Proč psi a kočky línají i v zimě. Svůj díl viny může mít i žárovka

Galerie fotek: Proč psi a kočky línají i v zimě. Svůj díl viny může mít i žárovka

1 / 3

Tělo nepočítá dny, ale délku noci

Aby bylo jasné, proč na tom tolik záleží, je potřeba nahlédnout do mozku. Savci, včetně nás, psů i koček, mají v hlavě drobnou šišinku. Ta za tmy vyrábí hormon melatonin a jakmile oči zachytí světlo, výrobu utlumí. Délka „melatoninové noci“ je pro tělo nejspolehlivější kalendář na světě. Dlouhá noc znamená zimu, krátká noc léto. Teplota se může splést, počasí kolísá, ale délka dne je rok co rok stejná.

Melatonin pak ovlivňuje další hormon, prolaktin, a ten podle výzkumů působí přímo na vlasové folikuly v kůži. Každý chlup přitom prochází třemi fázemi: roste (anagen), zastavuje se (katagen) a nakonec odpočívá (telogen), dokud ho nevystrčí chlup nový. Línání není nic jiného než chvíle, kdy se tisíce folikulů přepnou najednou.

Jak málo světla stačí, ukázaly pokusy s ovcemi. Když vědci ovcím v noci rozsvítili na pouhou hodinu, zkrátilo se období, kdy jim tělo vyplavuje melatonin, a hormonálně se začaly chovat, jako by byl dlouhý letní den. U kožešinových norků to funguje i naopak. Finští vědci popsali, že melatoninové implantáty, které tělu namlouvají dlouhé noci, urychlí růst zimní kožešiny o čtyři až šest týdnů. A když norky v září přesunuli pod umělý „dlouhý den“, podzimní línání se jim rozhodilo a zimní srst se opozdila.

Pokud tělo savce dokáže zmást hodina světla v noci, co s ním asi udělá obývák, kde se svítí od setmění do půlnoci?

Irský veterinář a čtyři kočky u západního okna

Na kočky se vědci podívali poprvé pořádně už v sedmdesátých letech. Veterinář K. P. Baker z dublinské univerzity tehdy prozkoumal kůži 66 koček a čtyřem z nich celý rok každý měsíc vytrhával vzorky chlupů, aby pod mikroskopem viděl, v jaké fázi jsou folikuly. Kočky žily v ústředně vytápěném pokoji a Baker si dal záležet na jednom detailu: světlo jim do místnosti šlo jen z velkých oken orientovaných na západ a celý rok ho ničím nedoplňoval. Kočky tedy měly teplo jako v bytě, ale světlo jako venku.

Výsledek, publikovaný v roce 1974 v British Veterinary Journal, byl jednoznačný. Od prosince aktivita folikulů slábla, v lednu se zastavila úplně a takhle vydržela přes únor a březen. V dubnu se všechno znovu rozjelo a vrchol růstu přišel koncem dubna. Baker uzavřel, že spouštěčem jarního línání a výměny srsti je prodlužující se den. Přestože v pokoji bylo celou zimu teplo, folikuly se řídily světlem z okna.

Baker si všiml ještě jedné věci, kterou zná každý majitel kočky. Kočičí srst se nemění ve vlnách jako u hlodavců, ale mozaikovitě, chlup po chlupu, podobně jako u člověka. Pozdější práce M. L. Rydera z roku 1976 to potvrdila. Kočka tedy nikdy „nevyhodí“ kožich najednou. Ztrácí ho pomalu a rovnoměrně, a když jí tělo přestane dávat jasný sezónní signál, může to tak vypadat celý rok.

Labradoři, kteří přestali znát roční období

U psů je nejzajímavější srovnání dvou studií, které vznikly s úplně jiným cílem.

Veterinární dermatologové z Minnesotské univerzity v roce 2004 zkoumali, jak rychle psům dorůstá srst po oholení před operací. Do jednotlivých sezon zařadili 11 labradorů na jaře, deset v létě, šest na podzim a deset v zimě. Psi žili uvnitř a vědci měřili, kdy srst po oholení dosáhne původní délky. Na jaře to trvalo 14,6 týdne, v létě 14,5, na podzim 13,6 a v zimě 15,4. Rozdíly byly statisticky bezvýznamné. Podíl chlupů v klidové fázi přesahoval po celý rok osmdesát procent. Autoři došli k závěru, že u labradorů chovaných uvnitř roční období na růst srsti vliv nemá.

O tři roky později sledovali brazilští veterináři Evandro Favarato a Lissandro Conceição ve městě Viçosa jednadvacet psů tří plemen, boxery, labradory a knírače. Rok jim každý měsíc rozebírali chlupy pod mikroskopem. A tady se sezóna ukázala zřetelně: u boxerů a labradorů souvisel cyklus srsti s délkou dne i s teplotou. V nejteplejších měsících přibývalo chlupů, které odpočívaly a chystaly se vypadnout, v chladných měsících zase těch rostoucích. Knírači se od obou plemen výrazně lišili, v klidové fázi jich bylo jen 55 procent oproti 90 procentům u labradorů a 93 u boxerů.

Ani jedna studie přímo netestovala žárovky, a tak je třeba je číst opatrně. Dohromady ale skládají obrázek, který dává smysl. Pes žijící v rytmu skutečného slunce má v srsti roční období. Pes zavřený v bytě s umělým osvětlením jako by o ně přišel.

Polovina psů líná pořád

Že nejde o teorii, potvrzují i sami majitelé. V průzkumu americké genetické firmy Embark uvedlo skoro 47 procent respondentů, že jejich pes líná celoročně. Firma to vysvětluje právě tím, že umělé světlo napodobuje denní a narušuje přirozený světelný režim, podle kterého se řídí zvířata venku. Podobně to popisuje veterinární dermatolog Steven Melman: zvířata venku na severovýchodě USA línají hlavně koncem jara, kdy se dny prodlužují, zatímco domácí mazlíčci pod umělým světlem mohou línat po celý rok.

Žárovka ale není jediný hráč. Veterinářka Angela Martinová z New Yorku pro web Live Science připomněla, že zvířata v bytě žijí v létě v klimatizaci a v zimě u topení. Suchý teplý vzduch a chybějící zima tělu také neříkají, že by měl kožich držet. Velkou roli hraje genetika; u psů se liší i intenzita línání podle plemene. Přehled plemen s menším línáním najdete v článku o psech, kteří línají méně. Laboratoř Adama Boyka, spoluzakladatele Embarku, objevila gen MC5R, který rozhoduje, jestli pes s hladkou srstí líná hodně, nebo středně. Psi s jednoduchou srstí bez podsady, třeba boxeři nebo jezevčíci, línají zhruba stejně celý rok tak jako tak. A přidat se může stres, nemoc nebo špatná strava.

Zajímavý důkaz, jak citlivě psí srst reaguje na světlo, nabízí i jedna nemoc. Takzvaná sezónní alopecie boků způsobuje některým psům v měsících s krátkými dny holá místa na bocích a postihuje hlavně boxery, airedaly a knírače. Kanadská veterinární dermatoložka Manon Paradisová zkoušela podávat devíti takovým psům melatonin zhruba dva měsíce před obvyklým začátkem potíží. Rozsáhlá holá místa z předchozích let se u žádného z nich neobjevila. Hormon temnoty tedy na psí folikuly prokazatelně působí.

Co s tím doma

Celoroční línání u psa nebo kočky v bytě samo o sobě nemusí znamenat nemoc. Přispívat k němu může celoročně podobné prostředí včetně umělého osvětlení, ale také plemeno a individuální cyklus srsti. Nikdo zatím nezkoumal, jestli by pomohlo zhasínat dřív, a slibovat to by bylo nepoctivé. Několik věcí ale rozumně dává smysl.

Dopřejte zvířeti skutečný den. Procházka za denního světla, ideálně dopoledne, je pro vnitřní hodiny silnější signál než jakákoli lampa. Kočkám prospěje místo u okna.

Večer tlumte. Pelíšek nebo škrabadlo nemusí stát přímo pod lustrem. Klidný, temnější kout pro spánek je dobrý nápad pro zvíře i pro vás.

Nepřetápějte. Suchý vzduch kolem třiadvaceti stupňů vysušuje kůži zvířat stejně jako lidskou. Pomůže zvlhčovač nebo prostě o stupeň méně.

Česejte pravidelně, a ne až při krizi. Když srst padá rovnoměrně celý rok, je lepší ji pár minut denně vyčesat, než ji pak sbírat po bytě. U koček se tím navíc snižuje množství chlupů, které spolykají při čištění.

Poznejte, kdy už nejde o línání. Rovnoměrné řídnutí srsti je v pořádku. Holá místa, zarudlá nebo šupinatá kůže, svědění, neustálé olizování nebo náhlá změna oproti běžnému stavu jsou ale důvodem k návštěvě veterináře. Za vypadáváním srsti mohou být alergie, parazité, hormonální potíže i stres.

Vraťme se ke koním z Irska. Jejich majitelé si modré světlo nasazují záměrně, protože chtějí, aby zvíře shodilo zimní srst dřív. U psů a koček nelze slíbit stejný účinek ani přesnou intenzitu světla. Rozsvícený byt však přirozený rozdíl mezi letním a zimním dnem zmenšuje. I proto může výměna srsti probíhat méně sezonně.