Proč kočky v zimě víc spí a míň si hrají

Galerie fotek: Proč kočky v zimě víc spí a míň si hrají

1 / 3

Kočka spí, i když se zrovna nic neděje

Nejdřív trochu kontextu. Kočky odpočívají dlouhé části dne, ale klidová poloha sama o sobě neříká, zda spí. Studie s pohybovými čidly proto měřila aktivitu a polohu těla, ne délku ani hloubku spánku.

Jak málo se domácí kočky ve skutečnosti hýbou, ukázal tým z Massey University na Novém Zélandu. Výzkumnice Michelle Smitová a její kolegové nasadili 28 kočkám z běžných domácností obojky s akcelerometrem, tedy čidlem podobným tomu, které máte v mobilu nebo chytrých hodinkách. Data pak roztřídil algoritmus strojového učení, který se předem naučil poznat, jak vypadá pohyb při chůzi, jídle, čištění nebo ležení. Každá kočka nosila obojek týden v létě a týden v zimě.

Studie z roku 2024 se jmenuje příznačně: Jak líné jsou domácí kočky doopravdy? Aktivní, tedy v chůzi, klusu nebo při hře, byly kočky asi 3 procenta dne, méně než 45 minut. Zhruba tři čtvrtiny času ležely nebo seděly; čidla ale nerozlišila, kolik z této doby prospaly.

Zima je vidět hlavně u koček, které chodí ven

Pro naše téma je ale důležitější druhá část výsledků. Kočky, které mohly ven, byly v zimě znatelně méně aktivní než v létě. U koček chovaných výhradně v bytě vědci žádný rozdíl mezi ročními obdobími nenašli.

To dává smysl. Venkovní kočka v zimě přichází o to hlavní, co ji drží v pohybu: teplé slunné místo na zídce, hmyz v trávě, myši, které se v mrazu schovávají, i chuť obcházet revír v dešti. Navíc venku čelí skutečnému chladu, a pohyb mimo pelíšek ji stojí víc energie.

Zajímavé je, jak se kočkám posunul den. V létě měly novozélandské kočky vrchol aktivity mezi pátou a devátou ráno a pak mezi osmou a jedenáctou večer. V zimě se ranní špička zúžila na šestou až osmou hodinu a večerní se přesunula už na čtvrtou až sedmou odpoledne. Kočky jsou přirozeně soumrační tvorové, nejživější bývají za svítání a za šera. Když se šero posune, posune se s ním i jejich „směna“. U koček z bytu byl tento vzorec slabší.

Podobné pozorování popsal už v roce 1983 japonský zoolog Izawa u toulavých koček: v zimě byly aktivní spíš přes den, v létě spíš v noci. Kočka zkrátka loví a toulá se tehdy, kdy je venku nejsnesitelněji.

Počasí mění i to, jak se kočka myje

Stejný novozélandský tým v roce 2025 zveřejnil další práci. Tentokrát sledoval sedm koček z výzkumného chovu, ale dlouhodobě: 13 týdnů rozprostřených přes celý rok. Výzkumníci porovnávali chování s teplotou, vlhkostí, větrem, srážkami a délkou dne.

Výsledek je méně přímočarý, než by se dalo čekat. Celková aktivita se mezi ročními obdobími statisticky nelišila. Lišilo se ale skoro všechno ostatní: kolik času kočky trávily ležením, sezením, jídlem, čištěním srsti i škrábáním. Déšť například prokazatelně snižoval čas, který kočky věnovaly péči o srst a škrábání. Autoři sami upozorňují, že vzorek je malý, takže jde spíš o střípek do skládačky než o definitivní odpověď.

Pro majitele z toho plyne užitečná věc. „Míň si hraje“ často neznamená, že je kočka unavená nebo smutná. Spíš přeskládala den: víc času tráví na teplém místě, jinak rozvrhne jídlo a péči o srst a na hru jí zbývá kratší okno.

Víc jídla, stejná váha

Kam se ta energie v zimě ztrácí, napovídá starší, ale dodnes citovaná studie z výzkumného centra Royal Canin na jihu Francie. Vědci tam spolu s veterinářem Alexanderem Germanem z Liverpoolské univerzity sledovali čtyři roky, od roku 2006 do roku 2009, celkem 38 koček, které měly krmení k dispozici bez omezení.

Kočky si samy řekly o víc jídla v zimě a o méně v létě. Podle autorů jedly v letních měsících zhruba o 15 procent méně než v zimních. Nejvíc spořádaly od října do února, nejméně v červnu až srpnu. A přitom jim neskákala váha. Výzkumníci to přičítají venkovní teplotě a délce dne, které se ale v jejich datech vyvíjely tak souběžně, že nešlo říct, která z nich hraje větší roli.

Výklad je nasnadě. Udržet tělesnou teplotu kolem 38,5 stupně stojí v chladnějším prostředí víc paliva. Kočka tedy víc jí a zároveň energií šetří tam, kde může: nepobíhá zbytečně, schoulí se a spí.

Rozhoduje i to, kdy jste doma vy

Je tu ještě jeden hráč, na kterého se často zapomíná: člověk. Francouzští vědci z Aix-Marseille a Univerzity Paris Nanterre nasadili obojky se senzory dvanácti kočkám v útulku AVA v Normandii. Kočky tam měly k dispozici rozlehlý areál s trávou, keři a chatkami a mohly chodit, kam chtěly.

Průměrně byly aktivní asi 14,5 procenta dne. Nejzajímavější ale bylo, kdy. Kočky neměly špičky aktivity za svítání a za soumraku, jak by odpovídalo jejich divokým předkům, ale kolem půl desáté ráno a půl páté odpoledne. Přesně v časech, kdy přicházeli ošetřovatelé s krmením. Většina koček je pokaždé doprovázela. Výjimkou byla pětiletá Lina, čerstvě po adaptaci, která se bála, schovávala se ve škrabadlech a vylézala, až lidé odešli. Její aktivita byla jen 7,7 procenta.

Autoři z toho vyvozují, že domácí kočka, která nemusí lovit, se rytmem přizpůsobuje lidem víc než slunci. Pro zimní obývák to znamená, že vaše kočka se částečně řídí i vámi. Když v listopadu po práci jen padnete na gauč, kočka se k vám pravděpodobně přidá.

Nehibernuje a pravděpodobně ani nemá zimní depresi

Kočky nehibernují a neupadají do strnulosti jako ježci. Zimní odpočinek proto není pravým zimním spánkem. Samotná nižší aktivita naměřená obojkem navíc nedokazuje delší nebo hlubší spánek.

A sezónní deprese, kterou trpí část lidí? Britská pojišťovna Petplan i americká veterinářka JoAnna Pendergrassová shodně uvádějí, že pro sezónní afektivní poruchu u koček neexistují vědecké důkazy. Z pouhého delšího odpočinku tedy nelze určit náladu ani příčinu změny chování.

Kdy zbystřit

Zimní útlum má své meze. Veterináři doporučují návštěvu ordinace, pokud kočka spí výrazně víc než loni touhle dobou, přestane úplně reagovat na hru, mění se jí chuť k jídlu, hubne nebo naopak nápadně tloustne, nebo se chová jinak než obvykle.

Zvlášť pozor na starší kočky. Artróza je u koček seniorů častá a její projevy snadno uniknou pozornosti. Pokud se kočka zdráhá skočit na oblíbené místo, chodí strnule nebo nechce, abyste se jí dotýkali, nemusí jít o lenost. Seaversová ve svém článku popisuje starší kočku, které teplo viditelně ulevilo od bolesti zhoršené chladem. Za únavou se mohou skrývat i nemoci jako zvýšená činnost štítné žlázy, cukrovka nebo onemocnění ledvin.

Jak kočce zimu zpříjemnit

• Dejte jí teplo. Pelíšek u topení, závěsné lůžko na radiátor nebo vyhřívaná podložka mohou nabídnout příjemné místo k odpočinku. Používejte pomůcky určené pro zvířata podle návodu a vždy umožněte kočce odejít mimo vyhřívané místo. Mimochodem, když kočka spí natažená, je jí dobře. Pevně stočené klubíčko s čenichem pod ocasem bývá znamením, že šetří teplem.
• Hrajte si ve správnou chvíli. Využijte kratší okna aktivity. V zimě to bývá brzy ráno a v podvečer, kdy se stmívá. Pět až deset minut honičky s udičkou dvakrát denně udělá víc než hodina náhodného dorážení.
• Nechte ji lovit jídlo. Hlavolamové misky nebo granule schované po bytě nahradí část pohybu, o který venkovní kočka v zimě přichází.
• Slunce u okna. Místo na parapetu, kam svítí zimní slunce, je pro kočku teplem i zábavou zároveň.
• Hlídejte váhu. Pokud kočka v zimě víc jí a méně se hýbe, nekrájejte jí porce od oka. Raději se poraďte s veterinářem.

Kočka, která v prosinci odpočívá na teplém místě, tedy nemusí mít problém. Některé kočky v zimě mění míru aktivity, ale dostupné studie neprokazují, že všechny spí déle nebo že za změnou stojí samotný chlad či kratší den. A o tom, kdy se něco děje, rozhodujete v zimě do velké míry vy.