10 nejoblíbenějších masožravých rostlin na pěstování

Když se zařizuje dům či byt, mnoho rodin považuje květiny v ozdobných květináčích za téměř nutnost. Zatímco dřív vítězily jako pokojové rostliny orchideje, monstery nebo kaktusy, nyní začínají naše domácnosti ovládat exotičtější kousky, a to masožravé rostliny. Láká nás nejen jejich odlišný, často nebezpečně vypadající vzhled, ale i jejich odlišný způsob života.

Otázkou však pro mnohé zůstává, jak druh vybrat? Masožravek existuje celá řada a jsou rozdílné nejen svou barvou, ale také velikostí i stylem, jak chytají hmyz – a právě díky této dovednosti jsou masožravé rostliny stále oblíbenější. Před každou koupí je však nutné rozmysle si, který druh je pro vás ten nejlepší, a my vám představíme ty neoblíbenější ze všech!

1) Rosnatka

Tato hmyzožravá rostlinka patří do čeledi rosnatkovitých, která má více než dvě stě druhů, v České republice rostou však jen tři, a je nejpočetnějším rodem masožravých rostlin. Samotný název rosnatek se odvíjí od drobných kapek připomínající rosu na každé tentakule, nebo-li žláznatého výčnělku, kterým jsou některé masožravé rosliny opatřeny. V závislosti na druhu může dorůstat jen pár centimetrů, nebo i jeden metr. Pokud s masožravými roslinami teprve začínáte, potom je rosnatka určena přímo pro vás, protože je na pěstování nejméně náročná – stačí jí jen slunné místo a sem tam nějaký lapený hmyz.

2) Láčkovka

Tento druh patří mezi nejrobustnější hmyzožravé rostliny, v přírodě se vyskytují především v tropických deštných lesích. Ve volné přírodě nejčastěji vytváří několik metrů dlouhé liány kořenící v zemi, příležitostně mohou růst i jako epifyty, tedy vyrůst na jiné rostlině, na které však neparazituje, ale vyživuje se sama. Hmyz lapá do až třiceticentimetrových láčků tvarem připomínající konvice s víky, které jí rostou z konců listů a jsou naplněné tekutinou. Hmyz k sobě láká nikoliv díky vůní květu, ale pomocí pachu, který připomíná kvasící ovoce. Na pěstování nejsou tak snadné, protože vyžadují vysokou vlhkost a světlomilnost. Když si však rozhodnete tuto masožravou květinu pořídit, můžete si vybrat z mnoha podob, od sytě rudých láčků až po žíhaně zelené, takže přinesou do domu či bytu pestrost a radost, a rozhodně se nemusíte bát, že vám i doma vytvoří metrové liány.

3) Mucholapka podivná

Asi nejznámější a velice pozoruhodnou masožravou rostlinou je mucholapka podivná, a to díky svým pastím. Listy rostou z úhledné růžice nejčastěji při zemi a končí laloky – pastí, která může být mnoha barev, nejčastěji v odstínech od sytě červené až po světle oranžovou. Okraje jsou opatřeny drobnými zoubky, aby při rychlém sklapnutí laloků k sobě nemohla hmyzí oběť upláchnout. Systém mucholapek se evolucí stal tak dokonalý, že rozezná živý hmyz od již mrtvého, který se ani neobtěžuje trávit. Kromě pozoruhodného lapacího systému je oblíbená pro bílé květy vyrůstající na vysokém stonku.

4) Špirlice

Ačkoliv se láčkovka považuje za nejrobustnější masožravou rostlinu, za největší je považována špirlice, jejíž některé druhy mohou dorstat až více než jednoho metru. Z listů se v průběhu růstu vyvinou trubicovité láčky. Pokud je však příliš sucho nebo nedostatek světla, listy se nenafouknou a láčky nevzniknou. Vyhledávanou masožravou rostlinou se stala především pro své květy kvetoucí na vysokých stvolech brzy zjara. Mají velice neobvyklý tvar – okvětní lístky rostou směrem k zemi a chrání vnitřní část květu vzhledem připomínající obrácený deštník, který v sobě skrývá pyl. Jedná se o obranný mechanismus proti opylení vlastním pylem, což je pro rostlinu geneticky nevýhodné. Špirlice miluje vodu, takže pokud si ji pořídíte, neváhejte ji postavit do podnosu s dešťovou vodou a klidně ji dát přes léto ven, aby načerpala co nejvíce ze slunce.

5) Tučnice

Nevelké, k zemi přilehlé tučnice jsou další z často vyhledávaných masožravých rostlin. Nemají láčky ani sklapovací pasti, jejich past je pro hmyz připravená na jejich listech pomocí lepkavého povlaku. Největší druhy tučnic mohou mít listy o průměru až dvacet centimetrů. U mnoha druhů neslouží však k lapací funkci, ale funguje i jako zásobník vody, k čemuž jim slouží složité vodní pletivo uvnitř listu. Mnohé z nich se tlačí k zemi, protože skrz jejich spodní stranu rostlina získává minerální živiny a vodu z hlíny. Pokud byste si tuto nenáročnou hmyzožravou rostlinku pořídili a vytrhli ji z hlíny, je možné, že se listy začnou sklánět k zemi, aby se přitiskly zpátky k půdě. Některé druhy mají vyvinutý kořenový systém, kdy kromě kořenů má tučnice pod hlínou i speciální listy jiné velikosti a tvaru, které čerpají výživu. Svou oblíbenost mezi pěstiteli získala tato masožravá květina díky nádherným květům podobajícím se orchidejím a její pach láká zvláště komáry, takže pokud tento bzučivý letní hmyz nemáte v lásce (a kdo taky má), je na čase pořídit si do bytu novou zelenou okrasu.

6) Darlingtonie kalifornská

Ačkoliv se svým vzhledem darlingotonie podobá špirlicím, nejsou si ani v nejmenším podobné! Stejně jako výše jmenované, utváří i ony trubicovitý láček, ale láčky rostou z růžic. Pokud by pěstitel přesazoval darlingotonii, musí si dávat pozor na její slabý kořenový systém, který se větví pouze na povrchu. Je však oblíbená pro své květy, které se i po plném rozkvetení podobají spíše poupatům. Rostlina se tím chrání proti opylením vlastním pylem. Darlingotonie je vhodná především pro pěstitele, kteří nemají příliš teplý byt, protože této masožravé rostlině vyhovuje teplota okolo dvaceti stupňů a na rozdíl od většiny oblíbených hmyzožravých rostlin snese i polostín. Co jí však nesmíte odepřít, je pořádná vlhkost zeminy.

7) Heliamfora

Dlouhověká, mezi lidmi málo známá, ale přesto oblíbená masožravá rostlina se zvláštním názvem heliamfora, je vzdálenou příbuznou špirlice, avšak její vzhled je odlišný. Hmyzí potravu loví do láčků, které vyrůstají z růžice mělce uložené v oddenku. Časem a při šikovnosti pěstitele se z oddenku stává stromkovitě větvený kmen, který může měřit i jeden metr (v případě, že roste kolem jiného stromu, může dosahovat až čtyř metrů). Jednotlivé druhy se od sebe mohou lišit velikostí láčků i jejich barvou, takže si můžete vybrat mezi zelenými, žlutozelenými nebo červenými láčky, které však postrádají záklapku, jako je tomu u špirlic. Jejich obsah je tak v přírodě neustále ředí dešťovou vodou, takže se spekuluje, že masožravost je pro rostlinu podružná. Díky tomu, že rostlina veškerou svou energii věnuje do tvorby láčků, její květy postrádají eleganci, jako je tomu u špirlic, ale přesto se pěstitelé mohou těšit z drobných bílých kvítků. Kdo je pozorný, všimne si i drobných chloupků na vnitřní straně láčků. Je pak velice zajímavé nerušeně sledovat, jak heliamfora tráví svou hmyzí oběť.

8) Rosnolist

foto od incidencematrix

Rosnolist je oblíbenou hmyzožravou rostlinou, ačkoliv její pěstování nepatří mezi nejjednodušší. Nejdůležitější je myslet na to, že jako jedna z mála rostlin nesnese přesazování, a to zvláště proto, že má velice křehké kořeny, které se nedokáží regenerovat ani se nevytváří náhradní, díky kterým by mohla rostlina přežít. Dále je potřeba věrně napodobit přírodní podmínky, ve kterých se rosnolist běžně vyskytuje. Pokud ale zvládnete výše zmíněné podmínky pro úspěšný růst této masožravé rostliny, bude se jí u vás dařit. Její tenké, štětinkami a slizem pokryté listy rostoucí ve spirále mohou dorůstat až dvaceti centimetrů, ale jsou krátkověké, takže se často můžete těšit na nové a nové listy. Kromě toho, rostlina vytváří zjara svého druhého roku žluté, ne příliš velké květy.

9) Byblida

foto od VanLap Hoàng

Australská hmyzožravá rostlina miluje, stejně jako ostatní masožravé rostliny, vlhko a to dokonce tak moc, že ve volné přírodě roste i na březích vodních toků nebo v zaplavovaných půdách. Oblíbená pěstiteli je hlavně pro svou nenáročnost. Vzhledem jsou podobné rosnatkám a listy se rozvíjí ve spirále jako listy rosnolistu. Každý kousek rostliny je pokryt žlaznatými chloupky, na jejich konci leží kapka lepivého slizu. Na rozdíl od rosnatek, byblida je zcela nehybná a svou kořist nechá sednout na sebe, místo toho, aby ji lapala. Oblíbená je také pro třásnité květy od fialové až po bílou barvu.

Nakonec našeho výčtu jsme si připravili jednu speciální masožravou rostlinu, která nebude zdobit Váš interiér, ale hodí se do jezírka a zkrášlí tím Vaši zahradu!

10) Bublinatka obecná

Pokud jste právě zrekonstruovali Vaši zahradu nebo jste vyhloubili přírodní jezírko a teď přemýšlíte, jakou rostlinku do něj vysadit, zkuste bublinatku obecnou. Pozor ale na zákony – nesmíte ji sbírat v přírodě, jelikož je chráněná. Pokud o ni stojíte, vyhledejte raději specializované zahradnictví. Sehnat můžete i její podobný druh, bublinatku opomíjenou, která je sice oblíbená, ale v zahradních jezírkách nepřežije zimu. Pokud už v jezírku chováte rybky, nemusíte se o ně bát, protože bublinatka se o ně zajímat nebude. Ačkoliv vás neohromí velikostí, můžete se těšit z červenohnědých květů, které při troše štěstí mohou nad hladinou vykvést. Bublinatka Vám však může ukázat, zda je Vaše voda čistá – a pokud není, vychytá pomocí malých chloupků všechny mikroorganismy. Když kolem ní některý proplave a podráždí její chloupky, měchýřky na jejím povrchu se prudce stáhnou a nasají vodu i s jejich potravou. Pokud však máte vodu dokonale čistou, nemusíte se bát, protože bublinatky rostou i bez takové potravy, netvoří však měchýřky na nasátí organismů. Jinak je však na pěstování zcela nenáročná. Bublinatce obecné prostě stačí nechat volnou vodní plochu, která je mírně zastíněná rákosím, keřem nebo korunami stromů. Na zimu ji nemusíte schovávat, tento druh přezimuje i na takovém místě. I pro množení je velice snadná, stačí zjara uříznout kousek větvičky a přenést do dalšího jezírka, kde chcete, aby Vám rostla.

Těchto deset druhů neodmyslitelně vede v žebříčku oblíbenosti a většina z nich je snadná k pěstování, takže si na ně může troufnout i nezkušený pěstitel. Už se tedy chystáte do zahradnictví, abyste si pořídili nového zeleného kamaráda, který vás zbaví veškerých problémů s hmyzem v domácnosti?

Videa:

Zdroje:

1, 2, 3

4.9/5 - (68 votes)

Zdroj fotografií: Depositphotos

Podobné články

Nejnovější články na webu