Proč hmyzí domek v zimě zůstane prázdný

Galerie fotek: Proč hmyzí domek v zimě zůstane prázdný

1 / 3

Zalepená dírka znamená obsazeno

První důvod, proč se zdá, že v domku nic nežije, je ten nejpříjemnější: v domku nejspíš něco je, jen to není vidět.

Nejčastějším nájemníkem českých hmyzích hotelů je zednice rezavá, jedna z našich nejhojnějších včel samotářek. „Téměř kdekoli se setkáme se zednicí rezavou, která je jednou z našich nejhojnějších včel vůbec,“ píše v časopise Živa biolog Petr Bogusch z Univerzity Hradec Králové, autor první české knihy o domečcích pro včely. Zednice hnízdí od dubna do června. Do dutiny nanosí pyl, naklade vajíčko, oddělí komůrku hliněnou přepážkou a pokračuje, dokud trubičku nezaplní. Nakonec ji zazdí hliněnou zátkou.

Larva během léta sežere zásoby, upřede si kokon a ještě před zimou se v něm promění v dospělou včelu. Pak už jen čeká. Celou zimu sedí hotová zednice nehybně v kokonu za hliněnou zátkou a ven vyleze až v březnu nebo v dubnu, kdy se oteplí. Napřed samci, po nich samice.

Kdo se v listopadu podívá na domek a vidí jen dřevo a hlínu, dívá se ve skutečnosti na plnou ubytovnu. Britský projekt Big Bee Hotel Experiment, který vede Dave Goulson z Univerzity v Sussexu, v roce 2025 vyhodnotil fotografie 419 domků od dobrovolníků z celé země a téměř 14 tisíc obsazených hnízd. Devětasedmdesát procent z nich bylo zavíčkováno blátem, tedy nejspíš právě zednicemi. Osm procent mělo zátku z listů, kterou dělají čalounice, a dalších sedm a půl procenta zátku z rozžvýkaných listů, typickou pro zednici modravou.

Pravidlo je tedy jednoduché. Otevřená dírka je v zimě opravdu prázdná. Zalepená je plná a patří do ní ruce pryč.

Většina hmyzu zimuje úplně jinde

Druhý důvod je méně lichotivý pro výrobce domků. V Česku žije kolem šesti stovek druhů včel, ale dutinu ve dřevě nebo ve stéblu k hnízdění potřebuje jen menšina. Velká část našich samotářek, třeba pískorypky nebo ploskočelky, si hloubí chodbičky v zemi a tam také přezimuje. Čmeláčí královny přečkávají zimu zahrabané v půdě nebo v listí. Žádný domek na plotě jim nepomůže, protože ho nikdy hledat nebudou.

Podobné je to se slunéčky. Slunéčko sedmitečné se na zimu stahuje do opadu, do trsů suché trávy a pod kůru, často v početných skupinách. Asijské slunéčko východní, které se u nás rozšířilo, zase míří do škvír v domech a za okenní rámy. Zlatoočky zimují v kůlnách, na půdách a v hustých keřích. Na zimu mění barvu ze zelené na hnědavou a tiše čekají na jaro.

Bogusch to v Živě popisuje bez obalu. Některé hmyzí hotely obsahují speciální přezimovací oddíly vyplněné senem, kůrou nebo šiškami. „Je otázkou, zda tyto prostory mají svůj význam,“ píše, protože brouci a ploštice stejně dobře využijí obyčejné škvíry mezi stébly, cihlami a dřevem. Nic přitom nebrání tomu, aby hmyz zalezl do domku, jen to nebude proto, že na přihrádce je nápis „pro berušky“.

Proč krabice ve chmelnici funguje a šišky na plotě ne

Weihrauchovy bedny ukazují, co hmyz od úkrytu chce. Nebyly to malé ozdobné přihrádky. Šlo o větrané krychle z překližky o hraně 30 centimetrů, natřené matnou červenohnědou barvou. Uvnitř byla volně nacpaná ovesná sláma. Otvory mířily na severovýchod, tedy pryč od převládajícího větru, a stříška přesahovala, aby dovnitř nepršelo.

Rozhodující ale byly dvě věci: načasování a místo. Bedny visely na sloupech už koncem srpna, den nebo dva před sklizní chmele, tedy v době, kdy zlatoočky začínají hledat zimní útočiště. A visely přímo tam, kde zlatoočky celé léto lovily mšice. Pár set metrů od chmelnice, v jinak podobných bednách, jich bylo mnohonásobně méně. Podobné výsledky měly i starší pokusy Cetina Şengoncy a jeho kolegů z Bonnu, kde krabice v cukrovce přilákaly v průměru přes dvě stě zlatooček.

Šiška zastrčená v přihrádce o velikosti dlaně, pověšená na plot někde u terasy v listopadu, nesplňuje nic z toho. Je malá, je daleko od míst, kde se hmyz v létě živí, a často přijde na řadu pozdě.

Některé domky jsou prázdné, protože jsou postavené špatně

Třetí důvod platí i pro včely a vosy. Ne každý domek je pro ně obyvatelný. Bogusch uvádí, že hmyzí hotely, které jeden obchodní řetězec postavil u svých prodejen, „byly a jsou prakticky prázdné kvůli nevhodnému umístění, ale i řešení“. Plastové hnízdní bloky, které zkoušel, zůstaly netknuté. Dutiny mají mít podle něj průměr zhruba dva až osm milimetrů a musejí být na konci uzavřené, jak to bývá v přírodě. Bambus otevřený z obou stran nebo díry vyvrtané do dřevotřísky, ze které se uvolňují lepidla, hmyz nezláká.

Britští dobrovolníci k tomu přidali další poznatky. Domky na slunci, otočené k východu nebo k jihu, byly obsazené častěji než ty ve stínu. Domky přišroubované na kmeny stromů dopadly výrazně hůř než ty na plotě, kůlně nebo zdi. Vědci podezírají škvory, kteří po kmeni snadno vylezou a hnízda vyžerou. Výška zavěšení mezi 20 centimetry a dvěma metry nehrála roli a podomácku vyrobené domky si vedly stejně dobře jako koupené.

A pak je tu otázka, komu domek vlastně poslouží. Kanadští ekologové Scott MacIvor a Laurence Packer z Yorkské univerzity v Torontu rozmístili po městě tři roky po sobě dvě stě domků a z hnízd odchovali přes 27 tisíc včel a vos. Původní samotářské vosy obsadily každý rok asi tři čtvrtiny domků. Téměř polovina vylíhnutých včel patřila k zavlečeným druhům, a původní včely navíc trpěly parazity víc než ty zavlečené. Autoři svou práci z roku 2015 nazvali opatrně „předčasný verdikt?“ a domky nezatratili. Varovali ale před tím, aby se prodávaly jako univerzální pomoc všem včelám.

S parazity počítá i Bogusch. Drobná chalcidka Mellitobia acasta dokáže napadnout hnízda prakticky všech druhů, které v domcích žijí, a velmi rychle se množí. Proto radí postavit raději několik menších domků roztroušených po okolí než jeden obří.

Zima, kterou včela v kokonu nemusí přežít

I plný domek může na jaře zůstat tichý. V zimě po něm jdou ptáci. Strakapoud dokáže vysunout jazyk asi čtyři centimetry za špičku zobáku a vytáhnout kokon i z hloubky trubičky, sýkory zase vyklovou krajní komůrky. Britští chovatelé zednic proto doporučují napnout před domek pletivo s velkými oky ve vzdálenosti pět až deset centimetrů, aby se k otvorům nedostal zobák.

Druhým nepřítelem je vlhko. Plíseň se v mokrém dřevě a v hustě naskládaných blocích šíří snadno, a proto MacIvor a Packer doporučují vyhýbat se masivním blokům, které drží vodu. Domek potřebuje stříšku a místo, kam nefouká déšť.

Třetí nebezpečí je méně čekané: teplo. Včela v kokonu žije celou zimu z tukových zásob, které si nastřádala jako larva. Studie v časopise Apidologie z roku 2025 ukázala, že zednice vystavené teplým zimním výkyvům ztrácely víc hmotnosti i tuku a líhly se dřív. Letos v dubnu k tomu tým Cristiny Ganuzy a Ingolfa Steffana-Dewentera z Univerzity ve Würzburgu publikoval v časopise Functional Ecology pokus s téměř 15 tisíci přezimujícími včelami a vosami ze 160 míst v Bavorsku. V teplejším jaru se všech pět sledovaných druhů líhlo dřív a samice letních druhů ztratily v některých případech až 34 procent tělesné hmotnosti. „Naše data ukazují, že hmyz z chladnějších oblastí je vůči teplým jarům obzvlášť zranitelný,“ uvedla Ganuza. Rychleji spotřebuje energii a do sezony vstupuje v horší kondici.

Pro majitele domků z toho plyne praktická rada. Odnést plný domek na zimu do vytápěného bytu, aby včelám „nebyla zima“, je chyba. Mráz jim nevadí, škodí jim vlhko a teplo. Pokud chcete domek chránit, patří do nevytápěné kůlny nebo garáže, kam se nedostanou myši, a na jaře zpátky ven.

Co s domkem, který opravdu nikdo nechce

Prázdný hmyzí domek v zimě tedy může znamenat tři různé věci. Buď je plný a jen o tom nevíte, protože hotové včely spí za hliněnými zátkami. Nebo hmyz, kterému byl určen, zimuje úplně jinde, v zemi, v listí a ve škvírách budov. Anebo je domek špatně postavený či umístěný a nikdo ho nikdy nechtěl.

Na první případ stačí trpělivost a pletivo proti ptákům. Na druhý pomůže víc než nová šiška nechat na podzim kus zahrady neuklizený: hromadu listí pod keři, suché stonky trvalek do jara, trs trávy, který nikdo nesestřihne, a kousek holé, sluncem prohřáté země pro včely, které hnízdí v půdě. Na třetí zabere přesun domku na slunnou zeď nebo plot a výměna plastu a dřevotřísky za stébla rákosu a vrtaný kus tvrdého dřeva.

Bogusch to v závěru svého textu shrnuje střízlivě. Hmyzí hotely mohou být jednou z možností, jak hmyzu pomoci, ale samy o sobě ho nezachrání. Rozhodující je pestrá krajina kolem nich, a ta začíná u vlastního plotu.