Papoušci jsou leváci, nebo praváci. Poznáte to podle nohy, kterou drží jídlo

Galerie fotek: Papoušci jsou leváci, nebo praváci. Poznáte to podle nohy, kterou drží jídlo

1 / 3

Kdo má jasno, ten vyhrává

První úkol byl jednoduchý: na podložce leželo 35 semínek promíchaných s padesáti oblázky podobné velikosti. Pták měl dvě a půl minuty na to, aby vyzobal co nejvíc semínek a co nejméně kamínků. Ptáci, kteří neměli vyhraněnou stranu, se trefili zhruba v 55 procentech případů. Ti s výraznou preferencí jednoho oka až v 95 procentech.

Druhý úkol byl těžší. Pochoutka visela na provázku a jediný způsob, jak ji získat, byl vytahovat provázek zobákem kousek po kousku a každý vytažený kus přidržet nohou. Takovou koordinaci zobáku a nohy zvládli jen ptáci z druhů, které nohu při jídle běžně používají. Andulky a korely neuspěly ani jednou.

U zbývajících druhů pak síla „nožnosti" vysvětlovala zhruba 60 procent rozdílů v úspěšnosti. Pět ptáků vyřešilo úlohu hned při prvním setkání. Dva uspěli při všech deseti pokusech a oba byli vyhranění na sto procent. Jeden byl čistý levák, druhý čistý pravák.

„Papoušci se silnou preferencí jedné strany zvládali složitější úkoly lépe," shrnul tehdy Culum Brown. Studie vyšla v prestižním časopise Proceedings of the Royal Society B a autoři v ní píší o silné podpoře hypotézy, podle níž rozdělení práce mezi mozkové polokoule zlepšuje myšlení.

Podstatné je, že nezáleželo na tom, jestli je pták levák, nebo pravák. Výhodu měli ti vyhranění, ať už na kteroukoli stranu. Ptáci, kteří střídali nohy nahodile, na tom byli nejhůř.

Proč by měl mozek mít „silnější" polovinu

Brown to přirovnal k počítači se dvěma procesory. Když jedna polovina mozku zpracovává jeden druh informací a druhá jiný, může pták dělat dvě věci zároveň. Třeba pozorně si prohlížet ořech, který louská, a přitom koutkem druhého oka hlídat, jestli se neblíží dravec. Kdyby obě polokoule dělaly všechno stejně, navzájem by si překážely.

Tohle vysvětlení zapadá do širšího obrazu. Ještě před pár desetiletími se myslelo, že rozdělení funkcí mezi levou a pravou polovinu mozku je výsadou člověka, spojenou s řečí a vyšším myšlením. Dnes víme, že ho mají ryby, ptáci, kočky, klokani i opice.

Noha poslouchá oko

Proč ale papoušek vůbec dává přednost jedné noze? Odpověď je překvapivě jednoduchá a souvisí s tím, kde má oči.

Papoušci mají oči po stranách hlavy, takže se nemohou na předmět před sebou podívat oběma očima naráz tak jako my. Když si chtějí něco prohlédnout zblízka, natočí hlavu a použijí jedno oko. A jídlo pak logicky přidržují nohou na stejné straně, aby ho měli přímo před tím okem.

Brown a Magat to v roce 2011 ověřili ve velkém. Prozkoumali 322 papoušků ze šestnácti australských druhů a zjistili, že preference oka vysvětluje 99 procent toho, kterou nohu pták používá. V daném úkolu tedy silně souviselo oko, kterým pták potravu sledoval, s nohou, kterou ji držel. Výsledek sám o sobě neprokazuje, že jedno oko či noha určuje obecně „hlavní“ polovinu mozku.

Zastoupení levé a pravé preference se liší podle druhu a způsobu měření. Jednotné procento „leváků“ pro všechny papoušky proto z těchto studií určit nelze.

Preference se liší podle druhu

Že jsou papoušci častěji leváci, si všimli ornitologové už dávno. V roce 1938 publikovali Herbert Friedmann a Malcolm Davis v americkém ornitologickém časopise The Auk článek s výmluvným názvem „Leváctví u papoušků". Kromě dvou druhů, které byly praváky, vykazovalo všech čtrnáct dalších zkoumaných druhů jasnou převahu levé nohy.

V roce 1980 na to navázala australská neurobioložka Lesley Rogersová, jedna z průkopnic výzkumu asymetrie mozku u zvířat. Zkoumala devět australských druhů a našla výraznou výjimku: rozelu Pennantovu, pestrobarevného papouška z jihovýchodu Austrálie, který je převážně pravák.

Psycholog Lauren Julius Harris z Michiganské státní univerzity ale v roce 1989 upozornil, že rozšířené tvrzení „většina papoušků jsou leváci" stojí vlastně jen na těchto dvou pracích, a ty měly poměrně malé vzorky ptáků. Věda se k tématu proto vracela znovu a znovu.

Nejzajímavější pokračování přišlo právě s rozelou. Tým Mathewa Berga a Andrewa Bennetta z australských univerzit sledoval devět let 458 divokých rozel ze 42 lokalit. Rozely byly skutečně vyhraněné: 93 procent ptáků používalo stále stejnou nohu a 64 procent dávalo přednost pravé. Ale výzkumníci narazili i na něco, co do té doby nikdo u žádného zvířete nepopsal. U jednoho poddruhu přibývalo praváků směrem na jih. Leváctví a praváctví se tak měnilo s geografií podobně jako barva peří. Na věku ptáka, ročním období ani na tom, jestli zrovna seděl na větvi, nebo na zemi, to nezáviselo. A ptáci chovaní v zajetí si svou nohu drželi roky.

Větší mozek, silnější noha

V roce 2021 přidaly další kousek skládačky Gisela Kaplanová a Lesley Rogersová z University of New England. Porovnaly údaje o 25 australských druzích papoušků s velikostí jejich mozku. Druhy s větším mozkem měly silnější preferenci jedné nohy. A podíl použití levé nohy rostl s relativní velikostí nidopallia, oblasti ptačího mozku, kterou vědci přirovnávají k naší mozkové kůře a která má na starosti plánování a řešení problémů.

Jde o korelaci, takže nelze říct, co je příčinou a co následkem. Autorky to ale vidí jako další podporu myšlenky, že vyhraněnost a chytrost jdou ruku v ruce. Nebo spíš nohu v noze.

Starší fylogenetická práce Browna a Magatové z roku 2011, která zahrnula 23 druhů, nabídla i evoluční vysvětlení. Velcí papoušci, kteří louskají tvrdé tobolky a semeníky a potřebují k tomu sehranou spolupráci zobáku a nohy, mají vyhraněnost silnější. Menší druhy, které se v čím dál sušší Austrálii přeorientovaly na drobná semínka a květy, ji podle autorů zřejmě postupně ztratily. Ostatně podoba i síla leváctví jsou podle studie dědictvím několika událostí hluboko v evoluční historii papoušků.

Pravonozí žakové měli bohatší slovník?

Asi nejodvážnější spojení nohy a mozku přišlo z výzkumu žaků šedých, slavných mluvčích mezi papoušky. Psychologové Peter Snyder a Lauren Julius Harris v roce 1997 oslovili majitele a získali údaje o 70 žacích. Majitelé měli spočítat, kolik různých slov jejich pták umí. Praváci (36 ptáků) měli podle výsledků výrazně větší slovní zásobu než leváci (34 ptáků), a to i po zohlednění toho, jak intenzivně s nimi majitelé trénovali.

Autoři to spojili s levou mozkovou polokoulí, která pravou nohu řídí a u lidí obvykle zpracovává řeč. Je ale fér dodat, že šlo o dotazník a slova počítali sami majitelé, žádní nezávislí pozorovatelé. Berte to proto spíš jako zajímavou stopu než jako hotový závěr.

Ani u kakadu to není tak jednoduché

Nejnovější výzkum ukazuje, že ani noha na jídlo není celý příběh. Tým z Goffin Lab při Veterinární univerzitě ve Vídni vedený Alicí Auerspergovou, ve spolupráci se slavnou výzkumnicí papoušků Irene Pepperbergovou, publikoval v letech 2024 a 2025 studii o kakadu Goffinových. Tito malí bílí kakadu jsou známí tím, že si dokážou vyrábět a používat nástroje.

Vědci potvrdili, že jednotliví kakadu jsou při držení jídla silně vyhranění. Z devíti testovaných ptáků bylo sedm leváků a dva praváci. Zajímavé ale bylo, co se dělo u složitějších úkolů. Když měli ptáci po něčem sáhnout, často přehodili a použili druhou nohu, tu, na které obvykle stojí. U obtížnějších úloh navíc častěji střídali obě nohy, i když tento rozdíl nevyšel statisticky průkazně.

Podobně studie Inga Schiffnera a Mandyama Srinivasana na dvanácti andulkách z roku 2013 zjistila, že jejich „stranovost" se mění podle úkolu. Andulka, která leze na bidýlko pravou nohou, nemusí na stejnou stranu i přistávat. Andulky ostatně jídlo nohou téměř nedrží, takže u nich je test s potravou málo vypovídající.

Jak to zjistíte u svého papouška

Pokud chováte papouška, který jídlo bere do nohy, můžete si malý výzkum udělat sami. Typicky jde o žaky, amazoňany, aratáky, kakadu, ary nebo rozely.

• Podávejte jídlo zepředu, ne z boku. Kousek jablka, mrkve nebo oříšek nabídněte tak, aby na něj pták dosáhl oběma nohama stejně pohodlně. Když budete jídlo podávat stále ze stejné strany, výsledek zkreslíte. Už Harris v roce 1989 upozorňoval, že u chovaných ptáků může hrát roli i strana, ze které je lidé krmí.
• Sledujte, kterou nohou jídlo uchopí a drží. Jakmile papoušek sousto chytí, obvykle už nohu nemění, takže rozhoduje hlavně ten první úchop.
• Opakujte to. Zaznamenejte více krmení zepředu a všimněte si, zda pták jednu nohu používá častěji. Domácí pozorování není standardizovaný test a preference se může lišit podle úkolu.
• Všimněte si i oka. Před uchopením si papoušek jídlo obvykle prohlédne jedním okem, zpravidla na stejné straně jako noha.
• U andulek a korel tolik nečekejte. Tyto druhy jídlo nohou drží jen zřídka, a právě u korel se v pokusech ukázalo, že oko a noha spolu nesouvisejí.
• Mladí ptáci zkoušejí obě strany. Čerstvě opeřená mláďata často střídají nohy, než si vyberou tu svou.

A pokud zjistíte, že váš papoušek nohy střídá bez ladu a skladu, nemusíte se trápit, že máte doma hlupáka. Studie pracují s průměry skupin a o jednotlivém ptákovi toho mnoho neřeknou. Kakadu Goffinovi navíc ukázali, že pták může nohu podle úkolu vyměnit. Při příštím podávání pamlsku zkuste chvíli sledovat, kterou nohou se pro něj natáhne; domácí pozorování ale není standardizovaný test.