Česko je bez vztekliny od roku 2004. U netopýrů ale přetrvává

Galerie fotek: Česko je bez vztekliny od roku 2004. U netopýrů ale přetrvává

1 / 3

Jak Česko porazilo lišky

Ještě v osmdesátých letech byla vzteklina v českých lesích běžná. Hlavním přenašečem byla liška obecná. Zlom přinesl rok 1989, kdy začala orální vakcinace: z letadel se nad krajinou shazovaly návnady s očkovací látkou a lišky si je samy sežraly. Spolu s povinným očkováním psů to fungovalo.

Poslední vzteklou lišku veterináři zachytili v dubnu 2002. O dva roky později, v roce 2004, získala Česká republika od Evropské unie i Světové organizace pro zdraví zvířat (tehdy OIE, dnes WOAH) oficiální status země prosté vztekliny. Vakcinace lišek skončila v roce 2009, protože už nebyla potřeba. Hlídání ale pokračuje dál: Státní veterinární správa každý rok vyšetří přes tři tisíce zvířat, převážně lišek.

Za tenhle úspěch dostal v roce 2016 český veterinář Oldřich Matouch jako první Čech prestižní ocenění Světové organizace pro zdraví zvířat. Vymýcení vztekliny je jeden z tichých velkých úspěchů české veterinární medicíny, o kterém se moc nemluví.

Šest netopýrů za třicet let

Netopýří vzteklina je ale jiný příběh. Způsobují ji příbuzné viry z rodu Lyssavirus, v Evropě hlavně takzvaný evropský netopýří lyssavirus typu 1, zkráceně EBLV-1. Člověka dokáže zabít stejně jako klasická vzteklina, jen se k němu dostává mnohem vzácněji. A hlavně: na status země bez vztekliny nemá vliv, protože se mezinárodně posuzuje zvlášť.

V Česku ji veterináři potvrdili celkem šestkrát. Poprvé v roce 1994, další dva případy přišly v roce 1999 a v květnu 2005 netopýr hvízdavý na Vyškovsku. Všechny čtyři první nálezy pocházely z jižní Moravy. V září 2015 pak dorazila do záchranné stanice Lesů hlavního města Prahy samice netopýra večerního z Riegrových sadů. Také ona byla pozitivní.

Zatím poslední případ je z léta 2024. Lidé si 25. července všimli zbědovaného netopýra u tramvajové zastávky v Nádražní ulici v centru Ostravy a zavolali odchytovou službu. Zoolog, který pro něj přijel, dostal kousnutí do ruky. Laboratoř Státního veterinárního ústavu v Olomouci o čtyři dny později potvrdila vzteklinu a pražská Národní referenční laboratoř určila variantu EBLV-1. Zoolog podstoupil očkování a je v pořádku.

Kousnutí netopýrem přitom nemusí vůbec bolet. Speleolog Josef Wagner, který s netopýry pracuje léta, ho tehdy pro ČT24 přirovnal k bodnutí jehlou. Právě proto lidé drobné ranky často přehlédnou.

Pozoruhodné je, který druh se v českých nálezech opakuje. Netopýr večerní (Eptesicus serotinus) je v celé Evropě hlavním rezervoárem viru EBLV-1. Podle přehledu databáze Rabies Bulletin Europe bylo mezi lety 1977 a 2010 na kontinentu oficiálně evidováno 959 případů netopýří vztekliny a zhruba 95 procent z nich připadalo právě na EBLV-1.

Šest případů neznamená, že je virus vzácný

Tady je potřeba se zastavit. Šest pozitivních netopýrů za třicet let zní jako náhoda. Jenže to je jen počet zvířat, která někdo našel, poslal do laboratoře a otestoval. Kolik virus doopravdy koluje, ukazují jiné výzkumy.

Tým kolem Veroniky Seidlové a Jiřího Pikuly z Veterinární univerzity Brno a Ústavu biologie obratlovců AV ČR v letech 2014 až 2018 odebral krev 1 027 netopýrům z 25 druhů v pěti zemích, od Česka po ruský Altaj. Netopýry přitom nezabíjeli, stačil malý vzorek krve. Hledali protilátky, tedy stopu po tom, že se zvíře s lyssavirem někdy setkalo. Studie vyšla v roce 2020 v časopise BMC Veterinary Research.

Protilátky mělo 3,2 procenta netopýrů. V Česku vědci vyšetřili 574 zvířat a pozitivní byla tři: dva netopýři velcí ze štol u Malé Morávky a z Ledových slují u Vranova nad Dyjí a jeden netopýr rezavý ze záchranné stanice v Poděbradech. Mnohem víc stopy viru bylo v přírodních úkrytech (4 procenta) než v budovách (1,2 procenta) a během letní sezony (10,5 procenta) než při zimním spánku (0,9 procenta). Rekord padl v jeskyni na Altaji, kde mělo protilátky 19 z 26 odchycených netopýrů.

Ještě výraznější čísla přinesla italská studie publikovaná v roce 2023 v Proceedings of the Royal Society B. Vědci tam sedm let sledovali dvě porodní kolonie netopýrů velkých a netopýrů východních pod střechami kostelů na severovýchodě Itálie. Protilátky proti EBLV-1 našli u více než třetiny z 837 vyšetřených zvířat. V slinách 556 netopýrů přitom virus nenašli ani jednou.

Autoři z toho poskládali obrázek, jak se virus v koloniích drží. Každé léto po porodech, kdy jsou netopýři namačkaní těsně na sobě, přijde v červenci a srpnu malá epidemie. Přes zimu, během hibernace, protilátky rychle mizí. Na jaře je kolonie zase vnímavá a koloběh se může opakovat. Mláďata sice dostávají protilátky od matek, ale ty jim vydrží jen krátce.

Virus se stěhuje

Nové výzkumy ukazují, že EBLV-1 není na mapě Evropy stálice. Ve Velké Británii, která ho dlouho neznala, se poprvé objevil v říjnu 2018 u netopýra večerního. Do května 2024 už tam laboratoře napočítaly 34 pozitivních zvířat. Genetická analýza britských vědců z roku 2024 ukázala, že všechny vzorky jsou téměř totožné a nejbližší příbuzný pochází z francouzské Bretaně. Virus se tedy na ostrov nejspíš dostal jedinou cestou přes kanál La Manche a zabydluje se tam.

V březnu 2026 popsali francouzští vědci první francouzský nález EBLV-1 u netopýra parkového. Jde o druh, který každoročně migruje na velké vzdálenosti. Virus byl na 99,88 procenta shodný se vzorkem netopýra večerního z Německa. Autoři předpokládají, že si ho zvíře přineslo ze severu Evropy během tahu.

A v Nizozemsku, kde se netopýří vzteklina sleduje dlouhodobě, nese podle údajů organizace EUROBATS virus EBLV-1 v průměru 22 procent netopýrů večerních, které lidé najdou nemocné, zesláblé, mrtvé nebo je přinese kočka.

Kočka jako most

Právě kočky jsou pro majitele mazlíčků nejdůležitější část příběhu. Netopýry loví a o úlovky se rády dělí se svými lidmi. V říjnu 2024 potvrdili nizozemští veterináři EBLV-1 u kočky s volným výběhem. Majitelé o několik týdnů dřív našli mrtvého netopýra, kterého kočka nejspíš chytila. Netopýra vyhodili, takže už nikdo nezjistí, jaký to byl druh. Preventivní očkování po expozici muselo dostat devět lidí, kteří s kočkou přišli do kontaktu, a čtyři další zvířata z domácnosti skončila v karanténě. Podobné nákazy koček už dříve popsali ve Francii.

Česká Státní veterinární správa uklidňuje, že netopýří vzteklina se na lišky a psy prakticky nepřenáší. „Ani lišky by nechytily tento typ vztekliny od netopýrů,“ řekl v roce 2024 mluvčí SVS Petr Vorlíček. Úřad ale zároveň upozorňuje, že s rostoucím počtem netopýrů ve městech roste riziko pro šelmy, které je loví, a jmenuje přitom právě kočky. Suchozemští savci jsou pro netopýří viry slepou uličkou, dál je zřejmě nešíří. Člověka ale nakazit mohou.

Kolik lidí v Evropě zemřelo

Případy úmrtí jsou vzácné, ale existují. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) eviduje úmrtí na netopýří lyssaviry na Ukrajině v roce 1977, v Rusku a ve Finsku v roce 1985 a ve Velké Británii v roce 2002.

Britský případ je nejznámější. Skotský ochránce netopýrů David McRae, kterého pokousal netopýr vodní, zemřel v listopadu 2002 na virus EBLV-2. Byl to první člověk, který se ve Spojeném království nakazil vzteklinou doma za více než sto let. Nebyl očkovaný, a britské ministerstvo zdravotnictví potom začalo nabízet vakcínu všem, kdo s netopýry pracují.

Pátý případ se ukázal až zpětně. V srpnu 2019 zemřel v Limoges na zánět mozku 59letý muž bez vážnějších zdravotních potíží. Lékaři příčinu nenašli. Teprve vědci z Pasteurova institutu díky sekvenování nové generace odhalili v jeho mozku virus EBLV-1. V přístavku jeho domu žila kolonie netopýrů. Šlo o první doložené úmrtí na EBLV-1 v západní Evropě a výsledky vyšly v roce 2021. Příběh ukazuje nepříjemnou věc: když nikdo nečeká vzteklinu, nikdo ji nemusí hledat.

V Česku zatím žádný člověk na netopýří vzteklinu neonemocněl. Riziko je podle SVS nízké. Nízké ale není nulové, a vzteklina, jakmile propukne, končí téměř vždy smrtí. Ročně na ni ve světě zemře kolem 60 tisíc lidí, hlavně v Asii a Africe.

Co dělat, když najdete netopýra

Zdravý netopýr se člověku vyhýbá. Podezřelý je ten, který leží ve dne na zemi, nemůže vzlétnout, nehledá úkryt nebo vydává neobvyklé zvuky. Ministerstvo zdravotnictví i veterináři radí:

• Nesahejte na něj holou rukou. Zavolejte záchrannou stanici, městskou policii nebo SOS netopýří linku 731 523 599.
• Když už musíte manipulovat, použijte silné kožené rukavice.
• Netopýr v ložnici většinou sám vyletí, když zhasnete a otevřete okno dokořán. Nehoňte ho.
• Po kousnutí nebo škrábnutí ránu hned omyjte vodou a mýdlem, vydezinfikujte alkoholem nebo jódem a jeďte na infekční oddělení. I když ranka vypadá jako nic.
• Pokud netopýr uletí, nedá se otestovat, a lékaři proto začnou očkovat hned. Očkování po expozici se podává v několika dávkách, při rizikovém poranění k němu lékaři přidávají i imunoglobulin.
• Pokud vám kočka přinese netopýra, nevyhazujte ho. Vezměte ho v rukavicích do sáčku a poraďte se s veterinářem. A hlídejte, zda má kočka platné očkování proti vzteklině.

Lidé, kteří s netopýry pracují pravidelně, tedy chiropterologové, speleologové, pracovníci záchranných stanic a veterináři, by měli být očkovaní preventivně. Po ostravském případu to ministerstvo zemědělství a SVS výslovně doporučily.

Netopýrů se přitom bát nemusíme. V Česku žije přes dvacet druhů, všechny jsou chráněné a za jedinou letní noc sežerou obrovské množství hmyzu. Jen je dobré vědět, že tyhle malé noční lovce nemáme hladit. Natália Toflová to dnes ví taky.