Proč si kočka v zimě přikryje nos ocasem

Galerie fotek: Proč si kočka v zimě přikryje nos ocasem

1 / 3

Kočka je tvor stavěný na teplo

Abychom pochopili, proč je kočce zima častěji, než si myslíme, musíme se podívat na číslo, které většinu majitelů překvapí. Termoneutrální zóna je rozmezí teplot, ve kterém tělo nemusí vydávat žádnou energii navíc na ohřev ani na chlazení. U člověka leží zhruba mezi 18 a 25 °C, u psa mezi 20 a 30 °C. U kočky ji americká National Research Council uvádí mezi 30 a 38 °C.

Jinými slovy: obývák vytopený na příjemných 21 stupňů je pro kočku pořád pod hranicí, kdy se jí pohodlně leží. Veterinární lékařka v časopise irské veterinární komory pro to používá výraz „cold distress“, tichá zimní nepohoda, kterou na kočce skoro nepoznáte. Snad jen podle toho, že v zimě vleze do sušičky prádla, pod kapotu auta nebo se přilepí k radiátoru.

Kočičí předci pocházejí z pouštních a polopouštních oblastí. Tělo s teplotou kolem 38 až 39 °C, krátká srst u mnoha plemen a malá velikost znamenají, že kočka ztrácí teplo relativně rychle. Čím menší zvíře, tím víc povrchu má vzhledem ke svému objemu. A povrchem teplo uniká.

Koule je nejlepší tvar, nos je nejslabší místo

Stočit se do klubíčka je nejjednodušší způsob, jak zmenšit plochu, kterou tělo vystavuje okolnímu vzduchu. Koule má ze všech tvarů nejmenší povrch vzhledem k objemu. Kočka si přitáhne tlapky k tělu, hlavu k břichu a teplé partie schová dovnitř.

Jenže i dokonalá koule má jednu díru. Obličej. Uši, nos a okolí očí jsou místa s nejtenčí nebo žádnou srstí. Nosní zrcátko, ta holá, často vlhká kůže na špičce čumáku, je bohatě prokrvené a nijak izolované. Švédští zoologové z Lundské univerzity kolem Ronalda Krögera fotografovali nosy desítek savců termokamerou a ukázali, že nosní zrcátka mívají úplně jinou teplotu než zbytek těla. U psů pak tým Anny Bálint z Lundu a Budapešti v roce 2020 v časopise Scientific Reports popsal, že je psí nos o několik stupňů chladnější než okolní kůže a že ho psi nejspíš používají jako čidlo na slabé tepelné záření. Tentýž tým chtěl podobné schopnosti hledat i u dalších šelem s holým nosem, kočky nevyjímaje.

Pro zimní spánek z toho plyne jednoduchá věc: nos je senzor, žádný kus těla stavěný do mrazu. Když ho kočka zakryje ocasem, ucpe poslední velký únik tepla z klubíčka. A k tomu přibude bonus. Vzduch, který vdechuje přes vlastní srst, je o něco teplejší a vlhčí než vzduch v místnosti, protože se v chlupech drží teplo z jejího vlastního výdechu. Studený vzduch, který by jinak musela ohřívat v nose a v plicích, ji tak stojí méně energie.

Kolik to může ušetřit? Odpověď přišla od ptáků

Přesné měření na kočkách zatím nikdo neudělal. Žádná studie nezměřila termokamerou, o kolik méně tepla ztratí kocour s ocasem přes nos oproti kocourovi bez něj. Existuje ale velmi blízká paralela.

Italští ornitologové Andrea Ferretti, Ivan Maggini, Massimiliano Cardinale a Leonida Fusani sledovali termokamerou pěnice slavíkové, které odpočívají na ostrovech ve Středomoří během dlouhé cesty z Afriky. Ptáci spí buď s hlavou vpřed, nebo ji otočí dozadu a zastrčí do peří na zádech. V roce 2020 v časopise Journal of Thermal Biology spočítali, že zastrčená hlava sníží rychlost ztráty tepla o 54 procent. Taková úspora může tvořit až 8,7 procenta celkového denního energetického výdeje ptáka. Hlavní roli přitom nehraje to, že by se tělo nějak výrazně zmenšilo. Rozhodující je, že se schová nejhůř izolovaná část těla, tedy zobák a obličej.

Stejní vědci o rok dříve v Current Biology ukázali, že ptáci ve špatné kondici, kteří potřebují šetřit, spí se zastrčenou hlavou mnohem častěji. A taky že to má svou cenu: pták s hlavou v peří hůř zpozoruje predátora. Kočičí obdoba je nasnadě. Kočka s nosem v ocase je stočená, schovaná a trochu méně ve střehu. Takhle se uloží jen tam, kde se cítí bezpečně a kde jí je zároveň chladno.

Ocas jako šála: od sněžného levharta po huskyho

Kočičí ocas není jen kormidlo na skákání a ukazatel nálady. Tvoří ho obvykle 19 až 23 obratlů, zhruba desetina všech kostí v těle, a je dost dlouhý a ohebný na to, aby se obtočil kolem celého klubíčka a skončil přesně u čumáku.

Nejdokonaleji to dovedla kočka, která žije tam, kde se zima nepočítá na dny, ale na měsíce. Sněžný levhart má ocas dlouhý zhruba 80 až 105 centimetrů, v poměru k tělu nejdelší ze všech velkých koček, jak eviduje i Guinnessova kniha rekordů. Je hustě osrstěný, ukládá se v něm tuk a v noci si ho levhart omotává kolem těla a přes obličej jako šálu. Manul neboli kočka stepní ze středoasijských stepí, kde teploty klesají hluboko pod minus třicet, používá svůj huňatý ocas jako přikrývku. Podle organizace Panthera si na něj občas i sedá, aby nemusel mít tlapky na zmrzlé zemi.

A nejsou to jen kočky. Chovatelé sibiřských husky mají pro stejnou polohu dokonce jméno: „Siberian swirl“, sibiřský vír. Pes se stočí a hustý ocas si položí přes nos. Polární liška dělá totéž. Kdo jednou viděl fotku huskyho zasypaného sněhem, z něhož trčí jen ocas přes čumák, ví, že tohle řešení příroda vymyslela víckrát nezávisle na sobě.

Co vám kočka říká, když si zakryje nos

Pokud vaše kočka spí stočená a s ocasem přes nos, nemusíte panikařit. Je to normální chování, žádný příznak nemoci. Je to ale dobrý teploměr. Kočka, která se v létě rozvaluje na zádech s tlapkami do vzduchu, se v zimě promění v pevně utažený uzel. Některé kočky, které se jinak nesnášejí, se za mrazů dokonce začnou k sobě tisknout.

Dává smysl jí pomoct. Pár praktických tipů:

• Pelíšek mimo průvan. Studený proud vzduchu byl přesně to, co donutilo Taitova kocoura zabořit čumák do ocasu.
• Měkký podklad. Kočky podle pozorování dávají přednost fleecu a podobným hřejivým látkám před tvrdými a studenými povrchy.
• Vyvýšené místo. U podlahy bývá chladněji, kočka ocení pelech na parapetu nad topením nebo na skříni.
• Pozor na staré kočky. U koček s artrózou chlad zhoršuje bolest kloubů. Teplé místo na spaní pro ně není luxus.
• Venkovní kočky a mráz. Nejvíc ohrožené omrzlinami jsou právě ty části, které se kočka snaží chránit: uši, nos, tlapky a špička ocasu.

Na co si dát pozor: když se kočka v teplé místnosti dlouhodobě drží v pevném klubku, má načepýřenou srst, je malátná nebo se třese, nemusí jít jen o pohodlí. Může to být signál nemoci nebo bolesti a stojí za to zavolat veterináři.

Na kterou stranu se stočí?

A ještě jedna drobnost pro pozorné majitele. V červnu 2025 publikoval tým, k němuž patřil neurovědec Onur Güntürkün z Ruhr-Universität Bochum, v Current Biology analýzu 408 videí spících koček z YouTube. Zhruba dvě třetiny z nich, přesně 65 procent, spaly na levém boku. Autoři to vysvětlují tím, že kočka, která se probudí na levém boku, vidí okolí nejdřív levým okem. Informace z něj zpracovává pravá mozková hemisféra, která u mnoha zvířat odpovídá za rychlé rozpoznání hrozby.

Takže až tuhle zimu uvidíte svou kočku stočenou na gauči, s ocasem přes čumák a nejspíš na levém boku, víte, že nedělá nic náhodně. Šetří teplo jako pěnice na cestě z Afriky, chrání se jako sněžný levhart v Himálaji a hlídá si záda jako její divocí předkové. Jen potichu dává najevo, že by se jí hodilo o pár stupňů víc.