Psi rozeznají i jednovaječná dvojčata. Ověřili to čeští policejní psi

Deset vycvičených policejních německých ovčáků v české studii správně rozlišilo pachy čtyř párů dvojčat, včetně jednovaječných. Výsledek ukazuje schopnost těchto psů v konkrétním testu, ne běžnou spolehlivost všech psů ani důkaz pro konkrétní forenzní metodu. Jak pokus probíhal?
Fena Gabi dostala k očichání čtverec bavlněné látky. Dvacet minut předtím ho měla přitisknutý na bříšku jedna ze sedmiletých sester. Pak Gabi prošla řadu sedmi skleněných nádob. V jedné byl druhý vzorek téže holčičky, v další pach její sestry, jednovaječného dvojčete, ve zbylých pachy cizích dětí podobného věku.
Gabi zalehla u správné sklenice a sestřin pach minula. Ve vědeckém jazyce to znamenalo jediné: pes poznal, že dvojčata nevoní stejně. Totéž v roce 2011 zopakovalo dalších devět psů, a to bez jediné chyby.

Další informace najdete v článku o tom, jak psi čtou lidskou řeč těla.
Obsah článku
- Galerie fotek: Psi rozeznají i jednovaječná dvojčata. Ověřili to čeští policejní psi
- Pokus, který měl rozseknout padesát let sporů
- Deset ovčáků, čtyři páry dětí, nula chyb
- Proč psi dřív selhávali
- Čím se liší lidé se stejnými geny
- Druhá strana pachové stopy
- Co si z toho vzít
- Použité zdroje a užitečné odkazy
Galerie fotek: Psi rozeznají i jednovaječná dvojčata. Ověřili to čeští policejní psi
Foto: Kirt Edblom from Kihei, Hi, United States · Wikimedia Commons · CC BY-SA 2.0
Foto: gomagoti · Wikimedia Commons · CC BY-SA 2.0
1 / 3
Pokus, který měl rozseknout padesát let sporů
Otázka, jestli pes rozliší jednovaječná dvojčata, není žádná kuriozita do kvízu. Je to v podstatě nejtvrdší možná zkouška psího nosu. Pokud by dva lidé se shodnými geny voněli úplně stejně, znamenalo by to, že pachová stopa je jen jakýsi otisk DNA. Pokud se liší, musí do individuálního pachu promlouvat ještě něco dalšího.
Vědci se o odpověď přeli přes padesát let. Už v roce 1955 britský genetik Hans Kalmus zkoušel s devíti psy, jestli dvojčata rozeznají. Psi to zvládli, když měli oba pachy před sebou zároveň. Když dostali jen pach jednoho dvojčete, začali se plést. V roce 1988 publikoval Peter Hepper z Belfastu pokus se čtyřmi psy a závěr zněl pro psy nelichotivě: jednovaječná dvojčata, která žijí spolu a jedí stejnou stravu, rozlišit nedokázali. Zvládli to jen u dvojčat, která žila odděleně. O dva roky později dopadl podobně jediný německý ovčák ve studii Sommervilleho a kolegů. Cizí lidi rozlišoval výborně, u jednovaječných dvojčat ale tipoval zhruba náhodně. A v roce 2006 se ani bloodhoundi, tedy psi s pověstí nejlepšího nosu na světě, u dvojčat většinou nedostali přes úroveň náhody.
Vypadalo to tedy, že stejné geny plus stejné prostředí rovná se stejný pach. Pak přišli Češi.

Deset ovčáků, čtyři páry dětí, nula chyb
Tým kolem etologa Luďka Bartoše a bývalého policejního psovoda Ludvíka Pince z Centra pro výzkum chování psů na České zemědělské univerzitě v Praze si přizval ty nejlépe trénované psy, jaké v Česku měl kdo k dispozici. Šlo o deset německých ovčáků, sedm fen a tři psy, z krajských ředitelství policie v Brně, Hradci Králové a Plzni. Všichni prošli speciálním kurzem pachové identifikace. Na studii spolupracovala i Alice Reslová z Kriminalistického ústavu Praha a Radim Kotrba z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi.
Pachy darovaly čtyři dvojice dětí. Dva páry byly jednovaječná dvojčata: pětiletí chlapci a sedmileté dívky. Dva páry byla dvojčata dvojvaječná: osmileté dívky a třináctiletí chlapci. Že jsou jednovaječná dvojčata opravdu geneticky totožná, ověřili vědci testem DNA ze stěru z dutiny ústní. Každá dvojice navíc žila v jedné domácnosti a jedla stejné jídlo. Přesně ty podmínky, za kterých psi v Hepperově pokusu selhali.
Postup byl puntičkářský. Sourozenci seděli při odběru v oddělených místnostech, aby se jejich pachy nemíchaly. Každé dítě si na dvacet minut přiložilo na bříško sterilní bavlněný čtverec o straně třiceti centimetrů a ten pak skončil v zavařovací sklenici. Se vzorky manipuloval jediný dospělý. Jako „rušivé“ pachy posloužili další chlapci a dívky ve věku šest a sedm let, kteří se s dvojčaty nikdy nepotkali.
Pět psovodů, každý se dvěma psy, nevědělo, ve které sklenici je hledaný pach, ani co se od pokusu čeká. To je důležité, protože pes umí výborně číst lidskou řeč těla a nevědomky napovídající psovod dokáže výsledek pokusu zničit. Sklenice se po každém kole přeskládaly.
Každý pes absolvoval dvanáct porovnání, dohromady šedesát řad sklenic. Výsledek: 120 správných označení, žádné chybné. Psi spolehlivě rozlišili jednovaječná i dvojvaječná dvojčata a zároveň bez problému spárovali dva vzorky od téhož dítěte. Výsledky byly tak jednotné, že autoři v článku v časopise PLoS ONE podrobně popsali jen jednoho psa jako ukázku. Byla to právě Gabi.
„Psi dokážou rozlišit pach jednovaječných dvojčat, pokud jsou dobře vycvičení,“ shrnul tehdy Luděk Bartoš pro americká média. Studie obletěla svět s titulky jako „Psi porazili DNA“.

Proč psi dřív selhávali
Čeští vědci nabídli vysvětlení, proč jejich výsledek tak ostře kontrastuje se staršími pokusy. Klíčem podle nich je výcvik. Hepper o tom, jak byli jeho čtyři psi vycvičeni, prakticky nic neuvedl. Sommerville pracoval s jediným psem. Čeští policejní ovčáci naproti tomu procházejí systematickým výcvikem, a aby se psovod k pachové identifikaci vůbec dostal, potřebuje nejdřív aspoň tři roky praxe jako běžný hlídkový psovod a pak tříměsíční specializovaný kurz v policejním výcvikovém středisku.
Jinými slovy: rozdíl mezi pachem dvou jednovaječných dvojčat existuje, jen je tak jemný, že ho zachytí teprve nos, který se celé roky učí soustředit právě na lidský pach.
Čím se liší lidé se stejnými geny
Zbývá otázka, co vlastně psi cítí. Na to ani autoři studie odpověď neměli. „Jsme daleko od toho, abychom dokázali objasnit, čím se dvojčata liší,“ přiznal Bartoš. Jako jednu z možností zmínili třeba prodělanou infekci, která pach člověka změní.
Další výzkum naznačuje, kde hledat. V roce 2005 britský tým kolem psychologa Craiga Robertse nechal obyčejné lidi čichat k tričkům dvojčat. Pachy jednovaječných dvojčat dokázali dobrovolníci k sobě přiřadit lépe, než by odpovídalo náhodě, a to i u dvojčat, která spolu nežila. U dvojvaječných dvojčat to nešlo. Geny tedy pach výrazně ovlivňují. Jenže „podobný“ ještě neznamená „stejný“.
Velkou roli hrají bakterie. Pot sám o sobě skoro nevoní; typický pach z podpaží vzniká až ve chvíli, kdy kožní bakterie rozloží látky, které tělo vylučuje. Belgický mikrobiolog Chris Callewaert, který se pachem z podpaží zabýval na Kalifornské univerzitě v San Diegu, narazil před lety na pár jednovaječných dvojčat. Jeden z bratrů měl nepříjemný tělesný pach, druhý ne. Callewaert usoudil, že rozdíl nedělají geny, ale bakterie. Bratr bez problému se čtyři dny nemyl, ten druhý si podpaží denně drhnul antibakteriálním mýdlem. Pak mu Callewaert přenesl bakterie z podpaží jeho dvojčete. Nepříjemný pach rychle zmizel a podle Callewaerta se nevrátil ani po více než roce. Když metodu zkusil na dalších sedmnácti dvojicích příbuzných, ke zlepšení došlo u šestnácti z osmnácti párů.
Jednovaječná dvojčata tedy mají shodnou DNA, ale jiné kožní bakterie, jiné nemoci za sebou, jiné drobné zvyky. To všechno se propisuje do směsi těkavých látek, kterou kolem sebe člověk neustále vypouští. Pes s nosem, který má podle odhadů stovky milionů čichových receptorů, ten rozdíl při dobrém výcviku zachytí.

Druhá strana pachové stopy
Studie z roku 2011 se v Česku často citovala jako důkaz, že pachová identifikace je spolehlivá metoda. Jenže příběh má pokračování, a vypráví ho paradoxně jeden z jejích autorů.
Ludvík Pinc se svým týmem v roce 2015 zkoumal, jak si policejní psi vedou v podmínkách blíž běžné praxi. Ze čtyřiceti vzorků určili správně jen pětadvacet. Pincův tým došel k závěru, že taková chybovost dělá ze srovnávání pachů za tehdejších podmínek prakticky nepoužitelný důkaz. Nizozemská bioložka Adee Schoon, která se pachovou identifikací zabývá desítky let a spolupracuje s nizozemskou policií, na semináři v Poslanecké sněmovně v roce 2019 upozornila na hlavní slabinu: když psovod ví, který vzorek je ten správný, pes ho většinou najde. Když to neví, přesnost klesá. Pes totiž čte člověka, i když ten mu vědomě nic neprozrazuje. V Nizozemsku kvůli psovodům, kteří při údajně „slepých“ testech podváděli, padl stín na víc než tisíc případů a policie metodu přestala používat.
Česká policie od roku 2017 pracuje vždy se dvěma psy a psovod neví, který vzorek má pes označit. Psovod tedy pracuje naslepo, stejně jako v pokusu s dvojčaty. Mezinárodní srovnání z roku 2019, na kterém se podílela i Adee Schoon a které porovnávalo postupy v jedenácti zemích včetně Česka, ale ukázalo, že policejní praxe se od vědeckých doporučení v různých zemích pořád liší.
Soudy z toho vyvodily jasný závěr. Nejvyšší i Ústavní soud opakovaně uvedly, že pachová stopa není otisk prstu. Může sloužit jen jako nepřímý, podpůrný důkaz, ze kterého lze nanejvýš usuzovat, že člověk na místě činu pravděpodobně byl. Ústavní soud v posledních letech několikrát vrátil k novému projednání případy, ve kterých pachová identifikace hrála podstatnou roli.

Co si z toho vzít
Pokus s Gabi a jejími devíti kolegy dokázal, že lidský pach je mimořádně individuální, natolik, že se liší i u lidí se stejnými geny. Dokázal také, že dobře vycvičený pes v pečlivě nastaveném pokusu to umí poznat. To ale není totéž jako tvrzení, že každý pes v každé situaci najde toho pravého. Mezi laboratoří a soudní síní stojí spousta proměnných: kvalita vzorku, stáří stopy, únava psa a hlavně člověk na druhém konci vodítka.
A pro majitele obyčejných psů to má ještě jednu, mnohem příjemnější pointu. Když váš pes pozná, že se domů vrací právě ten z vašich dvou synů, i když jsou si podobní jako vejce vejci, nevěští z kroků ani z hlasu. Prostě to cítí.
Použité zdroje a užitečné odkazy
- Pinc L., Bartoš L., Reslová A., Kotrba R.: Dogs Discriminate Identical Twins, PLoS ONE 2011 (plný text, PMC)
- Dogs Discriminate Identical Twins, záznam VÚŽV
- NBC News: Dogs can tell identical twins apart, just by scent (2011)
- Live Science: Dogs Can Tell Apart Identical Twins
- Discover: Police Dogs Can Tell Identical Twins Apart By Scent
- Roberts S. C. a kol.: Body Odor Similarity in Noncohabiting Twins, Chemical Senses 2005 (Univerzita ve Stirlingu)
- Medical Brief: Armpit bacteria transplant (Chris Callewaert, 2017)
- Novinky.cz: Pachové stopy jako důkaz? Psa ovlivníte, tvrdí odborníci (2019)
- Ferry B., Ensminger J., Schoon A. a kol.: Scent lineups compared across eleven countries, Forensic Science International 2019 (PubMed)
- Advokátní deník: ÚS k podmínkám metody pachové identifikace v trestním řízení (2022)
- Seznam Zprávy: Soud se musí kvůli pachovým stopám znovu zabývat případem vraždy seniora
- epravo.cz: Pachová stopa v trestním řízení
Nejnovější články

Proč plazi potřebují teplé i studené místo v teráriu
Plazi si tělesnou teplotu upravují přesunem mezi teplejšími a chladnějšími místy. Proto by terárium nemělo mít všude stejnou teplotu...
Daniel Hanuš ·

Gorila horská je jediný lidoop, jehož počet roste
V roce 1981 bylo v masivu Virunga napočítáno 242 horských goril. O několik desetiletí později odhadly tehdejší sčítání ve Virunze a...
Daniel Hanuš ·

Smí králík jíst meloun?
Králík může dostat malý kousek melounu jako občasný pamlsek, ne jako běžnou součást jídelníčku. Dužina obsahuje hodně vody a cukru...
Daniel Hanuš ·

Proč kůl u mladého stromu nemá být moc vysoký
Mladý strom se má po výsadbě ujmout, ne zůstat pevně přivázaný pod korunou. Vysoký a těsný úvazek může omezit přirozené zesilování kmene...
Daniel Hanuš ·

Kočky mají raději lidi, kteří je nechají přijít samy
Když se kočka přiblíží k člověku, který ji nevolá ani se jí nedotýká, může to vypadat, jako by si vybírala právě toho, kdo ji nemá rád...
Daniel Hanuš ·

Los v Česku: zvíře, které se k nám vrací samo
Los Emil se v květnu 2026 naposledy prokazatelně objevil v Bavorsku, zhruba 30 kilometrů od Mnichova. Od té doby jeho osud není...
Daniel Hanuš ·

Jak kočku zabalit do ručníku u veterináře
Při ošetření může ručník některým kočkám nabídnout úkryt a omezit jejich pohyb. Jiné však zabalení stresuje, takže nejde o zaručený...
Daniel Hanuš ·

Kolik koček je v jedné domácnosti už moc
Jedna kočka navíc může soužití změnit, ale žádný vědecký limit neplatí pro všechny domácnosti. Studie sledují napětí, zdraví i to, zda...
Daniel Hanuš ·

Některé žáby si do těla vyrobí nemrznoucí směs z cukru
Skokan lesní z Aljašky přežívá zimu i poté, co mu část tělesné vody zmrzne a srdce i dýchání se na čas zastaví. Při ochlazení zvýší...
Daniel Hanuš ·

Proč nám štěňata a koťata připadají tak roztomilá
Velké oči, kulatá hlava a nejisté pohyby mláďat v nás často vyvolávají chuť pečovat. Výzkumy štěňat, koťat i lidských tváří ukazují, jak...
Daniel Hanuš ·

Čínský chocholatý pes vyhrává soutěže o nejošklivějšího psa světa
Čínští chocholatí psi a jejich kříženci patří k výrazným vítězům kalifornské soutěže o nejošklivějšího psa. Holá kůže a chybějící zuby...
Daniel Hanuš ·

Klíšťata nespí celou zimu. Stačí jim pět stupňů
Klíšťata mohou být aktivní i v zimě, zejména za mírnějšího počasí, ale jejich aktivita závisí na druhu, místě a mikroklimatu. Švédská...
Daniel Hanuš ·

Puli a komondor mají srst v provazcích jako dredy
Puli a komondor zaujmou srstí rozdělenou do dlouhých provazců. Štěňata se s nimi nerodí: vznikají postupně, když se krycí chlupy...
Daniel Hanuš ·

Péče o filodendron v zimě: světlo, voda a teplota
Filodendron srdčitý v zimě obvykle potřebuje hlavně dost světla, opatrnější zálivku a ochranu před studeným sklem či průvanem. Čísla z...
Daniel Hanuš ·

Proč ryby v akváriu dýchají rychle
Ryby rychle kmitají žábrami nebo se drží u hladiny? Nejdřív zkontrolujte vodu a chod techniky. Příčinou může být nedostatek kyslíku...
Daniel Hanuš ·

Pěnkava jikavec přilétá na zimu ze severu. Někdy po milionech
V lednu 2021 pozorovatelé u slovenských Krompach odhadli, že do nocoviště přilétlo přes milion pěnkav jikavců. Taková hejna nejsou...
Daniel Hanuš ·

Lidé s Alzheimerovou nemocí jedli lépe, když v jídelně bylo akvárium
Akvárium v jídelně může upoutat pozornost člověka s demencí. Několik menších studií po jeho instalaci zaznamenalo vyšší příjem jídla a...
Daniel Hanuš ·

Smích papouška kea je nakažlivý. Ostatní kea si začnou hrát
Papoušek kea při hře vydává charakteristické trylkování. V pokusu s volně žijícími ptáky po jeho přehrání přibylo hry i u jedinců, kteří...
Daniel Hanuš ·

Jak spočítat, kolik sena na zimu potřebujete
Kolik sena objednat na zimu? Začněte hmotností zvířete, dobou bez pastvy, kvalitou a obsahem sušiny v konkrétním seně. Pak připočtěte...
Daniel Hanuš ·

Potkan si ocasem reguluje teplotu těla
Potkaní ocas pomáhá tělu odvádět i zadržovat teplo. V laboratorních pokusech vědci měřili, jak se mění jeho povrchová teplota při...
Daniel Hanuš ·















Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Napište nám svůj názor, zeptejte se nebo poraďte ostatním. Vítáme slušné a užitečné příspěvky. Spam, reklamu a nevhodné komentáře odstraňujeme.
Co vás na psím čichu nejvíc překvapuje?