17 důvodů, proč si (ne)pořizovat jagdteriéra

Pro širokou veřejnost je toto plemeno prakticky neznámé, a mnoho lidí by ho mohlo považovat za roztomilého voříška. Malý atletický pejsek s hladkou nebo hrubou srstí čokoládově hnědý nebo černý s pálením by mohl mnohé lákat k pohlazení. V případě jagdteriéra by to ovšem nemusel být právě dobrý nápad. Je tedy právě jagdteriér vhodným kamarádem právě pro vás?

SEDM důvodů, proč si POŘIZOVAT jagdteriéra

• Pokud je náplní vaší práce,, myslivecká latina´´, nebo se tomuto odvětví kynologie vášnivě věnujete ve volném čase, je jagdteriér jako stvořený právě pro vás.
• Tento postavou malý pejsek je jako živé stříbro. Energie a temperament z něj přímo čiší.
• Ač je jagdteriér poměrně mladé plemeno, našel si velmi rychle cestu na výsluní mezi myslivci. Je to  neúnavný pracant.
• Díky jeho velikosti to může znít poněkud úsměvně, ale jagdteriér se neztratí ani jako výborný hlídač.
• Při správném vedení je velmi fixován na svého pána, kterému je naprosto oddaným pomocníkem.
• Jeho roztomilý výzor malého čertíka přímo láká k tomu, vzít si jagdteriéra do postele. S tím byste u něj nepochodili. Je naprosto spokojený venku a byt mu nesvědčí. 
• Chovatelé u něj odvedli opravdu dobrou práci. Vyšlechtili skvělého pomocníka do lesa, který vyniká mimo jiné výborným čichem a chutí aportovat.

DESET důvodů, proč si NEPOŘIZOVAT jagdteriéra

• Malá postavička jagdteriéra evokuje pocit, že musí být chráněn a rozmazlován. U tohoto plemene je to cesta do pekel.Výcvik a výchova jagdteriéra je opravdu velmi časově náročná.
• Jagdteriér je pes jednoho pána. Bude ochotný respektovat v určité míře ostatní členy rodiny, ale nikdy k nim nebude mít takový vztah, jako ke svému vyvolenému pánovi.
• Při práci v lese je velmi důležité, aby myslivec věděl, kde se pes nachází. Jagdteriér opravdu není tichý společník.
• Jak je patrné z názvu tohoto plemene, je to teriér. A teriér je ve psím světě téměř vždy synonymem pro tvrdohlavost.
• Pakliže vás tento roztomilý čertík zaujal, vězte, že se opravdu nejedná o pejska pro začátečníka. Jagdteriér patří do rukou zkušeného psovoda.
• Nudící se jagdteriér chovaný v bytě je, i přes svou malou postavu,  rozeným architektem, bytovým designérem, podlahářem. Obvykle jeho úpravy interiéru majitel nekvituje s povděkem.
• Hrubosrstá varieta jagdteriéra potřebuje několikrát do roka úpravu srsti trimováním. Jedná se o odborné vytrhávání odumřelé srsti. Jagdteriér se nikdy nestříhá. Hladkosrstí psi naopak dvakrát ročně intenzivně línají.
• Pokud svého jagdteriéra nebudete lovecky vést a pořídíte si jej pouze na mazlíka, s vysokou pravděpodobností bude nemyslitelné pustit jej v přírodě z vodítka. Má opravdu silně vyvinutý lovecký pud.
• Jagdteriér je ,,pan pes´´ a od ostatních psů si nejenže nenechá nic líbit, ale naopak ještě sám rád rvačku vyvolá. Proto není právě vhodný k držení ve smečce nebo k jiným psům obecně.
• S dětmi moc trpělivost nemá. I když je to tvrďák a nějaké to kousnutí od lišky bere s klidem, k malým dětem právě shovívavý není. K těm starším, pokud jsou dostatečně poučeny jak se k němu chovat, je vhodnější. Díky své povaze a zaměření s jinými domácími mazlíčky s nejvyšší pravděpodobností kámoš nebude.

Shrnutí

Přesto, že je jagdteriér velikostí, tvarem, typem srsti i barvou, nepříliš zajímavým zvířátkem, své obdivovatele si dozajista našel. Díky své pracovitosti, ostrostia téměř univerzálnímu využití v myslivecké praxi si získal mnohá srdce vášnivých nimrodů. S velkou dávkou zkušeností a trpělivosti by mohl být i originálním společníkem aktivním lidem bez dětí nebo s dětmi již odrostlými. 

Obecná charakteristika jagdteriéra

Jagdteriér v mysliveckých kruzích získal velkou oblibu zejména díky své pracovní univerzálnosti. Je vynikající na stopě, ve vodě, i v noře. Tento srdnatý pes se odvážně postaví i divokému praseti. Avšak skvělá povaha a genetické predispozice dělají jen ,,půl práce´´. Od prvních týdnů je třeba se jagdteriérovi intenzivně věnovat co se týče výchovy a výcviku. Nemalou část této práce odvede už chovatel před tím, než předá štěně novému majiteli. Je třeba si uvědomit, že jagdteriér je především pracovní plemeno a nepostihla ho nikdy žádná vlna ,,módnosti´´ jako mnohé jiné teriéry. Těm sice plemenitba přidala na kráse, ale mnohdy zásadně ubrala na charakteru.. Naopak šlechtění jagdteriéra se stále ubírá ,,loveckým´´ směrem a jeho vynikající vlastnosti pracovního psa jsou neustále podporovány výběrem vhodných rodičovských párů.

I. Povaha

 Povahové rysy jagdteriéra se vyznačují vrozenou ostrostí a tvrdostí. Připočteme-li k tomu jeho nadprůměrnou ochotu k jakékoliv práci v honitbě, téměř vrozenou hlasitost a výborný nos, dokáže jagdteriér podávat skutečně špičkové výkony. I přes svou tvrdost, ostrost a nedůvěru k cizím lidem je jagdteriér při vhodném vedení zcela ovladatelný. Jagdteriér disponuje na základě svého zděděného potenciálu značnou tvrdošíjností, kterou však lze stálým cvičením vhodně usměrnit. Jagdteriérovi je přisuzována navíc i výrazná svobodymilovnost, na kterou je třeba při držení psa brát ohled. Je třeba si uvědomit, že jagdteriér není „pokojovým psem“ a podmínkám jeho ustájení je třeba věnovat rovněž adekvátní pozornost. Současně je nutno zdůraznit, že časté kontakty se svým pánem jsou předpokladem nejvyšších výkonů jagdteriéra při práci v honitbě. Je to pes, který uznává jediného pána jakožto vůdce smečky, a proto tuto skutečnost nelze v žádném případě spustit ze zřetele nebo jí podcenit. (zdroj)

II. Vzhled

Jagdteriér je malý, černý nebo hnědý pes s červenými znaky, dobrých proporcí, mírně obdélníkového formátu. Kohoutková výška psů i fen se pohybuje v rozmezí 33 – 40 cm. Hmotnost vždy odpovídá výšce a tělesné stavbě. 

Hlava je poněkud protáhlá, klínovitá. Nos je černý, u hnědých jagdteriérů odpovídá barvě srsti. Oči jsou malé, tmavé a hluboko uložené, s odhodlaným výrazem. Standard vyžaduje silné čelisti s velkými zuby a dokonalým nůžkovým skusem.  Chybějící zuby se netolerují – pes musí mít všech 42 zubů.

Silný, ne příliš dlouhý krk přechází v rovný, silný hřbet a silně osvalená bedra a záď.Hrudník je hluboký, ne příliš široký s žebry zasahujícími daleko dozadu. Dolní linie probíhá v elegantním oblouku dozadu přes krátké pevné slabiny až po lehce vtažené břicho. Ocas se kupíruje zhruba o ⅓ délky. Nesmí se přetáčet nad hřbet. V zemích, kde je krácení ocasu zákonem zakázáno, by měl být nesen vodorovně nebo lehce zahnutý ve tvaru šavle.

Končetiny jsou rovné a rovnoběžné se silnými kostmi. Tlapy s těsně sevřenými prsty směřují rovnoběžně a nevytáčejí se dovnitř ani ven v klidu ani v pohybu. Chod je prostorný, plynulý, se silným posunem zezadu. Nikdy strnulý.

Kůže je silná, pevně přiléhá a netvoří záhyby ani lalok. Jagdteriér může mít dva typy srsti. Buď hladkou, hustou, tvrdou drsnou srst nebo odolnou hladkou srst.

Barva je černá, tmavě hnědá nebo černošedě melírovaná s červenožlutými, ostře ohraničenými, čistými odznaky na obočí, tlamě a hrudi, na končetinách a kolem řitního otvoru. Světlá i tmavá maska jsou rovnocenné; malé bílé odznaky na hrudi a prstech tlap se tolerují (zdroj).

III. Vztah k dětem a domácím mazlíčkům

K úplně malým dětem jagdteriéra příliš nedoporučujeme. I když je přirozeně velmi odolný a nedává hned najevo nepohodlí nebo bolest, není právě trpělivou chůvičkou. Naopak s jeho energií by byl skvělým kamarádem starším dětem, které už se psy zacházet umí a respektují jejich potřeby. Avšak vždy je velmi rozumné nenechávat s dětmi psa o samotě.

Vzhledem k tomu, že se jedná o lovecké plemeno, může být soužití s jinými domácími mazlíčky poněkud problematické. Zejména ve chvíli, kdy se dá před jagdteriérem jiné zvíře do pohybu. I to však lze omezit důkladným výcvikem. K jiným psům se pro svou přirozenou ostrost, až rvavost, příliš nehodí. V tomto případě vzhled čertíka naprosto odráží charakter psa.

IV. Výchova a výcvik

Jak už jsme vás informovali výše, jagdteriér je velmi specifické plemeno  primárně využíváno v myslivosti. Vyžaduje opravdu zkušeného vůdce a nároky na výchovu a výcvik jsou jak časově, tak zkušenostmi velmi vysoké. Velmi pěkně je zpracována metodika výcviku pro práci v myslivosti zde. Jagdteriér vyžaduje velmi důslednou výchovu a pevné nervy. I drobnou chybu nebo nedůslednost vám tento pejsek neodpustí. Díky přirozené inteligenci, a tvrdohlavosti vlastní většině teriérů, dokáže jakékoliv ,,slabosti´´ svého páníčka velmi dobře využít ve svůj prospěch.

V. Zdraví a péče

Toto temperamentní plemeno je, co se týče zatížení vrozenými onemocněními, doslova prolezlé zdravím. Jagdteriér si, snad kromě úrazů způsobených při práci, v podstatě celý život vystačí jen s preventivními prohlídkami a očkováním. Jediné onemocnění, na které se chov v ČR testuje je PLL (primární luxace čočky ). Jedná se o oční vadu vedoucí až k oslepnutí. Genetické laboratoře nabízejí i testování na  EIMM (zátěží indukovaná metabolická myopatie ), které zapříčiňuje slabosti všech končetin a těžké bolesti svalů v důsledku fyzického cvičení – například lovu.(zdroj) 

VI. Náročnost

Pomineme-li opravdu velkou náročnost jagdteriéra na výcvik a výchovu, jak jsme uvedli výše, není toto plemeno na tělesnou ,,údržbu´´ nijak náročné. Pravidelná kontrola očí, uší, zubů a drápů a péče o srst, je stejná, jako u jiných plemen. Díky vitalitě a pevnému zdraví jagdteriéra jsou nároky na veterinární péči spíše zanedbatelné. Vzhledem k tomu, že se jedná o malého psa, nejsou ani výdaje za krmivo nijak astronomické. Avšak pokud bude váš jagdteriér využíván v praxi, doporučujeme se s chovatelem poradit o vhodných výživových doplňcích a značce krmiva pro psy v zátěži. Klasické receptury by tomuto akčnímu pejskovi nemusely dodat dostatek potřebných živin a energie.

Pořizovací cena jagdteriéra  s PP není nijak vysoká. I u velmi kvalitních štěňátek se pohybuje kolem 5.000,-  Kč. Pokud se nechcete účastnit výstav nebo aktivně chovat, můžete se u chovatele informovat, zda nemá štěňátko v pet kvalitě nebo nestandardního jedince nevhodného do chovu. Zkušený chovatel už u velmi malých štěňátek může poznat, zda jsou vhodná spíše na mazlíčka(pet kvalita – barva nebo rozložení znaků atd.. ) nebo mají drobnou vývojovou vadu vyřazující z chovu ( špatný skus, nesestouplá varlata, zálomek na ocásku atp…). Taková štěňátka bývají výrazně levnější, než zvíře, které má naději prosadit se na výstavách nebo v chovu. Nežli si zaopatřit jagdteriéra od překupníka nebo z takzvaného domácího chovu, zvažte prosím adopci. Tento způsob obstarání pejska může mít i mnoho výhod. Z adopce můžete získat pejska již naučeného hygieně, samostatnosti a se základním výcvikem. U starších zvířat můžete vybírat i podle povahy. Zkušený personál útulku nebo dobrovolník z dočasné péče může doporučit pejska na míru přímo do vaší domácnosti. Většina pejsků a fenek už bývá i kastrována, aby se předešlo nežádoucím nehodám, a všichni mají platné očkování, čip a jsou pod pravidelnou veterinární kontrolou. 

VII. Historie

Jagdteriér je vedle českého teriéra jediným evropským ( tedy kontinentálním ) teriérem, který se na kontinentě uplatnil jako lovecký pes. Pochází z Německa a vznikl ve dvacátých letech 20. století záměrným šlechtěním tmavých anglických hrubosrstých teriérů – foxteriéra, lakeland teriéra a velšteriéra a některých dalších tmavě zbarvených teriérů, jako např. manchesterského teriéra. Výraznou podobnost s manchester teriérem pak podtrhuje především hladkosrstá varieta jagdteriéra. Chov začal v Německu krátce po první světové válce, jagdteriér tedy patří k nejmladším teriérům. Před první světovou válkou byli v Německu chováni k loveckým účelům především foxteriéři a lakeland teriéři. Lovci však požadovali psa, který by byl tmavé barvy a nebyl při lovu tak nápadný jako světlý pes, a zároveň aby byl všestranně využitelný. Cílem šlechtění tedy bylo zlepšit lovecké vlastnosti foxteriéra, získat psa tmavé barvy, který by byl v myslivosti všestranně využitelný, a to jak pro práci v noře, tak na povrchu i ve vodě. Jagdteriér byl poprvé předveden na výstavě psů v roce 1927 v Giessenu, a protože to bylo v době, kdy ještě nebyl uznaným plemenem, stalo se tak mimo prostory výstaviště Přesto se tento pes těšil nebývalému zájmu diváků. Jako plemeno byl jagdteriér uznán v roce 1933 (zdroj)

Přečtěte si také: 32 důvodů, proč si (ne)pořizovat psa a náš atlas psích plemen

VIII. Důležité informace

Kde koupit jagdteriéra?

Všechno jste zvážili a jste přesvědčeni o tom, že budete pro jagdteriéra dobrým páníčkem? Nuže dobrá!. Díky specifičnosti chovatelů plemene, jen málo chovatelských stanic uvádí aktuální webové stránky. Přikládáme tedy odkazy na Klub chovatelů jagdteriérů v Čechách a Slovenský klub chovateľov jagdteriérov, kde naleznete kompletní inzerci členů klubu, kteří mají k odběru nebo plánují štěňata jagdteriérů.

Pokud máte zájem o adopci tohoto plemene, pod seznamy chovatelských stanic naleznete odkaz na sdružení zabývající se pomoci jagdteriérům.

Chovatelské stanice v Česku

• Inzerce jagdteriér klubu
• Zobrazit všechny chovatelské stanice na Seznam.cz

Chovatelské stanice na Slovensku

• Inzerce jagdteriér klubu SK
• Zobrazit všechny chovatelské stanice na Zoznam.sk

Útulky, dočasné péče a depozity:

• teriér v nouzi
• facebookové stránky teriér v nouzi