Děti, které vyrůstají s více zvířaty, mají méně alergií

Galerie fotek: Děti, které vyrůstají s více zvířaty, mají méně alergií

1 / 3

Odkud se vzala myšlenka, že špína chrání

Že by zvířata mohla dětem pomáhat, není nová úvaha. Celý příběh začal v roce 1989 v Londýně, kde epidemiolog David Strachan procházel data o britských dětech narozených během jednoho březnového týdne roku 1958. Hledal, co souvisí se sennou rýmou. Z šestnácti sledovaných faktorů vyšel nejsilněji jeden, který nikdo nečekal: počet sourozenců. Čím víc starších bratrů a sester dítě mělo, tím menší byla šance, že bude v létě kýchat.

Strachan navrhl vysvětlení, které se později začalo nazývat hygienická hypotéza. Děti z velkých rodin se od starších sourozenců neustále nakazí nějakou rýmou nebo střevní infekcí. Jejich imunitní systém má co dělat a učí se rozlišovat skutečné nepřátele od neškodných věcí. Jedináček v čistém domě takový trénink nemá, a jeho imunita pak může nesmyslně útočit na pyl nebo arašídy.

Dnes vědci mluví spíš o „hypotéze starých přátel“. Nejde podle nich tolik o nemoci, jako o pestrost mikrobů, se kterými se člověk potkává od narození. A tady se do hry dostávají zvířata.

Amišové a hutteriti: dvě vesnice, jeden rozdíl

Nejslavnější důkaz přišel z amerického venkova. Amišové v Indianě a hutteriti v Jižní Dakotě mají mnoho společného. Oba náboženské komunity pocházejí ze střední Evropy, mají podobné geny, velké rodiny, jedí podobně a žijí na farmách. Liší se ale tím, jak hospodaří. Amišové chovají dobytek tradičně, statky mají hned u domu a děti s kravami a koňmi tráví hodně času. Hutteriti hospodaří na velkých průmyslových farmách, kde jsou zvířata dál od obydlí.

Ve studii z roku 2016 porovnali 30 amišských a 30 hutteritských dětí ve věku 7 až 14 let. Astma uvedlo 0 z 30 dětí v první skupině a 6 z 30 ve druhé; tak malý soubor není přesným odhadem pro všechny děti těchto komunit. Tým vědců z Chicaga a Arizony, mezi nimiž byla i Erika von Mutius z Mnichova, zkoumal také prach z domácností. Jeho výtažky podávali myším, u kterých pak vyvolávali alergický zánět dýchacích cest. Myši, které dostaly prach od amišů, byly chráněné; prach od hutteritů nepomohl. Krev amišských dětí navíc ukázala jinak naladěnou vrozenou imunitu, tedy tu nejstarší a nejzákladnější obranu těla.

Myší experiment nabízí možný biologický mechanismus, ale neprokazuje, že pes snižuje alergie u dětí. Otázka je, jestli podobně funguje i pes na gauči v paneláku.

Jedno zvíře nestačí, dvě už ano

Jedna z prvních studií, která se na domácí mazlíčky zaměřila, vyšla už v roce 2002 v časopise JAMA. Dennis Ownby a jeho kolegové sledovali od narození stovky dětí z předměstí Detroitu a v šesti až sedmi letech je otestovali na alergie. Výsledek byl zvláštní. Děti, které v prvním roce žily s jedním psem nebo kočkou, na tom byly stejně jako děti bez zvířat. Alergickou citlivost na kožních testech mělo v obou skupinách zhruba 34 procent dětí. U dětí, které měly doma dvě a více zvířat, ale kleslo toto číslo na 15 procent. Tento rozdíl se vztahoval k danému vzorku a nebyl důkazem, že pořízení více zvířat ochranu způsobilo.

Stejný vzorec se pak objevil u potravinových alergií. V Londýně běžela velká studie EAT, která původně zkoumala, jestli brzké podávání alergenních potravin miminkům pomůže předejít alergiím. Londýnští vědci v ní ale sbírali i data o domácích zvířatech. V sekundární analýze této kohorty se soužití se psem ve třech měsících pojilo s nižším výskytem potravinové alergie. Odhad 90% nižších šancí je asociace v konkrétním souboru, ne důkaz prevence; podskupina s dvěma a více psy měla jen 49 dětí a nulový počet případů nelze zobecnit.

V roce 2023 přidali svá data japonští vědci. Hisao Okabe z univerzity ve Fukušimě a jeho tým prošli informace o více než 66 tisících dětí z celonárodní studie, která sleduje matky od těhotenství. U některých typů alergií vyšly statistické asociace podle expozice psům či kočkám a jejich umístění v domácnosti; z observačního designu nelze určit, zda zvířata tento rozdíl způsobila. Psi chovaní venku na zahradě v této analýze nevykázali stejný vzorec. A jedno překvapení na okraj: děti, které vyrůstaly s křečkem, měly naopak alergie na ořechy častěji. Autoři ale upozorňují, že křečky měl necelé procento rodin, a výsledek tak může být náhoda.

Co přesně pes do domu přináší

Pes chodí ven, válí se v trávě, olizuje se, olizuje děti a přináší domů hlínu na tlapkách. S tím vším přichází úplně jiná směs bakterií, než jaká žije v uklizeném bytě bez zvířat. Vědci z Kalifornské univerzity v San Francisku v roce 2014 v časopise PNAS ukázali, kam ta cesta může vést. Myším podávali prach z domácnosti se psem. Ve střevech těchto myší se pak rozmnožila bakterie Lactobacillus johnsonii a myši byly odolnější vůči alergenům i vůči jednomu běžnému dětskému viru. Když vědci podávali tuto bakterii myším samotnou, chránila je také, i když slaběji než celý prach.

Loni přišly dvě studie, které jdou ještě hlouběji. V červnu 2025 vyšla v časopise Allergy práce mezinárodního týmu, který vedla Marie Standl z Helmholtzova centra v Mnichově spolu s vědci z Edinburghu a Bristolu. Prošli data téměř 300 tisíc lidí a hledali, jestli nějaké okolnosti z raného dětství mění účinek genů, které zvyšují riziko ekzému. Nejsilnější výsledek se týkal varianty DNA poblíž genu pro receptor interleukinu 7, molekuly, která řídí vývoj imunitních buněk. U dětí bez psa se tato varianta pojila s vyšším rizikem ekzému, zatímco v podskupině se psem se asociace nepotvrdila. Autoři popsali statistickou interakci, nikoli důkaz, že pes odstranil genetické riziko. V laboratoři pak vědci ukázali, že signály spojené se psem tlumí zánět v buňkách lidské kůže s touto variantou.

„Je to první studie, která ukazuje, jak se to může dít na molekulární úrovni,“ řekla k výsledkům profesorka Sara Brownová z Edinburské univerzity. Marie Standl připomněla, že „ne každé preventivní opatření funguje u každého“, a právě proto je podle ní důležité zjistit, komu co pomáhá.

V listopadu 2025 pak tým z Dětské nemocnice v Cincinnati publikoval v témže časopise rozbor protilátek 147 dětí s atopickým ekzémem. Děti s citlivostí na potraviny, jako jsou arašídy, mléko nebo vejce, měly imunitní buňky, které se vyvíjely pomaleji. „Vývoj jejich imunitního systému jako by za ostatními dětmi zaostával o víc než tři roky,“ popsal biolog Krishna Roskin. V této skupině se při soužití se psem tento rozdíl nepotvrdil; jde o asociaci v malém, klinicky vybraném souboru dětí s ekzémem. U jiných zvířat ani u alergií na pyl nebo plísně vědci podobný efekt nenašli. „Naše zjištění jsou v souladu s hygienickou hypotézou,“ dodal Roskin.

Proč to není tak jednoduché

Kdyby příběh skončil tady, stačilo by do každé porodnice přivést štěně. Jenže velké přehledové studie jsou výrazně opatrnější.

V roce 2022 vyšla v časopise Journal of Allergy and Clinical Immunology analýza dat 77 434 dětí z devíti evropských kohort. Vědci, které vedla Angela Pinot de Moira z Kodaňské univerzity, nenašli mezi vlastnictvím psa nebo kočky a astmatem ve věku pět až jedenáct let žádnou souvislost. Nezáleželo ani na tom, kdy rodina zvíře pořídila, ani kolik ho měla. Dřívější evropská analýza 22 tisíc dětí z roku 2012 dospěla k podobnému závěru: zvířata v raném dětství riziko astmatu ani senné rýmy podle ní nezvyšují, ale ani nesnižují.

Švédská studie z roku 2015, která prošla registry více než milionu dětí, naopak ochranný účinek našla, jen menší. V tomto registru bylo vlastnictví psa během prvního roku a život na farmě spojeno s nižším výskytem astmatu; rozdíly byly 13 % a 52 %. Jde o observační asociace, které nelze samy o sobě připsat příčinně zvířeti či farmě. Rozdíl mezi gaučovým psem a skutečnou farmou je tedy pořád velký.

Největší problém těchto studií má jméno obrácená kauzalita. Rodiny, ve kterých jsou rodiče alergičtí, si psa nebo kočku často nepořizují. A jejich děti mají vyšší riziko alergie kvůli genům. Takový rozdíl může přispívat k pozorované asociaci: část rodin zvíře nepořídí právě kvůli rodinné alergické anamnéze. Observační studie nemohou všechny tyto vlivy úplně oddělit. Autoři švédské práce argumentovali, že dávkový vzorec může některé typy výběrového zkreslení oslabit; tím se však kauzalita neprokazuje. V datech chybějí některé podrobnosti o intenzitě kontaktu a rodinném prostředí.

A ještě jedna věc, na kterou upozorňuje evropská analýza z roku 2022. Pokud už dítě na kočku nebo psa alergické je, souvisí to s astmatem velmi silně. V této analýze se již přítomná senzibilizace pojila s výrazně vyšší pravděpodobností astmatu. Při známé alergii je vhodné posoudit expozici individuálně s alergologem; výsledky populačních studií nenahrazují léčebné doporučení.

Co si z toho vzít

Australské alergoložky Samantha Chan a Jo Douglass shrnuly loni stav poznání takto: nejlepší důkazy jsou pro psa a ekzém, u astmatu je obraz složitější a u koček jasný ochranný účinek nevychází. Z těchto studií nelze odvodit doporučení pořídit si psa kvůli prevenci alergie. Pokud rodina o zvířeti uvažuje z jiných důvodů, zdravotní dopady je třeba posoudit podle její situace. „Psi přinášejí lásku i nepořádek a možná je to přesně to, co vyvíjející se imunitní systém potřebuje,“ napsaly.

Z výzkumů dohromady vyplývá několik praktických věcí:

• Načasování je důležité. Některé studie sledovaly expozici během těhotenství či prvního roku, ale výsledky jsou nejednotné a nedokládají preventivní doporučení. Pořízení zvířete není léčba alergie.
• Pes v bytě, ne na řetězu. V jedné japonské observační analýze se některé výsledky lišily podle toho, zda byl pes chován uvnitř. Nelze z toho vyvozovat, že vnitřní chov sám alergii předchází.
• Víc zvířat, víc mikrobů. Několik studií popsalo souvislosti s počtem zvířat, ale efekt nebyl konzistentní ve všech výzkumech a může být ovlivněn dalšími faktory. Počet zvířat proto není prevencí, kterou lze doporučit.
• Alergické dítě je jiný případ. Pokud dítě na zvíře reaguje, proberte kontakt s alergologem; zvíře nepořizujte jako léčbu ani kvůli údajnému preventivnímu účinku.
• Bez zvířete to jde taky. Článek nedokládá, že by hraní v blátě či omezení dezinfekce samo předcházelo alergii; tato tvrzení neberte jako zdravotní doporučení.

Studie o raném kontaktu se zvířaty přinášejí zajímavé hypotézy, ale jejich výsledky se liší a většinou popisují asociace. Pořízení zvířete ani změna léčby alergie nejsou závěrem těchto výzkumů; konkrétní zdravotní otázky řešte s lékařem.