Racek chechtavý v zimě nemá černou hlavu

Galerie fotek: Racek chechtavý v zimě nemá černou hlavu

1 / 3

Černá hlava, která není černá

Začněme omylem, který je schovaný už v anglickém jménu black-headed gull, tedy racek černohlavý. Kukla dospělého racka chechtavého ve svatebním šatu ve skutečnosti černá není. Je tmavě čokoládově hnědá a černou se zdá jen z dálky. Vědecký rodový název Chroicocephalus to říká přesněji: z řečtiny znamená zhruba „barevná hlava“. Druhové jméno ridibundus je latinsky „smějící se“, odtud i české chechtavý.

Kukla vydrží jen několik měsíců. Po vyhnízdění, zhruba od července, racek přepeřuje a hnědá pírka na hlavě nahradí bílá. Do září bývá hotovo. Z kukly zůstane jen tmavá skvrna za okem a někdy šedavý nádech na temeni. V tomhle zimním šatu chodí racek od konce léta až do března nebo dubna. Jinými slovy: většinu roku vypadá úplně jinak, než ho kreslí učebnice.

Mladí ptáci to mají ještě složitější. V první zimě mají na křídlech hnědé skvrny a konec ocasu tmavý. V prvním létě jim naroste jen částečná kukla, u každého jiná. Plně dospělý šat mají až zhruba ve dvou letech, tedy ve věku, kdy poprvé hnízdí.

Muži dřív, mládež pozdě

Kdy přesně se kukla vrací, změřili v roce 2020 polští ornitologové z Gdaňské univerzity. Włodzimierz Meissner, Emilia Czaplewska a Agnieszka Ożarowska fotografovali od ledna do května racky v Gdaňsku a zároveň je odchytávali, aby u nich zjistili pohlaví. Velké množství snímků pak prohnali statistickým modelem, který se pro sledování přepeřování běžně používá.

Výsledek, publikovaný v Journal of Ornithology, má jedno prvenství. Samci a samice racka chechtavého vypadají stejně, a přesto se ukázalo, že kuklu nasazují v jiném čase. Samci začínají přepeřovat hlavu v průměru o sedm dní dřív než samice a celý proces jim trvá o sedm dní déle. Podle autorů jde o první doklad takového rozdílu u druhu, kde pohlaví navenek nerozeznáte.

Polovina dospělých racků měla kompletní kuklu kolem poloviny března, téměř všichni do poloviny dubna. Mladí ptáci se opozdili zhruba o 50 dní a jejich start byl mnohem méně předvídatelný. Majoorova data z Amsterdamu k tomu přidávají ještě jednu zvláštnost: racci, kteří začnou pozdě, přepeřují hlavu rychleji, jako by dotahovali ztrátu. A počasí hraje roli, v tuhých zimách podle jeho záznamů začínají zhruba o deset dní dřív než v mírných.

V Česku se to dá snadno ověřit. Kdo se v únoru a březnu projde po pražském nábřeží, uvidí na jednom zábradlí racky čistě bílohlavé, napůl kropenaté i takové, kterým už kukla svítí celá.

Kukla jako vizitka

Proč by si pták měl dvakrát ročně měnit barvu hlavy? Protože kukla je signál a signály se vyplatí jen tehdy, když je někdo čte.

Racek chechtavý hnízdí v hustých koloniích, kde se o každý metr ostrůvku vede spor. Holandský etolog a pozdější nositel Nobelovy ceny Niko Tinbergen, který racky chechtavé zkoumal v 50. a 60. letech, popsal se svými kolegy celou řeč postojů, jimiž spolu vyjednávají. Pták, který chce soka zastrašit, sklopí hlavu a natočí k němu tmavou tvář. Když chce naopak napětí zmírnit, třeba při námluvách, hlavu od partnera odvrátí. Gesto, při kterém racek ukáže jen bílý týl, dostalo v odborné literatuře jméno head flagging. Tmavý obličej tu funguje jako vztyčená vlajka a jeho schování jako vlajka stažená.

O tom, že kukla něco skutečného prozrazuje, svědčí polská studie z roku 2019. Tým vědců změřil přes 500 racků chechtavých z šestnácti hnízdních kolonií. Velikost kukly měřili obyčejným krejčovským metrem od kořene zobáku po zadní okraj tmavého peří. Ptáci s větší kuklou měli v krvi víc hemoglobinu a podle poměru bílých krvinek byli méně ve stresu. Autoři z toho vyvozují, že kukla je takzvaný poctivý signál kvality: lze ji těžko předstírat, a samec i samice si podle ní nejspíš vybírají partnera.

Ještě dál šel nizozemský experiment z univerzity v Groningenu. Cor Eising, Wendt Müller a Ton Groothuis vstříkli do některých čerstvě snesených racčích vajec malou dávku mužských pohlavních hormonů, jaké tam běžně ukládá matka. Kontrolní vejce dostala jen sezamový olej. Mláďata pak vyrůstala ve voliéře. Když jim bylo kolem deseti měsíců, ti „hormonální“ měli výrazněji vybarvenou hnědou kuklu, méně mladistvého peří na křídlech a byli bojovnější: častěji klovali a úspěšněji vytlačovali soky. Matka tak už ve vejci rozhoduje, jak výrazného a jak útočného potomka vychová. Kukla a agresivita jdou ruku v ruce.

Proč v zimě stačí bílá

Teď už dává smysl, proč kukla na zimu mizí. V zimě racek nehájí hnízdo ani si nehledá partnera. Tráví dny v hejnech o stovkách až tisících ptáků, kteří se dělí o stejné jezy, skládky a krmítka od lidí. Signál, který říká „jsem silný, ustup“, by v takové tlačenici spíš vyvolával zbytečné šarvátky. Vědci se navíc shodují, že bílé peří je pro rybožravého ptáka výhodou. Švédský ekolog Frank Götmark v 80. letech ukázal, že rackům chechtavým se při lovu ryb daří lépe ve větších hejnech, a bílé peří podle něj pomáhá ostatním racky na loviště přilákat. V další práci tvrdil, že bílá spodina těla funguje jako maskování proti světlé obloze, takže ryba racka uvidí pozdě.

Bílá hlava v zimě tedy není ztráta parády, ale přepnutí do jiného režimu. Na jaře, když se znovu začne bojovat o místo v kolonii, se vlajka vrací.

Pražští zimní hosté

Pro Pražany je racek chechtavý symbolem zimní Vltavy, ale tak samozřejmé to nebylo vždy. Podle souhrnu, který v časopise Živa sepsali Jindra Mourková, Pavel Bergmann a Michal Bílý, racci Prahou původně jen protahovali. Ve 40. letech minulého století se jich tu na jaře shromáždilo nejvýš 3 500. Zimovat ve větším začali až od druhé poloviny 20. století, kdy přestala Vltava v centru zamrzat díky přehradám vltavské kaskády. Postupně se z racka stal nejpočetnější zimující pták pražské Vltavy. Na začátku 90. let jich tu přes zimu bývalo v průměru kolem šesti tisíc, v posledních letech sledování zhruba dva tisíce přes den a tři až pět tisíc na nocovišti. Spát chodí na ledové kry, na hladinu u Dětského ostrova nebo na zdi propustí u Mánesa.

Racek, kterého v lednu krmíte na nábřeží, ale nemusí být tentýž, který v květnu křičel nad rybníkem u Třeboně. Čeští racci na zimu většinou táhnou na západ, k Atlantiku a do západního Středomoří, moravští spíš na jihovýchod. Naopak do měst ve střední a západní Evropě se v zimě stahují ptáci ze severu a východu. Studie z Malmö zjistila, že tamní zimující racci pocházejí z Finska, Pobaltí, Ruska a Švédska. Jak pohyblivé tyhle ptáky jsou, ukázal slovenský pozorovatel Tomáš Novák. V lednu 2015 přečetl na Dunaji v Bratislavě kroužek racka, kterého ornitologové označili o rok dřív na Vltavě v centru Prahy. Ještě 8. ledna seděl v Praze, o pár dní později už byl 300 kilometrů daleko. Hned vedle něj odpočíval mladý racek okroužkovaný v Gdaňsku.

Ubývající chechtání

Zatímco v zimě jsou racci ve městech všudypřítomní, na hnízdištích jich ubývá. Ještě v roce 1989 v Česku hnízdilo 80 až 150 tisíc párů, o patnáct let později už jen 50 až 100 tisíc a druh se dostal do Červeného seznamu jako zranitelný. Ornitologové Karel Poprach, Ivo Machar a Karel Maton sledovali přes třicet let kolonii na Chomoutovském jezeře u Olomouce. V roce 1993 tam napočítali 8 371 hnízd, v roce 2014 už jen 3 304. Jinde je to ještě horší: v některých velkých koloniích početnost klesla až o 95 procent a řada jich zmizela úplně. Novější práce sice naznačují, že se stavy v posledních letech stabilizovaly, ale na čísla z 80. let to zdaleka nestačí.

Racci přitom umějí být neuvěřitelně houževnatí. Nejstarší kroužkovaný racek chechtavý se podle britské organizace BTO dožil více než 32 let. Takový pták si kuklu nasadil a zase shodil třicetkrát.

Na co se dívat letos v zimě

Kdo chce racky pozorovat jinak než jako „ty bílé ptáky u mostu“, má v zimě ideální příležitost:

• Hlava: dospělý má bílou hlavu s tmavou skvrnou za okem, zobák i nohy tmavě červené. Mladý pták z letošního roku má navíc hnědé skvrny na křídlech, tmavou špičku ocasu a světlejší, oranžovější zobák se špičkou do černa.
• Únor a březen: to je nejlepší doba sledovat, jak se kukla vrací. Vyfoťte si stejné hejno každý týden a uvidíte, jak tmavé peří postupně přibývá od zobáku dozadu.
• Kroužky: pokud má racek na noze barevný plastový kroužek s kódem, stojí za to ho přečíst a nahlásit. Kroužkovací stanice Národního muzea nebo mezinárodní portál cr-birding.org vám obvykle pošle celý životopis ptáka.

A až uvidíte racka s bílou hlavou a malou tečkou za okem, vzpomeňte si na Franka Majoora s jeho lasem. Ta tečka není pozůstatek čehosi ztraceného. Je to podpis, podle kterého by vašeho racka poznal i za rok.