Proč má Česko ve znaku lva se dvěma ocasy

Galerie fotek: Proč má Česko ve znaku lva se dvěma ocasy

1 / 3

Lev, kterého tu nikdo neviděl

Nejdřív k samotnému lvovi. Ve střední Evropě žádní lvi nežili a česká knížata je znala nanejvýš z vyprávění. Proč by si tedy dávali do znaku exotickou šelmu?

Podle Kubíka za to mohou křížové výpravy. Rytíři v brnění potřebovali v bitvě poznat, kdo je kdo, a proto si začali malovat na štíty výrazné znaky. Lev se k tomu hodil: je silný, dominantní a navíc biblický. Ve Starém zákoně je symbolem kmene Juda a krále Davida, z jehož rodu měl pocházet Kristus. „Evropští panovníci symbol lva citlivě vnímali jako jakýsi předobraz Krista, krále králů,“ vysvětluje Kubík v rozhovoru pro týdeník Týden. Lev se spolu s orlem rychle stal nejčastějším zvířetem v erbech panovnických rodů po celé Evropě.

Přemyslovci ale lva neměli odjakživa. Jejich původním znakem byla orlice, později nazývaná svatováclavská, obklopená plameny. Ještě Přemysl Otakar I., první dědičný český král, pečetil podle Kubíka od roku 1192 až do smrti pečetí s orlicí na štítě. Lev se objevil až u jeho mladšího bratra Vladislava Jindřicha na Moravě. Pak se obě zvířata zhruba půl století střídala, než lev vyhrál.

Pěkná legenda, kterou vymyslel kronikář

Nejznámější vysvětlení pochází z takzvané Dalimilovy kroniky, rýmovaného vyprávění českých dějin z počátku 14. století. Podle ní dostal kníže Vladislav II. stříbrného lva v červeném poli od císaře Fridricha Barbarossy jako odměnu za pomoc při dobývání Milána v roce 1158. Druhý ocas pak měl lvovi přidat císař Ota IV., když mu Přemysl Otakar I. pomohl zkrotit vzbouřené Sasy. Tradičně se tahle událost klade do roku 1204.

Příběh má všechno, co má správná legenda mít: císaře, válku i odměnu za statečnost. Má ale jeden háček. Dalimil psal zhruba sto let po událostech, které líčí, a žádný jiný pramen jeho verzi nepotvrzuje. Přemysl Otakar I. navíc lva jako svůj znak vůbec nepoužíval, pečetil orlicí. „Z historického hlediska je to nesmysl,“ říká Kubík. Česká Wikipedie, která shrnuje odbornou literaturu, obě Dalimilovy zprávy označuje za smyšlenky. Kronikář nejspíš udělal to, co dělají lidé dodnes: viděl zvláštní věc a dovyprávěl si k ní příběh, který dával smysl.

Podobně je to s pověstí o Bruncvíkovi, který prý zachránil lva ze spárů devítihlavé saně a lev mu z vděčnosti zůstal ve znaku. Historici ji považují za ozvěnu německých bájí, například o saském vévodovi Jindřichu Lvovi.

Rok 1247 a mladý markrabě

První dvouocasý lev, o kterém nikdo nepochybuje, se objevuje v roce 1247. Patřil Přemyslu Otakarovi II., synovi krále Václava I. Bylo mu tehdy asi čtrnáct let. Po smrti staršího bratra Vladislava se stal moravským markrabětem a na jeho jezdecké pečeti už lev zřetelně má ocasy dva.

O pár let později dostal lev i korunu. Když Přemysl Otakar II. v roce 1253 usedl na český trůn, svého lva si vzal s sebou z Brna do Prahy a udělal z něj znak českého krále. Moravě vymyslel nový erb, šachovanou orlici, kterou známe dodnes. „Takže ačkoli to Češi asi ani nevědí, nebo neradi slyší, český lev je moravského původu,“ glosuje Kubík.

Historik Josef Žemlička, autor velké monografie o Přemyslu Otakarovi II., to shrnuje tak, že po polovině 13. století se korunovaný dvouocasý lev napevno ustálil jako heraldický symbol a „k Čechám zůstal připoután natrvalo“. Pokud tedy chceme vědět, proč má lev dva ocasy, musíme se ptát, co tím chtěl říct právě mladý Přemysl. Na to existuje několik odpovědí.

Pět vysvětlení a jedno vodítko ze Západu

Je to prostě sameček. Tohle vysvětlení zaznívá v rozhlasových encyklopediích i ve školních odpovědích. V heraldice prý zdvojení nepárové části těla, typicky hlavy nebo ocasu, označuje samce. Proto Radiožurnál kdysi s nadsázkou odpověděl, že lev má dva ocasy, protože je to lev. Kritici namítají, že lev má hřívu, a jeho pohlaví tedy není potřeba nijak zdůrazňovat. Hlavně to ale nevysvětluje, proč by Přemyslovci najednou potřebovali lvu přidat ocas, když ho do té doby neměli. Kubík navíc upozorňuje, že erbovní zvířata bývají samci tak jako tak, protože mají vyjadřovat moc.

Spoluvláda otce a syna. Podle tohoto výkladu znamenaly dva ocasy dva vládce: krále Václava I. a jeho syna. Šlechta skutečně zvolila Přemysla „mladším králem“. Má to ale ironickou dohru, protože v letech 1248 a 1249 se mladý Přemysl proti otci vzbouřil a prohrál. Kdyby ocasy znamenaly svornost v rodině, vydržela by jen krátce.

Čechy a Morava. Historik Rostislav Nový už v roce 1978 v Časopise Národního muzea přišel s tezí, že Přemysl zdůrazňoval dvě dědičné země. Žemlička později napsal, že zdvojení lvího ocasu, poprvé zachytitelné k roku 1247, s touto tezí „dobře souzní“. Kubík nabízí i variantu: dva ocasy mohly připomínat spojení dvou moravských údělů, olomouckého a brněnského.

Babenberské dědictví. Přemysl se brzy oženil s Markétou Babenberskou a ucházel se o rakouské země. Podle Kubíka nesl rod Babenberků mimo jiné znak se třemi kráčejícími lvy, a i to mohlo k přidání ocasu přispět.

Odlišit se od sousedů. Lvy měla v okolí spousta dynastií a Přemysl potřeboval znak, který si nikdo nesplete. Dvouocasý lev je v heraldice takzvaně nadpřirozená figura. Heraldik Karel Müller to vystihl tak, že zdvojením ocasu se z obyčejného zvířete stává zvíře mýtické. A mýtické zvíře se pro krále, který se chystal stát nejmocnějším vládcem střední Evropy, hodilo.

Které vysvětlení je správné? Jisté vodítko nabízí pohled o kus na západ. Lucemburské velkovévodství má ve znaku červeného lva, také se dvěma ocasy, zkříženými do písmene X. Ten lev původně patřil hrabatům z Limburgu. Když v roce 1282 zemřel poslední limburský vévoda Walram IV., lucemburský hrabě Jindřich VI. si podle heraldických příruček zdvojil lvu ocas a zkřížil ho, aby dal najevo nárok na Limbursko. Druhý ocas tam tedy fungoval jako vzkaz: tahle země je také moje.

Přímý důkaz, že to tak myslel i Přemysl, nemáme. Ve středověké Evropě ale tahle řeč symbolů existovala a sedí k mladému markraběti, který vládl Moravě a chystal se převzít Čechy. Zajímavé je, že dvouocasého lva měli i Lucemburkové, kteří po vymření Přemyslovců získali český trůn. Jan Lucemburský pak na pečeti střídal ve čtvrceném štítě českého lva se lvem lucemburským, takže se na jedné pečeti sešly hned čtyři dvouocasé šelmy.

Jak lev přežil Habsburky i komunisty

Barvy českého lva známe s jistotou až z počátku 14. století. V Pasionálu abatyše Kunhuty, dcery Přemysla Otakara II., vzniklém mezi lety 1313 a 1321, je bílý korunovaný lev v červeném poli. Takhle ho kreslíme dodnes.

Za Habsburků se lev scvrkl do malého štítku uprostřed obrovského znaku s dvouhlavým orlem. Velký comeback zažil po roce 1918. Zákon z března 1920 zavedl tři státní znaky a ve všech byl stříbrný dvouocasý lev ve skoku. Koncepci vymyslel Jaroslav Kursa, výtvarně ji provedl František Kysela.

Nejhůř se lvu vedlo v roce 1960, kdy se z Československa stala socialistická republika. Lev o druhý ocas nepřišel, ale přišel o korunu. Na hlavě mu místo ní zářila rudá pěticípá hvězda, štít dostal tvar husitské pavézy a na hrudi lev nesl siluetu Kriváně s ohněm. Heraldici tenhle znak kritizovali jako rozpor se všemi pravidly a vláda ho dnes na svém webu otevřeně popisuje stejně.

Korunu lvu vrátil Jiří Louda, olomoucký heraldik a veterán druhé světové války. Jeho návrh přijala Česká národní rada a od roku 1993 je dvouocasý lev se zlatou korunou a zlatými drápy ve znaku samostatné České republiky. Louda zemřel v roce 2015 a originál jeho kresby se mezitím ztratil.

Takže proč?

Poctivá odpověď zní, že s jistotou to nevíme a nejspíš se to už nedozvíme, protože nikdo z té doby nenapsal, co druhý ocas znamená. Na tom, co víme, se ale historici shodují. Legenda o císaři Otovi a vzbouřených Sasech je pozdější výmysl. Dvouocasý lev se poprvé objevuje v roce 1247 u Přemysla Otakara II., tehdy ještě moravského markraběte. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že druhý ocas vyjadřoval moc, výjimečnost a nárok na víc než jednu zemi, nejspíš na Čechy i Moravu. Stejnou řečí ostatně o pár desítek let později promluvil lucemburský hrabě.

Až příště uvidíte lva na pasu nebo na minci, můžete si na něm představit mladého prince, který si z Brna přivezl do Prahy znak s ocasem navíc. Ten ocas od té doby nikdo neodstranil, ani Habsburkové, ani komunisté.