní rostliny pivoňka velmi rychle přeroste a zastíní.
2) Paeonia officinalis
U nás známá jako pivoňka lékařská, je jeden z mála našich původních evropských druhů. Pro své léčivé účinky se u nás pěstovala již ve středověku. Dnes je hojně rozšířena v několika státech především na jihozápadě kontinentu jako například ve Francii, Itálii, Španělsku, ale i v Chorvatsku.
Plně vzrostlá květina je o něco menší než výše zmíněná lactiflora, nejčastěji dorůstá výšky okolo 45 cm, výjimečně přes půl metru. I tento druh řadíme mezi byliny s dužnatým stonkem. Ten je prvních několik let pokrytý drobnými chloupky, které ale časem začnou postupně opadávat. Listy lékařské pivoňky jsou nápadně dlouhé a úzké, rostou obvykle ve větším počtu na malých tenkých větvičkách po celé délce široké lodyhy, často jsou více laločnaté.
U tohoto druhy pivoňky si můžete pro domácí pěstování vybrat hned z několika uměle vyšlechtěných kultivarů (např: Alba plena, Rosea plena, Rubra plena aj.), které se liší především barvou květu. Vysazujte ji vždy na světlé místo, odkud už ji ideálně časem nebudete stěhovat, protože to nemá zrovna v lásce. Na pěstování je pivoňka lékařská lehce náročnější, vyžaduje provzdušněnou, stále vlhkou půdu bohatou na živiny. Proto je vhodné pravidelné přihnojování
I officinalis řadíme mezi plnokvěté odrůdy. Z bujarých květů, nejčastěji sytě růžové nebo světle fialové barvy, se vyrábí směs na přípravu čaje, vonných olejů, ale také přírodních tinktur na potírání drobných ran. V přírodní medicíně se poměrně hojně využívá mimo jiné i kořen této rostliny. Odvar z něho údajně ulevuje od akutních křečí, bolestí hlavy, také se ale někdy doporučuje jako podpůrná léčba revmatismu a dny. Pozor, čerstvě utržené okvětní lístky květiny však rozhodně nekonzumujte, obsahují totiž větší množství tříslovin, které mohou dráždit žaludek, vyvolávat pocit na zvracení, u citlivějších lidí dokonce průjmy. Konzumace této bylinky v jakékoliv formě se nedoporučuje také těhotným ženám, u kterých může v krajním případě dokonce vyvolat potrat.
3) Paeonia suffruticosa
První z dřevitých druhů pivoněk na našem seznam je suffruiticosa, kterou většina z nás bude znát spíše pod názvem pivoňka keřovitá. Jedná se o nenáročnou mrazuvzdornou trvalku, která dorůstá obvykle do výšky okolo jednoho metru. Pokud se jí ovšem v místě daří, může plně vzrostlá rostlina měřit až ke dvěma metrům.
Jedná se opět o druh pocházející z Číny, kde byl dříve hojně pěstován hlavně na císařských dvorech coby okrasný keř, stejně jako v Japonsku, kam se velmi rychle rozšířil. Suffruiticosa má širší ploché listy s nevýrazným drobným žilkováním, vejčitého tvaru. Květy tohoto druhu jsou obzvláště velké a těžké. Zajímavé je na nich také to, že mají opravdu pestrou škálu barevných variací. Na jednom keři můžete najít běžně květy v bílé, také ale v několika různých odstínech červené barvy, přes růžovou až po sytě fialovou.
Pivoňka keřovitá vytváří poměrně silný rozvětvený kořenový systém, který často zapouští do hloubky až 80 cm, proto vyžaduje lehkou provzdušněnou půdu a především i okolo sebe potřebuje dostatek prostoru. Ideální umístění je opět světlé stanoviště, snese ale i polostín. Časté přesazování rostlině spíše škodí, stejně jako dlouhodobé vystavování větru. Neděste se, když s příchodem podzimu začne pivoňka shazovat listy. Suffruticosa patří mezi opadavé keře.
4) Paeonia delavayi
Česky jednoduše pivoňka delavayova je nízký keř pocházející z východní Asie. Divoce roste převážně v křovinatém či přímo zalesněném terénu se sušší půdou bohatou na živiny. Název nese rostlina po svém objeviteli, misionáři a botanikovi Père Jeanu Marie Delavayiovi. Jedná se o jednu z mladších odrůd pivoňky. Delavayi ji popsal až koncem 19. století během své misie v Jün-nan (Čína). Dodnes je tento druh endemit, který roste divoce pouze na území Číny. Ve své domovině dostala tato pivoňka lidový název diān mǔdan.
Rostlina má poměrně tenké, přesto dřevnaté stonky, které obvykle dorůstají do výšky mezi 150 a 180 cm. Větvičky mají nejčastěji tmavě hnědou barvu, někdy také lehce do fialova. Listy jsou zelené, ale některé mohou mít právě také okraje lemované světle hnědým žíháním.Rostou střídavě ve dvou řadách po celé délce hlavního stonku na delších větvičkách. Listy blíže ke stonku vyrůstají samostatně, ke konci větve se však objevují i troj nebo dokonce pětilaločnaté. Nejčastější barva květu je tmavě červená, až do hněda, také se ale můžeme setkat s oranžovou a žlutou.
Paeonia delavayi je zapsána v tzv. Červené knize čínských rostlin, což znamená, že se jedná o silně ohrožený druh. Až na pokraj vyhynutí tuto rostlinu dostalo především nekontrolované kácení pro její kořeny, které jsou velmi žádaným zbožím na trhu čínské tradiční medicíny. Mimoto ale divoce rostoucí keře ohrožuje dlouhodobě také Botrytis paeoniae, což je poměrně agresivní druh šedé plísně.
Jinak se jedná o vzácnější, přesto velmi oblíbenou květinu do okrasných zahrad. Je poměrně nenáročná, nesnáší jen přelévání, které by způsobilo, že by rostlina delší dobu stála ve vodě, a silný vítr, který jí může polámat větve.
5) Paeonia obovata
Tento druh si u nás vysloužil hned několik různých jmen. Nejčastěji se používá pivoňka okrouhlá, také se ale můžete setkat s lidovým označením bylinná či lesní.
Do Evropy přivezl obovatu E. H. Wilson na přelomu 19. a 20. století. Svůj původ má pravděpodobně na jihovýchodě Ruska poblíž Vladivostoku. V současné chvíli je výskyt pivoňky okrouhlé ve volné přírodě spíše ojedinělý, v Rusku je zapsána v Červené knize silně ohrožených druhů. Setkat bychom se s ní tedy mohli ještě v několika částech východní Asie a v ostrovních oblastech Japonska (např. Hokkaido a Schikoku).
U tohoto druhu bychom jako laici na první pohled nejspíš ani neřekli, že se vůbec jedná o pivoňku. Obovata je nízká zelená bylina s poměrně tenkým dužnatým stonkem. Květ obvykle tvoří sudý, jen malý počet kulatých okvětních lístků bílé barvy. Listy jsou poměrně široké, mají vejčitý tvar a rostou většinou po pěti na krátkých silnějších větvičkách z čtyřhranné lodyhy.
Jedná se snad o jediný druh z rodu Paeonia, který zvládne přežít bez úhony i dlouhodobý nedostatek světla. Nejčastěji bývá součástí hustého podrostu v suchých půdách listnatých a smíšených lesů, tudíž je většinu dne skutečně spíše ve stínu. Výška dospělé rostliny obvykle nepřesahuje 40 až 50 cm, je nenáročná a v lokalitách, kde ještě stále roste divoce, je prakticky považována za plevel.
6) Paeonia tenuifolia
Pod tímto latinským názvem se skrývá květina u nás známá spíše jako pivoňka koprolistá nebo také úzkolistá. Název je více než příhodný, větve a listy totiž skutečně kopr přípomínají.
Tento zvláštní druh bylinné pivoňky je velmi drobný, výška rostliny většinou nepřesáhne 40 – 50 cm. Jedná se o nenápadnou vytrvalu skalničku, která zvládne teploty až k -40 stupňům. Na pěstování není příliš náročná a ideálně se hodí právě na okrasné skalky či vyvýšené smíšené záhony. Na rozdíl od většiny druhů pivoněk nebude totiž utlačovat okolní rostliny. Jednak není nijak prostorově náročná a jednak roste velmi pomalu.
Tenuifolii vyhovuje suchá provzdušněná půda, jakou jí obvykle poskytují stepi a smíšené lesy v její domovině, a to hned v několika státech na jihovýchodě Evropy. S divoce rostoucí pivoňkou koprolistou se dnes můžete běžně setkat v Rumunsku nebo Maďarsku, také ale například v Gruzii.
Tato pivoňka se vyznačuje menšími, spíše uzavřenými a sytě rudými květy silně aromatické vůně. Květ má obvykle menší počet zaoblených okvětních lístků, které obklopují střed se shlukem výrazně žlutých pestíků. Oproti jiným druhů pivoněk kvete bohužel tenuifolia velmi krátce. Z květů se tak můžete obvykle těšit pouhé necelé dva měsíce, konkrétně od dubna do května.
7) Paeonia californica (kalifornská)
Pivoňka kalifornská, někdy také přezdívaná divoká, je endemický druh původem z USA. Ve volné přírodě roste pouze na jihozápadě Kalifornie, odkud také pochází její název. Ve své domovině je tento druh rozšířen poměrně hojně, domácí pěstování je ovšem poněkud ošemetná záležitost.
S californicou se můžete setkat na horských svazích, na jihu státu roste spíše při pobřeží na suchých loukách či kamenitých stráních. Obecně se jí velmi daří v lokalitách poblíž smíšených lesů s hustým křovinatým porostem, kterého bývá součástí. Zajímavé je, že tento druh má vegetační klid během léta, kdy se obvykle stahuje pod zem. Rostlina je plně mrazuvzdorná a na povrch se často dere až s příchodem prvních chladnějších dnů začátkem října.
Půda pro vysazení musí být suchá a dobře provzdušněná. Rostlině nevadí chladnější klima ani vítr, co ovšem nezvládá, je vyšší vzdušná vlhkost a časté deště. Pokud jste tedy začínající nadšený pěstitel, od tohoto druhu vás budou zkušenější spíše odrazovat, protože běžné zalévání bude pravděpodobně pro californicu fatální.
Ačkoliv se jedná o bylinu, je dobré vědět, že patří mezi opadavé druhy pivoněk. Listy jsou členité, s výraznějšími laloky, mají světle zelenou barvu a jednoduché žluté žilkování. Květy u tohoto druhu nejsou příliš nápadné, vypadají nicméně velmi neobvykle a zajímavě. Okrouhlé okvětní lístky se viditelně překrývají, směrem od středu mají tmavě fialovou nebo dokonce černou barvu, která přechází do červené. Okraje lístků bývají často lemované slabým žlutým proužkem. Květ je většinu času prakticky uzavřený to tvaru koule.
8) Paeonia japonica (japonská)
Pivoňka japonská nese název po své domovině, divoce ale dnes roste také v pobřežních oblastech Koreje a Mandžuska. Jedná se o nízkou vytrvalou bylinku, která obvykle roste do maximální výšky okolo 45 cm, výjimečně i více.
Tento druh je zajímavý tím, že kvete pouze bíle. Obvykle mívá šest až osm kulatých okvětních lístků, které se navzájem lehce překrývají, přesto bývá květ spíše otevřený. Lístky jsou pravidelně seskupené kolem plochého středu s velkým množstvím dlouhých žlutých pestíků. Listy jsou poměrně široké, mají vejčitý tvar. Nejčastěji rostou v lichém počtu na kratších vzpřímených větvích střídavě po celé délce hlavního stonku.
Japonskou pivoňku bychom mohli běžně najít v lesním podrostu, na sušších loukách a stráních. Vyhovuje jí kyselá půda bohatá na živiny, ideální je spíše suchá, zvládne ale i mírně vlhkou. Pokud se rozhodnete si ji pořídit na zahradu, umístěte ji nejlépe do polostínu, přímé sluneční světlo jí nedělá dobře. Jinak japonica není na pěstování nijak zvlášť náročná, jedná se o poměrně oblíbený nízký okrasný keříček, který ale stále řadíme mezi byliny neboť stonky jsou dužnaté.
Jedná se o běžné exempláře větších botanických zahrad, lze ji ale bez problémů umístit i na skalku nebo kamkoliv do částečně zastíněného koutu zahrady jako solitéru. Při správné péči vykvétá tato pivoňka začátkem května, kvete ovšem po velmi krátkou dobu, obvykle ne déle než 10 – 14 dní.
9) Paeonia emodi (himalájská)
Květina známá pod českým názvem pivoňka himalájská, v anglicky mluvících zemích se velmi často používá též označení Mount emodus peony. Původ má emodi ve Střední Asii. V současné době je ve volné přírodě poměrně hojně rozšířena na území Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Turkmenistán a Kazachstánu. Název ovšem nese po své domovině, a tou je několik horských oblastí na západě Tibetu a Nepálu.
Navzdory své velikosti patří mezi byliny. Výška stonku zhruba do prvních tří let života rostliny může dosáhnout až 120 cm. Jedná se o odolnou trvalku, která bez problémů snáší teploty až kolem -20 stupňů, během období vegetačního klidu se stahuje pod zem. Od jara do podzimu kvete himalájská pivoňka formou velkých bílých květů s výrazným žlutým středem obklopeným obvykle šesti až deseti kulatými okvětními lístky. Zajímavé je, že hlavní stonek rostliny bývá rozvětvený, jeden tak může na svých vrcholcích nést až pět květů. Listy tohoto druhu jsou členité na několik dlouhých ostrých laloků vejčitého tvaru, které se ke konci viditelně zužují do špičky.
Tato pivoňka pochází z oblastí s vyšší nadmořskou výškou mezi 1800 a 2500 metry nad mořem. Díky tomu je opravdu odolná, nevadí jí chladnější klima ani náročnější povětrnostní podmínky. Roste převážně na sušších horských loukách a stráních, ovšem nedělá jí problém zakořenit ani ve skalnatějším terénu. Často bývá součástí divokých křovin, které rostou ve velkých trsech na úpatí hor.
V Asii se pivoňka himalájská běžně využívá pro přípravu nejrůznějších přírodních léčiv. Pozitivní účinky má údajně u pacientů s astmatem, vysokým krevním tlakem či arteriosklerózou. Odvary z lisů a hlavně kořenů také mohou pomoci ulevit při akutních průjmových onemocněních.
10) Paeonia ludlowii
Tato pivoňka, která je u nás běžně známá pod označením ludlowova, nese jméno po svém objeviteli, botanikovi a cestovateli Franku Ludlowovi. Narazil na ni na počátku 20. století během svých cest po Himalájích. Svůj původ má sice rostlina na jihovýchodě Tibetu, nutno ovšem říci, že dnešní velmi skromná populace tam byla vysazena uměle a přežila jen díky snaze místních lidí zachránit tento krásný keř. Jakmile se totiž ve 30. letech dostala pivoňka ludlowova do povědomí veřejnosti, ze svých původních stanovišť ve volné přírodě začala rapidně mizet.
Jedná se o velmi vděčný keř, který běžně dorůstá až do výšky dvou metrů. Je vytrvalý a plně mrazuvzdorný, neohrozí ho ani silný vítr či déšť. Ideální umístění této rostliny je podél vyššího plotu, který jí poskytne částečný stín a časem také oporu. Ludlowii má poměrně silné dřevnaté stonky. Velké světle zelené listy, členité na dlouhé ostré laloky, vyrůstají obvykle ze stonku nejméně půl metru nad zemí. Na samém vrcholku je hlavní stonek obvykle rozvětvený do velkého počtu samostatných větví. Pivoňka kvete v podobě polouzavřených sytě žlutých květů, které na svou omamnou vůni a zářivou barvu v létě lákají motýly a včely.
Ludlowii patří mezi opadavé keře, na zimu není potřeba ho nijak chránit před mrazem. Hlízy bezpečné ukryté pod zemí přečkají bez úhony teploty i kolem -20 stupňů. Na pěstování není tento keř nijak zvlášť náročný, vyhovuje mu neutrální vlhká půda, tudíž od vás prakticky bude vyžadovat pouze občasnou střídmou zálivku. V době kvetení, tedy obvykle začátkem května až do konce června,a je také vhodné přihnojování.
Zdroje
- https://www.idnes.cz/hobby/zahrada/pestovani-pivonek-typy-stanoviste-pece-hnojeni.A180604_125528_hobby-dilna_mce
- https://www.ireceptar.cz/zahrada/pivonky-druhy-pestovani-30000518.html
- https://www.tipio.cz/pivonka/
- https://panemzahrady.cz/rostliny-a-kvetiny/druhy-pivonek-a-mnohem-vic/
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Pivo%C5%88ka
- https://www.flowermeaning.com/peony-flower-meaning/
- https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/pivonka-na-zahrade-nemuze-chybet
- https://botany.cz/cs/paeonia-delavayi/
- https://www.rostliny.net/rostlina/Paeonia_delavayi#.Y819FHbMJPY
- http://www.ibotky.cz/clanky/herbar-pivonky/237-paeonia-obovata-maximowicz.html
- https://living.iprima.cz/pivonka-koprolista-nejvzacnejsi-mezi-pivonkami-klenot-pro-vasi-skalku-90474
- https://calscape.org/loc-California/Paeonia-californica-(California-Peony)?srchcr=sc633cb693b81f1
- https://www.rostliny.net/rostlina/Paeonia_japonica#.Y87rPHbMJPY
- https://www.missouribotanicalgarden.org/PlantFinder/PlantFinderDetails.aspx?kempercode=a252
- https://candide.com/ZA/plants/fc9589d3ef15d6a222fea3958bdba576
- https://www.havlis.cz/karta.php?kytkaid=5222
