Suchý vzduch z topení trápí papoušky víc, než si myslíte

Galerie fotek: Suchý vzduch z topení trápí papoušky víc, než si myslíte

1 / 3

Pták z pralesa v obýváku

Žako šedý, nejoblíbenější „mluvící“ papoušek, žije v pralesích a mangrovech západní a střední Afriky, od Pobřeží slonoviny po Kongo. Amazoňani pocházejí z Jižní a Střední Ameriky, arové z amazonských nížin, většina kakaduů z lesů Indonésie a Austrálie. Vzduch, na který je tělo tropických druhů evolučně nastavené, se v nížinných pralesích drží většinu roku vysoko, běžně nad 60 až 80 procenty.

Zajímavé je, že tropičtí ptáci nejsou na sucho připravení ani svou kůží. Americký fyziolog Joseph B. Williams z Ohijské státní univerzity se s kolegy dlouhá léta věnoval tomu, kolik vody ptáci ztrácejí přímo přes kůži. Ptáci se totiž nepotí, ale kůží se jim voda odpařuje i tak. V jedné ze studií porovnal 13 druhů z mírného pásu se 14 druhy z vlhkých tropických nížin. Tropičtí ptáci přes kůži ztráceli vodu rychleji a v nejsvrchnější vrstvě kůže měli podle předběžných výsledků jen zlomek ceramidů, tedy tukových látek, které fungují jako ochranná bariéra proti vysychání. U druhů z mírného pásu to bylo v průměru 87,5 miligramu na gram, u tropických jen 12,2.

Jde o konferenční abstrakt, ne o finální velkou studii, a papoušci v něm nebyli hlavní téma. Do obrazu ale zapadá dobře. Navazující práce Williamse a nizozemské bioložky Irene Tielemanové na skřivanech ukázaly, že pouštní druhy mají kožní bariéru „utěsněnou“ víc než druhy z vlhčích oblastí. Pták z pralesa tedy nemá kůži stavěnou na to, aby přečkal zimu v bytě s vlhkostí 20 procent.

Svědí to, tak si to vyškubu

Nejviditelnějším problémem papoušků v zajetí je škubání peří. Japonský tým z Nihon University vedený Kazumasou Ebisawou v roce 2021 vyhodnotil dotazník od majitelů 2 331 papoušků z celého Japonska. Peří si poškozovalo 11,7 procenta ptáků. U andulek to bylo necelých pět procent, ale u žaků 23,7 procenta a u kakaduů dokonce 30,6 procenta.

Hned je ale potřeba říct, že tahle čísla vliv vlhkosti nedokazují. Japonská studie vlhkost vůbec neměřila a nejsilnějšími rizikovými faktory v ní vyšly druh, věk a projevy separační úzkosti. Škubání peří je komplikovaná porucha, ve které hraje velkou roli stres, nuda, samota a špatná strava. Italský tým z Turínské univerzity vedený Pierlucou Costou zjistil, že ručně odchovaní žakové, kteří si škubou peří, mají v trusu zhruba třikrát víc metabolitů stresového hormonu kortikosteronu než jejich zdraví vrstevníci.

Kde se do toho plete suchý vzduch? Přes kůži. V roce 2008 publikoval americký veterinární patolog Michael Garner se spolupracovníky v časopise Veterinary Pathology rozbor kožních biopsií od více než čtyř set papoušků, kteří si ničili peří. Zhruba u poloviny z nich našli zánětlivé onemocnění kůže, a to i na místech, která pták ještě neoškubal. U arů a amazoňanů byl zánět častější, u kakaduů a žaků převažovalo poškození způsobené samotným zobákem. Jinými slovy: u velké části „škubajících“ papoušků není problém jen v hlavě. Něco je pálí nebo svědí.

Suchý vzduch je pochopitelně jen jedna z možných příčin svědění. Ale je to ta, kterou má majitel nejvíc v rukou. Veterinářka Laurie Hessová, specialistka na ptáky a autorka kapitoly o kožních onemocněních ptáků v uznávané veterinární příručce MSD Veterinary Manual, mezi faktory, které mohou ke škubání přispět, výslovně řadí nevhodnou vlhkost, vedle nedostatku denního světla a narušeného rytmu dne a noci. A dodává, že zvýšení vlhkosti chrání kůži před vysycháním a může škubání zmírnit. Na blogu newyorské kliniky Veterinary Center for Birds and Exotics, kde Hessová působí, to stojí ještě přímočařeji: tropičtí papoušci v létě obvykle prospívají, ale se suchým zimním vzduchem mají potíže, kůže se jim šupinkuje, peří ztrácí lesk a ptáci se začnou do kůže zobat.

Zkušení chovatelé to znají jako sezonní vzorec. Na podzim se zapne topení a během pár týdnů se v kleci objeví víc prachu, peří vypadá matně, pták se víc drbe a víc se probírá v peří. Výrazné to bývá u žaků a kakaduů, kteří tvoří takzvaný pudrový prach. Ten v suchém vzduchu víc víří a usazuje se všude kolem.

Plíce, které nic neodpustí

Druhá potíž je v dýchání. Ptačí dýchací soustava je technický zázrak: plíce se nerozpínají jako naše, vzduch jimi díky soustavě vzdušných vaků proudí jedním směrem a pták získává kyslík při nádechu i výdechu. Právě proto se do uhelných dolů kdysi nosili kanárci. Všechno, co je ve vzduchu, se do ptačího těla dostane rychleji a hlouběji než do lidského.

Co dělá suchý vzduch s obranou dýchacích cest, názorně ukázal pokus z Yaleovy univerzity. Tým imunoložky Akiko Iwasakiové v roce 2019 v časopise PNAS popsal, že myši chované několik dní při vlhkosti 10 až 20 procent měly výrazně horší průběh chřipky než myši při vlhkosti 50 procent. Rychleji hubly, víc jim klesala teplota a dříve umíraly. Suchý vzduch u nich zpomalil takzvanou mukociliární clearance, tedy mechanismus, kterým řasinky v průdušnici vymetají hlen i s viry a prachem ven. Kromě toho se hůř hojila poškozená sliznice a oslabila se část vrozené imunity.

Jde o myši, ne o papoušky, a autoři sami upozorňují, že výsledky nelze automaticky přenášet ani na lidi. Princip je ale obecný: sliznice potřebuje vlhko, aby fungovala. Ptačí veterináři a chovatelské příručky upozorňují, že suchý vzduch vysušuje i nosní dutiny a sinusy papoušků. Kýchání, zaschlé krusty kolem nosních otvorů nebo slepené peří nad nosem jsou důvodem k návštěvě veterináře, ne k čekání na jaro.

Pozor, ať z pouště neuděláte skleník

Tady přichází důležitá brzda. Odpovědí na suchý vzduch rozhodně není mít doma džungli. Veterinářka Sharman Hoppesová z Texaské nemocnice pro ptáky a exotická zvířata v příručce Merck Veterinary Manual připomíná, že k aspergilóze, nebezpečné plísňové infekci dýchacích cest, mají sklon právě žakové, amazoňani, korely a arové. Vzniká hlavně u ptáků s oslabenou imunitou, například při nedostatku vitaminu A ze zrninové stravy, nebo když ptáci vdechují velké množství plísňových spor. A riziko podle ní zvyšuje špatná hygiena a nedostatečné větrání, zvlášť v teplém a vlhkém prostředí.

Zpocená okna, plíseň v rohu za skříní nebo zatuchlý zvlhčovač jsou tedy pro papouška stejně špatná zpráva jako vyprahlý vzduch. Cílem je zlatá střední cesta.

Co s tím doma udělat

Kupte vlhkoměr. Stojí pár stovek a bez něj jen hádáte. Dejte ho do výšky klece, ne na parapet nebo k radiátoru. Většina ptačích veterinářů a chovatelských příruček doporučuje držet vlhkost mezi 40 a 60 procenty. U tropických druhů, jako jsou žakové, amazoňani nebo arové, spíš k horní hranici. To je mimochodem pásmo, které vyhovuje i lidem.

Klec pryč od topení. Radiátor pod klecí nebo proud teplého vzduchu z teplovzdušného topení či klimatizace vysušuje vzduch přímo v okolí ptáka nejvíc. Když se po létě poprvé zapne teplovzdušné topení, může navíc z potrubí vyfouknout nahromaděný prach.

Koupání a rosení. Podle příručky MSD si mnoho pralesních druhů užívá i každodenní koupel, ptákům ze suchých oblastí stačí jednou týdně. Rozprašovač s vlažnou vodou nebo miska k vykoupání pomáhají kůži i peří a podporují přirozené čištění peří. Koupejte dopoledne, aby pták do večera uschl a v chladnějším pokoji neprochladl.

Zajímavý detail z japonské studie: majitelé, kteří papouška koupali nebo rosili každý den, měli v prvotní analýze víc ptáků se škubáním. To ale nejspíš neznamená, že koupání škodí. Spíš to, že majitelé škubajících ptáků po rosení sáhnou častěji, protože jim to někdo poradil. Ve výsledném modelu už koupání jako rizikový faktor neobstálo.

Zvlhčovač ano, ale chytře. Tady se vyplatí číst drobné písmo. Ultrazvukové zvlhčovače rozprašují do vzduchu i všechno, co je rozpuštěné ve vodě. Tým z Albertské univerzity v Kanadě v roce 2020 změřil, že s vodou z kohoutku produkují tolik jemných částic, kolik byste naměřili ve znečištěném velkoměstě, a ty se rozšíří po celém domě. Laboratorní pokus na myších, publikovaný v časopise Particle and Fibre Toxicology, ukázal, že se tyto minerální částice dostávají až do plic, kde je pohlcují imunitní buňky, i když akutní vážný zánět nevyvolaly. Pro ptáka s jeho výkonnými plícemi to není nic, co byste chtěli riskovat. Do ultrazvukového zvlhčovače proto lijte destilovanou nebo demineralizovanou vodu, případně zvolte odpařovací typ. A hlavně ho pravidelně čistěte, jinak se z něj stane líheň plísní a bakterií.

Pokojové rostliny s rozmyslem. Vlhkost trochu zvednou, ale spousta z nich je pro ptáky jedovatá a papoušek všechno ochutná. Bezpečnější je nádobka s vodou na topení nebo prádlo sušené v jiné místnosti.

Větrejte krátce a intenzivně. I v zimě. Pět minut s dokořán otevřeným oknem vymění vydýchaný vzduch s prachem a sporami, aniž by vychladly stěny. Jen ne tak, aby na klec táhlo.

Kdy zpozornět

Matné, lámavé peří, víc prachu a šupinek kolem klece, časté drbání a probírání peří, první holá místa na hrudi nebo pod křídly. Na straně dýchání pak kýchání, výtok nebo krusty u nosních otvorů, pískání při dechu, dýchání s otevřeným zobákem nebo pohupování ocasem v rytmu dechu.

Žádný z těchto příznaků automaticky neznamená, že na vině je suchý vzduch. Škubání peří může mít desítky příčin od parazitů přes nemoci jater po nudu a samotu, a dýchací potíže u ptáků bývají vážnější, než vypadají. Ptáci své nemoci dlouho skrývají, a když se příznaky ukážou, bývá onemocnění často už pokročilé. Proto patří papoušek s takovými projevy k veterináři, který se na ptáky specializuje.

Vlhkoměr za pár stovek ale může být první krok, který vám napoví, jestli ten problém náhodou nevisí přímo nad radiátorem.