Psi jsou známí především jako nejlepší přátelé člověka, ale bohužel existuje několik plemen, která byla vyšlechtěna jako bojoví psi. Psí zápasy byly svého času populárním sportem, krutým zvířecím krvavým sportem, a ti, kdo se jich účastnili, chtěli vyšlechtit psa, který by byl „dokonalým bojovým strojem“. Většina těchto psů byla silná, odvážná a neústupná, tedy pes s nadšením vstupovat do ringu a bojovat, i kdyby to mělo znamenat jeho vlastní smrt. Zároveň psovodi chtěli, aby se pes choval k lidem láskyplně.
10 nejchovanějších bojových plemen psů:
1) Americký pitbulteriér
Dle očekávání je první na seznamu nejznámější “bojový“ pes – americký pitbulteriér. Jeho jméno v současné době vyvolává hysterii. V mnoha zemích je zakázán, kastrován či pro něj platí bezpečnostní opatření jako třeba náhubky.
Při správném výcviku a socializaci je vynikající společník k dětem. K lidem obecně se chová láskyplně (což potvrzuje i fakt, že psovodi chtěli mít možnost oddělit psy v ringu, aniž by sami přišli k úhoně) a díky tomu mnohdy doslova selhává jako hlídací pes, protože dychtivě vrtí ocasem a vítá každého. Je ale oddaný a věrný své rodině a v případě potřeby ji bude bránit až do své smrti. Tito psi jsou mimořádně inteligentní a snadno se učí povely a triky. Bohužel jsou ale často volbou těch, kteří se jim nemohou dostatečně věnovat ba dokonce těch, kteří je využívají na nelegální cvičitelské metody, především psím zápasům.
Musí být vycvičeni a socializováni již od útlého mládí a vždy je potřeba se mít na pozoru v psích parcích. I když nemusí začít rvačku, nikdy z ní neustoupí a bojují až do konce. Dožívají se průměrného věku 12ti let a pohybovat se mohou v obrovském rozmezí 14-40kg a kohoutkové výšky 46-56cm.
2) Americký bulldog
Američtí buldoci jsou vyrovnaní atletičtí psi, kteří se vyznačují velkou silou, vytrvalostí, obratností a přátelskostí. Historicky byli vyšlechtěni jako užitkoví psi pro práci na farmě, včetně hlídání farmy a dobytka a chytání psů. Toto plemeno se do značné míry udrželo zejména v jižních státech díky své schopnosti porazit divoká prasata. Buldoci jsou milí, oddaní a nenároční a chtějí se svému majiteli zavděčit. Mohou vážit až 50 kg, ale to jim nebrání v tom, aby se vám schoulili na klíně, nebo se o to alespoň pokusili. Důležitá je u nich také včasná socializace a doporučují se kurzy výcviku štěňat, díky nimž se majitel naučí, jak omezit nežádoucí chování. U buldoků je vždy potřeba dbát na to, aby se nepřehřívali, kvůli jejich krátkému čenichu a možnými potížemi s dýcháním.
3) Bullteriér
Podobně jako američtí pitbulteriéři bylo toto plemeno v minulosti vždy známé jako bojový pes. Charakteristickým znakem tohoto plemene je dlouhá hlava ve tvaru vejce se vztyčenýma a špičatýma ušima a malé trojúhelníkové oči. Je hravý a roztomilý, ale také známý pro svou tvrdohlavost. Potřebují včasnou socializaci se psy a lidmi, pevný, ale láskyplný výcvik, dostatek pohybu a spoustu kvalitně stráveného času s jeho zbožňovanými lidmi a pak neexistuje věrnější, milovanější a zábavnější společník a dokonalá osobnost. Váhové rozmezí se pohybuje mezi 22-32 kg a dožívá se v průměru 11-13 let. Vyšlechtěna je i ale jeho mini verze.
4) Cane Corso
Původ plemene sahá až do dob starého Říma a jeho jméno se z latiny překládá zhruba jako „pes tělesný strážce“. Dnes se používají také v armádě a stávají se oblíbenými psy v policejní práci. Stejně jako u jiných velkých hlídacích psů je zásadní zodpovědná výchova a včasná socializace s lidmi a ostatními psy. Cane corso jsou obecně zdraví psi, ale je třeba prověřovat dysplazii kyčelních kloubů, epilepsii, demodex mange a abnormality očních víček. Jsou také náchylní k nadýmání, náhlému přetočení žaludku a ušní infekci. Jsou inteligentní, věrní, dychtiví potěšit, všestranní a intenzivně oddaní svým lidem, mají ale také sklony k svéhlavosti. Mohou mít úctyhodných 36-65kg a v průměru se dožívají 9-12 let.
5) Rotvajler
Rotvajler je robustní pracovní plemeno s velkou silou, které pochází z mastifů římských legií. Málokdo ví, že podle statistik jsou rotvajleři obecně agresivnější, silnější a nebezpečnější (pokud nejsou správně vycvičeni) než slavní pitbulové nebo jiná plemena. Rotvajler je dodnes jedním z nejčastěji používaných bojových plemen psů, a to nejen díky své síle, síle kousnutí a agresivitě, ale také proto, že podobně jako pitbulové nikdy neustoupí. Ovšem dobře vychovaný a správně vedený rotvajler je klidný a sebevědomý, odvážný, ale ne příliš agresivní. Včasný výcvik a socializace pozitivním způsobem dokáží umírnit teritoriální instinkty jinak skvělého hlídače. Původem je z jižního Německa, kde byl v 30. letech 19. století vyšlechtěn jako honácký a hlídací pes. Průměrná délka života je v rozmezí 11-12let s váhou mezi 40-50kg.
6) Americký Staffordšírský teriér
Toto plemeno vzniklo v roce 1936 uznáním organizace AKC jako oficiálního plemene, aby ho oddělila od jeho pitbulteriérské minulosti. AmStaffové jsou chytří, sebevědomí a dobromyslní společníci. Mají rádi psychické i fyzické výzvy, jsou velmi dobře cvičitelní a často úspěšní i v showbyznysu. Stále je ale třeba mít na paměti, že jsou potomci bojovníků s býky a zápasníků v arénách a proto je nutné je od malička navyknout na společnost jiných zvířat, jinak se pro ně mohou stát smrtelně nebezpečnými. Po zdravotní stránce by chovatel měl dávat pozornost na problémy spojené s dysplazií kyčelních kloubů, srdečním onemocněním a kožní alergií a geneticky testovat cerebelární ataxii, která způsobuje postupné zhoršování svalové koordinace. Průměrný věk se v dnešní době zvýšil na 12-16 let a váhově se pohybují mezi 18-30kg.
7) Staffordšírský Bullteriér
Plemeno vzniklo v hrabství Staffordshire ve Velké Británii křížením divokého, svalnatého psa používaného ve štvanicích s býky a místními divokými a mrštnými teriéry. Byl vyšlechtěn k lovům na krysy, ale také jako psí zápasník. Na výstavách mu byla povolena účast až v roce 1935 (přestože v roce 1835 byly psí zápasy ve většině zemí zakázany). Dnešní stafbullové mají pověst trpělivé dětské chůvy a jsou věrní společníci. Pravděpodobně neexistuje plemeno láskyplnější ke své rodině, ale i k cizím lidem. Avšak starý bojový instinkt v nich stále dřímá, a proto je nezbytné, aby byla štěňata socializována s ostatními psy. U zdravotního stavu je potřeba hlídat především dysplazii loktů a kyčlí, luxace patelárních kloubů, oční anomálie a několik forem kožních alergií. Postavou patří k menším bull psům s váhou mezi 11-17kg a výškou 35-40cm.
8) Akita
Plemeno pochází ze zasněžené, venkovské, hornaté oblasti Japonska, Akita a Odate, kde se používalo k lovu divočáků, losů a malého medvěda Yezo. V Odate se nachází muzeum věnované tomuto plemeni. Kdysi bylo vlastnictví akity vyhrazeno pouze císařské rodině a vládnoucí aristokracii a používala se speciální vodítka, která označovala hodnost akity a postavení jeho majitele. Ve své rodné zemi je označen za národní poklad. Když se v Japonsku narodí dítě, hrdá rodina obvykle dostane malou sošku akity, která znamená zdraví, štěstí a dlouhý život. Nejznámějším představitelem tohoto plemene se jistě stal Hačiko, věrný pes, čekající devět let na vlakovém nádraží na svého mrtvého majitele. Akity jsou klidné, vybíravé a ostražité vůči cizím lidem a často nesnášenlivé k jiným zvířatům. Svou rodinu ale tvrdě chrání. Od narození musí být dobře socializovány s lidmi a ostatními psy, protože má velký sklon vrhat se do rvaček, čímž se staly oblíbenými v psích zápasech. Pozornost bychom měli věnovat poruchám očí a štítné žlázy a dysplazie kyčelních kloubů a onemocnění či přetočení žaludku. Akita je největším japonským představitelem dosahujícím váhy 34-50kg.
9) Argentinská doga
Jedná se o novodobé plemeno, které bylo uznáno teprve ve 20.letech 20.století a pochází z Argentiny. Toto plemeno není vhodné pro začátečníky, je velmi aktivní a potřebuje stimulující práci a od začátku jasně stanovené hranice. Původně bylo vyšlechtěno pro lov ve smečce. Vzniklo smísením velkého pyrenejského psa, pointera, německé dogy, bordeauxské dogy, boxera, španělského mastifa, bulteriéra a dnes již vyhynulého plemene cordobského psa, což dalo vzniku neobyčejně vytrvalého loveckého psa s dobrou snášenlivostí tepla, ovšem to ihned přitáhlo pozornost lidí, pořádající psí zápasy. Je to plemeno se silnou vůlí a může být velmi tvrdohlavé a náročné. Pokud se nudí, může projevit destruktivní chování. Navzdory svému zastrašujícímu vzhledu toto plemeno miluje mazlení a touží po blízkém fyzickém kontaktu. Je skvělý a odvážný ochránce. Úspěšně se cvičí také v pátracích a záchranných akcích, policejní a protidrogové práci nebo jako hlídací psi. Zatím je to plemeno zdravé s malým počtem genetických problémů.
10) Bordeauxská doga
Nejstarší francouzské psí plemeno nazývané „Bordeauxský mastif“ existovalo ještě dříve, než se Francie stala Francií. Toto prastaré plemeno bylo využíváno k lovu kanců, medvědů a později k pohánění dobytka. Je pověstné svou věrností, láskou a ochranitelstvím, ale především odvahou a proto často v arénách bojovalo se psy či s jinými zvířaty. Velké popularity plemeno získalo v roce 1989, kde po boku Toma Hankse zazářil slintající Hooch. Problémy u tohoto plemene představují žaludek, srdeční onemocnění, rakovina, ortopedické problémy (např. kyčle a lokty), epilepsie a ušní infekce. Svou váhou se pohybuje mezi 35 a 50kg.
Historie
Staří Římané proti sobě stavěli psy v gladiátorských soutěžích. Psi byli dlouho používáni jako společníci při lovu, ochránci majetku a ochránci hospodářských zvířat před pytláky a divokou zvěří. Hrají klíčovou roli ve vojenských a policejních jednotkách K-9. Francouzští buldočci a starobostonští buldočci hubili domácí havěť, a proto se z nich stali cenní domácí mazlíčci. V Anglii pořádali bull-baiting, kdy buldoci často křížení s teriéry byli nuceni útočit na býky nebo medvědy. Což bylo v roce 1835 zakázáno. Po tomto zákazu se z psích zápasů vyvinula samostatná disciplína, kdy se psi stavěli proti sobě, nikoli proti býkům. Psí zápasy byly v Americe oblíbenou formou zábavy až do 30. let 20. století, kdy začaly upadat v nemilost veřejnosti. Od té doby se pitbulové stali synonymem pro psí zápasy a násilí, což vedlo k jejich neakceptování ve společnosti a na mnoha místech k úplnému zákazu. Zkušení chovatelé však stále tvrdí, že tito psi mohou být vynikajícími společníky, pokud jsou v mladém věku správně vycvičeni a socializováni s ostatními psy. Mnoho psů však pochází z krevních linií, kde byli vyšlechtěni k maximální agresivitě a i při správném výcviku a péči je možné, že se agresivita potlačit nepodaří. Je také důležité mít na paměti, že tyto plemena psů potřebují aktivní život s dostatkem pohybu, protože jsou plní energie.
Tipy
Existuje mnoho sportovních disciplín perfektně padnoucí těmto ztělesněným náložím energie:
- Bikejöring (jízda na kole)
- Canicross (běh se psem)
- Hang Time (výdrž na peškovi)
- High Jump (skok do výšky)
- Monkey Truck (opičí dráha)
- Triatlon (kombinace Canicrossu, Bikejöringu a plavání)
- Weight Pull Sprint( tažení zátěže za speciální tříkolkou)
- Weight Pulling (tažení nejtěžší zátěže)
Zajímavosti
- Studie Pensylvánské univerzity zjistila, že pravděpodobnost agrese vůči jiným psům se nejvíce projevuje u pitbulů, s akitami a jack russel teriéry. (https://notabully.org/why-are-pitbulls-banned-in-some-places/)
Mýty a pravdy:
Všechna bojová plemena psů jsou výborní hlídači.
Není to pravda. Tato plemena byla šlechtěna k lovu zvěře či zápasu s jinými zvířaty. Záměrem šlechtění těchto psů nebyl primárně útok na člověka. Což špatná výchova nevylučuje, nicméně to není jejich účel.
Bojoví psi mají vysoký práh bolesti.
Ano, skutečně, ve srovnání s jinými psi vykazují o něco vyšší odolnost vůči bolestivým podnětům. Neznamená to však, že jsou to jen bezduché stroje na zabíjení a bolest necítí vůbec. Ve skutečnosti mají stejné emoce, mohou se cítit osaměle či mít strach a cítit fyzickou bolest.
Bojoví psi téměř neonemocní.
Není to pravda. Onemocní stejně jako všichni ostatní psi.
Bojoví psi jsou hloupí.
Takové mýty jsou ochotně podporovány odpůrci těchto psích plemen, kteří tvrdí, že se dokáží jen nevybíravě vrhnout na ostatní psy a lidi. Ve skutečnosti jsou zástupci těchto bojových plemen psů obdařeni vysoce vyvinutým intelektem a jsou poměrně dobře vycvičeni k různým úkolům. Mnoho „bojových psů“ je například zaměstnáno v canisterapii.
Pitbulové mají uzamykatelné čelisti.
Jedná se o zcela nepodložený mýtus. Neexistuje žádný důkaz, který by potvrzoval myšlenku, že existuje jedinečná stavba čelistí, která by umožňovala psům čelisti uzamknout. I kdyby taková vlastnost existovala, byla by zcela zbytečná. Psi by nebyli schopni jíst, hrát si ani se zapojit do jakéhokoli běžného psího chování. Dokonce i při psích zápasech by byl takový mechanismus k ničemu. Pokud by se čelisti psa zablokovaly, pes by v bojovém ringu vždy zemřel, protože by nebyl schopen uvolnit sevření. (https://stopbsl.org/fortherecord/myths/)
Pitbul, který je agresivní vůči jiným psům, bude agresivní i vůči lidem.
Agresivita vůči psům a agresivita vůči lidem jsou dvě odlišné vlastnosti a neměly by se zaměňovat. Pokud nebyl pitbul špatně vyšlechtěn nebo cíleně vycvičen k útoku na člověka, obvykle lidi miluje. Ve skutečnosti jsou to jedni z nejmilovanějších, nejvěrnějších, nejpřátelštějších a nejoddanějších společníků, které můžete mít.
Často kladené dotazy
❓Kdy začaly být pořádány psí zápasy?
Podle záznamů historie sahá až do roku 1817. (https://people.howstuffworks.com/dogfighting1.htm)¨
❓Kde jsou psí zápasy nejoblíbenější?
Ačkoli jsou psí zápasy legální v Japonsku a některých částech Ruska, ve většině částech světa jsou zakázány. Přesto jsou stále populární. Ať už jsou legální, nebo ne, psí zápasy se konají otevřeně v některých částech Latinské Ameriky, Pákistánu a východní Evropě a tajně ve Spojených státech a Velké Británii. (https://choice.npr.org/index.html?origin=https://www.npr.org/2007/07/20/12104472/illegal-dogfighting-rings-thrive-in-u-s-cities)
❓Která plemena mohou porazit v boji pitbullteriéra?
Rotvajler, Tibetský mastif, Kanárská doga, Boerboel, Středoasijský pastevecký pes nebo Kangal (https://www.youtube.com/watch?v=FLWcchzs2fE)
Videa:
Zdroje:
