Korely mívají v noci záchvaty paniky. Pomůže malé světlo

Galerie fotek: Korely mívají v noci záchvaty paniky. Pomůže malé světlo

1 / 3

Ptáci, kteří ve tmě nevidí

Noční děs (anglicky night fright) není nemoc ani zlý sen v lidském smyslu. Je to panická reakce vyděšeného ptáka, který se náhle probudí do tmy a neví, kde je. Instinkt mu velí jediné: vzlétnout a utéct. Jenže v kleci není kam. Korela naráží do mříží, hřad a hraček, padá na dno a znovu se zvedá.

„Korely ve tmě nevidí vůbec. Jsou doslova slepé,“ píše Eleanor McCaffreyová, autorka dlouholetého chovatelského webu Cockatiel Cottage. Odborné weby to formulují opatrněji: korela toho ve tmě vidí velmi málo. Výsledek je ovšem stejný. Probuzený pták nemá podle čeho se zorientovat, a tak každý stín, zvuk nebo záblesk vyhodnotí jako útok dravce.

Proč zrovna korely? Odpověď nabízí jejich domovina. Divoké korely žijí ve vyprahlém vnitrozemí Austrálie, v řídce zalesněných travnatých krajinách. Podle organizace BirdLife Australia sbírají potravu převážně na zemi a noci tráví v hejnech, nahoře ve větvích, obklopené ostatními ptáky. Jejich hlavní obranou proti dravcům je počet očí a bleskový únik. Pták, který při první známce nebezpečí vystřelí do vzduchu, má větší šanci přežít.

V obýváku se z téhle výhody stává past. Chovatelé korelám přisuzují mimořádně silný úlekový reflex a připomínají, že jako kořist spí lehce. Stačí málo.

Co korelu v noci vyděsí

Patty Jourgensenová, která se od roku 1987 stará o zachráněné papoušky a píše pro portál BirdTricks, řešila noční záchvaty u svých korel roky. Postupně zjistila, že jejich ptáky spolehlivěji než bouřka nebo ohňostroj vyděsil pohyb: nečekaně otevřené dveře nebo světla projíždějícího auta, která přejela po stropě.

Seznamy spouštěčů, které sestavují chovatelé i veterinární weby, se nápadně shodují:

• světla aut, která šlehnou oknem,
• kočka nebo pes, kteří se v noci potulují kolem klece,
• myši, které chodí na rozsypané zrní, a hmyz, třeba můry nebo pavouci,
• průvan, který rozhoupe závěs nebo přehoz přes klec,
• náhlé zvuky, třeba bouchnutí dveří nebo pozdní příchod člena rodiny,
• přesunutí klece nebo nová hračka, kterou pták přes den nestihl prozkoumat.

Mezi chovateli koluje i pozoruhodnější zkušenost. Několik pečovatelských průvodců zmiňuje zprávy o korelách, které zběsile tloukly křídly krátce před zemětřesením. Doložené je to jen anekdoticky. Nejkonkrétnější svědectví pochází od chovatelů Yvonne Pattersonové a Dalea Thompsona, kteří v roce 1994 pro časopis AFA Watchbird popsali, jak jejich ptáci prožili zemětřesení v kalifornském Northridge. Korely přenesli do teplé odchovny, ale ty „nepřestávaly mlátit křídly“ a i opatrné posunutí klecí je vyděsilo znovu.

Proč na tom tolik záleží

Většina nočních záchvatů skončí jen vyděšeným ptákem a nevyspalým majitelem. Některé ale končí hůř. Nejčastějším zraněním je zlomené krvavé pero, tedy pero, které ještě roste a má vlastní cévní zásobení. Může silně krvácet a malý pták si velkou ztrátu krve nemůže dovolit. Při nárazech do mříží si korely také rozbíjejí hlavu, ozobí, nohy a v horších případech si zlomí křídlo.

Britský chovatel Les Rance, tajemník chovatelského Parrot Clubu, kdysi přišel během jediné noci o tři mladé papoušky. Vylétli z hnízda ve venkovních voliérách, vyděsila je světla projíždějících aut a v plné rychlosti narazili do pletiva. Našel je až ráno. Od té doby dává mladé ptáky do nižších voliér a světla aut stíní dvoumetrovými deskami.

Že noční panika nemusí mít jen vnější příčinu, ukazuje případ, který v roce 2021 popsala behavioristka Sheila Blanchetteová v časopise BARKS from the Guild, vydávaném profesní organizací Pet Professional Guild. Třináctiletý sameček korely Hei Hei si trhal peří, nechtěl do klece a pravidelně měl noční záchvaty. Po vyloučení zdravotních potíží u ptačího veterináře si Blanchetteová vedla podrobné záznamy a všimla si, že záchvaty slábnou v nocích, kdy Hei Hei spal mimo klec. Po několika neúspěšných pokusech mu proto upravila bezpečné místo na spaní venku, obložené polštáři pro případ pádu. Po několika týdnech záchvaty i trhání peří ustaly a peří na zádech mu dorostlo.

Malé světlo, a opravdu malé

Nejčastější a nejlevnější rada zní: nechte u klece svítit slabé noční světlo. Pták, který se v noci vyleká, pak vidí, kde je, a nemusí se hned vrhat do prázdna. Možnost slabého nočního světla uvádí také poradna výrobce krmiv Lafeber: některým chovatelům pomohlo omezit noční úleky jejich ptáků. Zároveň ale přiznává, že jedna univerzální příčina neexistuje a že některým ptákům je lépe v úplné tmě. Najít správné nastavení je podle ní otázka zkoušení.

Tady přichází háček. Vědci, kteří zkoumají světelné znečištění, opakovaně ukazují, že světlo v noci ptákům krade spánek. Belgičtí biologové Thomas Raap, Rianne Pinxtenová a Marcel Eens v roce 2016 umístili do budek sýkor koňader malou LED diodu se svitem 1,6 luxu. Samice pak usínaly o 95 minut později, budily se o 74 minut dřív a celkově spaly o 56 procent méně. Následující noc spánek doháněly. Davide Dominoni a jeho kolegové už v roce 2013 zjistili, že kosům stačí v noci pouhých 0,3 luxu, což zhruba odpovídá měsíčnímu svitu, a hladina spánkového hormonu melatoninu jim klesá. Metaanalýza publikovaná letos v časopise Ecology Letters, která shrnula desítky studií, potvrdila, že umělé světlo v noci potlačuje melatonin u ptáků soustavně a že silnější světlo znamená větší potíže.

Kvůli tomu některé chovatelské weby před nočním světlem přímo varují. Jenže zajímavou odpověď na to, kde leží hranice, přinesla studie Zeynep Ulgezenové a jejích kolegů z Nizozemského ekologického institutu, publikovaná v roce 2019 v Proceedings of the Royal Society B. Vědci nechali 35 sýkor koňader, aby si samy vybraly, zda budou spát ve tmě, nebo pod slabým světlem o síle 1,5 luxu. Ptáci si ve většině případů zvolili světlo. A když měli na výběr mezi bílým a zeleným, dali přednost zelenému. Světlo je sice stálo víc energie, protože byli v noci aktivnější, ale na jejich schopnosti řešit úkoly se to neprojevilo. Autoři z toho vyvozují, že škodlivé účinky na spánek a poznávací schopnosti se možná objevují až při vyšší intenzitě a že ztlumení světla a posun k delším vlnovým délkám dopad výrazně snižuje.

Sýkora samozřejmě není korela a žádná studie zatím přímo neověřila, jaké světlo je pro korely ideální. Pro chovatele z toho ale plyne praktický kompromis. Světlo má být tak slabé, aby jen naznačilo obrysy klece. Nemá svítit přímo do klece, ale stranou, ideálně tlumeným teplým nebo nažloutlým tónem, nikoli ostře bílým. Kabel musí být mimo dosah zobáku. A kolem světla musí zůstat to hlavní: korela potřebuje podle chovatelských a veterinárních průvodců 10 až 12 hodin klidného spánku.

Co dál kromě světla

Chovatelé, kteří noční záchvaty zkrotili, většinou neudělali jednu velkou změnu, ale několik malých. „Drobnosti udělaly obrovský rozdíl,“ shrnuje Patty Jourgensenová. Své korely přestěhovala na noc do malé klece v tiché místnosti, závěsy vyměnila za těžké rolety, přestala klec zakrývat, přidala noční světlo a pořídila si dětskou chůvičku, aby ptáky v noci slyšela.

Osvědčené tipy se opakují napříč zdroji:

• Zatemněte okna. Světla aut patří k nejčastějším spouštěčům.
• Zakrývejte jen částečně. Přehoz přes tři strany klece a část střechy dává pocit bezpečí, ale pták stále něco vidí. U mnohých korel funguje lépe než neprůsvitná deka.
• Menší klec na spaní s jedním bidlem snižuje riziko zranění, pokud ji pták přijme. Berry ji nepřijala, Patty Jourgensenové se osvědčila.
• Domácí zvířata ven. Kočka, která se v noci prochází kolem klece, je pro korelu dravec.
• Změny jen přes den. Novou hračku nebo přesunutou klec má pták prozkoumat za světla.
• Tichý šum. Čistička vzduchu nebo ventilátor přehluší náhlé zvuky.
• Ohlaste se. Pokud v noci jdete do místnosti, kde spí pták, promluvte dřív, než otevřete dveře.

Když už se to stane

Rozsviťte, ale ne prudce do očí. Mluvte tiše a klidně a nesahejte do klece, ruka nad vyděšeným ptákem paniku ještě zhorší. Počkejte, až se uklidní. Teprve potom ho prohlédněte od hlavy po ocas a podívejte se i na mříže a dno klece, jestli na nich není krev.

Při krvácení kontaktujte ptačího veterináře. Na porušený konec rostoucího pera lze podle VCA použít kukuřičný škrob, mouku nebo stavěcí prášek; nepatří však do otevřeného folikulu po vypadlém peru. Pero doma nevytrhávejte. Pokud krvácení rychle neustane, pták drží jedno křídlo níž než druhé, nedokáže ho úplně roztáhnout, kulhá, je zesláblý, načepýřený nebo dýchá s otevřeným zobákem, patří co nejdřív k veterináři, který se specializuje na ptáky. Totéž platí, když se záchvaty opakují i přes všechna opatření. Za nočním děsem se může skrývat bolest nebo jiný zdravotní problém. I Sheila Blanchetteová začala u Hei Heie tím, že ho nechala prohlédnout veterinářem, a teprve potom řešila prostředí.

A ráno se vyplatí zahrát si na detektiva. Projelo pod oknem auto? Potulovala se kolem kočka? Ozvala se ve spíži myš? Majitelé, kteří příčinu najdou, mají napůl vyhráno. Ostatním často stačí to, co pomohlo Berry: aby korela, až se v noci vyleká, otevřela oči do světa, který zná.