Proč kočka kouká na televizi jen u některých pořadů

Galerie fotek: Proč kočka kouká na televizi jen u některých pořadů

1 / 3

Lidé jsou pro kočku nuda

Nejdřív trochu vystřízlivění. Kočky v belfastském pokusu strávily pohledem na obrazovku v průměru jen 6,1 procenta času. Pro srovnání: psi v podobném pokusu stejných autorek koukali na televizi necelých 11 procent času a opice v různých studiích mezi 14 a 75 procenty. Kočka zkrátka není rozený televizní divák.

Zajímavější je ale to, na co se dívala. Kočky, kterým běželo video s lidmi, se na obrazovku podívaly zhruba stejně často jako kočky, které měly před sebou vypnutý televizor. Rozdíl nebyl statisticky významný. V tomto pokusu tedy video lidí nezvýšilo pozornost oproti vypnutému monitoru; neznamená to, že kočky obecně nevnímají lidi na obrazovce.

Kulečníkové koule dopadly lépe. Kočky, které je sledovaly, se k obrazovce otáčely zhruba třikrát častěji než ty u vypnuté televize. A úplně nejvíc pozornosti si získalo video s ptáky, hlodavci, rybami a kočkami, které se pohybovaly a krmily. Kočky u něj koukaly na obrazovku skoro sedmkrát častěji než u černé obrazovky, méně spaly a víc času trávily v té části kotce, odkud na televizi viděly.

Přitom, a to je důležitý detail, měly všechny televize vypnutý zvuk. Vědkyně nechtěly, aby výsledky zkreslilo cvrlikání nebo předení z reproduktoru. Kočky tedy reagovaly čistě na to, co viděly.

Proč zrovna snooker

Kulečník nevybraly autorky náhodou. V článku píšou, že ho zvolily kvůli citlivosti kočičího zraku na rychlý přímočarý pohyb. Malá koule, která se náhle rozjede, zpomalí a zastaví, má spoustu vlastností kořisti. Je malá, kontrastní, pohybuje se trhaně a nepředvídatelně.

Ostrost kočičího zraku se měří různými metodami a výsledky se liší. Starší behaviorální pokusy často udávaly 3 až 9 cyklů na stupeň, zatímco pokus se dvěma trénovanými kočkami za optimálních světelných podmínek naměřil 15 a 20. Jediné číslo převedené na lidskou tabuli proto berte jen jako hrubé přirovnání. Kočky mají více tyčinek než lidé a dva typy čípků, takže se jejich citlivost na šero a barvy liší. Autorky belfastské studie připustily, že kočky mohl zaujmout i pohyb nebo zelené sukno.

Dva lidé, kteří si povídají na gauči, nemusí kočku zaujmout tolik jako drobný pohyb připomínající kořist. Belfastská studie ale testovala jen několik videí v útulku, ne všechny typy pořadů ani domácí prostředí.

Nicholas Dodman, veterinární behaviorista z Tuftsovy univerzity, to pro web Vetstreet shrnul jednou větou: „Kočky jsou pohybem doslova přikované.“ Rychle se měnící obraz proto může některé kočky zaujmout; tvrzení, že všechny kvůli horší ostrosti sedají těsně k televizi, ale není doloženo studií.

Ušima kočka „vidí“ taky

V Belfastu byl zvuk vypnutý, v obýváku ale obvykle ne. A kočičí sluch je mimořádný. Američtí vědci Rickye a Henry Heffnerovi v roce 1985 změřili, že kočka slyší zvuky od 48 hertzů až po 85 kilohertzů. Patří tak mezi savce s nejširším sluchovým rozsahem vůbec a slyší vysoko nad hranicí lidského ucha, tam, kde pištějí myši a cvrlikají ptáci.

Proto kočky často zbystří u dokumentu dřív, než se na obrazovce cokoli objeví. Stačí ptačí zpěv, šustění v trávě nebo pípnutí. Naopak dialog, hudba v pozadí a hlas moderátora jsou pro ni zvukové tapety, které nic neslibují.

Stará televize blikala

Kdo měl kočku v devadesátkách, možná si pamatuje, že na televizi skoro nekoukala. Jedno z možných vysvětlení se týká techniky. Staré obrazovkové televizory nevykreslovaly obraz najednou, ale řádek po řádku, padesátkrát nebo šedesátkrát za sekundu. Lidské oko to slije do plynulého obrazu. U psů odhadl veterinární oftalmolog z Cambridge v pořadu The Naked Scientists frekvenci splývání blikání na 40 až 80 snímků za sekundu; stará televize jim proto mohla připadat jako blikající sled obrázků. Pro kočky ale přesné číslo neznáme.

Přesné číslo pro kočky věda spolehlivě nemá, takže je třeba brát teorii o blikání s rezervou. Obnovovací frekvence se mezi televizory liší, ale dostupný pokus nezkoumal, zda kočky dávají přednost moderním obrazovkám ani zda je sledují déle než starší modely.

Televize pro kočky jako byznys

Na to, co kočky zajímá, přišel před více než deseti lety i amatérský fotograf přírody Paul Dinning z Cornwallu. Natáčel ptáky na krmítkách na zahradě a nahrával je na YouTube pro milovníky přírody. Zlom přišel, když video jednou nazval „Videos for Cats“, tedy videa pro kočky. Jeho kanál dnes podle listu City AM sleduje přes 800 tisíc odběratelů a nejoblíbenější videa mají miliony zhlédnutí. Typické video trvá osm hodin a ukazuje statický záběr zblízka na krmítko, kde se střídají ptáci a veverky.

Je to v podstatě belfastský experiment převedený do praxe. Žádní lidé, žádný děj, jen malá zvířata, pohyb a ptačí zpěv. Adam Jones z produkční firmy Trendy Grandad pro City AM vysvětlil, proč se takové kanály vyplácejí: YouTube řadí videa podle celkové doby sledování a osmihodinové video puštěné kočce, zatímco je majitel v práci, nasbírá času spoustu.

Každá kočka je jiný divák

Proč jedna kočka u ptáků v televizi tancuje a druhá zívne a odejde? Veterinářka Jillian Orlandová ze Státní univerzity Severní Karolíny pro Vetstreet uvedla, že kočky, které televizi sledují, mají pravděpodobně silnější lovecký pud a víc je přitahují rychlé pohyby po obrazovce. Roli hraje i nuda. Kočka, která nemá na co jiného koukat, vezme zavděk i obrazovkou.

Ellisová s Wellsovou ve studii samy upozorňují, že kočky se liší povahou a že některé z nich mohou ze zrakových podnětů těžit víc než jiné. Ukázkou je ragdollka Mochi z kalifornského Orange County, o které psal Newsweek. Její majitelka Sara Hesriová popisuje, že Mochi sedí, zírá na obrazovku a snaží se chytat hračky, které se na ní objeví. Když si ale Hesriová pustí vlastní pořady, Mochi podle ní prostě leží vedle ní na gauči.

A pak je tu ještě jeden důvod, proč kočka „kouká“ s vámi na večerní seriál, i když ji děj vůbec nezajímá. Podle MacMillanové si některé kočky prostě spojí čas u televize s tím, že majitel konečně sedí, má volný klín a hladí. Pořad je jim lhostejný. Jde jim o vás.

Pozornost v pokusu postupně klesala

Belfastská studie zjistila, že kočky se během tříhodinové prezentace dívaly na obrazovku nejčastěji v první hodině a méně často v dalších dvou. Autorky nevěděly, zda šlo o zvykání na opakovaný podnět, nebo o to, že kořist nešlo chytit. Nejde o pevnou hranici, po které se každá kočka přestane dívat.

Možnost frustrace při opakovaném sledování neulovitelné kořisti je důvodem brát obrazovku jen jako doplněk, ne náhradu skutečné hry. International Cat Care doporučuje střídat podněty; po videu lze nabídnout hračku, kterou kočka může skutečně chytit.

Orlandová přidává praktické rady. Sledování televize kočce oči nepoškodí, takže ji nemusíte odhánět od obrazovky. Pokud ale kočka po televizi opravdu skáče, nenechávejte ji u ní bez dozoru a velkou plochou televizi raději přišroubujte na zeď. A útoky na myš v televizi nepodporujte, ať jsou seberoztomilejší.

Nejlepší program běží za oknem

Nejzajímavější poznámka z celé belfastské studie je možná ta nejméně nápadná. Autorky v ní citují průzkum americké výzkumnice Marcie Shyan-Norwaltové z roku 2005, podle kterého domácí kočky tráví koukáním z okna typicky pět i více hodin denně. A nejčastěji pozorují ptáky a drobnou zvěř.

V belfastském pokusu zaujaly kočky víc záběry pohybujících se zvířat než lidé na obrazovce. Některé domácí kočky proto může bavit přírodopisný dokument, snooker nebo video z krmítka, jiné televizi ignorují. Obrazovka může být občasným podnětem, ne náhradou hry; výhled z okna nabízí skutečný pohyb a zvuky.