Jak přezimovat vavřín

Galerie fotek: Jak přezimovat vavřín

1 / 3

Kolik mrazu vavřín vydrží

Britská Královská zahradnická společnost (RHS) uvádí, že vavřín vznešený (Laurus nobilis) snese zhruba minus pět stupňů. Mráz a studený vítr mu ale mohou poškodit listy. Databáze užitkových rostlin Plants For A Future jde dál: v klidovém stavu je vavřín spolehlivě odolný do minus pěti, občas přežije i minus patnáct, jenže při takových teplotách většinou shodí listy.

Kde je zima mírná, dokáže vavřín přežít venku bez ochrany. Na německém ostrově Helgoland rostou velké exempláře vysázené do země od osmdesátých let. Na jihu švýcarského Tessinu dokonce zplaněl a sám se šíří do lesů. Botanici tomuto jevu, kdy se do listnatých lesů dostávají stálezelené rostliny s kožovitými listy, říkají laurofylizace. Švýcarský ekolog Gian-Reto Walther ho už v devadesátých letech popsal jako jeden z ukazatelů měnícího se klimatu.

Pro Česko je ale podstatné jiné číslo. Minus pět stupňů tady v zimě není výjimka, ale běžná lednová noc. A často vydrží celé dny. Proto se u nás vavřín, s výjimkou nejteplejších míst, pěstuje v nádobách.

Slabé místo je v květináči

Tady přichází háček, o kterém se málo mluví. Údaje o mrazuvzdornosti se týkají nadzemní části rostliny, tedy větví a listů. Kořeny jsou mnohem citlivější.

Ukázal to americký výzkumník John R. Havis, který v sedmdesátých letech zkoumal, při jaké teplotě odumírají kořeny okrasných dřevin pěstovaných v nádobách. Výsledky byly zarážející. Koruna cesmíny japonské (Ilex crenata) přežila zhruba minus 29 stupňů, její kořeny ale zahynuly už kolem minus sedmi. U hlohyně přežily stonky minus 26 stupňů, zatímco mladé kořeny odumíraly při minus pěti a půl. Podle extenzní služby Oregonské státní univerzity může být rozdíl mezi odolností kořenů a nadzemní části až 28 stupňů.

V zemi kořeny chrání vrstva půdy, která promrzá pomalu. V květináči je od mrazu dělí jen pár centimetrů substrátu a stěna nádoby. RHS proto výslovně varuje, že kořeny rostlin v nádobách mohou v tuhé zimě „zmrznout skrz květináč". Doporučuje nádobu obalit jutou nebo bublinkovou fólií a postavit ji na nožičky nebo cihly, aby nestála přímo na studené zemi a voda mohla volně odtékat.

To platí pro podzim, kdy vavřín ještě zůstává venku. Jakmile začnou přicházet mrazy kolem minus pěti stupňů, patří dovnitř.

Kdy ho odnést dovnitř

Metodika Národního památkového ústavu rozděluje rostliny v nádobách podle toho, jak brzy musí do zimoviště. Choulostivé druhy jako ibišek nebo mandevila se stěhují už koncem září. Většina subtropických rostlin podle autorů snese poklesy teplot k bodu mrazu a přesun může počkat, až „se přihlásí první podzimní mrazíky", obvykle na začátku října. Vavřín je ještě otužilejší a může venku zůstat déle.

Má to smysl. Lehké mrazíky rostlinu otužují a připravují na klid. Pokud se vavřín přenese z teplého zářijového balkonu rovnou do vytopeného bytu, nedostane signál, že přichází zima, a pokračuje v růstu, na který uvnitř nemá dost světla.

Pro většinu Česka to znamená, že vavřín může na chráněném místě u zdi zůstat venku zhruba do listopadu. Hlídejte předpověď. Jednorázový noční pokles na minus dva nebo tři stupně dobře obalený vavřín zvládne. Několikadenní mrazy pod minus pět už ne.

Když zámečtí zahradníci v Lednici stěhují rostliny do zimovišť, jdou podle reportáže ČT24 s prvními mrazíky do tepla nejen palmy, ale také fuchsie a vavříny. Se zazimováním celého parku tam má práci dvacet zahradníků a nejtěžší palmy převáží šest mužů s traktorem. Doma vám bude stačit podložka na kolečkách, která se u těžkých nádob vyplatí.

Ideální zimoviště: světlo a zima

Nejdůležitější rada celého článku zní: vavřín potřebuje na zimu chladné a zároveň světlé místo. Obojí současně.

Proč světlo? Vavřín je stálezelený a jeho listy přes zimu nepřestávají pracovat. Italští vědci Carmen Arena, Luca Vitale a Antonio Virzo De Santo z Neapolské univerzity měřili, jak vavříny ve volné přírodě hospodaří se světlem v různých ročních obdobích. V únoru jejich listy fotosyntetizovaly pomaleji než v květnu, ale fungovaly dál. Navíc se naučily přebytečné světlo bezpečně přeměňovat na teplo, což je podle autorů hlavní „pojistný ventil" fotosyntetického aparátu v zimě. Listy vavřínu jsou tedy na zimní světlo stavěné a potřebují ho.

Proč chlad? Čím je rostlině tepleji, tím víc „spaluje" své zásoby. V teplém a šerém obýváku vavřín spotřebuje víc energie, než stihne vyrobit. Výsledkem jsou dlouhé slabé výhony, žloutnutí a opadávání listů.

Metodika NPÚ pro stálezelené rostliny doporučuje světlé prostředí s teplotou kolem pěti stupňů. Za slunečných dní by teplota neměla přesáhnout 15 stupňů. Pokud se k této hranici blíží, je potřeba opatrně větrat, ale bez průvanu, který většina rostlin snáší špatně. RHS uvádí jako horní hranici pro chladnou místnost deset stupňů.

V praxi se hodí:

• nevytápěné schodiště nebo chodba s oknem,
• prosklená veranda nebo zimní zahrada, kde nemrzne,
• garáž s oknem, pokud v ní neklesne teplota pod nulu,
• studený skleník s temperováním.

Tmavý sklep je pro vavřín špatná volba. Do tmy se hodí opadavé rostliny jako fíkovník nebo granátovník, které stejně zimu přečkají bez listů. Stálezelený vavřín ve tmě strádá.

Zálivka: méně, než si myslíte

Druhou nejčastější příčinou úhynu je přelití. RHS výslovně upozorňuje, že příliš mnoho vody poškozuje kořeny vavřínu v nádobě. V zimě, kdy rostlina skoro neroste a voda se ve chladu odpařuje pomalu, to platí dvojnásob.

Odborníci z NPÚ doporučují zalévat stálezelené rostliny v zimě „velmi opatrně", malými dávkami vody, ale pravidelně. Substrát nesmí úplně vyschnout, ale také nesmí být dlouho mokrý. Jednoduchý test: strčte prst do substrátu. Pokud je suchý dva až tři centimetry pod povrchem, zalijte. Pokud je vlhký, počkejte.

Ještě pár pravidel ze zámeckých zahrad:

• Zalévejte vodou o stejné teplotě, jakou má zimoviště. Ledová voda z kohoutku šokuje kořeny.
• Nejlepší je dešťová nebo odstátá voda.
• Nelijte vodu ke kmeni, ale směrem k okraji nádoby.
• Pokud stojí květináč v obalu nebo na misce, přebytečnou vodu vylévejte.
• V zimě vůbec nehnojte. Hnojení je podle metodiky NPÚ lepší ukončit už v průběhu srpna, aby pletiva vyzrála a rostlina přestala růst.

Pozor na štítenky

Zima v teple má ještě jeden nepříjemný následek. Vavřín je oblíbeným hostitelem štítenek, drobného savého hmyzu, který vypadá jako hnědé hrbolky na spodní straně listů a na větvičkách. Hlavním znakem napadení je lepkavá medovice na listech a později černý povlak plísně zvané čerň.

Americký zahradnický magazín New England Today upozorňuje, že vavříny zimované v nevytápěné garáži nebo verandě, kde nemrzne, štítenky obvykle nedostanou. V teplé místnosti je to naopak častý problém. Další důvod, proč dát vavřínu chlad.

Jednou za čas proto prohlédněte rubovou stranu listů. Jednotlivé štítenky jde setřít vatovou tyčinkou nebo hadříkem namočeným v mýdlové vodě. Na jaře, až se vavřín vrátí ven, smyje déšť z listů zbytky medovice i černě.

Jaro: pozor na úpal

Ven se vavřín vrací podle metodiky NPÚ až po pominutí rizika pozdních mrazů, nejčastěji po polovině května. Rostlina, která už začala rašit, je na mráz citlivější než v zimě.

Tady číhá poslední past. Po několika měsících v šeru zimoviště si listy odvykly na přímé slunce. Prudká změna snadno způsobí popálení, které se projeví hnědými skvrnami. Zámečtí zahradníci proto nechávají rostliny první dny ve stínu a ven je stěhují ideálně za zataženého počasí. Doma stačí postavit vavřín na týden či dva na stinnou stranu domu.

Jaro je také čas na řez a přesazování. Hlavní řez se dělá před začátkem vegetace nebo na jejím začátku, obvykle zároveň s přestěhováním ven. Starší vavříny stačí přesazovat jednou za pět až sedm let, jakmile prokoření celou nádobu nebo začnou slaběji růst. U vavřínu je podle metodiky dokonce možné kořenový bal při přesazování částečně zmenšit, což u citlivějších rostlin jako kamélie nebo palmy nejde.

Co když vavřín přece jen pomrzne

Pokud vavřín přes zimu zčernal, zhnědl nebo mu popraskala kůra, neházejte ho hned na kompost. Po tuhých zimách kolem roku 2010 popisovali britští zahrádkáři hromadně praskání a odlupování kůry vavřínů. RHS k tomu uvádí, že poškození vypadá hrozivě, ale nebývá vždy smrtelné. Pokud se má rostlina zotavit, ukáže se to zhruba do poloviny léta.

Živost větví prověříte jednoduše. Nehtem lehce seškrábněte kůru. Zelené pletivo pod ní znamená, že větev žije. Hnědé znamená, že je mrtvá a můžete ji odstřihnout až ke zdravému dřevu. Vavřín navíc často znovu obrazí odspodu nebo přímo od země, i když nadzemní část zahyne.

V kostce

• Nechte vavřín venku co nejdéle, krátké lehké mrazíky mu prospívají.
• Ve venkovní nádobě chraňte kořeny: obalte květináč a postavte ho na nožičky.
• Při mrazech kolem minus pěti stupňů ho přeneste dovnitř.
• Zimoviště má být světlé a chladné, ideálně kolem pěti stupňů, maximálně deset až patnáct.
• Zalévejte málo a opatrně, v zimě nehnojte.
• Kontrolujte štítenky na rubu listů.
• Ven ho vraťte po polovině května a první dny ho nechte ve stínu.