Proč shetlandský pony v zimě vypadá jako chlupatá koule

Galerie fotek: Proč shetlandský pony v zimě vypadá jako chlupatá koule

1 / 3

Ostrovy, kde se nežije snadno

Shetlandy jsou souostroví na půli cesty mezi Skotskem a Norskem. Malí koníci tam žijí nejméně od doby bronzové. Podnebí tam nebývá extrémně mrazivé, zato je mokré, větrné a skoupé na potravu. Poníci se živili hlavně vřesem a tím, co našli mezi kameny.

Tamní drobní zemědělci, crofteři, neměli čím je přes zimu krmit. Označili je proto a vypustili na společnou pastvu, které se na ostrovech říká scattald. Zpátky je chytali, až když je potřebovali na práci, například na nošení rašeliny nebo mořských řas na pole. Tento zvyk na ostrovech přežívá dodnes, i když pomalu mizí. Na Shetlandech dnes žije asi tisícovka poníků, kteří patří zhruba 170 majitelům, a žádný z nich není doopravdy divoký.

Výběr byl nemilosrdný. Zvířata, která zimní bouře nezvládla, se nedožila jara a nezanechala potomky. Co zbylo, je kůň menší než 107 centimetrů v kohoutku, s krátkýma silnýma nohama, hlubokým hrudníkem a hustou hřívou i ocasem. A hlavně se srstí, které chovatelé říkají dvojitá.

Kabát o dvou vrstvách

Když Mary Booth porovnávala letní a zimní srst, zjistila zajímavou věc. Hustota srsti, měřená jako hmotnost chlupů na čtvereční centimetr kůže, byla v zimě v průměru 3,2krát vyšší než v létě. Počet chlupů na centimetr se přitom mezi ročními obdobími výrazně nelišil. Pony tedy na zimu nepřidává chlupy, ale nechává vyrůst delší a mohutnější.

Výsledkem jsou dvě vrstvy s různým úkolem. Spodní je jemná a hustá a drží u těla nehybný vzduch, který je výborný izolant. Svrchní tvoří delší krycí chlupy, které fungují jako střecha. Frances Taylor, která na Shetlandech chová vlastní poníky a píše o nich blog, to popisuje velmi přesně: krycí srst se na dešti stáčí do drobných špiček, voda z nich odkapává a podsada u kůže zůstává suchá. Pomáhá i maz a prach, které se v srsti za celý rok nastřádají. Proto chovatelé shetlandských poníků na zimu nekoupou.

Navíc umí zvíře srst načepýřit. Drobné svaly v kůži chlupy zvednou, vrstva vzduchu se zesílí a izolace se zlepší. Nejlépe to poznáte, když napadne sníh. Pokud zůstane ležet na hřbetě a netaje, kabát odvádí perfektní práci, protože teplo z těla se k povrchu vůbec nedostane. Kanadský Pony Club to doporučuje majitelům jako jednoduchý test. Opačně je to varování: když sníh na hřbetě nezakrytého koně taje, srst neizoluje tak, jak by měla.

Malé tělo, velký problém

Proč tak extrémní kabát potřebuje právě nejmenší britské plemeno? Kvůli fyzice. Malé tělo má v poměru ke svému objemu velký povrch, a povrchem teplo uniká. Kůň velikosti shetlanda by tedy měl prochládat rychleji než mohutný chladnokrevník. Krátké nohy, malé uši a zavalitá postava ten poměr trochu vylepšují, ale hlavní obranou je srst.

Zimní srst přitom posouvá hranici, odkud zvíře začíná mrznout, překvapivě daleko. Veterináři pracují s pojmem dolní kritická teplota: pod ní musí kůň pálit víc energie, aby se zahřál. Americké zemědělské poradenské služby ji u koně s letní srstí odhadují zhruba na 4 °C, u koně v plné zimní srsti asi na minus 8 °C. Každý další stupeň pod touto hranicí zvyšuje potřebu energie přibližně o procento. Proto se v mrazech přidává seno. Jeho trávení v tlustém střevě produkuje teplo, takže kůň se zahřívá zevnitř.

Kdo pustí topení

Zimní srst nezačíná růst kvůli zimě, ale kvůli tmě. Když se v pozdním létě zkracují dny, tělo vylučuje v noci déle melatonin, klesá hladina prolaktinu, hormonu spojeného s růstem srsti, a chlupy se přepnou do zimního režimu. Na jaře to probíhá opačně.

Jak silný je tento spínač, ukázala irská výzkumnice Barbara Murphyová z University College Dublin s kolegy v roce 2020. Koním a poníkům, mezi nimi i shetlandským, nasadili na hlavu masky, které jim modrým světlem svítily do jednoho oka a prodlužovaly jim den do jedenácti večer. Pokud se světlo pustilo už v pozdním létě, letní srst vydržela déle. Když ale začali až o podzimní rovnodennosti, srst už stejně narostla. Jakmile tělo zimní kabát rozjede, dá se jeho růst nanejvýš zpomalit.

Den ovšem není jediný hráč. Tým Christine Aurichové z veterinární univerzity ve Vídni rozdělil šestnáct shetlandských hřebců na dvě skupiny. Osm jich od října do března žilo ve vytápěné stáji s průměrnou teplotou 13,6 °C, osm venku, kde bylo v průměru 5,6 °C. Délka dne byla pro obě skupiny stejná. Přesto měli hřebci v teple kratší krycí chlupy, srst jim dorůstala pomaleji a na jaře línali dřív. Podobný efekt mají i deky. Ve studii s šestnácti koňmi měli zakrytí jedinci v lednu chlupy na krku dlouhé 43 milimetrů, nezakrytí 58 milimetrů.

Pro majitele z toho plyne jednoduché poučení. Pony, kterého od podzimu držíte v teple nebo pod dekou, si nevytvoří takový kabát, jaký by měl venku. A pak tu deku opravdu potřebuje.

Srdce na úsporný režim

To nejzajímavější se však děje pod srstí. Lea Brinkmannová a její kolegové z univerzity v Göttingenu sledovali celý rok deset shetlandských poníků. Měřili jim podkožní teplotu, tep, pohyb i hmotnost. V zimě část z nich dostávala méně krmiva, než by potřebovala. Napodobili tak to, co poníci zažívali na ostrovech po celá staletí. Výsledky zveřejnili v roce 2012 v časopise Journal of Experimental Biology: poníkům na omezené dávce klesl klidový tep z letních zhruba 53 úderů za minutu na 29 a v mrazivých dnech měli nižší podkožní teplotu než jejich normálně krmení druzi.

O dva roky později se tým vrátil s novým pokusem, tentokrát s deseti klisnami, a spotřebu energie měřil přímo. Polovina klisen dostávala v zimě plnou dávku, polovina jen 60 procent energie, kterou by teoreticky potřebovaly. Ukázalo se, že se poníci chovají překvapivě podobně jako divocí býložravci. Klisny na skromné dávce snížily celkovou spotřebu energie o 26 procent oproti kontrolní skupině a v noci jim mírně klesala tělesná teplota. Chování se přitom neměnilo, takže navenek by si majitel ničeho nevšiml. Navazující práce pak ukázala, že když poníci dostanou znovu plnou dávku, tep i hmotnost se rychle vrátí k normálu.

Autoři z toho vyvodili, že domestikace koním tuto starou schopnost nevzala. Shetland v zimě neumí jen dobře izolovat. Umí také ztlumit vlastní kotel.

Dar, který se stal přítěží

Co bylo na vřesovištích výhodou, je dnes na zelené pastvině problém. Organismus naladěný na to, aby v zimě vydržel s minimem jídla, ukládá každou kalorii navíc do tuku. V australské studii, ve které výzkumníci z Melbourne zhodnotili 229 koní a poníků na akcích Pony Clubu, mělo nadváhu 71,5 procenta shetlandských poníků. U ostatních pony to bylo 32 procent, u velkých koní 9 procent. Majitelé přitom kondici svých zvířat soustavně podceňovali.

Část vysvětlení zřejmě leží v genech. Americká studie z roku 2023 vyšetřila 236 poníků šesti plemen a zaměřila se na variantu genu HMGA2, která souvisí s malým vzrůstem. Poníci se dvěma kopiemi této varianty byli o více než deset centimetrů menší a zároveň měli vyšší hladinu inzulinu v krvi. Vysoký inzulin je hlavním rizikovým faktorem schvácení kopyt, bolestivého a někdy smrtelného zánětu. Stejná dědičná výbava, která poníka zmenšila, ho tedy mohla zároveň naučit šetřit.

V přírodě by se tukové zásoby přes zimu spotřebovaly. Jenže když pony dostává seno do sytosti, stojí ve stáji a nosí deku, nemá na co je spálit. Britská charita Redwings to v roce 2020 ve spolupráci s Edinburskou univerzitou vyřešila jednoduše: obézním poníkům nahradila polovinu sena slámou. Všichni zhubli, v průměru o 27 kilogramů. Ze skupiny, která jedla jen seno, zhubli jen tři z patnácti.

Kdy deku ano

Neznamená to, že shetland nikdy nepotřebuje pomoc. Jeho kabát má dvě slabiny: déšť spojený s větrem a bláto, které slepí chlupy a nedovolí jim se načepýřit. Proto se divocí i ostrovní poníci v nečase stahují za skály a do závětří a Mary Booth pozorovala, jak se v zimě otáčejí zadkem proti větru.

Zajímavý pohled nabídla norská veterinářka Cecilie Mejdellová. Její tým naučil 23 jezdeckých koní ukazovat na tabulky se symboly pro „deku dolů", „deku nahoru" a „beze změny". Za slunečných dní kolem 20 °C si o sundání deky řekla polovina zakrytých koní. Když bylo mezi 5 a 9 °C a pršelo, asi polovina nezakrytých si deku vyžádala. Koně se tedy rozhodovali podle počasí, ne náhodně, a nejvíc jim vadila kombinace mokra, větru a chladu. Shetlandi v pokusu nebyli, ale princip platí i pro ně.

Deku nebo aspoň dobrý přístřešek si zaslouží také poníci staří, hubení, nemocní a ti, kterým srst kvůli práci zastřihli. A pozor na jednu past: pokud má starší pony ještě v květnu dlouhou, kudrnatou srst, která nechce vypadávat, nejde o otužilost. Je to typický příznak Cushingova syndromu, poruchy hypofýzy, kterou podle australských dat trpí zhruba každý pátý kůň starší patnácti let. Majitelé ji přitom velmi často přehlédnou.

Takže až letos uvidíte na pastvině kulatého poníka se sněhem na zádech, nemusíte ho litovat. Má na sobě kabát, který vznikal tisíce let na severních ostrovech, srdce, které v zimě umí zpomalit, a hlavu, která ví, kde je závětří. Nejvíc mu pomůžete, když mu necháte prostor to všechno použít.