Lidé s Alzheimerovou nemocí jedli lépe, když v jídelně bylo akvárium

Galerie fotek: Lidé s Alzheimerovou nemocí jedli lépe, když v jídelně bylo akvárium

1 / 3

Pokus s rybami, které nejde převrhnout

Edwardsová spolu s Alanem Beckem, ředitelem univerzitního Centra pro vztah člověka a zvířete, zkusila nápad, který zní skoro naivně. Do jídelen tří specializovaných oddělení pro lidi s Alzheimerovou nemocí v Indianě nechala postavit akvária s pestrými rybami.

Nádrže nebyly obyčejné. Navrhl je kalifornský výrobce Jeff Boschert, který o projektu slyšel poté, co si přečetl Beckovu knihu o zvířatech a lidském zdraví, a akvária věnoval. Byla stabilní, aby je nikdo nepřevrhl, měla uzamčené víko a nerozbitné sklo. Dostala také speciální pozadí, aby na ryby dobře viděli i lidé se šedým zákalem. „Hezké na těch nádržích je, že jsou v podstatě nezničitelné,“ řekla tehdy Edwardsová.

Výzkumníci nejdřív čtyři týdny jen sledovali, jak lidé jedí. Každý talíř vážili před jídlem a po něm. Zaznamenávali také 29 druhů chování od toulání po chodbách po křik a fyzickou agresi. Pak přišly ryby. V jednom zařízení výzkumníci před instalací akvária nejprve zkoušeli velkou fotografii mořské krajiny; nešlo o současně náhodně přidělenou kontrolní skupinu.

Vyšší příjem potravy v malé studii

Výsledky, publikované v roce 2002 v odborném časopise Western Journal of Nursing Research, překvapily i samotné autory. U 62 sledovaných lidí stoupl příjem potravy po instalaci akvárií o 21,1 procenta. A co bylo důležitější, efekt nevyprchal, když se ryby staly součástí každodenní kulisy. Během následného sledování příjem jídla dál rostl.

Za 16 týdnů studie lidé v průměru přibrali přes tři čtvrtě kilogramu. To nevypadá jako mnoho, ale u křehkého seniora, který obvykle váhu ztrácí, je to obrat. Oddělení navíc potřebovala méně nutričních doplňků, takže péče zlevnila.

U fotografie moře předběžná zpráva neuváděla statisticky významný účinek. Lidé ji většinou ignorovali nebo na ni krátce pohlédli. Akvárium je přitom dokázalo upoutat až na půl hodiny. Ubylo i bloudění, přecházení sem a tam, křiku a napadání. „Myslím, že kombinace pohybu, barev a zvuku pro ně představuje podnětný zážitek,“ vysvětlovala Edwardsová.

A pak tu byly příběhy, které se do tabulek nevejdou. Žena, o které personál neměl tušení, že ještě mluví, začala počítat ryby. Bývalý majitel obchodu s rybářskými potřebami se s ošetřovateli rozpovídal o rybách a návnadách. „Byli jsme naprosto ohromení, protože jsme netušili, že ta žena umí mluvit, natož počítat,“ vzpomínala Edwardsová.

Funguje to i podruhé?

Jedna studie s několika desítkami lidí je zajímavá, ale nestačí. Edwardsová s Beckem proto pokus zopakovali ve větším. Ve studii publikované v časopise Alzheimer Disease & Associated Disorders sledovali 70 obyvatel ze tří zařízení ve dvou amerických státech. Akvárium opět stálo ve společné jídelně a pokus trval deset týdnů.

Výsledek byl podobný, dokonce o něco výraznější. Denní příjem jídla stoupl zhruba o čtvrtinu oproti výchozímu stavu a lidé v průměru přibrali asi kilogram. Ne všem to pomohlo stejně: osm ze sedmdesáti účastníků během studie naopak mírně zhublo.

Třetí práce, z roku 2014, se zaměřila na chování a na personál. U 71 obyvatel tří oddělení pro lidi s demencí se po instalaci akvária zlepšilo skóre problémového chování z 67,2 na 58,2 bodu. Ubylo nespolupráce, nepřiměřeného chování a zlepšil se spánek. Zajímavé je, že stoupla i spokojenost ošetřovatelů s prací. Kdo každý den krmí neklidné lidi, ten pozná rozdíl, když se u stolu někdo na chvíli uklidní a dívá se.

Proč by ryby měly pomáhat k jídlu

Přesný mechanismus nikdo nezná. Nabízí se ale několik vysvětlení, která do sebe zapadají.

Lidé s pokročilou demencí špatně udrží pozornost. Jídlo je pro ně posloupnost kroků, které je třeba udělat ve správném pořadí, a stačí chvilka neklidu, aby vstali a odešli. Pomalý, předvídatelný pohyb ryb zřejmě působí jako kotva: přitáhne pozornost, ale nerozruší. Klidnější posezení by mohlo jídlo usnadnit; jde však o možné vysvětlení, nikoli doložený mechanismus pro každého člověka.

Druhé vysvětlení souvisí s uklidněním. Britští vědci z Plymouthské univerzity a Exeterské univerzity v roce 2015 využili toho, že Národní mořské akvárium v Plymouthu postupně zarybňovalo obří nádrž o objemu 550 tisíc litrů. Měřili návštěvníkům tep, krevní tlak a náladu ve chvíli, kdy byla nádrž prázdná, částečně zaplněná a plná. Pohled do akvária tlak i tep snižoval, většinou už během prvních pěti minut. Čím víc ryb, tím déle lidé vydrželi koukat a tím lepší měli náladu. Hlavní autorka Deborah Cracknellová studii sama označila za předběžnou.

Třetí vrstvou, kterou naznačují i postřehy z Indiany, je prostě atmosféra. Jídelna s akváriem je místo, kde se něco děje, kde je o čem mluvit. Vzpomínka bývalého majitele rybářského obchodu ukazuje, jak mohou ryby otevřít téma rozhovoru; nic nevypovídá o jeho dalších potřebách péče.

Kde je třeba brzdit

Než se ale každý domov pro seniory vrhne do zverimexu, je fér říct, jak pevná ta data jsou. Všechny tři hlavní studie pocházejí od jednoho týmu. Šlo o srovnání „před a po“ v malém počtu zařízení, bez náhodného rozdělení do skupin. Přehledová studie z roku 2006 v časopise International Psychogeriatrics uznala, že akvária v jídelnách lidi s demencí podněcují k jídlu a přibírání, zároveň ale upozornila, že důkazy stojí na malém počtu zařízení.

Ještě přísnější byl systematický přehled skotských vědců z Univerzity Západního Skotska, který v roce 2019 vyšel v časopise PLOS ONE. Autoři prošli 19 studií o tom, jak na lidi působí pozorování ryb v akváriu. Našli „předběžnou podporu“ pro vliv na náladu, bolest, příjem jídla a tělesnou váhu. Všechny studie však měly metodické slabiny a riziko zkreslení bylo vysoké nebo nejasné.

A ne každý pokus vyšel. Švýcarští zubaři v roce 2021 v pečlivě kontrolované studii postavili akvárium do čekárny geriatrické zubní kliniky. Na krevní tlak, tep, úzkost ani náladu pacientů nemělo žádný měřitelný vliv. Čekárna u zubaře ovšem není jídelna a krátké čekání není dlouhodobý pobyt. Ukazuje to ale, že ryby nejsou zázračný lék na všechno.

Další projekt Univerzity Západního Skotska získal etické schválení v roce 2018. Samotný záznam schváleného záměru ale není dokladem výsledků ani toho, že projekt právě probíhá.

Co si z toho vzít

Akvárium nenahrazuje vyšetření příčin hubnutí, pomoc při jídle ani individuální nutriční péči. Může být příjemným prvkem prostředí, pokud je pro obyvatele vhodné a někdo zajistí údržbu, hygienu, bezpečné umístění a péči o ryby. Není automaticky levné, bezrizikové ani bez práce.

Nancy Edwardsová v rozhovoru z roku 2025 o své práci mluvila jako o využívání prostředí. „Hodně jsme pracovali s tím, jak využít prostředí,“ řekla univerzitnímu webu. Upozorňuje přitom i na druhou stranu: o zvířata v zařízeních je potřeba se starat, nepřekrmovat je a nenechávat je ve stresu. Akvárium, o které se nikdo nestará, nepomůže rybám ani lidem.

Pro domácnost je důležité nejprve zvážit, zda zvládne pravidelnou péči o nádrž a zda ryby blízkého člověka skutečně zajímají. S orientací pomůže průvodce založením akvária. Změny jídla nebo hmotnosti řešte se zdravotníky, i když se prostředí díky akváriu zpříjemní.