Proč starší kočce nestačí skok na gauč

Galerie fotek: Proč starší kočce nestačí skok na gauč

1 / 3

Nemoc, kterou má skoro každá stará kočka

Ještě před třiceti lety se mezi veterináři tvrdilo, že artróza je u koček vzácnost. Pak se začaly dělat rentgeny. Studie z roku 2002 vedená Elizabeth Hardieovou našla známky degenerativního onemocnění kloubů u 90 procent koček starších dvanácti let. Nizozemský tým z Utrechtské univerzity v roce 2011 prosvítil sto koček starších šesti let a artrózu alespoň v jednom kloubu mělo 61 procent z nich. Téměř polovina ji měla ve více kloubech.

Kanadští vědci z Montrealské univerzity v loňském přehledu shrnuli dostupná data takto: artróza je hlavním zdrojem chronické bolesti u koček a postihuje „výrazně víc než čtvrtinu“ celé kočičí populace. Upozorňují ale na zarážející nepoměr. Pitevní studie naznačují, že zatímco skutečně nemocných je kolem 20 procent koček, klinicky diagnostikovaných jsou zhruba 2,5 procenta.

Jak velká ta díra je, ukázala loni veterinářka Margaret Goberová v časopise Journal of Feline Medicine and Surgery. Prošla 502 záznamů z pěti běžných amerických veterinárních klinik a chronické kloubní změny našla zapsané zhruba u jednoho procenta koček. Pak na stejných klinikách nechala majitele 437 koček vyplnit krátký dotazník o tom, co jejich zvíře poslední týden zvládalo. Najednou mělo nějaký příznak odpovídající bolesti kloubů 39 procent koček. U koček nad dvanáct let to bylo 71 procent. (Studii financovala firma Zoetis, která prodává lék na kočičí artrózu, a v prospektivní části byly kočky v průměru starší, takže čísla mohou být trochu nadsazená. Řádový rozdíl mezi jedním a čtyřiceti procenty to ale nevysvětlí.)

Proč kočka nekulhá

Pes s bolavou kyčlí kulhá a každý to vidí. Kočka většinou ne. Veterinář David Bennett a jeho kolega S. P. Clarke z Glasgowské univerzity sledovali 28 koček s rentgenem potvrzenou artrózou. Kulhala méně než polovina z nich. Zato 71 procent mělo potíže se skákáním a 67 procent skákalo méně vysoko než dřív. Právě skok je to, co kočku prozradí.

Vědci mají pro chybějící kulhání několik vysvětlení. Artróza u koček často postihuje klouby na obou stranách těla současně, takže zvíře nemá „zdravou“ nohu, na kterou by přeneslo váhu. Kočky jsou navíc obratné a umějí pohyb přizpůsobit. A hlavně jsou to zároveň lovci i kořist. Zvíře, které v přírodě dá najevo slabost, se stává snadným cílem. „Kočky jsou neuvěřitelně dobré v maskování bolesti, a proto artróza není tak nápadná jako u psů,“ říká australská specialistka na kočičí medicínu Carolyn O'Brienová z kliniky Melbourne Cat Vets.

Co se skrývá za „ještě skáče“

Tady je jádro celé věci. Že kočka na gauč pořád vyskočí, neznamená, že to zvládá bez bolesti. Znamená to jen, že ještě našla způsob, jak to udělat.

Veterináři popisují celou řadu takových úprav. Kočka se před skokem zastaví a déle „měří“ vzdálenost. Místo jednoho skoku na postel použije mezikrok přes židli nebo noční stolek. Vyskočí jen napůl a zbytek se vytáhne předními tlapami. Skáče méně často a vybírá si nižší místa. Okenní parapet nebo vršek skříně, kde dřív trávila celé odpoledne, nenápadně vymění za pelíšek na zemi. Nic z toho nevypadá jako nemoc. Vypadá to jako stárnutí, nebo jako zklidnění povahy.

Dalším slepým místem je seskok. Majitelé sledují, jestli kočka nahoru vyskočí, ale málokdo si všimne, jak slézá dolů. Biomechanická studie z roku 2019, při níž čínští a skotští vědci nechali kočky seskakovat z výšek 30 až 90 centimetrů na měřicí desku, ukázala, že hlavní náraz při dopadu nesou přední nohy. Síla na ně byla ve všech výškách výrazně vyšší než na zadní. A v glasgowské studii byl artrózou nejčastěji postižený kloub právě loket, u 59 procent koček, následovaný kyčlí. Kočka, která na gauč s vypětím vyskočí, si pak při každém seskoku zatíží bolavé lokty. Proto ji mnohdy uvidíte z výšky spíš opatrně „stékat“ po opěradle než skákat.

Bolest, která si najde nervy

Proč na tom záleží, když kočka stejně nějak funguje? Protože neléčená chronická bolest se nezastaví u kloubu.

Tým Erica Troncyho z Montrealské univerzity letos v květnu publikoval v časopise Frontiers in Pain Research studii 131 koček, z nichž 121 mělo přirozeně vzniklou artrózu. Vědci jemně dotýkali tlapek a sledovali, kdy zvíře ucukne. U koček s mírnou artrózou reagovalo přecitlivěle i na velmi lehký dotek asi 32 procent, u středně těžkých a těžkých případů už 61 procent. Přecitlivělé kočky byly v průměru o pár let starší. Nervový systém se zjednodušeně řečeno bolest „učí“ a s pokročilou nemocí začne bolet i to, co dřív nebolelo. Stejná skupina už dříve pomocí PET vyšetření zjistila, že u koček s artrózou pracují jinak i oblasti mozku, které zpracovávají bolest.

Autoři sami upozorňují, že jde o pozorovací studii a příčinu z ní dokázat nelze. Logika ale říká, že čím dřív se bolest začne tlumit, tím menší šanci má zapustit kořeny.

Majitelé si všimnou, až když se něco vrátí

Zajímavý pohled na to, proč chovatelé artrózu přehlížejí, nabízí experiment Margaret Gruenové a Duncana Lascellese z Univerzity Severní Karolíny, kteří se kočičí bolestí zabývají přes dvacet let. V roce 2014 dali 58 kočkám s artrózou buď lék proti bolesti meloxikam, nebo placebo. Majitelé nevěděli, co jejich kočka dostává.

Po třech týdnech hlásili zlepšení v obou skupinách stejně. Vědci tomu říkají placebo efekt pečovatele: když člověk čeká, že se zvířeti uleví, vidí zlepšení. Pak ale všechny kočky, opět bez vědomí majitelů, přešly na placebo. A tehdy se rozdíl ukázal. Majitelé koček, kterým byl vysazen skutečný lék, mnohem častěji hlásili, že se jejich zvíře zhoršilo. Jinými slovy: postupný úbytek pohybu, který trvá roky, oko nezachytí. Náhlý návrat bolesti během pár týdnů ano.

Proto majitelé artrózu tak často přičtou věku. V letošním australském průzkumu agentury YouGov, který si opět objednala společnost Zoetis, nevědělo 51 procent z více než tisíce chovatelů, že kočka artrózou vůbec může trpět. Každý čtvrtý považoval zpomalení za normální součást stárnutí.

Šest otázek místo jednoho skoku

Gruenová, Lascelles a jejich spolupracovník M. Enomoto proto v roce 2020 sestavili jednoduchý kontrolní seznam pro majitele. Má jen šest otázek s odpovědí ano, nebo ne. Zvládla vaše kočka v posledním týdnu normálně:

1. vyskočit nahoru,
2. seskočit dolů,
3. vyjít schody nahoru,
4. sejít schody dolů,
5. běžet,
6. honit pohybující se předměty, třeba hračky?

Pokud žijete v bytě bez schodů, otázky o schodech vynechte. Podle autorů stačí jedno „ne“ k tomu, aby měl kočku prohlédnout veterinář. Všimněte si, že skok na gauč je tu jen jedna položka ze šesti a že stejnou váhu má seskok i ochota honit hračku. Kočka, která už nevyběhne za míčkem, nemusí být jen líná. Ve vývojové studii zachytily otázky 99 procent koček s potvrzenou artrózou, i když u majitelů, kteří o nemoci předem nic nevěděli, fungovaly hůř.

K dalším nenápadným signálům patří méně důkladné čištění srsti (často je vidět slepená nebo rozcuchaná srst na zádech a bocích, kam se kočka bolestivě dotáčí), močení nebo kálení mimo záchodek s vysokým okrajem, podrážděnost při hlazení na zádech a víc spánku a samoty.

Co se s tím dá dělat

Artróza se vyléčit nedá, ale bolest se tlumit dá a výsledky bývají znatelné. V glasgowské studii se po léčbě meloxikamem výrazně zlepšilo přes 60 procent koček, hlavně ve skákání a celkové aktivitě. Kocour Jenks se díky dietě a lékům po třech měsících vrátil na linku a jeho majitelka s nadsázkou poznamenala, že začíná litovat, že ten problém řešila.

Veterinář má dnes v ruce několik možností. Kromě nesteroidních protizánětlivých léků, s nimiž je u koček kvůli ledvinám potřeba opatrnost, se v Evropě od roku 2021 používá frunevetmab (přípravek Solensia). Jde o měsíční injekci protilátky, která blokuje nervový růstový faktor, jednu z molekul přenášejících bolest. V klinických studiích majitelé hodnotili mimo jiné to, jak kočka zvládá skákání na gauč, používání záchodku nebo čištění. Lék ale má i stinnou stránku: americký úřad FDA a britský veterinární regulátor evidují stovky hlášení podezřelých nežádoucích účinků včetně nejisté chůze na zadních nohou. Že je způsobil právě lék, to hlášení samo nedokazuje, ale o přínosech a rizicích je dobré s veterinářem mluvit otevřeně.

Montrealský tým upozorňuje ještě na jednu věc. Ve svých pokusech zjistil, že speciální krmivo obohacené o mořské omega-3 mastné kyseliny, kurkumu a hydrolyzovaný kolagen fungovalo stejně dobře jako dosud testované léky a bez vedlejších účinků. Jde zatím o výsledky jedné skupiny, ale podle autorů by mohly změnit pohled na léčbu.

Hodně se dá udělat i doma, a to hned:

• Schůdky nebo rampa ke gauči a posteli. Kočka nemusí volit mezi bolestí a oblíbeným místem.
• Záchodek s nízkým okrajem, ideálně na každém patře bytu.
• Měkké a teplé pelíšky na místech, kam se kočka dostane bez skákání.
• Misky na snadno dostupném místě, ne na lince nebo parapetu.
• Hlídání váhy. Každé kilo navíc zatěžuje bolavé klouby, Jenksovi pomohla právě dieta.
• Krátká, šetrná hra každý den. Pohyb udržuje svaly, které klouby podpírají. Hračku je lepší tahat po zemi než vyhazovat do výšky.

A výzkum jde dál. Lascellesův tým letos v březnu popsal, že kočky s artrózou mají v krvi zvýšenou hladinu bílkoviny artemin. „Kdyby veterináři mohli artrózu diagnostikovat krevním testem místo rentgenu,“ říká spoluautor studie Santosh Mishra, bylo by odhalení nemoci mnohem snazší. Zatím jde o rané výsledky, ale směr je jasný: přestat čekat, až kočka začne kulhat, protože to většinou neudělá.

Do té doby zůstává nejlepším diagnostickým nástrojem pozorný majitel. Ne ten, který se ptá, jestli kočka na gauč vyskočí, ale ten, který si všimne, jak to udělá, odkud slézá dolů a kdy naposledy honila hračku.