Slepice v klecích mají slabší kosti než ve výběhu

Galerie fotek: Slepice v klecích mají slabší kosti než ve výběhu

1 / 3

Kost jako spořicí účet na vápník

Nosnice je biologický extrém. Moderní hybridní slepice snese přes tři sta vajec ročně a každé potřebuje skořápku, která je z velké části z uhličitanu vápenatého. Tolik vápníku slepice z krmení během noci, kdy se skořápka tvoří, nestihne vstřebat. Příroda to vyřešila zvláštním typem kosti.

S nástupem snášky začne slepice ve svých kostech ukládat takzvanou medulární kost. Vyplňuje dutiny dlouhých kostí, pánve a žeber a funguje jako spořicí účet: přes den se do ní vápník ukládá, v noci se z ní vybírá na skořápku. Háček popsali britští vědci Colin Whitehead a Robert Fleming z Roslinova institutu ve Skotsku, tedy z pracoviště, které proslavila ovce Dolly. Ve chvíli, kdy slepice pohlavně dospěje, její tělo přestane stavět pevnou strukturální kost a buduje už jen tu medulární. Ta je sice dobrá zásobárna, ale nosnou pevnost kostře téměř nedává. Navíc když tělo sahá pro vápník, ukusuje i z kosti, která ho drží pohromadě.

Výsledek se jmenuje osteoporóza a u nosnic je tak běžná, že pro její nejtěžší podobu existuje zvláštní název: cage layer fatigue, únava klecových nosnic. Obratle zkolabují, slepice ochrne a nemůže vstát. Whitehead s kolegy navíc ukázali, že sklon k osteoporóze je z velké části dědičný. Moderní výkonné linie jsou na ni náchylné, kdežto staré nešlechtěné plemeno jako hnědá leghornka, kterou v Roslinu chovají jako takzvanou J-linii, jí odolává mnohem lépe.

Kost, kterou nikdo nepoužívá, mizí

Tady přichází na řadu pohyb. Kost se chová jako sval: když ji zatěžujete, posiluje, když ne, tělo ji rozebírá. Platí to pro astronauty na oběžné dráze, pro pacienty upoutané na lůžko i pro slepice.

Britští etologové Toby Knowles a Donald Broom z univerzity v Bristolu to v roce 1990 formulovali v časopise Veterinary Record bez obalu. Pohyb, který slepicím dovolí bateriová klec, podle nich nestačí k tomu, aby se zabránilo úbytku kostní hmoty a z něj plynoucí křehkosti kostí.

Jak malý ten prostor byl, ukazuje kanadská studie týmu z Albertské univerzity z roku 2008. Slepice v konvenční kleci měla k dispozici 450 čtverečních centimetrů. To je méně než list papíru A4. Vědci porovnávali takové klece s klecemi, do kterých přidali hnízdo a bidlo, a s velkými kolektivními klecemi, kde mohly slepice i vyskočit na vyvýšené popeliště. Ve stáří 65 týdnů měly slepice z obyčejných klecí ve stehenní kosti i holeni méně kostní hmoty, nižší hustotu a slabší kosti. Nejzajímavější výsledek se ale týkal křídel. Pažní kost posílila jen tam, kde slepice měly důvod křídla použít, tedy vyskočit nebo se zachytit. Samotné bidlo nestačilo.

Proč to není jen akademická debata, ukázala už v roce 1989 práce britských vědců Neville Gregoryho a L. J. Wilkinsové. Prošli 3 115 slepic na konci snášky a sledovali je od vyskladnění klecí až po porážku. Než se ptáci dostali k omračovací lázni, mělo 29 procent z nich zlomenou kost. Většina zlomenin vznikla ve chvíli, kdy je lidé vytahovali z klecí a věšeli na linku. Kosti byly tak křehké, že běžná manipulace stačila.

Stačí tedy otevřít klec?

Logický závěr by zněl: pusťte slepice ven a problém zmizí. Evropská unie zakázala klasické bateriové klece už v roce 2012 a nahradila je obohacenými klecemi s bidlem, hnízdem a větším prostorem. Česko jde dál a od začátku roku 2027 zakazuje klece úplně. Podle přehledu Evropské komise ze září 2026 žije v bezklecových chovech 57,2 procenta českých nosnic. Zbytek musí do dvou měsíců buď přestěhovat, nebo farmy skončí.

Jenže věda tady přináší nečekaný zvrat. Slepice ve voliérách, tedy vícepatrových halách s bidly a plošinami, mají sice silnější nohy a křídla, ale trpí jiným typem zlomenin. Láme se jim kýlová kost, tedy hřeben na hrudní kosti, ke kterému se upínají létací svaly. Slepice při seskoku z vyšších pater narazí, při přistání nebo v tlačenici na bidle praskne kost, která je stejně jako zbytek kostry oslabená snáškou.

Michael Toscano z Bernské univerzity, který patří ke světovým odborníkům na toto téma, se svými kolegy zjistil, že ve voliérách může mít zlomeninu kýlové kosti až 97 procent slepic. Rentgenové snímky přitom ukázaly, že zlomenin je víc, než se dřív zjišťovalo prohmatáním. Dánská data jsou ještě výmluvnější: v bezklecových hejnech se podíl slepic se zlomeninou kýlu pohyboval mezi 53 a 100 procenty, v obohacených klecích mezi 50 a 98 procenty. Rozdíl mezi systémy tedy existuje, ale problém mají všechny.

A bolí to. Tým kolem Toma Smulderse z Newcastle University sledoval slepice v komerční voliéře rentgenem od 21. do 62. týdne věku. Pak porovnali mozky slepic s těžkými zlomeninami a slepic, které měly zlomeniny jen minimální. Slepice s vážně zlomeným kýlem měly v hipokampu, tedy části mozku spojené s pamětí a reakcí na stres, méně nově vznikajících neuronů. Stejný jev se u savců i ptáků objevuje při chronickém stresu. Autoři studie z roku 2020 v časopise Scientific Reports píšou, že zlomenina kýlové kosti uvádí slepice do negativního stavu podobného depresi, který trvá nejméně tři až čtyři týdny. Vzorek byl malý, 15 a 9 slepic, ale výsledek zapadá do řady dalších prací, které u zlomenin kýlu prokázaly bolest.

Co rozhoduje v kuřecím věku

Nejdůležitější zjištění posledních let ale míří ještě před začátek snášky. Pevnou strukturální kost si slepice staví jen do doby, než začne snášet. Co si nepostaví jako kuře a mladá kuřice, to už později nedožene.

Na Michiganské státní univerzitě to ověřoval tým Prafulla Regmiho a Darrina Karchera. Rozdělili 480 slepic plemene Lohmann White do čtyř skupin podle toho, kde vyrůstaly a kde pak snášely. Kuřice vychované ve voliéře, které ve voliéře i zůstaly, měly v 77 týdnech silnější a hustší kůru kostí než jejich sestry, které po dospění přestěhovali do klecí. Kosti byly pevnější a tužší. Závěr studie z roku 2016 v Poultry Science zní jednoznačně: omezení pohybu vede ke ztrátě kostní hmoty a hustoty, zatímco přiměřený pohyb kvalitu kostí zlepšuje.

Kanadská skupina Tiny Widowské a Teresy Casey-Trottové z Guelphské univerzity šla ještě dál. Sledovala čtyři po sobě jdoucí hejna a zjistila, že kuřice odchované ve voliérách měly v dospělosti méně zlomenin kýlové kosti až do konce snášky. Výhoda z mládí, kdy se mladé slepice učily skákat, létat a přistávat, vydržela celý jejich produktivní život.

Z toho plyne poněkud nepříjemný závěr pro ty, kdo si myslí, že zákaz klecí problém vyřeší jedním škrtem pera. Slepice, která vyrostla v kleci a do voliéry se dostane až dospělá, má slabší kosti a k tomu chybí zkušenost, jak bezpečně seskočit z bidla. Je to přesně ta kombinace, která vede ke zlomeninám kýlu.

A co slepice na zahradě

Pro drobnochovatele s pár slepicemi za domem z toho plyne několik praktických věcí.

Pohyb je pro kosti zásadní a nejlépe působí ten, při kterém slepice skáče, hrabe a mává křídly. Výběh tedy kostem pomáhá, i když podle údajů drůbežářů z konce roku 2023 žily ve volném výběhu necelá dvě procenta českých nosnic.

Bidla nemusí být vysoko. Pro slepice s oslabenými kostmi, typicky pro ty, které si lidé berou z velkochovů na konci snášky, je lepší nižší bidlo nebo šikmá lávka, po které vylezou a slezou bez prudkého seskoku.

Vápník patří zvlášť. Veterinární příručka MSD (Merck) doporučuje u nosnic hrubší zdroje vápníku, jako je drcená ústřicová skořápka nebo vápencová drť. Hrubé částice se v trávicím traktu rozpouštějí pomaleji a uvolňují vápník právě v noci, kdy se tvoří skořápka a kdy by si ho jinak slepice brala z kostí.

A kuřata potřebují prostor už od začátku. Nejcennější kostní hmotu si slepice ukládá v prvních týdnech a měsících života, takže kuřice, která vyrůstá v pohybu, bude mít pevnější kostru, až začne snášet.

Ani nejlepší výběh ovšem nezmění to, co do moderních nosnic vložilo šlechtění. Slepice, která snese tři sta vajec ročně, platí za každé z nich i vlastní kostrou. Výběh, bidla a pohyb ten účet mohou výrazně snížit. Úplně ho nesmažou.