Kočky nejsou tekuté, jejich tělo je ale k mačkání do škvír dokonale uzpůsobené

Galerie fotek: Kočky nejsou tekuté, jejich tělo je ale k mačkání do škvír dokonale uzpůsobené

1 / 5

Pohyblivá ramena pomáhají kočce protáhnout se i úzkou škvírou

Kočka samozřejmě nemění objem jako kapalina. Díky pružné páteři, pohyblivým ramenům a drobným klíčním kostem však může přizpůsobit držení těla prostoru, kterým prochází. Klíční kosti jsou malé a volně uložené, takže ramena netvoří pevný rám o neměnné šířce. Tyto anatomické vlastnosti kočkám podle odborného vysvětlení BBC Science Focus pomáhají protáhnout se velmi těsnými místy.

Rozhodující přitom není jediný rozměr mezery. Úzký, ale dostatečně vysoký otvor umožňuje kočce měnit polohu těla a postupně jím protáhnout hlavu, ramena a trup. Nízký průchod naopak vyžaduje, aby sklonila tělo a upravila způsob chůze. Právě rozdíl mezi úzkými a nízkými otvory prověřil experiment maďarského etologa Pétera Pongrácze.

Před nízkým průchodem kočky váhaly častěji než před úzkým

Výzkum probíhal v domácnostech majitelů, tedy v prostředí, které kočky znaly. Celkem bylo testováno 38 zvířat, do statistické analýzy se po vyřazení osmi případů dostala data od 30 koček. Kartonová přepážka blokovala dveře a nabízela vždy jeden z pěti postupně se zmenšujících otvorů. V jedné variantě klesala šířka při stejné výšce, ve druhé výška při stejné šířce. Poslední dva vysoké a úzké otvory byly užší než hlava testovaných koček. Podrobnosti uvádí plné znění studie v databázi PMC.

Před vysokými, ale stále užšími otvory výzkumník nezaznamenal, že by kočky předem měnily své chování podle šířky vlastního hrudníku. Přibližovaly se i k nejužším průchodům a jejich skutečnou průchodnost ověřovaly až při pokusu. Autor tuto reakci vykládá jako účelnou strategii pokusu a omylu, kterou umožňuje kočičí anatomie a opatrný způsob pohybu.

U nízkých otvorů byl výsledek jiný. Kočky před nejnižšími průchody zpomalovaly a váhaly už před vstupem i během něj. U menších otvorů také častěji hledaly náhradní cestu. Vyšší kočky takové řešení volily častěji než nižší.

Kočka zřejmě dokáže předem odhadnout, jak moc se bude muset přikrčit

Výsledky naznačují, že kočky při posuzování nepříjemně nízkého průchodu využívají představu o rozměrech svého těla. Nejde však o důkaz obecného sebeuvědomění. Studie sledovala konkrétní chování v jediném typu prostorového úkolu a sama uvádí, že použití podobného odhadu v dalších situacích musí prověřit budoucí výzkum.

Označení koček za „tekuté“ tedy vystihuje jejich schopnost měnit polohu a využívat pružnost těla, nikoli protéct libovolnou škvírou. Hranici vždy určuje tvar otvoru, rozměry konkrétní kočky a možnost přizpůsobit pohyb. Studie vyšla v časopise iScience.