Skupina dlouhosrstých plemen koček je unikátní právě díky dlouhému hebkému kožíšku – na první pohled atraktivnímu a příjemnému na dotek. Dlouhosrsté kočky právem budí pozornost, jejich srst působí majestátně, ale není to zadarmo. Bez náležité péče by srst těchto koček zdaleka nebyla tak krásná…
V tomto článku jsme si pro vás připravili deset nejoblíbenějších plemen dlouhosrstých koček a s nimi užitečné informace, včetně rad, jak je chovat a pár zajímavostí o nich. Tak se na ně pojďme společně podívat!
Pár obecných informací na začátek
Dlouhá srst samozřejmě vyžaduje více péče než srst krátká. Abyste zabránili plstnatění a následnému vzniku nelichotivých chuchvalců, je zapotřebí dlouhosrstá plemena alespoň jednou za týden pořádně vyčesat. Během línání nebo u jedinců s obzvlášť dlouhou srstí se doporučuje vyčesávat i vícekrát týdně. Také je potřeba pravidelná koupel. Někteří majitelé dokonce chodí se svými čtyřnohými mazlíčky do speciálních kočičích salónů, a tím jim dávají tu největší péči. Dlouhosrsté kočky jsou mimo jiné velmi obdivované na kočičích výstavách.
Vzhledem k tomu, že jsou kočky velmi čistotná zvířata, starají se o svou srst především samy a vy tak neubráníte tomu, že nějaké chlupy spolykají. Abyste pomohli přirozenému vylučování spolykané srsti z těla kočky ven, doporučuje se zvířeti pravidelně podávat kočičí trávu nebo různé pamlsky. Při výběru zmiňovaných pamlsků buďte však velmi opatrní! Pro kočky jsou ideální takové produkty, které neobsahují cukr ani žádné další vedlejší rostlinné přísady.
1) Balinéská kočka
Balinéská kočka, oficiálně nazývaná balijská kočka, je velmi aktivním tvorem plným energie. Díky svému ladnému a svůdnému pohybu byla pojmenována po indonéských tanečnicích. Nenechte se však zmást jejím názvem – nepochází z Bali, ale ze Spojených států amerických! Byla vyšlechtěna z dlouhosrsté siamské kočky.
Její tělo je dlouhé a osvalené, přední nohy má kratší než zadní a k tomu mohutné tlapky. Srst je hedvábně jemná a bez podsady, čímž se liší od kočky siamské. Také se pyšní znaky colorpoint. Hlava je klínovitá a tvoří trojúhelník.
Oči jsou mandlového tvaru, šikmo posazené a vždy modré. Váží dva a půl až pět kilogramů. Dožívá se, stejně jako siamská kočka, patnácti až dvaceti let.
Jedná se o velmi inteligentní, hravou a rovněž zvědavou kočku, kterou lze naučit spoustu zábavných kousků. Je vnímavá a brzy pochopí, co (ne)smí. Mezi její záliby patří šplhání a skákání. Tento elán nepostrádá ani v pokročilejším věku. Nemá ráda samotu a když se cítí odstrčeně, tak si vynucuje pozornost hlasitým mňoukáním. Z tohoto důvodu není vhodná pro vytížené majitele, kteří tráví většinu času mimo domov.
Péče o ní není na druhou stranu moc náročná. Srst se jí necuchá, ale jednou za týden vyčesat potřebuje. Může se chovat jak v bytě, tak v domě se zahradou. Vzhledem k její lásce ke šplhání a skákání je vhodné pořídit nějaké kočičí škrabadlo.
Před pořízením je dobré vědět, že toto plemeno může trpět na oční onemocnění jako je například zákal nebo šilhání. Může se také objevit alergická reakce.
2) Perská kočka
Tato exotická kráska charakteristická svou nádhernou dlouhou srstí ve skutečnosti nepochází z Persie, jak by mohlo z názvu vypadat, ale z Velké Británie.
Zaměříme-li se na typické znaky tohoto plemene, kterými se hned na první pohled odlišuje od ostatních kočičích plemen, nesmíme opomenout tyto dva hlavní: krátký nos a unikátní srst.
KRÁTKÝ NOS
Perské kočky mají nápadně zkrácenou obličejovou část lebky a to dokonce do takové míry, že jim to může způsobovat zdravotní potíže.
UNIKÁTNÍ SRST
Neodmyslitelným znakem perských koček je jejich dlouhá srst, která po celém těle dosahuje podobné délky a kolem krku tvoří nadýchaný límec. Na dotek je velmi příjemná – hustá, měkká a hedvábná. Zbarvení srsti je velmi různorodé – dnes je oficiálně uznáno dvacet jedna barevných variant!
Co se týká péče o srst, tak samozřejmostí by mělo být každodenní kartáčování a čas od času je také vhodné mazlíčka vykoupat ve speciálním šamponu, který seženete například v lékárně.
Jedná se o středně velkou až velkou kočku se silnýma nohama, kulatou lebkou doplněnou zakulacenýma ušima a plačtivě vypadajícíma očima. Dospělá kočka tohoto plemena dosahuje hmotnosti šesti kilogramů, kocour sedmi kilogramů. Dožívá se dvanácti až sedmnácti let.
Extrémní aktivitu ani hravost od perské kočky neočekávejte, řadí se totiž ke klidným stvořením – upřednostňuje poklidné polehávání v křesle a nepohrdne dlouhými hodinami spánku. Pokud si s ní chce někdo hrát, je nutné ji vyprovokovat. Toto plemeno snese i poněkud dlouho dobu o samotě, je tak ideální volbou pro ty chovatele, kteří potřebují trávit spoustu času mimo domov.
3) Ragdoll
Jestliže sháníte nějakého příjemného, přítulného a společenského parťáka, kočka plemene ragdoll pro vás bude tou správnou volbou!
Velkým benefitem je to, že se dobře snáší s jinými kočkami a se svým pánem tvoří velmi silné pouto.
Stavba těla je svalnatá se silnými kostmi. Má velké oči oválného tvaru, které ve většině případů bývají modré. Pro tuto kočku jsou typické tmavé znaky na obličeji, packách a ocasu. Barva přechází z béžové až do šedé. Řadí se mezi druhé největší plemeno, k čemuž ještě opticky dopomáhá dlouhá a bohatá srst. Hmotnost kočky dosahuje maximálně sedmi kilogramů, u kocoura až deseti kilogramů. Dožívá se jedenácti až patnácti let.
Je velmi hravá a zvídavá. Svým způsobem se podobá psům, protože se například dokáže naučit chodit na vodítku. Její typickou vlastností je důvěřivost k cizím lidem a právě z tohoto důvodu se používá pro speciální kočičí terapii.
4) Birma
Pokud sháníte skvost v kočičí říši, nepřehlédněte birmu! Do jejího vzhledu se totiž hned na první pohled zamiloval nejeden chovatel. A to ještě vůbec nic nevěděl o jejích vlastnostech!
Vznikla zkřížením perské a siamské kočky. Patří poměrně k novým plemenům, protože byla poprvé oficiálně uznána až v roce 1925 ve Francii. V zahraničí se těší velké oblibě a zájem o ní stoupá také tady u nás v České republice.
Je typická světlou barvou srsti a tmavěji zbarvenými koncovými částmi těla. Dalším charakteristickým rysem jsou světlé tlapky. Oči bývají velké, modré a kulaté, které díky tmavému zbarvení na hlavě ještě více vynikají. Váží dva a půl až šest kilogramů. Dožívá se dvanácti až šestnácti let.
Doporučuje se do rodin s dětmi, protože je velice přátelská, důvěřivá a klidná. Není žádnou velkou výtržnicí, postrádá náznaky agrese.
Péče o ní je velice jednoduchá, srst se nijak nezacuchává, takže stačí jednou až dvakrát týdně pročesat. Stejně jako u ostatních koček je také důležitá kvalitní, pestrá strava a pravidelná péče o drápky. Doporučuje se pořídit kvalitní škrabadlo.
Řadí se k poměrně zdravým plemenům, ale mohou se u ní například objevit oční infekce, šilhání nebo kožní nádory (dermoidní cysty). Je proto vhodné při pořizování preferovat ověřeného chovatele a kupovat ideálně kočku s průkazem původu. Rovněž je také dobré mít jistotu, že má kočka za sebou všechna důležitá testování a očkování, protože jedině tak může být zdravá a prožít s vámi dlouhý šťastný život!
5) Himalájská kočka
Himalájská kočka vznikla zkřížením perské kočky s kočkou siamskou. Její srst připomíná srst kočky perské a oči jsou zase velmi podobné kočce siamské.
Co se týká povahy, tak tam se opět mísí obě plemena, ze kterých byla vyšlechtěna. Po perské kočce získala mírnost a lenošivost, po siamské naopak větší živost.
Himalájská kočka se vyznačuje krátkým tělem, silnou kostrou a širokým hrudníkem. Hlava je kulatá a zdobí ji velké a kulaté zářivě modré oči ležící dál od sebe. Ocas má silný a huňatý. Jedná se o jedno z největších kočičích plemen, protože kočky dosahují váhy osmi kilogramů, kocouři až deseti kilogramů. Dožívá se devíti až patnácti let.
Péče o její srst je náročnější, protože potřebuje vyčesávat každý den a také ji musí majitel pravidelně koupat.
6) Mainská mývalí kočka
Pokud sháníte nějakého tiššího člena domácnosti, bude pro vás toto plemeno ideální volbou. Mňoukání je totiž velmi tiché a připomíná trylkování.
Mainská mývalí kočka se vyznačuje svalnatým tělem se širokým hrudníkem, dlouhýma nohama, hranatou hlavou a šikmo postavenýma oválnýma očima zlaté, zelené nebo měděné barvy. Jedná se o jedno z největších plemen – váží mezi pěti až dvanácti kilogramy. Dožívá se čtrnácti až osmnácti let.
Je velmi přátelská a společenská, vyžaduje hodně pozornosti. Mezi její charakteristické znaky patří to, že si v průběhu celého dne něco brouká nebo mňouká, což někdy může být majiteli trochu na obtíž.
Výhodou je, že nevyžaduje moc prostoru, takže je vhodná i pro chov v bytě.
I přes to, že se jedná o dlouhosrsté plemeno, srst není až tak náročná na údržbu, protože nemá sklony k plstnatění a stačí ji vyčesávat jednou týdně.
7) Norská lesní kočka
Toto plemeno je unikátní v tom, že vzniklo přirozeně, bez lidské pomoci. Stalo se tomu tak v Norsku, proto je i dokonale přizpůsobeno severským podmínkám.
Její srst se přizpůsobuje podnebí. V zimě má hustou podsadu a hřeje kočku v chladných teplotách, zatímco v létě většinu podsady ztrácí.
I přes svůj divoký vzhled je norská lesní kočka velmi mírumilovná a přátelská – jak vůči lidem, tak i ostatním kočkám a dokonce psům. Nemá ráda samotu, proto se doporučuje pořizovat ještě s další kočkou. Je vhodná do rodin s dětmi, protože jejich méně předvídatelné chování a prudší pohyby ji jen tak nerozhodí.
Pro chov čistě doma však vhodná není, protože potřebuje šplhat a skákat, domek se zahradou pro ní bude tak ideálním útočištěm.
Jedná se o plemeno s protáhlým tělem a trojúhelníkovým obličejem se špičatýma ušima. Barva očí je nejčastěji zelená, zlatá nebo modrá. Samice obvykle váží čtyři až šest kilogramů, samec pět až osm kilogramů. Jedná se o dlouhověké plemeno, které se dožívá patnácti až dvaceti let.
Velkým benefitem je to, že o svou srst si jako většina koček pečuje sama, ale aby se zabránilo zacuchání, měla by se jednou do týdne vyčesávat.
8) Britská dlouhosrstá kočka
Toto plemeno je velmi blízké britské krátkosrsté kočce. Liší se pouze v délce srsti – britská dlouhosrstá má měkký dlouhý kožíšek.
Co se týká vzhledu, disponuje robustní osvalenou tělesnou konstrukcí, kratšíma nohama, širokou hrudí, kulatou lebkou a velkýma, tmavýma, kulatýma očima. V kombinaci s plyšovou hebkou srstí, která díky spodní podsadě chlupů odstává, připomíná medvídka.
Samice váží v rozmezí čtyř až šesti kilogramů, samec může dosahovat hmotnosti až osm kilogramů. Dožívá se patnácti až sedmnácti let.
Mísí se u ní povahové rysy britské krátkosrsté kočky a kočky perské. Jedná se o klidného, přátelského a vyrovnaného jedince, který preferuje menší pohybovou aktivitu a čas strávený v teple domova. Má ráda pozornost – vyžaduje kontakt s páníčkem a pravidelné společné hry a hlazení, pro které si často sama přijde. Je velmi učenlivá a potřebuje být zaměstnána logickými úkony, proto je vhodné jí pořídit různé chytré hračky.
Stejně tak jako její příbuzná, má i britská dlouhosrstá kočka sklony k obezitě, přičemž nejlepší prevencí je pravidelný pohyb, například v podobě různých her. Toto plemeno může také trpět na polycystické onemocnění ledvin nebo onemocnění srdečního svalu.
V některých případech je podstatné nasadit dietu, ale to je vždy žádoucí zkonzultovat s veterinářem, kterému důvěřujete a který vám podá konkrétní návrhy na úpravu stravy.
9) Devon rex
Pokud sháníte nějakou výstřední kočku, která hned na první pohled upoutá pozornost, zvolte plemeno devon rex! Je zajímavé svýma velkýma kulatýma očima a od ostatních plemen se odlišuje především svou kudrnatou srstí.
Jedná se o láskyplnou a přítulnou kočku, která je oddaná a inteligentní. Často vrní a miluje trávit čas na klíně svého pána. Vzhledem k její zvědavosti pronásleduje člověka do každé místnosti, aby jí náhodou něco neuniklo. Je hravá, přátelská a zvědavá, proto jsou pro ní vhodné pořídit různé interaktivní hračky. Mezi její záliby patří mazlení a šplhání. Hodí se především do rodin s dětmi.
Má velké uši a vysoké lícní kosti, proto se jí někdy přezdívá “bájný elf”. Její jemná kudrnatá srst nejhustěji pokrývá hřbet, boky, nohy a ocas. Vzhledem ke křehkosti srsti se nedoporučuje vyčesávat – dá se však upravit jemnými pohyby hadříkem nebo rukou. Tělo je štíhlé, ale zároveň svalnaté. Váží dva a půl až čtyři a půl kilogramu. Dožívá se dvanácti až patnácti let.
Problémem by se mohlo jevit to, že toto plemeno je poměrně dost náročné z časového hlediska, protože vyžaduje hodně pozornosti. Ne nadarmo se jí říká kočičí klaun. Hodí se tak pro lidi, kteří jsou ochotní mu poskytnout veškerý svůj volný čas.
Devon rex potřebuje, aby byla místnost vybavena kočičím stromem a dalšími vyvýšenými místy k odpočinku. Co se týká péče, tak je také důležité dbát na pravidelnou úpravu drápků.
10) Turecká van
Turecká van, typická svým krásným huňatým ocasem, pochází, jak už z názvu vypovídá, z Turecka – konkrétně z východu. Jméno “van” odkazuje na jezero Van, v jehož okolí se plemeno přirozeně vyvinulo. Někdy se jí také říká jezerní kočka.
Je výjimečná v tom, že se nebojí vody, ale naopak jí naprosto miluje, velmi ráda a dobře plave.
Turecká van se přizpůsobila podnebí v Turecku, které je typické tím, že tam parné léto střídá extrémní zima. Z tohoto důvodu je její srst v létě lehká a krátká, zatímco v zimě se mění na velmi bohatou a dlouhou. Z hlediska péče o srst není tak náročná, ale je to náročná kočka na výchovu – traduje se o ní, že je téměř nezkrotná.
Řadí se mezi větší kočky. Vyznačuje se mohutnou stavbou těla s širokým hrudníkem, klínovitou hlavou, jantarovýma očima a již zmíněným huňatým ocasem. Většinou je bíle zbarvena. Samice váží obvykle mezi pěti a šesti kilogramy, samec je o něco těžší, váží šest až devět kilogramů. Dožívá se zhruba šestnácti let.
Jedná se o inteligentní kočku s přátelskou, odvážnou a temperamentní povahou. Ke svému majiteli si tvoří silné pouto. Nemá moc ráda samotu, proto by měl člověk před pořízením tohoto plemeno dobře zvážit, zda bude mít dostatek prostoru se mu věnovat. Je ideální do bytu, hodí se k dětem i k ostatním domácím mazlíčkům.
Je dobré brát v potaz, že má sklony k ataxii, která je ve většině případů neurologického původu. Z tohoto důvodu by měla patřit člověku, který na ní bude mít dostatek času a bude jí dávat lásku a péči.
Zajímavosti
Pesíky (chlupy) perských koček dorůstají až dvanácti centimetrů.
Koťata plemene ragdoll se vždy rodí bílá a až postupně se zbarvují. Stejně tak je tomu i u koťat balinéské kočky.
I když je to u koček vídané velmi málo, mainská mývalí kočka má ráda vodu.
Dvě kočky plemene devon rex se objevují v Disneyho rodinné animované komedii Lady a Trump. Jmenují se tam Devon a Rex.
Často kladené otázky
❓Jaké potíže může mít perská kočka se svým krátkým nosem?
Perská kočka se může potýkat s ucpanými slznými kanálky nebo s problematickým chrupem, což samozřejmě není nic příjemného jak pro samotnou kočku, tak jejího majitele.
Jako prevence těchto potíží slouží každodenní starostlivá péče, především pravidelné čištění obličejové rýhy a srsti pod očima. V případě potíží je víc než potřeba navštívit zvěrolékaře nebo si sjednat schůzku s nějakým jiným odborníkem.
❓Jaký je význam názvu kočky ragdoll?
Jméno tohoto plemene pochází z angličtiny a skládá se ze dvou slov: rag (hadr), doll (panenka), v překladu tedy hadrová panenka. Je tomu tak proto, že typickou vlastností tohoto plemene je to, že se v náručí uvolní a stane se z něj právě jakoby hadrová panenka.
❓Co znamená colorpoint?
Tento pojem značí, že uši, maska, ocas a nohy jsou tmavší než zbytek těla. Tyto znaky vykazuje například balinejská kočka.
❓Jak vznikl měkký dlouhý kožíšek britské dlouhosrsté kočky?
Kožíšek britské dlouhosrsté kočky vznikl křížením britské krátkosrsté kočky s kočkou perskou.
❓Jaké hračky pořídit, aby si s nimi kočky opravdu hrály?
Nejznámější jsou různé míčky a myšky, avšak i jiné hračky jako například laserová ukazovátka, různá škádlítka a mávátka. Vedle těch klasických jsou také k dispozici různé interaktivní nebo inteligenční hračky.
Toto všechno seženete na nejrůznějších e-shopech nebo ve zverimexech.
❓Co je to ataxie koček?
Jedná se o dědičnou chorobu koordinačních schopností, která je ve většině případů neurologického původu.
Video
Zdroj
