Proč si lépe rozumíme se psy než se šimpanzi, když s nimi sdílíme více DNA?

Galerie fotek: Proč si lépe rozumíme se psy než se šimpanzi, když s nimi sdílíme více DNA?

1 / 6

Při výběru předmětu se psi řídili ukazováčkem člověka lépe než šimpanzi

Šimpanz je naším mnohem bližším evolučním příbuzným než pes. Genetická blízkost však sama neurčuje, se kterým druhem se nám bude snáze spolupracovat. Sociální schopnosti šimpanzů se vyvíjely především pro život mezi šimpanzi. Psi se naopak po generace přizpůsobovali prostředí, v němž hráli lidé zásadní roli.

Rozdíl ukazují pokusy s lidskými gesty. Natažený prst neodkazuje sám na sebe, ale směruje pozornost ke vzdálenému předmětu. V jednom přímém srovnání mělo 32 psů a 20 šimpanzů podat člověku jeden ze dvou předmětů. Psi dokázali ukázání využít při výběru. Šimpanzi pochopili, že mají něco podat, gesto jim však nepomohlo spolehlivě zvolit správný předmět. Vyplývá to ze studie s přímým srovnáním psů a šimpanzů.

Takový výsledek neznamená, že jsou psi obecně inteligentnější. Pokus měří úzce vymezenou schopnost použít lidské komunikační gesto při společné činnosti, nikoli celkovou inteligenci obou druhů. Výkon šimpanzů navíc ovlivňuje jejich zkušenost s lidmi i konkrétní podoba úkolu.

Už malá štěňata vyhledávají lidský pohled a dokážou se řídit gestem

Jedna z hlavních hypotéz předpokládá, že během domestikace získávali výhodu předci psů, kteří byli vůči lidem méně plaší a ochotněji s nimi navazovali kontakt. Výběr nemusel vytvořit jedinou zvláštní schopnost „rozumět prstu“. Mohl zvýhodňovat širší soubor vlastností, jako jsou zájem o člověka, oční kontakt a citlivost k jeho podnětům.

Opěrný bod poskytuje výzkum 44 psích a 37 vlčích štěňat ve věku od pěti do osmnácti týdnů. Vlčata měla intenzivní kontakt s lidmi, přesto se psí štěňata více přibližovala k neznámému člověku, častěji navazovala oční kontakt a úspěšněji využívala ukázání nebo značku u nádoby s potravou. Schopnost číst tato gesta se u psů projevovala už v raném věku.

Autoři zároveň odhadli, že dědičné rozdíly mezi štěňaty vysvětlovaly více než 40 procent variability jejich výsledků při čtení gest. Neznamená to, že geny určují 40 procent chování jednotlivého psa. Jde o statistický odhad rozdílů v konkrétním zkoumaném souboru.

I vlci se učí sledovat naše gesta, u psů se tato schopnost projevuje dřív

Domestikace není úplným vysvětlením. Ručně odchovaní vlci se mohou naučit využívat informace od lidí. Srovnání vlků a psů také ukázalo, že oba druhy dokážou člověku naznačovat polohu potravy a měnit své signály podle ochoty lidského partnera spolupracovat.

Rozdíl proto nespočívá v absolutní hranici mezi „chápajícím“ psem a „nechápajícím“ vlkem či šimpanzem. Psi však tyto schopnosti zpravidla projevují dříve a bez stejně intenzivní socializace. Jejich překvapivá výhoda nesvědčí o větší celkové inteligenci ani nepopírá naši příbuznost se šimpanzi. Ukazuje, jak výrazně může domestikace přizpůsobit jeden druh komunikaci s jiným.