Osli nejsou tvrdohlaví. Jen se na rozdíl od koní nebojí zastavit a přemýšlet

Galerie fotek: Osli nejsou tvrdohlaví. Jen se na rozdíl od koní nebojí zastavit a přemýšlet

1 / 3

Kůň utíká, osel může ztuhnout

Rozdíl mezi oběma druhy začíná v krajině, kde vznikly. Předkové koní se vyvinuli na otevřených travnatých pláních, kde žili ve velkých stádech. Útěk je pro koně běžnou reakcí na nebezpečí, ale tvrzení, že se koně vyvinuli tak, aby vždy nejdřív utíkali a teprve potom vyhodnocovali podnět, z těchto pozorování vyvodit nelze.

Osel pochází odjinud. Rozsáhlá genetická studie, která v roce 2022 vyšla v časopise Science a porovnala 238 oslích genomů včetně 31 starověkých, ukázala, že všichni domácí osli světa pocházejí z jediné domestikace ve východní Africe, nejspíš v oblasti Afrického rohu a Keni, zhruba 5000 let před naším letopočtem. Domestikace časově spadá do období vysychání Sahary; osli se pak stali důležitými tažnými a nákladními zvířaty.

Divoký africký osel, z něhož ten domácí vzešel, žije v kamenitých polopouštích. Potravy je tam málo, vody ještě méně, a zvířata proto netvoří velká stáda. Starší terénní pozorování popisují volné skupiny, které se rozpadají a zase skládají, a samce, kteří léta hlídají rozlehlá území. Tento rozdíl prostředí může být jedním z kontextů, v nichž se chování druhů vyvíjelo. Sám o sobě však nedokazuje, že osli zůstávají stát právě kvůli riziku zranění nebo vzdálení od vody.

Veterinární příručka o oslím chování uvádí, že útěk nemusí být jejich první obrannou reakcí; jde o obecný popis chování, ne vysvětlení motivace každého jednotlivého zvířete. Osli mohou zamrznout nebo se bránit ochotněji než koně a poníci.

Ben Hart, který vedl oddělení chování v britské organizaci The Donkey Sanctuary, největším světovém útulku pro osly, to vysvětluje jako souhru tří vlastností. Osli mají evoluční sklon ve strachu ztuhnout, jejich řeč těla je velmi skoupá a mají podle něj fantastický pud sebezáchovy. Když se to sejde, člověk může vidět zvíře, které stojí nebo reaguje nenápadně. To samo neukazuje, zda je klidné, vystrašené, nebo si není jisté; sledujte celé chování a okolnosti.

Zkouška, ve které kůň naletěl

Že se osel rozhoduje jinak než kůň, ukázal i pokus, který v roce 2013 publikoval v časopise Animal Cognition tým Britty Osthausové a Leanne Proopsové spolu s veterinářkou Faith Burdenovou z Donkey Sanctuary. Koně, osly a muly postavili před jednoduchou úlohu: za rovnou zábranou viděli cíl a museli ho obejít mezerou na jednom konci. Po několika opakováních vědci mezeru přesunuli na opačnou stranu.

Koně, podobně jako psi v dřívějších pokusech, se po změně nejdřív rozběhli tam, kde mezera bývala. Zopakovali naučenou trasu, i když už nevedla nikam. Odborně se tomu říká perseverace, ulpívání na starém řešení. Osli a muly po změně mezery nevolili staré místo častěji než náhodou; v tomto úkolu tedy nevykazovali stejnou prostorovou perseveraci jako koně. Výsledek neukazuje, že změnu pochopili nebo zvolili chytřejší strategii.

Abychom byli spravedliví: osli nevyhrávají každou zkoušku. V dřívějším pokusu Proopsové z roku 2009 se šest mul, šest poníků a šest oslů učilo rozlišovat dvojice symbolů. Muly se naučily šestnáct párů, poníci jedenáct a osli šest. Šlo o malý vzorek, ale vypovídá o něčem důležitém. Malý pokus nedokládá obecnou převahu ani zvláštní strategii oslů; ukazuje jen rozdíl v učení konkrétních dvojic symbolů.

Novější práce to potvrzují z různých stran. Studie z roku 2024 u dvanácti miniaturních oslů ukázala, že si pamatují, kam se ukryl předmět, nejméně minutu a půl, a dokážou obejít zábranu ve tvaru písmene U. A španělský tým už v roce 2019 otestoval na řešení problémů tři sta andaluských oslů a zjistil, že jejich kognitivní schopnosti se mezi jedinci liší a dědí podobně jako u lidí.

Kopyta, která kopou studny

Jak vynalézaví osli umějí být, když jim nikdo nestojí za zády, ukázal ekolog Erick Lundgren. Inspirovali ho afričtí sloni, kteří v období sucha hrabou ve vyschlých korytech jámy k vodě. Lundgren se ptal, jestli něco podobného nedělají zdivočelí osli a koně v Sonorské poušti v Arizoně.

Dělají. Jeho tým tři léta procházel vysychající potoky a na pěti místech v Sonorské a Mohavské poušti nastražil fotopasti. Studie publikovaná v roce 2021 v Science ukázala, že vyhrabané studny navštěvovalo 59 druhů obratlovců a 57 z nich se tam přímo napilo. V opuštěných jamkách navíc vyklíčily stromky. Kde zvíře tisíce let přežívá v suchu, tam se nevyplácí bezhlavě pobíhat, ale vědět, kde hledat.

Osel, který se postaví psům

Osli někdy slouží jako pastevečtí strážci, ale samotné zastavení před neznámým předmětem nevysvětluje jejich účinnost. Butch a Fiona Pilleyovi z australského Hill Endu přicházeli kvůli divokým psům až o 250 jehňat ročně. „Ráno jste přišli na pastvinu a našli dvacet nebo třicet ovcí zabitých za jedinou noc," popsal Butch Pilley pro list The Land. Pak si na radu místního úřadu pořídili osly. Za tři roky nezaznamenali jediný útok.

„Jsou docela agresivní, takže jsou z nich velmi dobrá obranná zvířata," řekl tehdy Paul Gib z místního úřadu pro biologickou bezpečnost, který s nápadem přišel. Osel, který si zvykne na stádo, psa nebo lišku nahání, hlasitě hýká a umí ho i napadnout. Výsledek u jedné skupiny zvířat nelze zobecnit na každého koně nebo osla.

Přehnaná očekávání ale namístě nejsou. Americké zemědělské příručky upozorňují, že důkazy o oslech jako strážcích pocházejí hlavně z průzkumů mezi farmáři, ne z kontrolovaných pokusů, a že nejlépe fungují na menších oplocených pastvinách. Ne každý osel se k té práci hodí. Ale to, že se zvíře s pověstí tupé tvrdohlavosti postaví predátorovi, o jeho povaze leccos říká.

Tichý pacient

Oslí sklon nedávat nic najevo má i odvrácenou stránku. Veterináři ho označují za stoicismus a pro osly může být nebezpečný. Kdo nevidí, že zvíře trpí, nezavolá včas pomoc.

Veterinární příručka uvádí, že osli jsou mimořádně stoičtí a nenápadná změna chování může znamenat vážnou nemoc. To, že bolest neukazují, přitom neznamená, že ji necítí méně. Studie Donkey Sanctuary vytvořila škálu pro hodnocení pooperační bolesti u oslů; nenápadné či nespecifické chování proto nelze zaměnit za nepřítomnost bolesti. Ve studii po kastraci bylo zvedání pánevních končetin jediným specifickým behaviorálním projevem bolesti v daném pozorování; další pozorované změny byly méně specifické. Neznamená to, že osli bolest necítí, když tento projev chybí.

Výzkumníci z Utrechtské univerzity proto spolu s Donkey Sanctuary vyvinuli zvláštní stupnice bolesti pro osly, včetně té, která čte výraz obličeje. Koňské stupnice na ně totiž nestačí. Osel prostě není malý kůň, ani v ordinaci.

Co dělat, když se osel zastaví

V roce 2020 si podle průzkumu agentury YouGov 55 procent Britů myslelo, že osli jsou tvrdohlaví. Donkey Sanctuary upozorňuje, že ta nálepka má praktické následky. Kdo osla považuje za paličatého, ztrácí trpělivost a přestává hledat skutečnou příčinu jeho chování.

Ta bývá podle organizace obvykle jedna ze čtyř: bolest, strach, nepochopení toho, co po něm člověk chce, nebo chování samotného člověka. Zatáhnout silněji za vodítko žádnou z nich nevyřeší. Spíš naopak. Osli se podle veterinárních zdrojů učí rychle a z každé zkušenosti, takže když je někdo přes překážku dotlačí silou, příště si ji zapamatují jako nebezpečnou.

Mnohem lépe funguje dát oslovi čas. Nechat ho překážku očichat, prohlédnout si ji, případně ji nejdřív projít s ním nebo před ním. Čeští chovatelé to vystihují jednoduše: osel se raději vyhne nebezpečí, než aby z něj musel utíkat. Ten, kdo s ním pracuje, nemá za úkol jeho přemýšlení přerušit, ale počkat, až skončí.

Když se osel zastaví před kaluží, mostkem nebo přívěsem, nepředpokládejte automaticky vzdor. Zkontrolujte možné překážky, strach, bolest i to, zda rozumí požadavku; dejte mu čas a postupujte klidně. O dalších rozdílech v reakcích oslů pojednává také článek Osli jsou při ohrožení klidnější a uvážlivější než koně.