Drop velký byl největším ptákem Česka. Dnes tu nehnízdí

Galerie fotek: Drop velký byl největším ptákem Česka. Dnes tu nehnízdí

1 / 3

Pták, který se nafoukne do bílé koule

Drop velký (Otis tarda) je pták stepí, který se v Evropě naučil žít na polích. Je větší než krocan, samec dorůstá kolem jednoho metru a rozpětí křídel má přes dva metry. Samice jsou proti němu drobné, obvykle nepřesáhnou pět kilogramů. Kvůli takovému rozdílu ve velikosti patří dropi k ptákům s nejvýraznějším rozdílem mezi pohlavími vůbec.

Nejslavnější je jejich jarní tok. Kohout na tokaništi vyvrátí křídla a ocas tak, že se peří obrátí bílou stranou ven, nafoukne krk a z hnědého ptáka se během pár vteřin stane obrovská bílá koule. Takové divadlo je vidět na kilometr daleko a právě o to jde: samice si vybírají a dropi jsou mnohoženní.

Hnízdo je jen důlek v zemi, většinou s dvěma vejci. Slepice na nich sedí zhruba 25 dní a mláďata pak vodí šest až sedm týdnů. Celou tu dobu žije rodina uprostřed pole, kde jezdí traktory. V tom je jádro celého příběhu.

Čtyřicet ptáků, pak šest, pak nic

První novodobé záznamy o dropech na jižní Moravě pocházejí z roku 1904. Jediným pravidelným hnízdištěm v Česku se stalo Znojemsko, úrodná rovina, která navazuje na rakouský Weinviertel. Když ornitologové na začátku 70. let začali dropy pravidelně sčítat, napočítali stabilně 31 až 37 ptáků. V roce 1982 zimovalo na Znojemsku 44 dropů, nejvíc za celou dobu sledování. Do roku 1986 tu ročně hnízdily tři až šest samic.

Zlom přišel v zimě 1983. Podle dokumentu České společnosti ornitologické zřídili zemědělci přímo na zimovišti dropů polní letiště a zimující hejno rozplašili natolik, že se už nikdy nedalo dohromady. Ještě téhož roku ornitologové odhadli populaci na 26 ptáků, v roce 1988 na 18 a v roce 1994 už jen na šest. Ještě v roce 1996 se tu prokazatelně hnízdilo. AOPK ale jako poslední doklad hnízdění v Česku uvádí pozorování z roku 2006: samici s mládětem u Morašic.

Letiště ale bylo jen poslední ranou. Ornitologové vyjmenovávají celý seznam příčin, které působily dlouho a nenápadně. Hnízda padala pod žací stroje, protože se kosilo stále častěji a dřív. Z polí mizela vojtěška a pestrá mozaika plodin, přibyly pesticidy, které zahubily hmyz, jímž se živí kuřata. Dropi naráželi do drátů vysokého napětí a ornitologové zaznamenali i pytláctví. Pták, který potřebuje rozlehlou a klidnou krajinu, prostě přestal mít kde vychovat mladé.

Česko nebylo samo. V 90. letech přestali dropi hnízdit v Polsku, Moldavsku, Bulharsku a Rumunsku. Na Slovensku, kde ještě v roce 1972 žilo kolem 600 dropů, jich na začátku tisíciletí zbývalo jen pár desítek.

Rakousko dokázalo, že to jde

Nejzajímavější na celém příběhu je, co se mezitím dělo pár kilometrů na jih. Rakouská populace dropů spadla z 700 až 800 ptáků v polovině 20. století na pouhých zhruba 60 na konci 90. let. Byla tedy na tom podobně jako ta česká. Rakušané ale zabrali.

Od roku 2005 běží v Rakousku jeden projekt na ochranu dropů za druhým, financovaný z evropského programu LIFE. Zemědělcům se platí za to, že na vybraných polích pěstují dropům vhodné plodiny, nekosí v době hnízdění a nechávají ladem pásy půdy. Plocha takových zvláštních dropích ploch v rakouském agroenvironmentálním programu vzrostla z asi 300 hektarů na konci 90. let na více než 8 000 hektarů v roce 2024.

Druhou velkou zbraní byly dráty. Srážky s elektrickým vedením jsou nejčastější příčinou smrti dospělých dropů. Těžký pták s omezeným výhledem do stran prostě nestihne uhnout. V západním Weinviertelu proto během prvního projektu uložili 33 kilometrů vedení pod zem a 80 kilometrů vysokého napětí označili výstražnými praporky a koulemi. V navazujícím projektu zmizelo pod zemí dalších zhruba 50 kilometrů vedení vysokého napětí v Dolním Rakousku a Burgenlandu.

Výsledky jsou vidět v číslech. V roce 2010 hnízdilo v Rakousku 317 až 343 dropů, v roce 2020 už 547 až 670 a v roce 2024 dokonce 580 až 681. Celá takzvaná západopanonská populace, která zahrnuje východní Rakousko, západní Maďarsko a okolí Bratislavy, vyrostla ze zhruba 130 ptáků v roce 1995 na 681 při zimním sčítání v roce 2024.

Jedno z rakouských hnízdišť leží u městečka Retz, necelých 30 kilometrů od tradičních znojemských lokalit. Ornitologové mají doloženo, že ptáci mezi oběma místy odjakživa přelétali. Čeští dropi tedy nikdy úplně nezmizeli, jen se přestěhovali za hranici. Protože se dropi dožívají až dvaceti let, je dokonce možné, že v Rakousku dodnes žijí ptáci, kteří se vylíhli na Znojemsku.

Pole pro dropa, které zemědělci posekali

Česká snaha vrátit dropy domů měla svoje chvíle naděje. Na jaře 2014 uzavřela Agentura ochrany přírody a krajiny ČR dohodu se zemědělskou firmou Agrospol Hrádek. Zhruba sto hektarů mělo hostit mozaiku plodin jako jetelotravní směsi, proso, pohanku, vičenec či vojtěšku, bez chemických hnojiv a pesticidů. Kosit se mělo od středu k okrajům, aby zvířata mohla utéct. Agentura přidala dalších sto hektarů státních pozemků.

„Místo systému příkazů a zákazů upřednostňujeme při zajišťování péče o krajinu spolupráci s místními hospodáři,“ vysvětloval tehdy ornitolog AOPK František Pojer. O rok později, v květnu 2015, se u Hrádku skutečně objevil drop. „To, že se drop velký nyní na Znojemsku objevil, je jednoznačně dobrá zpráva,“ radoval se Pojer.

Samice, která by se usadila natrvalo, ale nepřiletěla. „Zatím slepici vyhlížíme marně,“ řekla v roce 2016 deníku Právo ornitoložka Vlasta Škorpíková z České společnosti ornitologické, která dropy na Znojemsku dlouhodobě sleduje. Dropi dříve využívali na Znojemsku zhruba 3 000 hektarů, ochranáři jim nabídli asi 120 hektarů vojtěšky.

Pak přišel rok 2019. Zemědělci u Hrádku posekali většinu chráněného pole už koncem května, místo dohodnuté poloviny července. S největší pravděpodobností tím zničili hnízda a mláďata dalších ptáků, kteří tam hnízdili. Agentura ochrany přírody oznámila, že dohodu neprodlouží.

Občasní návštěvníci

Dropi do Česka dál zalétají, jen nezůstávají. Ornitologové je pravidelně hlásí ze Znojemska, kde se v zimě a na jaře objevuje jeden až šest ptáků, nejspíš z Dolního Rakouska. V červenci 2019 viděl Jiří Liščák dropa u Uherčic na Břeclavsku. Jiný drop se od srpna 2019 přes půl roku toulal po Hané u Ivaně a Hrubčic na Prostějovsku. Podle Jiřího Šafránka z Moravského ornitologického spolku se měl na jaře vrátit do Rakouska. Další samec se v roce 2023 zdržoval u Holešova a Ludslavic.

Každé takové pozorování je malá senzace. Ale osamělý kohout na poli ještě populaci nedělá.

Sousedé ukazují cestu

Že se dá drop vrátit i do krajiny, odkud téměř zmizel, ukazuje kromě Rakouska také Slovensko a Německo. Slovenští ornitologové vyhlásili dropa velkého Ptákem roku 2026. Poslední slovenské útočiště leží na Sysľovských polích na okraji Bratislavy, mezi Jarovcemi, Rusovcemi a Čunovem. V roce 2025 tam zahnízdilo kolem deseti samic. Navíc tu v zimě pravidelně přečkává přes 600 dropů z Rakouska a Maďarska. „Bez bezpečných a nevyrušovaných zimovišť by ochrana dropa v celé střední Evropě nebyla možná,“ říká Jozef Ridzoň ze Slovenské ornitologické společnosti/BirdLife Slovensko. Podle něj vývoj posledních let dokazuje, že „přijatá opatření fungují“.

V Německu byla situace ještě dramatičtější. Na konci 90. let tam ochránci napočítali jen 57 dropů. Dnes jich v Braniborsku a Sasku-Anhaltsku žije asi 300. Jak v říjnu 2026 popsala agentura KNA, ochránci kvůli tomu dělají téměř nemožné. Před sečí prolétávají pole drony s termokamerou a hledají hnízda. Vejce, která by v přírodě neměla šanci, odchovávají ve stanici v Nennhausenu, kde lidé týdny suplují slepici, kuřata ručně krmí a doprovázejí je. Ročně vypouštějí asi padesát mladých dropů. Spolek Großtrappenschutz koupil sedm oplocených území po 12 až 30 hektarech, protože mláďata jinak loví lišky a mývalové. Spolkové ministerstvo životního prostředí na projekt uvolnilo zhruba 6,4 milionu eur na šest let.

Na světě jich rychle ubývá

Středoevropské úspěchy jsou o to cennější, že celosvětově je situace špatná. Španělští ornitologové Juan Carlos Alonso a Carlos Palacín v roce 2022 v časopise Bird Conservation International spočítali, že na světě žije 31 až 36 tisíc dropů velkých. Za necelé dvě dekády jich ubyla zhruba třetina. Asi tři čtvrtiny všech dropů žijí na Pyrenejském poloostrově a i tam jejich počty klesly o 28 procent. V evropském Rusku dokonce o 72 procent. Jako hlavní příčinu uvádějí autoři intenzifikaci zemědělství, dále srážky s dráty, pytláctví a pesticidy, které berou kuřatům potravu.

Naopak Německo zaznamenalo nárůst o 202 procent, Rakousko o 91 procent. Obě země přitom spojuje jediná věc: dlouhodobá, drahá a trpělivá péče, která počítá s tím, že dropi a zemědělci musí žít na stejných polích.

Co by dropa vrátilo na Znojemsko

Odpověď na otázku, proč drop v Česku nehnízdí, je tedy poměrně jednoduchá. Nejde o to, že by sem nedoletěl. Rakouská populace je na dohled a ptáci k nám zalétají každý rok. Chybí místo, kde by slepice mohla v klidu dva měsíce vodit kuřata, aniž by ji přejel žací stroj nebo aby kuřata neumřela hlady na poli bez hmyzu.

Rakousko ukázalo, že takové místo se dá vytvořit. Potřeba jsou tisíce hektarů, ne stovky, zemědělci, kteří za odložené sečení dostanou zaplaceno a dohodu dodrží, a dráty pod zemí. Ornitologové z České společnosti ornitologické odhadovali už v roce 2006 náklady na návrat dropa na Znojemsko na zhruba 17,5 milionu korun.

Do té doby zůstane Kubíčkova fotka z Morašic posledním obrázkem dropí rodiny na českém poli. Mládě na ní by dnes bylo dvacetiletým ptákem. Kdo ví, třeba ještě žije na druhé straně hranice, třicet kilometrů od místa, kde se vylíhlo.